České desetiletí (1): Titulová řežba u Nisy

Prohýřený dvanáctibodový náskok, tři týmy bojující o titul. O tom nakonec rozhodl až přímý souboj v posledním kole, v němž i dvě tyče dělily Plzeň od mistrovských oslav v sezóně, v níž ani jednou nepobývala na čele tabulky. Bezbranková remíza naopak spustila jásot v řadách domácího Liberce.

Ano, řeč je o sezóně 2011/12. Zatímco dvě z nejslavnějších značek, Slavia a Baník, prožívaly temné období, do horních pater tabulky se vedle hlavních favoritů vyšvihl i liberecký Slovan, jemuž se v předchozí sezóně ani nepovedlo kvalifikovat do evropských pohárů. Pod Ještědem skončil v letní přestávce kouč Petr Rada, jehož místo na lavičce převzal ex-budějovický Jaroslav Šilhavý.

Poslední desetiletí je libereckou tradicí početná cizinecká enkláva, v této sezóně to ale ještě neplatilo. Ze zahraniční hráčů hráli významnější roli jen dlouholeté stálice - Slovák Michal Breznaník, Srb Miloš Bosančić a další Balkánec Renato Kelić. Směrem do defenzivy nový kouč počítal s tím, co v kádru měl z dob dřívějších. Mezi třemi tyčemi pokračoval David Bičík, na krajích obrany Theodor Gebre Selassie s Jiřím Fleišmanem. Šilhavý také potřeboval parťáka do stoperské dvojice k Tomášovi Janů, přišel tak s neortodoxním řešením "předělat" takto kanonýra Jana Nezmara.

Čistit prostor před obrannou čtveřicí měl nadále za úkol Lukáš Vácha, situace vepředu ale doznala velkých. Z brněnské Zbrojovky dorazili ofenzivně ladění Josef Šural a Michael Rabušicem. O finální fázi se měli starat spolu se zmíněnými Breznaníkem, Bosančićem, zkušeným Štajnerem a talentovaným Hadaščokem.

I obhájce titulu ze západních Čech provedl jen drobné zásahy do fungujícího týmu, který se snažil zejména vhodně doplnit. Gólmanu Pavlíkovi přivedlo vedení konkurenci v podobě Marka Čecha, obrannou čtveřici Rajtoral, Ševinský, Bystroň, Limberský zase doplnili Marián Čišovský a v závěru přestupového období Radim Řezník.

Na předchozí mistrovské sezóně měla lví podíl jedna z nejvýraznějších záloh v ligové historie. Partu kolem Horvátha, Jiráčka, Petržely a Koláře přišel z Hradce doplnit mladý Václav Pilař, po návratu z hostování začal dostávat příležitosti i mladý Vladimír Darida. Po odchodu Jana Rezka měl trenér Vrba k dispozici k Bakošovi s Ďurišem Jakuba Horu.

Mnohem více změn se událo v matce měst. Do brány se počítalo s dvojicí Blažek, Švenger. Obranné řady v průběhu léta prořídly o Rakušana Hohenedera a Tomáše Řepku (ten odešel až v zimě, avšak naposledy v rudém dresu nastoupil v půli srpna), jejichž místo zaujali legionář Jiří Jarošík a Vlastimil Vidlička. Ti také patřili mezi základní stavební kameny defenzivy, spolu s Pamićem, Jarošíkem a Zápotočným.

Početných změn doznala také záloha. V té sice pokračovali zkušení borci Matějovský se Sionkem Vedle univerzála Kladrubského opustil Letnou také Kamil Vacek, tito dva byli nahrazeni zejména posilou z Baníku Josefem Hušbauerem, Peterem Grajciarem a mladým Ladislavem Krejčím. V útoku exceloval zejména Leonard Kweuke, jehož doplňoval Krejčího vrstevník Václav Kadlec a navrátilec ze zahraničních misí Miroslav Slepička.

Co se týče titulových šancí, začala sezóna pro Spartu nejlepším možným způsobem. Vypadnutím z předkol Evropské ligy (proti Vaslují) se mohla soustředit už jen na domácí soutěže. V Gambrinus lize odstartovala nejlépe, jak mohla, a z prvních devíti utkání vytěžila devět vítězství. Zato její protivníci klopýtali a nejbližším pronásledovatelem tak byla s desetibodovým odstupem, těžko věřit, Bohemka. Slovan i Viktorka byly ještě o další dva body pozadu.

Když tedy v půli října, v desátém kole, vyrazila Šilhavého družina na cestu z Podještědí na západní břeh Vltavy, málokdo čekal, že by se na dosavadní sparťanské bilanci mohlo změnit. Během úvodní desetiminutovky nejprve po Štajnerově centru zastříhal Breznaník a parádním způsobem rozvlnil síť, nedlouho poté zužitkoval další Štajnerův pas Šural a gólem do odkryté klece zpražil všechny natěšené domácí příznivce. A aby toho nebylo málo, Jiří Štajner se předvedl i u třetí a poslední branky utkání, kdy patou vybídl k centru Gebre Selassieho. Hlavou se podruhé v utkání prosadil Breznaník. "Jasně jsme dominovali a závěr zápasu jsme si vychutnávali," vystihl situaci David Bičík.



Jako by sražený hřebínek z tohoto duelu narušil psychiku Letenských. Ti hned v následujícím domácím zápase dostali další tři góly, tentokráte od Mladé Boleslavi (v jejímž dresu mimochodem prožíval životní sezónu Jan Chramosta), a jen remízou skončil i jejich poslední podzimní zápas. Formu stále hledala i Viktorka. Tu zřejmě stály mnoho sil zápasy s giganty v Lize mistrů, což znamenalo přezimování s pouhými třiceti body. Jednoznačně nejlepším týmem druhé poloviny podzimu byl Slovan, který, povzbuzen vítězstvím na Letné a v nastavení vybojovanými třemi body s Baníkem, ztratil už jen při remíze v severočeském derby.

