Ozvěny z Bundesligy: Ještě slabší, než jsme si mysleli

Nezdá se vám, že jste již podobný titulek někde četli? Taky že ano. Stačí však drobné pohrání si se slovy a náhled na jedno a totéž mužstvo vypadá zcela jinak. Do BayAreny totiž dorazil Bayern, před nímž se ještě nedávno sebevědomým domácím vmžiku rozklepala kolena. Mnichované tak po necelém roce opět rozdrtili veškerou víru Leverkusenu v sebe sama. Náhoda? Nemyslím si.

V pátek večer se přitom fandové "Werkself” museli za břicho popadat, když pobaveně sledovali selhání nenáviděného Kolína. Těžko říct, co stálo za dosud nejhorším výkonem "Effzeh” v sezoně. Anebo... odpověď známe. Steffen Baumgart si před zápasem jako vždy prohrábl trávu mezi prsty, načež konstatoval, že trávník v Sinsheimu neroste do takové výšky jako ten u dómu. "Kozlům” se tak zřejmě jen blbě páslo, což může jako výmluva posloužit. To Leverkusen s podobným vysvětlením po domácím zápase těžko obstojí. Za týden si nicméně oba rivalové mohou vše vyříkat. Rheinderby se kvapem blíží.

Mysleli jste si, že potíže Eintrachtu šokujícím úspěchem v Mnichově zmizely? Ale kdeže. Zpátky na zem vrátil Frankfurt Vladimír Darida, jenž odehrál velkolepý 200. zápas v Bundeslize. Na první gól Herthy nahrál přímo, ten druhý zařídil již v zárodku akce. Společně s Daridou se konečně usmíval také Fredi Bobic, který se na půdě SGE po letním odchodu poprvé ukázal jako soupeř. A na vlastní pěst se teď do Hesenska jako sportovní ředitel Berlínských asi jen tak nevydá.

Zatímco Frankfurt souží absence herní pohody, Stuttgart se musí vypořádat s výpadky hráčů po nákaze koronavirem. Podle toho to taky v Mönchengladbachu vypadalo. Borussia do hostů neúnavně bušila, vyprodukovala 30 střel, výhry se přesto nedočkala. Fantom ze středu obrany VfB Konstantinos Mavropanos prostě dělal vše, co umí, za což si vysloužil pozvánku do sestav kola vedle hvězd Bayernu. A to od magazínů Sportschau i Kicker.

Dál strádá také Wolfsburg. Snový start je tentam, teď "Vlci” čekají na tři body již čtyři kola. Wout Weghorst po reprezentační pauze překvapivě začal jen na lavičce, po vystřídání už třetí porážce VfL v řadě nezabránil.

Ne všude to zkrátka klape tak jako v Säbener Straße...

---

Kdy naposledy jsme Bayern nachytali při takové pasivitě? Pozor, předchozí věta není myšlena nikterak hanlivě. Byl to prostě jen nevšední pohled. Všech 11 hráčů FCB drželo pohromadě na vlastní polovině a iniciativu nechali na soupeři, jehož formace Bavorů překvapila snad ještě víc než přihlížející diváky. Toť obrázek zhruba mezi 5. a 30. minutou zápasu. Leverkusen se snažil, jenže pod tíhou divného napětí kazil i triviální přihrávky. Zaskočení i nervozita mu dokonale svázaly nohy.

Ono se ale není moc co divit. Takhle Bayern vskutku neznáme. Třeba vloni v prosinci ještě pod Hansim Flickem bránili Mnichované v Leverkusenu zcela jinak. Vysunutá obranná linie číhala těsně za polovinou hřiště, čímž pravidelně vystavovala nabíhající křídla Werkself do postavení mimo hru. Tento plán přinesl ovoce, proč jej nezachovat?

Tentokrát však Bayern vše řídil poctivě od vlastní brány. Družina Juliana Nagelsmanna vypadala ukázkově ukázněně, což ostře kontrastovalo s nervózní druhou stranou. Fotbalisté Bayeru netrpělivě opouštěli svá stanoviště, čímž však při útočném snažení jen vyvolávali větší chaos. Dva trenéři, dva systémy, stejný zmar na druhé straně barikády.

