Premier League Anglie - Premier League

Užuž to vypadalo, že se Chelsea skutečně alespoň výsledkově probere. V nastavení však o dlouho stíhané vedení přišla a její fanoušci se tak klidně mohou obávat, že do toho, lidově řečeno, spadla znovu. Hned v týdnu nicméně budou mít Ancelottiho svěřenci možnost své příznivce přesvědčit o opaku.

Poté, co Chelsea minule na posedmé konečně vyhrála, se od ní možná dnes dal očekávat zase jednou sebevědomý herní projev. Toho se však její fanoušci rozhodně nedočkali. V rozhodujících fázích si Blues prakticky nebyli schopni dát přesnou přihrávku, jejich úspěšnost v kombinacích se zatraceně dlouho nemohla vyšplhat ani nad obligátních 80 procent. Ne nepodobně na tom však byli i Villans, rovněž poslední dobou ztrápení. Přesto právě oni, jestli někdo, zvládali aspoň nějak hrozit. Agbonlahor ze stoje nepálil úplně nepovedeně a Downing pak prvně vyprášil Čechovu náruč.

Zlomový okamžik se však přece jen odehrál na opačném konci hrací plochy - Collins se ve vápně nepatrně opřel o Maloudu, ten využil příležitosti a okatým pádem si možná poněkud nečekaně na sudím úspěšně vymodlil penaltu. Tu pak prudkou ranou proměnil Lampard. Od té doby nějaký čas jako by hrál jenom rozhodčí, ten se v jednom kuse stával terčem výlevů hráčů ve vínovém.

Kompenzace se Aston Villa dočkala až těsně před přestávkou potom, co Clark z vyložené pozice minul a nejinak si vedl v ještě větší příležitosti jeho kolega-stoper Dunne. V případě birminghamského celku to nicméně byla kompenzace, o níž nešlo říct křivého slova. Essien totiž ve vápně Reo-Cokera doslova nabral na lopatu a i sám exekutor Young si pak počínal o mnoho suverénněji než Lampard, když se trefil prakticky tak akorát "pod víko". To bylo do konce poločasu víceméně všechno, úplně těsně před závěrečným hvizdem snad ještě z velkého úhlu zakončoval Collins po výzvě Downinga.

Villans byli dnes po vítězství hladovější od samého počátku, na vedení se přesto načekali. Dostali se do něj až ve 47. minutě, kdy Downing netradičně pravačkou nacentroval a Heskey zblízka jen taktak překonal Petra Čecha. V tu chvíli se Chelsea konečně jakoby chopila taktovky, pořád to však z její strany bylo dosti umolousané. Změnu mohl přinést Lampardův pokus, který ovšem narazil pouze do připraveného a pohotově zasáhnuvšího Friedela. Nicméně být to gól, trojka rozhodčích by si na své konto připsala další vroubek - Malouda totiž svému spoluhráči sklepával míč z jasného ofsajdu. V pořádku byla tedy až další tutovka Blues z 67. minuty, kdy Lampard poslal do šance Maloudu, proti němuž tak akorát včas vystartoval opět pozorný Friedel.

Blues se nicméně trpělivost přeci jen vyplatila. I když to z její strany bylo stále děsně utrápené a ubojované, alespoň toho vyrovnávacího gólu se holt dočkat nejspíš měla. A taky tedy dočkala šest minut před koncem, kdy se k odraženému míči dostal Drogba, obešel ležícího Friedela a skrze tři bránící hráče propašoval míč do sítě. To však ještě nebylo všechno. V 88. minutě se americký golman zase mohl přetrhnout, aby zlikvidoval Drogbovu hlavičku, přesto mu to nebylo nic platné a z dorážky došlo k definitivní popravě Villans. Terry se totiž nemohl mýlit a oslavy na Stamford Bridge mohly naplno propuknout.

Nemohly. Blues totiž jako by se euforií nechali dokonale strhnout a v nastavení ještě úplně vypustili hlídání stopera Clarka, který si takto snadno naběhl na centr Albrightona a jen lehce jej protečoval do sítě. Tentokrát svou radost v hledišti těžko krotil majitel Villans Randy Lerner, vždyť i trenér anglické reprezentace se mu musel smát.