Exligoví cizinci: Jak dopadli van Kessel, Paixao nebo Rybalka?

V historii samostatné české ligy na našich trávnících pobíhala spousta cizinců - jejich počet již přesáhl hranici šesti set. Suverénně nejvíce fotbalistů k nám zamířilo ze Slovenska následovaných Brazilci. I osmnáct let po konci jugoslávské války spolu stále bojují Chorvati, Srbové a Bosňané, tentokráte však jen o pomyslnou bronzovou medaili v tomto ohledu.

Určitě jste si již několikrát hledali, jak ten který zahraniční hráč, dříve brouzdající české trávníky, pokračuje ve své kariéře. V následujícím článku se tedy podíváme alespoň na ty, kteří se do našeho povědomí zapsali během posledních deseti sezón. Ať už povedenými výkony, disciplinárními problémy nebo nesplněnými očekáváními.


Za tři kluby nastupoval v srdci Evropy Vjačeslav Karavajev, jeho odchod ze Sparty byl pro mnohé fanoušky nepochopitelný. Ruský bek si našel slušné působiště, s nizozemským Vitesse mu utekla účast v příštím ročníku Evropské ligy jen těsně. Navíc se i v konkurenci Matúše Bera nebo Martina Ødegaarda stal nejvytíženějším hráčem týmu.

Rakouský reprezentant Marc Janko byl jednou z mnoha věhlasných posil Stramaccioniho Sparty, stejně jako spousta dalších se ale neprosadil. Brzy se tak vrátil do Švýcarska, kde již rok a půl nastupuje za Lugano. Síť však za tu dobu rozvlnil jen třikrát.

Největší naděje vzbuzovala v příznivcích letenského klubu výpomoc na hostování z Interu Milán - Jonathan Biabiany. Po solidním podzimním vytížení přišlo vyřazení z kádru a pouhých sedmnáct minut na jaře. Francouze po návratu do Itálie prodalo Internazionale do Parmy, ve městě proslulé šunky se až do březnového zranění stal důležitým článkem mužstva.

V mysli všech příznivců české kopané je Tiémoko Konaté zapsán především trucováním a následným vyloučením proti Rostovu. Po angažmá v Mladé Boleslavi odešel hráč, který mateřské Pobřeží Slonoviny dokonce jednou reprezentoval, před půl rokem do dánského Vendysselu, kde v jarní části chyběl na hřišti jen jednou, sestupu však nezabránil.

Jako spolehlivý kanonýr přicházel Marco Paixao z polské ligy, kde jednou vyhrál i titul krále kanonýrů. Jenže v rudém dresu se v šesti startech ani jednou neprosadil a zamířil zpět k našim severovýchodním sousedům, za Lechii Gdaňsk nastřílel během dvou a půl sezón 34 branek, než přestoupil do Altaye. Ve druhé turecké lize se letos stal suverénně nejlepším kanonýrem.

Jednou z největších zahraničních osobností poslední ligové dekády je bezesporu Léonard Kweuke. Po odchodu ze Sparty strávil pět sezón v tureckém Rizesporu, v němž se v každém z prvních čtyř ročníku dostal alespoň na deset branek. Ročník 2017/18 už tak vydařený nebyl, po sestupu se v druhé nejvyšší soutěži příliš neprosazoval a aktuálně je bez angažmá.

Strmě nahoru, strmě dolu. Tak by se dala popsat kariéra Wilfrieda Bonyho poté, co opustil Česko. Ve své třetí sezóně za Vitesse se stal nejlepším kanonýrem nizozemské ligy, čímž si vysloužil přestup do Swansea City. Tam během roku a půl držel průměr jednoho gólu za dva zápasy, následné angažmá v Manchesteru City už tak úspěšné nebylo, stejně tak to ve Stoke a znovu ve Swansea. Od zimy působí v katarském Al Arabi, za nějž se prosadil pětkrát.


Na jaký přestup by slávisté v čele s Jaroslavem Tvrdíkem nejraději zapomněli? Zřejmě to je příchod Gina van Kessela. Po svém úspěšném angažmá na Slovensku se mu ve Slavii dobře nevedlo a po půl roce zamířil na hostování do Lechie Gdaňsk. Tam nevydržel o nic déle a místo "vesnice" Zlína zamířil do anglického Oxfordu. Aktuálně působí ve druhé belgické lize, kde si připsal jedinou trefu v deseti startech.

Lepší kariéru věštila většina příznivců české kopané Krisztiánu Tamásovi. Tento levý obránce původem z Maďarska oblékal sešívaný dres v rámci hostování z AC Milán. Poté přestoupil do Spezie, kde rok a půl paběrkoval. Od té doby působí v maďarské lize, momentálně nastupuje za MOL Vidi.