Dozadu pak Werkself vypadali ještě hůř. Absolutně nepřipraveně. Již jsme si zvykli, že z krajních beků Bayernu to je především Alphonso Davies, kdo se tlačí dopředu. Niklas Süle na rozdíl od kanadského parťáka zůstával poblíž stoperů, načež pozici druhého z wingbacků přebral křídelník Serge Gnabry. Druhé křídlo v osobě Leroye Saného mělo rázem mnohem volnější pole působnosti a s Thomasem Müllerem a Leonem Goretzkou podporovalo Lewandowskiho pěkně z prostředku. Výsledné 3-1-5-1 dokonale vyšachovalo domácí 4-2-3-1. Hlavní rozdíl vznikl ve středu hřiště, kde double-pivoti Werkself Kerem Demirbay s Nadiemem Amirim zkrátka početně nestačili na zabijáckou trojici "Roten”. Bavoři tak měli uprostřed ne moře, ale oceán prostoru. Pak není důvod se divit, proč zadáci Bayeru hráli věrohodné kužely.

Gerardo Seoane byl jasně předčen. To Nagelsmann vyhrál. Ba co víc, zdá se, že konečně našel perfektní roli pro Saného. Ten byl především v úvodu ročníku často terčem kritiky, v neděli mu ale nešlo nic vytknout. Nejenže patřil k tahounům ofenzivy, ale zároveň pomáhal v obraně a i díky jeho práci si vůbec neškrtla jindy obávaná dvojice Bayeru Jeremie Frimpong-Moussa Diaby. Leverkusen se proto dopředu tlačil z levé strany, ta se však kvalitě a sehranosti kolegů zprava prostě a jednoduše neblíží.

Přes všechny nastíněné rozdíly je nicméně s podivem, jak rychle se Leverkusen sesypal. Čtyři inkasované branky za sedm minut? Cožpak se nenašel nikdo, kdo by mužstvo dal do latě? No... nenašel. Víceméně se potvrdila domněnka, že Leverkusen postrádá lídra a naopak disponuje poměrně dosti flákači či náladovými hráči. Trochu kompetentně vypadá snad jen Lukáš Hrádecký, jenže z brány toho zas tolik neukočíruje (maximálně nejbližší linii). Zbytek? Často nemotorní Jonathan Tah s Mitchelem Bakkerem měli co dělat sami se sebou, Diaby se dle očekávání utápěl ve vlastních kličkách a z Schickova výrazu šlo vypozorovat, že jej hra kočky s myší absolutně nebaví a nejraději by ihned dezertoval. Domácí zkrátka jen alibisticky vyklusávali po trávníku, aniž by se snažili cokoli změnit.

Trestuhodně se fanoušci Bayeru nedočkali žádné změny ani po přestávce. Můžeme jen hádat, co si hráči řekli v kabině, avšak soudě z jejich projevu po příchodu z kabin to nic motivačního nebylo. Spíš se všichni tak nějak smířili s nezvratným osudem. Přitom hosté už taky pustili nohu z plynu a branka na 1:5 by jindy měla přinést potřebný impuls. Ne v případě Leverkusenu. Ten setrval v letargii a pokračoval v zápase zcela bez duše. Jistě, to všechno souzní s výše nastíněnou domněnkou. Přesto míra laxnosti a nezájmu nepříjemně překvapila.

S letním příchodem Seaoaneho a vcelku slušném posílení Werkself možná věřili, že by mohli využít možného slabšího startu Bayernu pod Nagelsmannem. Věřili, že letos už jsou konečně silní. Jenže ouha, stejně jako před rokem stačilo, aby dorazili Bavoři a do BayAreny přivezli zrcadlo.

A tak je po pár týdnech čas vrátit se ke starým pořádkům: Leverkusen zjevně není na boj o titul mentálně připraven. No co, holt zůstane věčně druhý