Premier League Anglie - Premier League

Jeden poločas spíše pro Wigan, druhý pro Blackburn - ve výsledku asi přesto spravedlivá výhra hostí. To je jeden možný závěr dnešního utkání; existuje však i druhý, rezolutnější. Ten totiž nekompromisně počítá Rovers mezi druholigové mančafty; a naopak Latics mezi prvoligové. Steve Kean holt tímto výsledkem Rovers definitivně nezachránil a vzhledem k hromovým reakcím fanoušků asi lze mít jeho vyhazov za pravděpodobný.

Zima, deštivo, větrno. Sychravé počasí na Ewood Parku dnes bylo příhodnou kulisou zápasu, který se odehrával v čele tak dramatického boje o holou záchranu. První element snad způsobil obří tempo, ve kterém se celý zápas odehrával. Žádný tým se nijak nezdržoval, po každém zisku se hned pelášilo dopředu. Druhý faktor se patrně mimo jiné podepsal pod řadu nepřesností, i těch nejbanálnější. A že fouká prudký vítr, to šlo hladce odečíst třeba z legračně "neposedných" standardek Pedersena - jemu dnes balony opravdu lítaly jen ne tam, kde by je požadoval.

Dalším ilustračním momentem úvodní části pak byla i situace zhruba z poloviny předpřestávkového programu. Tehdy Caldwell zbytečným sáhnutím do centrovaného balonu znemožnil Mosesovi hladce skórovat, čímž jen demonstroval všeprostupující nervozitu, respektive přemotivovanost takřka všech aktérů. Mezi ně úplně nezapadal Di Santo. Argentinský forvard sice již v deváté minutě neproměnil samostatný nájezd na Robinsona, a to tak že zamířil opravdu přímo do zkušeného brankáře, nicméně jinak podal pěkný výkon. Delikátním centrem na velkou vzdálenost kupříkladu přesně našel i hlavu nevzrostlého Mosese, který se neprosadil vinou dvojzásahu Robinsona a jednoho z jeho strážců.

I proto, že Rovers za celý poločas na tohle snažení hostů prakticky nenašli adekvátní odpověď, zase jednou se na Keana a jeho svěřence po 45 minutách bučelo a pískalo. Reakci měl ale manažer ztíženou kromě počasí a odhodlání protivníka, jenž stíhal jistotu záchrany, také zdravím vlastních oveček. Ještě před pauzou musel jít ze hřiště David Dunn, přičemž pro druhý poločas z tunelu nevykročil ještě Gael Givet. Nicméně byl to jeden z nových hráčů, defenzivní záložník Petrović, kdo vyhrál málem osudovou "hlavu". Po jeho sklepnutí totiž střílel do zdánlivě odkryté klece Yakubu, aniž by však cokoliv nezvládl, postavil se mu do cesty nebojácný Beausejour a Wigan pro teď spasil.

Tuhle šanci navíc následovalo hlasité volání po penaltě (a oprávněné), když Boyce svou nohu nešikovně zaklesl mezi ty Hoilettovy, a také Modestého ránu ze střední vzdálenosti na tomto kluzkém povrchu šlo kvitovat. Alespoň s tím, že Blackburn zkrátka dělá několikanásobně více pro to, aby ještě vykřesal jiskru prvoligové naděje. Minimálně třikrát kupříkladu zlepšil pohyb a taky samozřejmě začal daleko více riskovat. Krajní beci se proměnili ve falešná křídla, vzadu nezřídka zůstávali jen stopeři, maximálně ještě Petrović.

To však ve finále vedlo spíše k dalším příležitostem Wiganu: hned natřikrát se trojlístek Moses-McCarthy¬-Maloney snažil překonat Robinsona, ten nicméně svůj tým velmi podržel. Vzápětí zase posledně jmenovaný nikým nehlídán hlavičkoval po centru Boyce, nejspíš ho ale primárně zradil nízký vzrůst. No, a nakonec v 87. minutě přišel roh, hlavička Alcaraze a Robinson se tentokrát na čáře pokoušel reagovat marně. Kean mohl jen zaraženě stát na místě a žvýkat plast, pro něj i jeho svěřence prvoligová mise skončila.