Ozvěny z Bundesligy: Dávají sbohem. Christian Streich i rubrika

Snad každý příznivec Bundesligy se toho okamžiku bál. Nastal před několika týdny. Tak, aby se vše připravilo na velké adieu. A najednou je to za námi. Christian Streich se opravdu rozloučil. A nastal čas, aby totéž učinila rovněž rubrika.

Ano, je tomu tak. Bundesligové Ozvěny se ukládají ke spánku. Možná jen na nějakou dobu, možná napořád. To zatím není jasné. Určitě ale momentálně nefigurují v dalších plánech jejich autora. Časové vytížení zkrátka dále nedovoluje týden co týden ládovat hutné a (snad i taky) kvalitní texty.

Rozhodně to neznamená, že se o Bundeslize na EuroFotbalu přestane psát. Vždyť těch témat je pořád tolik. Ať už se bavíme o čistě sportovním zápolení nebo přesahu mimo trávníky. Jen namátkou... jak Leverkusen naváže na historickou sezónu? Najde Bayern vhodného trenéra? Chutná currywurst v Bochumi opravdu tak skvěle, jak se vykládá? Dobře, opět zase trochu vážně... posune se někam debata ohledně vstupu investorů? A vůbec o pravidlu 50 + 1? A jak s tím vším zamíchají probíhající jednání o rozdělení televizních práv?

Vše si jistě zaslouží dále rozpracovat, vysvětlit. Jen to nebude v rámci Ozvěn. Opravdu, ten hlavní důvod je časový pres, který by se nyní měl rozptýlit do delšího období i snad ještě propracovanějších textů. A taky za dané rozhodnutí může částečně únava.

Během tří a půl let se tato rubrika měnila, rozvíjela. Její ambicí nikdy nebylo jen otrocky popsat výsledky daného kola a ukázat na jeho nejlepšího hráče. Vždy usilovala o nabízení hlubšího příběhu. Kontextu, díky němuž měla cílová skupina vše pochopit. Dařilo se to? To ať posoudí čtenáři. Především ti věrní. Nebylo jich moc, i tak ale představovali inspiraci pokračovat v práci. Sami svými poznatky v diskuzích mnohokrát nastolovali témata. A nastavovali zrcadlo. Díky, díky, díky!

I poslední vydání Ozvěn si rozhodně zaslouží popsat příběh. Příběh velikána. Příběh muže, jenž do Bundesligy vstoupil zhruba v době, kdy autor začal německý fotbal víc vnímat. A tak tento chlapík ze značné části může za zalíbení, které autor v německé kopané má.

Jaký trenér, takový klub. I město

Výsledek zklamal. Freiburg si proti Heidenheimu vytvořil spoustu šancí. Jenže dvakrát trefil brankovou konstrukci, k tomu zahodil dalších několik tutovek. A tak jen remizoval, o den později navíc přišel o důležitou sedmou pozici v bundesligové tabulce. ”Tým do toho dal všechno. Ale gól jsme nevstřelili. Proto jsem velmi zklamaný,” zhodnotil druhý poločas sobotního utkání trenér SCF Christian Streich.

Na tiskové konferenci působil bodře. Jako vždy. Opět dokázal, že fotbalem, a především Sport-Clubem, žije snad každou minutu. I po zápase proti Heidenheimu mohli novináři tento zápal vidět. Navzdory tomu, že jen pár minut předtím zasáhla lodivoda "Breisgauer” obrovská vlna emocí.

Zaplněný stadion stojící poblíž freiburského letiště, výstaviště a univerzitního kampusu se totiž se Streichem loučil. Dával sbohem muži, jenž v roli hlavního kouče prvního mužstva SCF strávil dvanáct a půl let. Celkově však klubu sloužil mnohem déle. Skoro třicet let. Polovinu svého života.

Ve svém posledním domácím zápase viděl Streich nejprve choreografii fanoušků připomínající 120letou historii klubu. Následně tradičně emotivně poskakoval u postranní čáry. Stěžoval si rozhodčímu, prudkými gesty vysvětloval hráčům, co mají dělat lépe. Taková jeho klasika. A po závěrečném hvizdu si dal kolečko po trávníku a poslal zdravici všem tribunám. Dokonce i do sektoru s fanoušky Heidenheimu, kteří na oplátku vyvěsili transparenty plné uznání před prací dnes už legendárního trenéra.

Došlo taky na slova. A nebyl by to Streich, aby svou příležitost promluvit nepojal trochu jinak, po svém. "Nejprve gratuluji Heidenheimu. Pokud už nemůžeme vyhrát domácí zápas, tak jsem rád, že je to proti Heidenheimu,” řekl. Zase ta úcta. Protivníků si Streich vždy vážil. Předchozí týden při výletu do Kolína pro změnu prohlásil, že návštěvu porýnského města si pokaždé užil a že tamnímu FC ohroženému sestupem do 2. Bundesligy přeje jen to nejlepší.

Tentokrát vysekl pokonu Heidenheimu. Symbolicky. Taktéž jde o menší klub, jenž se do nejvyšší německé soutěže propracoval díky dřině a pilné práci, prost výrazných investic. A především jej vede muž charismatický podobně jako Streich, dlouhou dobu držitel prvenství v pořadí nejdéle sloužících trenérů mezi týmy z 1. Bundesligy. Překonal jej až právě Frank Schmidt z Heidenheimu. Osobností ideální nástupce, který svému protějšku taktéž poděkoval za přínos.

