Premier League Anglie - Premier League

Obdržený gól a vyloučení, obě skutečnosti do šatny, se staly klíčovými nástroji Portsmouthu k potopení silnějšího soka. Konečná prohra Liverpoolu poměrem 0:2 pak může ve finále znamenat i něco víc než jen prohloubení jeho už tak dost hluboké krize. Může také definitivně sesadit Beníteze z manažerského křesla Reds.

Před úvodním hvizdem rozhodčího se hostujícímu Glenu Johnsonovi dostalo odměny za cenné služby odváděné v dresu Pompey loňskou sezonu. To byl však konec modrých zdvořilostí. Jakmile se totiž začalo hrát, pravý bek Liverpoolu byl bráněn takřka dokonale, takže bílí zkraje nebyli vlastně vůbec nebezpeční. Ani na balonu nepůsobili jistěji než podceňovaný soupeř, množící se nepřesnosti je limitovaly ukrutným způsobem. Zkrátka individuální schopnosti většiny hráčů Liverpoolu, Gerrarda nevyjímaje, dnes nebyly na výši, což potvrzuje i Kuytovo netrefení míče ve výtečné pozici. První opravdu střelecký pokus utkání tak registrujeme až ve 20. minutě, kdy to z hranice šestnáctky zkoušel Torres a jen těsně přestřelil.

Portsmouth se dlouho ani té jedné střele nepřiblížil. Natož aby usilovali o gól. Ale pravdou je, že po půl hodině hry od něj nebyli zrovna daleko. Po několikerém zaváhání obrany Reds se k zajímavé střele prodral Yebda a kdyby prudce nenastřelil jen hlavu jubilanta Carraghera, dost možná by ve finále protrhl síť napnutou za Reinovými zády. V podobně hypotetických rovinách se záhy pohybovala i rána Boatenga, proti které tentokrát bravurně zakročil Reina. Jenže tím celá akce nekončila a pro Liverpool měla v celkovém součtu zcela děsivou pointu. Ironicky zrovna Glen Johnson, ještě loni hvězda Pompey, totiž ve snaze odhlavičkovat odražený balon do bezpečí jen zanotoval Belhadjovi, který okamžitě životní ranou z velkého úhlu nekompromisně propálil brankáře Liverpoolu -1:0.

Zpravidla se takový gól do šatny považuje za klíčový. I dnes jím mohl být. Zdálo se totiž, že bílé konečně nakopl, když ihned Agger ve skvělé pozici hlavičkoval jen těsně mimo. Jenže krátce před přestávkou přišel jiný stěžejní okamžik tohoto utkání. Mascherano si u půlící čáry došlápl na Ben Haima a Benítezovi se opět udělalo zle - argentinský středopolař při zákeřném šlapáku kolenem zasáhl soupeřova choulostivá místa, loktem se opřel do jeho krku a ještě stihl sám přijít k úrazu. Aby toho nebylo málo, uviděl navíc poněkud přísnou červenou kartu a svému nadřízenému tak na čele přidělal další vrásku.

Desíti fotbalistům v bílém už nebylo vůbec pomoci. Počátek druhé půle Portsmouth naprosto kontroloval a nechával věhlasného soupeře postupně odpadávat. Modří navíc nebyli ani úplně zalezlí, ani zběsile neusilovali o doražení oslabeného protivníka, takže to Reds měli o to těžší. Jenže čím dál nervóznější hosté byli, tím víc také rostlo nebezpečenství, které vytvářeli kolem pokutového území Pompey. Tak třeba Gerrardova tečovaná střela z 67. minuty se chovala, jak kdyby ji zdálky kouzelnou hůlkou ovládal sám Harry Potter, přesto již téměř vyšachovaný Begovič zvládl heroickým způsobem hrozbu vyrovnání odvrátit.

Ani Blues nebyli zcela bezzubí, a čím víc se blížil konec zápasu, tím víc se soupeř třásl. Kupříkladu Yebdův centr si určitě zasloužil zdařilejší koncovku než jen Piquionneho tuze nepřesnou hlavičku. Na opačném konci hřiště zase Torres prováhal správný okamžik k zakončení, takže se Pompey i protentokrát ubránili. A velmi brzy do týla soupeře zasadili druhou, definitivní ránu. Postaral se o ni v 82. minutě Piquionne, který si sice Boatengův přízemní centr nezpracoval zrovna ideálně, ovšem podobně jako předtím Belhadjovi i jemu nedělalo žádný problém skórovat z takřka nulového úhlu. Zkrátka to trefil nejlépe, jak mohl. Reds potom sice ještě zvládli vyvinout tlak na klidného protivníka, ten jim už však byl k ničemu. Za zmínku navíc stojí tak akorát zajímavá akce Gerrarda, která ústila ve střelu těsně vedle vzdálenější tyče.