Evropská liga UEFA - Evropská liga

Nevídaný průběh měl duel pražské Slavie se slovutnou Valencií. Favorizovaní hosté poměrně brzy vedli, krátce po přestávce přidali druhou branku a vše jim navíc hned záhy usnadnil vyloučený Šenkeřík. Ovšem červenobílí i v početní nevýhodě vystrojili soupeři takovou vzpouru, že si nakonec Španělé z Edenu odváží pouhý bod.

Ještě než se slávisté vydali na cestu za oživením postupových šancí, pochytali se všichni kolem ramen a minutou ticha uctili památku nedávno zesnulého Františka Veselého. Potom, samozřejmě i s černými páskami na svých pažích, byli Španělům chvíli i vcelku vyrovnanými protivníky.

A zvládali to i s mnoha nepřesnostmi, které neustále sužovaly jejich rozehrávku. Přesto se Pražané postupem času stahovali čím dál hlouběji do obranného valu, což jim zrovna nesvědčilo. Matu však zatím zradilo zpracování a Baraja ještě mířil pouze do Romanovse.

Jenže ve 21. minutě už se s dalším dlouhým balonem do pokutového území Mata vypořádal o něco lépe než před chvílí, nechal se zfaulovat Hubáčkem a pasivita Slavie měla brzy dostát svého trestu. Dostála - Joaquín dal zapomenout na své selhání v penaltovém rozstřelu na Euru 2000 a učebnicovou ránou takříkajíc pod víko nedal domácímu brankáři žádnou šanci.

V Edenu zůstal i po změně skóre obrázek hry stále stejný. Tuze zatažení slávisté pak ve 27. minutě mohli děkovat jen zmatenému čárovému, jenž Valencii upřel zcela regulérní branku, že se ještě udrželi ve hře o nějaký ten bod. Přitom to byla opravdu radost pohledět, když Matu vyzval ke skórování Marchena patičkou zády k brance. Každopádně postrannímu rozhodčímu se nelíbilo střelcovo postavení, které mělo být dle jeho gestikulace ofsajdové.

Jinak se ovšem na Slavii sypalo neštěstí ze všech světových stran. Důkazem budiž nucené odstoupení golmana Romanovse, jehož stehno mu po střetu se Žigičem nedovolovalo pokračovat. Los Che už soupeřova oslabení využili tak akorát k ukázkovému bagu.

Přehlídka červenobílého zmaru zvesela pokračovala i po přestávce. Už po dvou minutách na hraně šestnáctky Grajciar s Hubáčkem včas nedostoupili k Madurovi, který tak mohl úchvatným způsobem vymést pravý horní růžek Vaniakovy klece. A hned vzápětí putoval předčasně pod sprchu Zdeněk Šenkeřík, když za šlapák na Marchenu inkasoval druhou žlutou kartu.

Netopýři už pak neměli moc motivaci se snažit a Pražané byli pro změnu ze zřejmých důvodů psychicky úplně na dně, takže se ve Vršovicích po dobu zbývajících minut nehrálo zrovna v tempu. Pouhým zábleskem zábavy byla Pablova šance, při níž hostující mladík ve skluzu jen těsně minul vzdálenější tyčku. Stejně jako Barajova hlavička, jež lízala břevno Vaniakovy branky.

Nic nenasvědčovalo tomu, že by měly ochozy Synot Tip Areny brzy propuknout v jásot. A jen snílek formátu Dona Quijota si představoval radost hnedka dvojnásobnou. Nicméně stalo se. Deset minut před koncem ideálně rozehrál rohový kop Grajciar, do vzduchu se nad zkoprnělé Netopýry povznesl Janda a vykřesal jiskru naděje. Nažhavený uhlík se pak nenechal dvakrát pobízet, a co nevidět naplno vzplál. Postarala se o to Grajciarem rychle rozehraná standardka u půlící čáry, která vyústila ve Slovákovu neomylnou dorážku Hlouškovy lapené střely.

Edenem zmítala nespoutaná euforie. Tu jen utužovaly nervózní zákroky hostí, přičemž jeden z nich, Barajův loket, musel rozhodčí ocenit červenou kartou. Na trávníku však nebyl všemu konec a slávisty čekal ještě pořádný boj o každý metr vlastního pokutového území. To nakonec červenobílí s vypětím všech sil ubránili.