Výkony Levana Keniy byly zejména v jeho první sezóně jedním z mála pozitiv tehdejší Slavie. Stejně jako celou kariéru, i tuto její epizodu však výrazně poznamenávala zranění. Nakonec v Edenu hrál tři roky, po následné roční anabázi v Gruzii sbírá starty za Dudelange, kde si letos zahrál skupinu Evropské ligy.

Albánec Bekim Balaj působil v dresech obou pražských "S", důležitější pozici si vydobyl ve Vršovicích, odkud zamířil do Rijeky. Tam během sezóny a půl nastřílel devatenáct branek a dvakrát se stal vicemistrem chorvatské ligy. Nyní kroutí třetí sezónu v Achmatu Groznyj, po týmově i individuálně úspěšném prvním roce však nyní tolik spokojený být nemůže.

Dva tituly oslavil se Slavií Praha během poměrně dlouhého angažmá Tunisan Tijani Belaid, který po odchodu z Čech střídá kluby jako ponožky. Půl roku strávil na prestižních adresách v Hullu City a APOELu Nikósie, zahrál si za Union Berlín. Během posledních šesti let tento cestovatel působil v Portugalsku, Bulharsku, rodném Tunisku, Řecku nebo Indonésii, aktuální rezidencí mu je Bahrajn.


Na angažmá Ergyse Kaceho na západě Čech nerad vzpomíná klub i hráč, jenže zatímco Viktoria si vede výborně i bez albánského reprezentanta, on sám si výrazně pohoršil. Po návratu do PAOKu Soluň mnoho minut nenasbíral a přesunul se do Panathinaikosu. Tam má sice pozici lepší, avšak střed řecké ligy určitě není tím, o čem ještě před několik lety snil.

Ani Erik Janža nemůže považovat své rozhodnutí přestoupit do Plzně jako dobré. Na poměry západočeského klubu drahá posila si během půl roku připsala jen tři odehrané zápasy a následně zamířila na hostování na Kypr. Tam se Slovinci poměrně dařilo a vysloužil si pozornost chorvatského Osijeku, kde se velkou měrou podílel na letošním třetím místě a vybojované účasti v Evropě.

Během prvních několika měsíců byl Edgar Malakjan poměrně častou volbou Pavla Vrby na oživení z lavičky, výrazněji se ale v Plzni neprosadil. Po zapůjčení do Českých Budějovic vystřídal tři kluby v rodné Arménii, více než dvě docela úspěšné sezóny strávil na Ukrajině. Dobíhající ročník odehrál ve druhé rumunské lize v Ploješti.


Jedním ze strůjců úspěšné éry Liberce byl ghanský defenzivní záložník Isaak Sackey. Tento hráč, typický svým vysokým počtem žlutých karet, se na severu Čech dokázal probojovat i do vyřazovací fáze EL, nyní má za sebou třetí sezónu v tureckém Alanyasporu, kde byl spoluhráčem Josefa Šurala.

Jen jednu sezónu ve Slovanu hostoval z CSKA Moskva tehdy dvacetiletý mladík Dmitrij Jefremov. I on si tam zahrál skupinovou fázi evropských pohárů, aby se poté vrátil zpět do vlasti. Tam ve dvou sezónách nastupoval za Orenburg, letos se za mateřské CSKA Moskva objevil v obou zápasech proti Plzni a na hřiště vyběhl i proti Realu Madrid.

Pestrou kariéru má po odchodu z Liberce Dzon Delarge, kterého si většina lidí pamatuje díky jeho brankám v obou zápasech 4. předkola EL proti Udinese. Rok a půl poté působil v Osmanlisporu, po přestupu v rámci ligy nasázel loni pět gólů za Bursaspor. Letos si zahrál Evropskou ligu za ázerbajdžánský Karabach.

Ve Spartě se neprosadil, za Slovan však Herolind Shala, dříve albánský a nyní kosovský reprezentant, válel. Nastoupil do všech utkání Evropské ligy, šestkrát skóroval v lize. Po ročním působení v Kasimpase oblékal dres dánského Lyngby, než se přesunul ještě více na sever, do Norska. Tam během jednoho roku hned sedmkrát skóroval, z toho třikrát za současného zaměstnavatele Valerengu.

Dva roky odehrál v české soutěži Serhij Rybalka, v Liberci hostující z Dynama Kyjev. Po úspěšné sezóně 2013/14 se vrátil do hlavního města Ukrajiny, kde si během tří let dvakrát zahrál Ligu mistrů. Poslední dvě sezóny odehrál v tureckém Sivassporu, za nějž se letos čtyřikrát prosadil.


Jedním ze zahraničních strůjců úspěšného teplického období byl Kapverďan Nivaldo. Ten si působení u Sklářů proložil krátkou štací v Minsku. Po rozchodu s Teplicemi působí v rumunské lize, za Chiajnu během dvou sezón vstřelil tři góly.

Šest a půl sezóny odehrál v Teplicích Aidin Mahmutović. Bosenský zabiják během té doby nasázel 61 gólů, v Česku si zahrál i za Plzeň, Olomouc a Příbram. Po neúspěšném angažmá v řeckém Panioniosu vystřídal tři kluby ve své vlasti, v Tuzle se ale v uplynulé sezóně příliš neprosadil.

