Evropská liga UEFA - Evropská liga

Divoká přestřelka se strhla v hlavním městě Švýcarska. Liverpool hned třikrát šel do vedení, jednou se stejného privilegia dostalo domácím Young Boys. Šťastnější je však ve finále celkem přirozeně anglický celek, který poprvé od památného debaklu Besiktase v Lize mistrů (8:0, listopad 2007) vsítil v pohárovém duelu více než čtyři branky.

Senzační vstup do utkání zaznamenali červení. Ti obecně v první půli vypadali většinu času organizovaně vzadu (a bránili se vskutku v pohodě až na dvě silná volání po penaltě a gólový moment), vepředu se ale tradičně neprosazovali. V praxi ukazovali, jak by hra bez klasického hrota opravdu neměla vypadat - kupříkladu centry neustále mířily do země nikoho.

Což ostatně platilo i o gólové situaci z páté minuty, kdy Downing zprava posílal míč do vápna, aby si soupeř vstřelil navýsost kuriózního vlastence. Osvobozující hlavička skončila na obličeji Ojaly, od kterého se balon odrazil za čáru.

Nicméně také Liverpool měl co říct ke škodolibé zábavnosti tohoto duelu. Konkrétně ve 39. minutě Enrique sice doběhl kolmou přihrávku dříve než protivník, ovšem před svým brankářem zazmatkoval, odpálil míč jen k Nuzzolovi a ten už vychýlenému Jonesovi nedal moc šancí. Jak snadno Reds vedení nabyli, tak jej tedy rovněž pozbyli.

Tolik je to ale mrzet nemuselo - za necelé dvě minuty se po rohu Sahina prosadil Wisdom. První "kanadský bod" pro letní posilu, gól při seniorském debutu pro kolegu. Do konce poločasu pak už jen Farnerud zničehonic překrásně trefil pravou tyč ranou ze střední vzdálenosti; nechybělo tím pádem mnoho a švédský středopolař potvrdil svou pověst nejgólovějšího hráče bernského celku.

Tón celého zápasu byl poměrně ironický, úsměvný. A jestli ho měl někdo podtrhnout, byl to samozřejmě skórující Ojala - tentokrát do správné sítě. Tahle absurdita se narodila v 53. minutě, když se finský zadák prosadil hlavou/ramenem po centru Bobadilly. A Liverpool už poté vypadal být definitivně vyždímaný; oba góly dříve vstřelil "z ničeho", teď mu ale už i bazální rozehrávka v hloubi pole dělala ohromné potíže.

A vše vycházelo z defenzivní řady. Právě ta dnes sotva rozdala přesný pas, navíc po nadějném a soustředěném začátku začala děsivě chybovat. V 63. minutě z toho byl dokonce třetí gól: Coates se na půlce točil jak na obrtlíku, Carragher mu šel bůhvíproč pomoci, Enriquemu se nechtělo vracet...a ve finále unikající Zarate jemným obloučkem opětovně překonal Jonese.

Reds nakonec znovu muselo zachraňovat kouzlo jednoho okamžiku, respektive již podruhé standardka. Po ní se prosadil Coates, jehož hlavičku chtěl (ale nakonec ani nemusel) usměrnit do sítě Borini. A pak pro změnu přispěchala na pomoc jedna premiéra: konečně chytrá akce hostí, ze strany na stranu a do osy pro Shelveyho, jenž přihrávkou Hendersona na hraně ofsajdu prostě nemohl pohrdnout.

Červení byli zase zpátky; aby samozřejmě zase upadli do rozpaků. Farnerudovi byl ještě v 81. minutě nabídnut dostatek prostoru ke střele, s níž si poradil pozorný Jones, a rovněž ve zbytku utkání to v dalších několika okamžicích nebezpečně hořelo. Jako při hlavičce Freye.

Angličané se už nicméně konečně zvládli ubránit, ba se dokonce prvně v utkání oddálili na rozdíl dvou gólů. Pozičně tentokrát chyboval soupeř, takže si Shelvey hladce mohl prodloužit svůj sprint až k nekompromisní gólové ráně.