Konfederační pohár FIFA - Konfederační pohár 2013

Fotbal umí být vzrušující, krásný i krutý - Italové a Japonci o tom po dnešku vědí až moc dobře. Jejich vzájemný zápas musel každého fanouška nejkrásnější hry na světě bavit jako už dlouho nic - 7 gólů, kontroverze, skvělé individuální i týmové výkony, hra nahoru dolů, a také jeden rozhodující trenérský tah..

Japonci vstupovali do utkání s vědomím, že šanci na postup jim zajistí pouze bodový zisk, a herní obraz tomu od prvních minut odpovídal - Modří samurajové byli aktivnější už od výkopu a v 10. minutě se po Kagawově přiklepnutí připomenul Endo, míč mu však sjel a pálil výrazně vedle. Připomenout Kagawu hned ze začátku je však potřeba - právě on s Hondou totiž byli nejvýraznějšími postavami v bílých dresech, neúnavně poháněli japonské útoky a jejich intuitivní souhra byla obrovskou zbraní Zaccheroniho výběru..

Na druhé straně působil velmi dobrým dojmem Mario Balotelli, kterému se tentokrát skutečně chtělo, a hned tak vynikla jeho skvělá orientace v prostoru a fyzická síla - v první šanci bravurně ustál osobní souboj, postoupil po pravé straně a donutil Kawašimu odvážně zasáhnout proti svému střílenému centru. Jinak však na hřišti panoval japonský diktát - Asiaté byli přesnější, rychlejší a celkově aktivnější, což po 20 minutách vyústilo v zasloužené vedení. Máslo na hlavě má celý zápas nejistý a chybující Mattia De Sciglio, který neuhlídal Okazakiho a trestuhodně ho pustil do samostatného úniku, takže Buffon neměl jinou možnost než jej ve vápně srazit k zemi; od vyloučení jej zřejmě uchránil pouze fakt, že spolu s nohami japonského forvarda trefil i míč. K penaltě si stoupnul Keisuke Honda a uklidil míč k tyči, zatímco Buffon zůstal stát.

Italům překvapivě příliš nefungovala ani záloha, za což do značné míry mohl nejistý a nezvykle chybující Pirlo; další střelu na Buffona si připsali postupně Hasebe a Nagatomo, leč silná finální přihrávka jinak kombinačně skvělým Japoncům stále chyběla. Italský kouč Cesare Prandelli zareagoval už po půlhodině stažením Aquilaniho a vysláním Giovinca, což se následně ukázalo jako mistrovský tah - forvard Juventusu hru Squadry Azzurry notně oživil, a nakonec si připsal i vítězný gól (to však předbíháme).

Krátce po vystřídání se totiž ještě radovali diváci z opačného tábora - druhá gólová akce začala u nepřesného italského odkopu, po němž se míč dostal do vápna, kde Kagawa využil svoji hbitost, otočil se mezi třemi obránci a skvělou pohotovou střelou poslal Japonce do dvoubrankového vedení. Buffon poté musel nadvakrát krotit Hondův přímý kop, a ani Pirlo s tím svým neuspěl..

..další standardka v režii veterána Juventusu však už vyšla do puntíku, a Prandelliho tým tak možná trochu nezaslouženě snížil ještě do poločasu; Pirlo poslal od rohového praporku luxusní centr přesně na hlavu De Rossiho, který ve vápně vystoupal nejvýše a propálil Kawašimu poprvé. Itálie ještě v závěru první půle soupeře dokázala zatlačit a málem z toho bylo i vyrovnání - Giaccherini však trefil pouze tyč.

Skvělý fotbal z prvního poločasu nakonec pokračoval i po obrátce, nezmařil jej ani začínající déšť. Vyrovnávající akce nakonec přišla nečekaně - Nagatomo neuhlídal unikajícího Giaccheriniho, který postoupil k bráně a poslal míč před bránu Balotellimu, před nímž se ještě snažil zasáhnout Uchida, ale jeho nešťastná intervence skončila tečí za záda vlastního gólmana. Itálie byla v tuto chvíli lepším týmem, a už v 52. minutě se to projevilo i na skóre - Hasebeho nastřelená ruka ve vápně po ráně Giovinca byla oceněna penaltou, s níž si frajersky poradil sebevědomý Balotelli, a tak než se Samurajové stihli rozkoukat, favorit otočil skóre.

Kdo by však očekával, že Zaccheroniho tým po tomto direktu "odpadne", se zlou by se potázal - naopak, Japonci chytili druhý dech a až do konce utkání Italy přitlačili na jejich polovině. Squadra bránila tak obětavě, že se do presování před vlastním vápnem zapojil dokonce i Balotelli (!), a útočila z brejků - po jednom z nich se málem radoval výborný Giovinco, jehož skvělou ránu z kroku musel tygřím skokem k tyči likvidovat pozorný Kawašima.

Frenetické tempo zápasu se s postupujícími minutami ještě stupňovalo a Japonci, vedeni architektem Kagawou, se snažili najít recept na pružnou a inteligentní italskou obranu. 20 minut před koncem zaspal Chiellini, který neubránil Maedu, a Italové mohli děkovat pouze tomu, že Kagawův centr byl na zkušeného forvarda příliš dlouhý.

Zasloužené vyrovnání přišlo po další chybě De Sciglia, který vůbec nezvládl souboj s Hasebem, byl v něm pozdě a hloupě fauloval; přímý kop z rohu hřiště rozehrál Endo, nacentroval na bližší tyč, a Okazaki hlavou potřetí poslal míč na Buffona. Nabuzení Japonci mohli jít prakticky okamžitě i do vedení, to by ale Honda musel po skvělém projití přes dva obránce tváří v tvář Buffonovi pálit o něco přesněji..

Šance střídala šanci; tu další si připsal Balotelli, který si mezi dvěma obránci fantasticky zpracoval centr z hloubi pole a ještě v pádu dokázal nebezpečně zakončit, takže Kawašima musel neposedný míč likvidovat nadvakrát. Na druhé straně chyběly skvělé ráně Hasebeho z druhé vlny decimetry, ještě větší gólovku však Samurajové zahodili chvíli poté - nejprve Okazaki v tisíciprocentní šanci trefil tyč, poté se míč od Kagawy před úplně prázdnou bránou odrazil pouze do břevna..

..a to se ukázalo jako stěžejní urážka fotbalového Boha, protože i přesto, že japonský tlak ke konci zápasu byl skutečně masivní, rozhodující sedmou branku vstřelili nakonec Italové, konkrétně hrdina Giovinco, který do prázdné brány zakončil jednoduchý brejk po ose De Rossi - Marchisio. Extrémně krutý osud pro Japonce, zvláště uvážíme-li, že ještě v samém závěru dokázali vyrovnat - branka však (správně) nebyla uznána pro ofsajd. Zaccheroniho tým tak opustí šampionát s hlavami vztyčenými; jistě, body by si zasloužil, ale co naplat - Itálie se prostě ukázala být zkušenějším a efektivnějším týmem, který jednoduše umí vyhrávat. I v takto krásných zápasech zkrátka může být jen jeden vítěz..