Specifický ovšem není jen samotný Streich, ale celý Freiburg - klub i jeho fanoušci. Což dokázala další osoba s mikrofonem. "Tento klub se v posledních letech nesmírně rozrostl, což v sobě skrývá i určitá nebezpečí. Určité věci nesmí za žádných okolností zmizet. Prosím, zachovejte si realistická očekávání od klubu, je to životně důležité," vzkázal Patrick Baier, Streichův dlouholetý asistent, který se v sobotu taktéž loučil.

Také Baier si zaslouží víc popsat. Breisgauer opouští po 25 letech. Začínal jako trenér akademie, před 15 lety se přesunul k prvnímu týmu jako asistent. A vydržel až dodnes, přičemž nejdelší dobu spolupracoval se Streichem. Šlo o nezbytný analytický mozek stojící v pozadí. ”Pečlivý, velmi tvrdý, přemýšlivý, spořádaný. Není to hlasitý a častý řečník, když však promluví, má to váhu,” popsal Streich svého věrného druha.

Na Baierovovo varování před "pádem z hrušky” zareagovali přítomní fanoušci pokřikem "druhá liga nikdy víc”. Navzdory proměně z průměrného oddílu na pomezí 1. a 2. Bundesligy v každoročního aspiranta na evropské poháry se celý Freiburg prostě drží při zemi. SCF si umí zachovat tvář. Věří dlouhodobě vyznávaným hodnotám - pečlivé práci s mládeží a sázce na odchovance, regionalismu, který ovšem lze skloubit s otevřenosti ven a přijímáním pozitivních vlivů odjinud, vstřícnosti fanouškům, důvěře v zaměstnance, kteří na oplátku dlouhodobě odvádí výbornou práci.

Tyto charasteriky přitom prostupují i celým městem, regionem Breisgau a obklopujícím Bádeskem. Jako student freiburské univerzity jsem měl tu čest část zmíněných hodnot poznat. Na jednu stranu jsem baštil místní špecle a Schwarzwaldskou šunku, v pahorcích za městem jsem zase pozoroval, kterak místním chalupám dominovaly nádherné kukačkové hodiny. Zároveň je to ale z Freiburgu kousek do francouzského Alsaska včetně Štrasburku i na jih do švýcarské Basileje. Díky vysokoškolské historii i přítomnosti působí celé město kosmopolitně a přátelsky. A taky ekologicky. Na kole se zde lze dostat všude (a světe, div se, jde to i bez přímého kontaktu s automobilovou dopravou). Není divu, že právě zde mají němečtí zelení dlouhodobě jednu z největších podpor (ve Freiburgu ovládli poslední čtvery komunální volby... a nezdá se, že by ve městě nastolili šílenou dekadenci prošpikovanou nesmyslnou ideologií, o čemž rádi blouzní jejich odpůrci).

Freiburg je zkrátka příjemným místem pro život a Sport-Club zase sympatickým klubem. Streich do tohoto prostředí ideálně sedí. Nikdy nebyl všední, především na tiskových konferencích. Na nich se typickým jihoněmeckým přízvukem rád vyjadřoval nejen ke kopané, ale taky ke společenskému dění. Kritizoval růst populistických tendencí, extrémisty, ale i liknavost k řešení klimatické změny. Zněl autenticky a šlo poznat, že o daných věcech hodně přemýšlí. Rozhodně nepůsobil jako řvoucí vidlák.

Emoce si nechával do zápasů. Na rozhodčích nenechával nit suchou. Na svých svěřencích taktéž, při lámání chleba se jich ale vždy zastal. Větším konfliktům se každopádně vyhýbal... tedy až na jednu výjimku v podobě dnes již legendárního střetu se stoperem Frankfurtu Davidem Abrahamem. Po utkání si ovšem oba vše rychle vyříkali. A když Abraham před několika lety uzavřel svou hráčskou kariéru, popřál mu vše dobré i Streich.

Takový tedy byl, respektive pořád je. Samorost, liberál. Stál si za svým, stejně tak ale působil přístupně. Vynikající trenér. A taky velká osobnost. Legendu Breisgauer skvěle zachycuje vzpomínkové video. Na něm nejprve najdeme záchranu po přezimování na posledním místě. Po další sezóně už Freiburg mířil do Evropy, přičemž mu jen o fous unikla Liga mistrů. Za pár let však přišel pád do druhé ligy... ale taky opětovný návrat mezi elitu. Po něm znovu Evropa. Poslední zápas na starém Dreisamstadionu. První účast ve finále DFB-Pokalu. Gólová rozlučka nejlepšího střelce klubové historie Nilse Petersena.

U toho všeho Streich byl. Na všem se podílel. Trénoval spoustu zajímavých hráčů. S řadou z nich se týden co týden potkával několik sezón.

Region Breisgau má spoustu specifik. Vybírám z nich jedno slovíčko, které se v různých variantách používá ve více lokalitách jižního Německa. Jde o pozdrav, který lze použít při představení i loučení. Nyní bohužel nachází uplatnění ve druhém případě. Takže...

Salli Christian Streich!

(Salli Ozvěny.)