Ozvěny z Bundesligy: Už pět sezón. Jak se Union během let mění?

Union Berlín působí v 1. Bundeslize nepřetržitě od roku 2019. Dlouhou dobu jen udivoval a stoupal výš a výš. Až v probíhající sezóně se zastavil. K tomu si zvyká na výdobytky svých úspěchů. Ne všechny jsou ale klubu a jeho fanouškům po chuti.

Mají být domácí dresy Unionu výhradně červené? Nejde o vyloženě zakořeněné pravidlo, v historii lze najít pár sezón, během nichž "Eisernen” na svém stadionu hráli i v bílých trikotech. Avšak barva jahod či srdce patří k FCU tak nějak víc. A taky v posledních letech na domácích dresech mužstva dominuje.

Jenže o víkendu se vedení družstva vydalo na riskantní podnik. Hráče Unionu navléklo do bílých triček, na nichž se dočervena zabarvilo pouze klubové logo a symboly výrobce dresů, tedy firmy Adidas. K tomu se na přední straně nezvykle vyjímal symbol Hvězdné flotily ve tvaru písmene delta z populárního seriálu Star Trek.

Tento emblém se na dresy Eisernen dostal díky streamovací službě Paramount+, která je hlavním sponzorem Unionu a která má svůj znak - siluetu hory se svatozáří složenou z hvězd - na trikotech mužstva v probíhajícím ročníku za normálních okolností. Paramount+ zároveň produkuje seriál Star Trek: Discovery, jehož poslední řada vyšla 4. dubna. A při té příležitosti se očividně rozhodla sérii z vesmírného světa propagovat na dresu FCU.

Ze stejného důvodu se v sobotu do trochu jiného hávu oblékly taky děti doprovázející hráče před výkopem utkání na trávník. V jejich případě ustoupil jiný sponzor klubu, banka Mittelbrandenburgische Sparkasse, místo jejíhož symbolu se na tričkách dětí objevili psí hrdinové z animovaného seriálu Tlapková patrola. Ten totiž diváci taktéž naleznou na Paramount+.

Na stadionu An der Alten Försterei se tedy objevila jakási novota, která moc nekoreluje se zavedenými pořádky. Znalci německého fotbalu již tedy zřejmě tuší, s jakou reakcí příšli fanoušci na tribunách. Ano, bílé dresy namísto červených se jim nelíbily.

Jiná barva ovšem není jedinou novinkou, kterou Union v aktuální sezóně nabídl.

Ztráta trenéra, vyhnanství a "skopičiny” sponzora

Líbivý styl hry jako předvádí Stuttgart? Kdepak. Nedávný vzestup Berlíňanů probíhal trochu jinak. Trenér Urs Fischer vsadil na urputné válčení s pevně zavřenými vraty před bránou. Prim hrála defenziva a následné vnikání do otevřené obrany protivníka skrze brejky, případně důraz na standardní situace.

Na rozdíl od zmíněného Stuttgartu, jenž má díky kombinačnímu projevu svá utkání pod kontrolou, se však v případě Unionu čekalo na moment, kdy to přestane fungovat. Trvalo to čtyři roky. Během nich se z outsidera 1. Bundesligy stal nečekaný štírek, který dokráčel až do Ligy mistrů. Fischer ovšem pořád spoléhal na tentýž styl a spíše bojovníky nežli vskutku talentované svěřence. Rozhodně bylo sympatické, co všechno dokázal vytěžit z kádru, jehož nadání za jinými týmy z nejvyšší německé soutěže jednoznačně zaostávalo. Zároveň ale bylo jasné, že vzestup nemůže trvat věčně.

A taky že netrval. Vloni na podzim přišel předvídatelný náraz, byl ovšem o něco tvrdší, než se předpokládalo. Eisernen čekali přes tři měsíce na vítězství a propadli se na samotné dno bundesligové tabulky. Fanoušci přesto žádali, aby jejich oblíbenec Fischer zůstal. Nakonec ale výsledková krize stála švýcarského stratéga místo. Jedna nesmírně úspěšná éra Unionu skončila.

