Ozvěny z Bundesligy: Seoane přišel o poslední přednost. A tak musel pryč

Už šokující vyřazení v prvním kole DFB-Pokalu nahlodalo. Leverkusen v létě nepotřeboval moc utrácet, přesto zdánlivě sehraný tým selhal hned v prvním soutěžním utkání ročníku. I tak měl kouč Gerardo Seoane stále čas na nápravu. V rukávu si navíc držel žolíka v podobě schopnosti semknout hráče okolo. Jenže toto eso Seoanemu někdo zřejmě vyfoukl. A tak švýcarskému stratégovi nezbylo zhola nic.

Ale se nám trenérské rošády nějak rozjely, co? Po Domenicu Tedescovi a Thomasi Reisovi se Seoane stal třetím propuštěným koučem v aktuální sezoně. A hned vzápětí se přidal další. Stuttgart vděčí Pellegrinu Matarazzovi za mnohé, avšak Američanův zábavný styl už příliš dlouho nepřináší body. Bolestivý, avšak pochopitelný rozchod ve Švábsku.

Tak, a kdo bude kroky Lipska, Bochumi, Leverkusenu a stuttgartského VfB následovat? Fanoušci Schalke vyloženě prosí, aby o sesli přišel Frank Kramer, jenže vedení Knappen je vůči jejich požadavku bůhvíproč hluché. Výměnu trenéra tak dost možná stihne dřív Wolfsburg. Niko Kovač sice po reprezentační pauze ještě neprohrál, nicméně pořád v Autostadtu nikoho moc nepřesvědčil o svých kvalitách.

Koho tam máme dál... á, "Starou dámu". Hertha se po vyčerpávající záchraně přece jen uklidnila a Sandro Schwarz vrací Berlíňanům tvář, výhry ale podobně jako v případě Stuttgartu prostě nepřichází. A pokud budeme opravdu divoce fantazírovat, tak co s Bo Svenssonem a jeho budoucností? Mainz totiž už taky přestává bavit a zdá se, že poněkud stagnuje. Nu, není teď moc trpělivý, ten německý lid.

Teda jak kde, samozřejmě. Seoane se s kritikou potýkal soustavně od konce července. Přes dva měsíce jí dokázal vzdorovat, aniž by Leverkusen viditelně posunul. Avšak když ani v hodině dvanácté nevytáhl schovávanou zbraň, vedení povolilo.

Už zkraje ročníku se poukazovalo na to, že Seoane patří spíš mezi hecíře než vytříbené taktiky. Že dokáže mužstvo správně nabudit, semknout tak, aby nedostatky ve strategii nahradilo úporným tažením za jeden provaz. Možná Bayer skutečně tahal, ale ne usilovně. A můžeme se ptát, zda je to chyba Seoaneho, či jeho dnes už bývalých svěřenců.

Vracíme se totiž k tezi vyřčené již před rokem. Podle ní Leverkusen nepůsobí jako tým, ale spíše jako banda individualit oblečených do stejné barvy dresu. Srdcaři jako Simon Rolfes nebo Lars Bender už zkrátka po trávníku nepobíhají. Werkself chybí lídr, jenž by mužstvo uměl dát do latě, a to především v napjatých situacích, kterých v posledních týdnech nastalo hned několik. Zkušený Lukáš Hrádecký to má v bráně ke spoluhráčům příliš daleko, navíc lze pochybovat o tom, zda by jej zbylí hráči Bayeru poslouchali v momentě, kdy sám finský gólman až příliš často chybuje.

Každopádně mohl pochybit i sám Seoane. Kdoví, jak těžký vzduch musel jeho nástupce Xabi Alonso vyvětrat, nicméně zvěsti o nespokojenosti záložníků Charlese Aránguize, Nadiema Amiriho a Paulinha jen přidávaly olej do ohně. Za takových okolností není divu, že si mančaft nevěřil a na trávníku se trápil.

Některé věci však Seoane ovlivnit nemohl. Třeba absenci Floriana Wirtze, jehož na marodce postupně doplnili také Amine Adli s Karimem Bellarabim. Jediný letní nákup Adama Hložka nemohl absentující středopolaře zcela nahradit. Vedení Leverkusenu si nicméně v létě zřejmě myslelo, že mužstvu nikdo potřebný nechybí. Po rozšíření zraněných se však posílení šiklo, proto si s Werkself alespoň dodatečně plácl Callum Hudson-Odoi.

Kouči práci moc neulehčili ani bídně hrající obránci. U Jonathana Taha se návrat k nevyrovnaným výkonům ještě dal čekat, ovšem hrubice v podání Edmonda Tapsoby a Odilona Kossonoua už mnohé zarazily. Další mladý zadák Piero Hincapié zase často raději kope do holení protihráčů než do míče. Na problémy v zadních řadách reagoval Seoane postupným zkoušením tříobráncového systému, avšak šlo vidět, že Bayer si nové rozestavení teprve zkouší. Experiment alespoň uvolnil ruce Jeremiemu Frimpongovi, jenž se z pravého beka přesunul na křídlo. Později se švýcarský trenér zase vrátil k formaci 4-2-3-1, a to ze čtyřmi středními obránci v sestavě. Těžko říct, jestli zrovna tohle byla ta správná cesta (Xabi Alonso se zatím vrátil ke třem stoperům).

Ačkoli přesunutí Frimponga na útočnější post lze kvitovat, řadu dalších míst v sestavě Seoane pořád piloval. Rady si například nevěděl s Hložkem: zda jej přikurtnovat k postranní čáře, nebo jej umístit doprostřed (fanoušci pražské Sparty toto dilema jistě dobře znají). Snaha spárovat Sardara Azmouna s Patrikem Schickem taky vzala zasvé. Pořád ale Seoane mohl říkat, že útok funguje lépe než defenziva. Proti Augsburgu nebo Brémám (částečně i proti Dortmundu) si Bayer vyloženě vybral smůlu a místo šesti bodů získal jediný.

Nedorazů se ale pořád objevovalo dost. Jeden odezněl, další zůstal, jiný se zase přidal. Uklidnění atmosféry v Leverkusenu moc nepřispěl ani ředitel klubu Fernando Carro, který v televizní stanici Sport1 uvedl, že známé pravidlo 50+1 brání především levicoví novináři. Později upravil, že regule umožňující německým fanouškům držet ve svém klubu majoritní podíl hlasovacích práv, chrání spíše populisté než žurnalisté (my s dovolením upravíme, že Carro prostě plácá nesmysly).

Mediální výstřel do tmy však ještě lze přehlédnout, ty sportovní už ale moc ne. Když se sice podíváme na tabulku 3. ligy a postavení rozjetého Elversbergu, nepůsobí vypadnutí z německého poháru až tak trapně. Nicméně od konce července už uplynulo dost vody a Leverkusen pořád stagnoval. A když Seoane ani v koutě nenašel svůj trumf, bylo jeho odvolání nevyhnutelné.