Liberci výrazně nahrávalo i dění v zimní přestávce. Zatímco jeho kádr zůstal stoprocentně stabilizovaný, u konkurentů se tak nedělo. Nemilé zprávy dorazily do Štruncových sadů. Dvouletý trest za doping totiž dostal David Bystroň, do Wolfsburgu navíc odešel Petr Jiráček.

Na Letné zase dva dny po konci podzimní části skončil generální sportovní manažer Jozef Chovanec, jehož místo zaujal Jaroslav Hřebík. "Nejde jen o Vasluj, ale o nesplnění dalších cílů. Žilina v minulém roce, nezískání titulu," komentovalo situaci vedení Sparty. To mělo velký vliv i na složení kádru pro jaro, lépe řečeno jeho omlazení. Do brány přišla nová jednička v podobě žižkovského Tomáše Vaclíka, příležitosti také dostávali další hráči později úspěšného ročníku 92. Ze Sigmy přišel Tomáš Přikryl, velkou porci minut na jaře odehrál stoper Jakub Brabec a první příležitosti dostali i Pavel Kadeřábek s Martinem Frýdkem.

Na začátku jara to vypadalo, že se bude jednat o krasojízdu Severočechů a Spartu snažící se vší silou ubojovat titul. Slovan totiž z prvních sedmi kol zaznamenal jedinou porážku a dokonce se dostal do čela ligy. Letenští totiž pod novým vedením sbírali jedno klopýtnutí za druhým a za stejné období si připsali jen tři vítězství a stejný počet porážek. Pak přišel vzájemný zápas, který měl stejně jako na podzim potenciál změnit poměr sil. Tak se také stalo. Nepříliš pohlednou první půli obohatil svým gólem Hušbauer, dvacet minut před koncem zvyšoval famózní trefou z přímáku Krejčí. Vzápětí hlavičkoval přesně na druhé straně Šural, avšak Krejčí svou druhou trefou vrátil Spartě první místo.



Trochu v ústraní stále tou dobou stála Plzeň, jíž se samotný vstup do druhé poloviny sezóny nevyvedl. Dokázal sice vyplenit Letnou, zároveň ale nechal odvést body Duklu i Olomouc. Čtyřgólový výprask od Hanáků ale jako by ji nakopl a začala stíhací jízda. Série vítězných utkání znamenala, že před poslední pětinou sezóny ztráceli modročervení už jen čtyři body. Během dalších kol se situace ještě více zamotala a dvě kola před koncem byly reálně ve hře všechny tři týmy. Liberec 62 bodů, Sparta 60, Plzeň 59. A aby toho napětí nebylo málo, los svedl Slovan a Viktorku ke vzájemnému souboji v posledním kole.

Letenští tak sice jako jediní neměli situaci ve svých rukou, na rozdíl od konkurence je ale čekala papírově snazší utkání s Duklou a Budějovicemi. Jenže předpoklady vzaly za své prakticky ihned. Zatímco Slovan uspěl v nedalekém Jablonci a Plzeň proti Příbrami, Sparta na Julisce vedení neudržela, remizovala a sen o titulu se jí rozpadl. To mimochodem odnesl okamžitým vyhazovem trenér Hašek.

Zatímco na Letné smutnili, v Liberci i Plzni se připravovali na bitvu o všechno. "Je to taková malá Champions League. Je to zápas, který je o Lize mistrů, takže ho samozřejmě musíme zařadit mezi top utkání," zdůrazňoval význam utkání Pavel Vrba. Domácí mohli u Nisy získat historicky třetí titul, viktoriáni se zase chtěli stát druhým týmem tohoto tisíciletí, který obhájí. Jako by nestačil samotný fakt, že se o mistrovi rozhoduje v přímém souboji, samotný zápas přinesl několik infarktových momentů. Severočeši se od začátku prezentovali poctivou defenzivní prací, po přestávce ale přece jen nápor Plzně mohl přinést ovoce. Daridova rána skončila přímo před zraky hostujícího kotle jen na tyči. Dech se domácím fanouškům tajil i v samotném závěru, naštěstí pro ně ale krkolomná situace vedla jen k dalšímu zásahu brankové konstrukce, tentokráte v podání Wágnera. "Patří to k tomu a štěstí stálo na mojí straně," komentoval situaci přihlížející brankář Bičík. Až závěrečný Královcův hvizd tak dal důvod k před sezónou velmi neočekávaným oslavám.



"Všechno zapadalo tak, jak mělo. Celý tým šlapal. Za rok budeme hrát v Evropě, měl by tu zůstat podobný kádr. To je základ, poté můžeme být konkurenceschopní," říkal Lukáš Vácha.

A nemýlil. Liberec tímto počinem započal hody v sezónách následujících. Pětkrát v řadě se z ligy kvalifikoval do předkol evropských pohárů, což přetavil ve tři účasti v základní skupině Evropské ligy, kde se mu jednou dokonce povedlo přečkat zimu. Několik hráčů navíc tato sezóna nastartovala na prestižních adresy. David Bičík se na stará kolena stal jedničkou Sparty, kde si zahrál s Lukášem Váchou i Josefem Šuralem. Jiří Fleišman si vybudoval pověst jednoho z nejstabilnějších beků v naší soutěži. Michael Rabušic zase odehrál několik zápasů v Serii A. Daleko nad všemi ostatními ale vyčnívá jedno jméno. Theodor Gebre Selassie za sebou má osm sezón jako důležitý člen bundesligového Werderu, k tomu si připsal 54 reprezentačních startů a účast na dvou mistrovstvích Evropy.