Ještě před Fischerovým odchodem zkousávali fanoušci FCU jinou hořkou zprávu. Svou premiérovou účast v Lize mistrů neprožívali na domácí půdě, nýbrž na olympijském stadionu. Ten jednak stojí na druhém konci Berlína, jednak jej využívá druhý ze známých klubů z hlavního města Německa - tedy Hertha. Za dob železné opony šlo o spřátelený oddíl, vzájemné sympatie ale už dávno odvál čas. Z Unionu a Herthy se stali městští rivalové se vším všudy... a tak se Eisernen nutnost opustit své vlastní hřiště a nechat se "potupně” pohostit na druhém břehu řeky Sprévy příčila.

Avšak nic naplat, vidina přivítat více diváků a tím pádem i víc vydělat (a k tomu v menší míře i striktní pravidla organizace UEFA) zlákala Union k tomu, aby si pro evropské zápolení zřídil hlavní štáb na Olympiastadionu. A i zde nastupovali Eisernen s dresy, na nichž dominovalo logo Paramount+. Nový sponzor jistě nedráždil fanoušky tak jako nedobrovolné stěhování v Lize mistrů. I tak ale ke klubu tak nějak nesedí. Union si vždy zakládal na své lidovosti. Za dob NDR se skoro až vymezoval vůči represivnímu režimu (na rozdíl od berlínského Dynama, jež těžilo z přízně tajné policie Stasi), později zase nenaskakoval na laciné módní trendy a komercionalizaci. Místo toho se snažil zůstat otevřený pro všechny příznivce, i ty nejobyčejnější. Sázel na sounáležitost společenství, což ještě umocnil známý příběh o výstavbě stadionu svépomoci. Měl svou tvář.

Dokud Paramount+ nevyváděl "psí kusy”, moc nevadil. Teď přišel s jedním, který s identitou FCU moc nesouzní. A fanoušci Berlíňanů ihned začali přemýšlet, zda jim sponzorství s nadnárodní značkou, která vztah k lokálním obyčejům asi moc nemá, za něco takového stojí.

Málokdo tuší, jak se Unionu povede dál

Union se tak během pár měsíců musel vyrovnat s několika situacemi, na které nebyl moc zvyklý, případně doufal, že je nebude muset řešit. Ze zmíněných novot se fanoušci asi nejsnadněji smířili s odchodem kouče Fischera. Jeho nástupce Nenad Bjelica započal svou práci tam, kde ji švýcarský taktik zanechal. Eisernen na trávnících nadále válčí a Bjelica postupně získává čím dál větší sympatie. Nejen výsledky. Naposledy například svými překladatelskými schopnostmi.

Stěhování na Olympiastadion a požadavky hlavního sponzora nicméně Berlíňany přinutily k jistému odklonu od zavedených hodnot. Pořád každopádně nejde o zásadní popření všeho, co klub doposud dělal. Jednotlivé aktéry ale jistě minimálně donutil zamyslet se nad konsekvencemi úspěchu. Eisernen na něco takového nebyli dlouhé roky zvyklí. Teď teprve všechno ochutnávají. A ještě k tomu ve velmi krátkém období.

Jedna věc ale FCU zůstává: nepředvídatelnost. I pátou sezónu v 1. Bundeslize zakončí Union za odlišného rozpoložení. Každý ročník je pro něj zkrátka nějak výjimečný. Pokaždé zažije něco jiného. Mezi kluby z nejvyšší německé soutěže ho zkrátka nelze zaškatulkovat do nějakého výkonnostního koše.

Co tedy Eisernen nabídnou dál? Přijde velká letní fluktuace v kádru, to už je taková klasika. Ale pak? To netuší snad nikdo. Ale i v tom spočívá jejich kouzlo.

Fanoušci FCU se sportovními výsledky taktéž rádi nechají překvapit. Přitom ovšem budou rádi, pokud si Union zachová svou tvář.