Primera División Španělsko - Primera División

Barcelona slaví historicky dvacátý titul v nejvyšší španělské lize a druhý za poslední dvě sezóny. V posledním kole doma v pohodě vyhrála nad marně se zachraňujícím Valladolidem 4:0, který díky této prohře naopak sestupuje o soutěž níže. Barce by nakonec vlastně stačila i remíza, protože jediný konkurent v boji o mistra Španělska Real Madrid nedokázal zvítězit v Málaze.

Domácí zkrátka potřebovali k triumfu jediné, a to získat tři body před zaplněným Nou Campem, jenž nečekal nic jiného než mistrovské oslavy. Na výsledek Realu Madrid by se pak Katalánci ani nemuseli ohlížet. Zato ve Valladolidu smutní, jelikož po třech letech strávených v La Lize musejí minimálně rok hrát ve druhé lize.

Hosté měli opravdu hodně složitou situaci, protože vlastně ani remíza by jim záchranu nezajistila. Pouze v případě, kdyby Málaga doma nebodovala s Realem Madrid nebo kdyby Santander nevyhrál nad o nic hrajícím Gijónem. V takové situaci by museli v Barceloně vyhrát. A to je za současného stavu těžko řešitelný úkol i pro nejlepší světová mužstva.

Jenže Málga dokázala uhrát překvapivou remízu 1:1, skončila nakonec sedmnáctá, naopak Santander celkem lehce zvítězil 2:0 a vyhoupl se z devatenácté na konečnou šestnáctou pozici, takže na Valladolid zbyla nepopulární první sestupová osmnáctá pozice. O jediný bod mu unikla prvoligová příslušnost.

Za rekordními devětadevadesáti body, které nikdo nikdy v historii La Ligy nezískal, a už devátou trofejí pod koučem Pepem Guardiolou, který získal kromě již dvou titulů v Primiera Divisón i ten za vítězství v Lize mistrů, Copa del Rey, Španělském a Evropském superpoháru a také Mistrovství světa klubů, vykročila Barcelona rázně a nesmlouvavě.

Ačkoli postrádala vykartovaného Xaviho a také zraněného Andrese Iniestu, na její hře to nebylo příliš znát. První branka na sebe nechala čekat dvacet sedm minut. Do té doby se Valladolid držel, co to dalo. Pak se ovšem ve vápně snažil kouzlit Pedro, a i když by jeho přihrávka jen těžko někoho našla, srazil jí obránce Prieto nešťastně mezi nohy vlastního brankáře Jacoba.

Avšak o pár chvil později mohlo být klidně vyrovnáno. Nebýt pohotového Puyola, který zaskakoval za hrubě chybujícího gólmana Valdése, zapsal by se hostující Manucho mezi střelce utkání. Co naplat, Barcelona má prostě Messiho. Od půlky hřiště nastartoval ve 31. minutě svůj motor, míč si ještě stačil sťuknout s Tourém, přihrál pak do volného prostoru Pedrovi, jenž z běhu prostřelil brankáře Jacoba.

Dá se říci, že bylo rozhodnuto. Barcelonu zároveň určitě těšilo, že v souběžně hraném klání Real prohrával v Maláze 0:1. Cesta k titulu se stávala v posledním kole opravdovou procházkou růžovým sadem. Další dvě branky pak symbolicky přidal Lionel Messi, s 34 zásahy nejlepší střelec ligy, mnohými považován za nejlepšího fotbalistu planety Země.

V 62. minutě argentinský ostrostřelec dorážel do prázdné branky přihrávku Toureho, který se bravurně prodral na pravý kraj do vápna. V 76. minutě pak přesnou přízemní perdou ke vzdálenější tyči upravil konečné skóre. Mohly začít bujaré katalánské oslavy, které zajisté potrvají celou noc.

Jak na tom statisticky dopadl Messi? Celkem v padesáti třech zápasech, počítáme-li i Mistrovství světa klubů, oba superpoháry, Národní pohár i Ligu mistrů, nastřílel čtyřicet sedm gólů.