Přátelské zápasy - mezistátní Přátelské zápasy - mezistátní

V Al Ainu se podávaly prášky na spaní a troufám si říct, že funkční. Obě jedenáctky nudily, ovšem zatímco Arabové se svému maximu alespoň trochu přiblížili, čeští fotbalisté zápas odjezdili ani ne na půl plynu. Bílkova premiéra tak dopadla fiaskem - vypadnutím po zpackaném penaltovém rozstřelu.

Už od samého počátku šlo snadno rozpoznat velké kvalitativní rozdíly mezi reprezentanty České republiky a Spojených Arabských Emirátů. Borci v červeném exotického soupeře přehrávali prakticky ve všech směrech, ať už to byla rychlost, technika či kombinační zdatnost. A již v sedmé minutě se také Násir musel blýsknout proti Rozehnalově dobře umístěné hlavičce po standardce Matějovského. I na druhé straně se ovšem brzy blýskalo, ze vzduchu zahrozil Šihhí. Přestože však Češi měli být a v úvodu také byli daleko fotbalovější stranou, postupem času se snižovali a snižovali na úroveň nepříliš přesných Arabů. Vliv na mizerný projev českého mužstva dozajista měl i stav trávníku, který by za nevyhovující označili snad i v našem krajském přeboru.

Nicméně v těchto chvílích agresivnější domácí se co nevidět rovněž dočkali své první velké šance. Na svědomí ji měl Mahmúd Chámis, který na zadní tyči díky Hubníkově přizvednutí hlavičkoval nepříjemně do protipohybu Drobného. Brankář Herthy měl plné ruce práce, aby balon vytěsnil alespoň na roh. Červení se očividně hodně trápili, jako by je nevyzpytatelný terén dokonale frustroval. Do přestávky si tak ze hry vypracovali jen jednu slibnou šanci, kterou však zazdil Hloušek. Tomu Limberský podával míč na zlatém podnose, ale slávistický křídelník kousek za malým vápnem vystřelil jen velmi slabě po zemi přímo do Násirovy náruče.

Bílkovi svěřence dnes zachraňovaly standardní situace, z nichž v první půli ještě dvakrát nebezpečně zahrozili. Nejprve Fillo zblízka trefil Násira a z následného rohu jen těsně minul Hubník. To byl první poločas, v tom druhém už Čechům nepomáhaly ani ty volné kopy. Hrálo se hodně kouskovaně, za minimálního tempa a hlavně bez toho správného fotbalového koření - šancí, natož pak gólů. Aktéři zápasu se spíše soustředili na likvidaci protivníků, než aby se snažili bavit přihlížející. Ti se už pomalu ukládali ke spánku, zatímco bojiště před nimi připomínalo spíše dějiště řeckořímského zápasu.

Na branky se opět začalo střílet, až když sudí ukončil klasickou devadesátiminutovou bitvu a přišly na řadu pokutové kopy. I když, první Rozehnalův projektil ještě mezi tři tyče nemířil. A hle, také Abdalláh minul. Jako třetí přišel na řadu Necid, poměrně tradiční exekutor penalt a i na něm se projevil celozápasový střelecký půst, když Násirovi do břicha poslal jen slaboučký míč. Všem svým předchůdcům ukázal, jak se to dělá, až jistý Jusúf Džábir, kterého hned záhy o něco jistějším způsobem napodobil Rajnoch. Po vzoru českého středopolaře se svého úkolu zhostil i Kamali a trefil přesně pod víko. Čtvrtou sérii odstartoval úspěšným pokusem Magera, na něhož podobně navázal Rahmán. České naděje tak posléze definitivně pohřbil Pudil, který Násirovi jeho pozici usnadnil stejným způsobem jako předtím Necid.