Jeho krajan Aldin Čajić strávil na severu Čech čtyři roky, než se přesunul na Julisku. V české lize mezi gólové hráče nepatřil, to se ale změnilo po jeho odchodu do druhé turecké soutěže. Během tří sezón za Elazigspor a Istanbulspor vsítil osmnáct ligových branek, dvakrát se prosadil v poháru.


Velmi dobrou kariéru udělal José Romera. Po dvou ročnících strávených v Dinamu Bukurešť, kde pomohl vyhrát Ligový pohár, odešel člen jabloneckých "Galácticos" do druholigové španělské Almeríe, v níž se stal nejvytíženějším obráncem a dopomohl k desáté příčce.

Jedním z Romerových spoluhráčů v Jablonci byl i ofenzivní univerzál Nermin Crnkić. První sezónu v naší lize hostoval ve Znojmě, kde si čtyřmi trefami řekl o místo v kádru Severočechů. Po roce a půl z Jablonce odešel do bratislavského Slovanu, aby záhy přestoupil do Sarajeva. V bosenské lize působil i v uplynulé sezóně, předtím si dal roční vsuvku v třetí nejvyšší německé soutěži v Erfurtu.

Během svého angažmá na severu Čech si Valērijs Šabala zahrál proti české reprezentaci za tu svou, lotyšskou. Ze svých mateřských Brugg po Jablonci hostoval ve druhé polské lize, Příbrami, Dunajské Stredě a Rize, nikde se ale výrazně neukázal. Do Polska se posléze vrátil na přestup, za Bielsko-Bialu nastřílel ve dvou sezónách 21 branek.


Brazilský křídelník Dyjan Carlos de Azevedo přišel do ostravského Baníku ze Slovenska v poměrně mladém věku, ve Slezsku nakonec strávil více než čtyři sezóny, včetně té druholigové. Minulé léto se vydal za dobrodružstvím do Francie, kde je hráčem účastníka Ligue 2 Paris FC. V sezóně ale příliš čuchnout nedostal, odehrál jen něco přes tři sta minut.

S De Azevedem se v Ostravě potkal i Francis Narh, rodák z Ghany. Ten v českých zemích pobýval dvě a půl sezóny, po nichž přestoupil do bulharského Levski Sofia. S tím si během svého působení zahrál i kvalifikační zápasy o Evropskou ligu, naposledy působil na Kypru.

Do povědomí českých fanoušků i Vlastimila Vláška se z ostravských legionářů zapsal asi nejvíce Davor Kukec. Ten za Baník v rozmezí pěti sezón nasázel dvacet branek, než se poroučel do Teplic a poté do Příbrami. V letošní sezóně dotáhl šesti zásahy druholigový Šibenik do baráže o nejvyšší soutěž, kde však ani jeho gól na úspěch nestačil.


Jen půl roku nastupoval za brněnskou Zbrojovku Borys Taščyj, toho času na hostování ze Stuttgartu. Udělal si ale dobré jméno a z jihu Moravy se vydal na západ Německa. V Duisburgu se mu povedla především první sezóna, v níž rozvlnil síť jedenáctkrát, letos se zaseknul na dvou brankách.

Miroslav Marković nastupoval v Česku za osm klubů, nejdéle vydržel v Brně, kde za dvě a půl sezóny desetkrát skóroval. Po angažmá na Kypru si krátce zahrál za Liberec a Bohemians, načež odešel do ruského Chabarovsku. I tam ale vydržel jen sezónu, jeho aktuální adresou je marocká liga.


Ve středočeském městě proslaveném automobilkou vstoupil Jasmin Ščuk do světa velkého fotbalu. Během šesti sezón v Mladé Boleslavi nastřílel 33 gólů a dvakrát vyhrál národní pohár. O něco horší už bylo angažmá ve Slavii, a tak se vypravil do Turecka, kde již dvě sezóny obléká dres Erzurumu. Před rokem slavil postup do Süper Lig, letos se musí smířit s pádem níže.

V dresu pražských Bohemians byl svého času nedílnou součástí sestavy Jhon Mosquera. Hlavní české město opustil před třemi lety, aby zamířil do mateřské Kolumbie. S Atléticem Nacional se dostal do finále Copa Sudamericana, poté si zahrál i na MS klubů. Nyní nastupuje za tamější Deportivo Cali.

Velmi povedenou kariéru prožívá Ilja Nestorovski, který na začátku desetiletí hrál za Slovácko a poté za Žižkov. Ani v Čechách, ani v makedonské Skopji příliš branek nedával, a tak se přesunul do Chorvatska. Tam během tří sezón nasázel 44 branek ve druhé a 25 v první lize, poslední tři roky hraje za italské Palermo, kde se letos prosadil patnáctkrát.