Zápisky z kvalifikace na MS - zóna CONMEBOL (1/2)

Trvalo to déle, než by většina fanoušků chtěla, ale téměř po roce se znovu rozjela kvalifikace na MS 2022 v Kataru. Zatímco v Evropě se odehrála část Ligy národů, v Africe jsou první zápasy druhého kola kvalifikace naplánovány až na květen roku 2021, v Asii (podruhé) a v zóně CONCACAF kvalifikační zápasy příslušné orgány odložily. Nepočetná zóna OFC si pak s dodržením termínů příliš hlavu lámat nemusí. Naštěstí je tady však ještě specifické a svérázné prostředí Jižní Ameriky...



Pět z 10 účastníků jihoamerické kvalifikace sice patří mezi jedny z nejvíce koronavirem postižené státy na světě, zahájení kvalifikačního cyklu však ani to nezabránilo. Alespoň tedy ne napodruhé. Nicméně nutno podotknout, že soupisky všech týmů byly více či méně současnou situací poznamenány. Pojďme si společně připomenout pár zajímavostí z prvních zápasů a ohlédnout se za předvedenou hrou všech celků.



Tradičním problémem Argentiny posledních let byla naprostá závislost na hře Messiho. Vyřešit tento problém se momentálně snaží Lionel Scaloni. A nutno říct, že ačkoliv má Argentina z prvních dvou utkání 6 bodů, tento problém z velké části stále přetrvává.

Kádr Argentiny je natolik kvalitní, že mladou sestavu Ekvádoru by měl přejet rozdílem třídy. Místo toho se zrodila upachtěná domácí výhra 1:0 po gólu z penalty, kterou zavinil dost hloupým skluzem Pervis Estupiñán. Do Bolívie pak Argentinci přijeli o několik dní dříve kvůli aklimatizaci s cílem neponechat nic náhodě a odvézt si tři body. Ty si taky odvezli, nicméně náhodě to z velké části ponecháno bylo. Ani aklimatizace příliš nepomohla a prvních 30 minut Argentinci, až na Ocampose s Lautarem Martínezem, vypadali, že na hřišti padnou únavou a už nevstanou. Lionel Messi je na hřišti z úplně jiného důvodu, než aby náběhy trhal soupeřovu obranu nebo aby pokrýval celé hřiště, nicméně by mě zajímala jeho statistika naběhaných kilometrů, která by v tomto zápase byla opravdu extrémně nízká.

Celkově řečeno to od Argentiny nebylo ono, ale oba zápasy pro ni nakonec dopadly dobře. Stejně tak zejména díky Ocamposovi a Martínezovi se možná blýská v Argentině na lepší časy a hra se stane méně statickou. Dobré výkony předvedl ve středu zálohy také Leandro Paredes, naopak více kreativity se určitě očekává od Rodriga De Paula a Exequiela Palaciose, kteří trochu zaostali za očekáváním. Proti Bolívii pak místy v prvním poločase doslova tristně působila obranná čtveřice, která nechávala soupeřovy ofenzivní hráče zakončovat ze střední vzdálenosti. Proti Ekvádoru naopak působila kompaktně a soupeře pustila maximálně do náznaků nebezpečnějších situací. Argentina si postup pravděpodobně znovu vykope, pokud se ale radikálně nezlepší, na vysněnou trofej pro Messiho může leda tak zapomenout, protože za Brazílií či špičkovými evropskými týmy zaostávají rozdílem třídy.

Nejlepší hráč: Lucas Ocampos

Nejslabší výkon: Nicolás Otamendi

Co zlepšit do příštích zápasů: Je to pořád dokola omílaná písnička. Messi je naprosto geniální hráč, ale když nebude mít podporu spoluhráčů, sám tým ke trofeji nedotáhne. Jeho spoluhráči by si tak měli vzít příklad z Ocampose a neustále se Messimu nabízet do nebezpečných prostor.



O Brazílii jen krátce, protože první zápas proti oslabené Bolívii ji příliš neprověřil a soupeře Kanárci mačkali od začátku až do konce. Proti Peruáncům zápas musel bolet, ale i tak ho nakonec favorité dovedli do vítězného konce. Největší starosti tak asi dělalo Brazilcům, aby zůstali zdraví, protože Peruánci hráli místy doslova surově. Carlos Zambrano z Peru si nejspíš spletl sport, protože jeho styl hry by se lépe vyjímal například v MMA. Nakonec přece jen o jednoho hráče Brazilci přišli, a to o Marquinhose, kterého trápí svalové zranění. Popřejme mu tedy brzké uzdravení a Kanárkům, ať si udrží formu nejlépe až do samotného mistrovství světa.

Ofenzivní síla Brazilců je enormní. Jak už jsem psal výše, Bolívie byla prakticky pod neustálým tlakem, ze kterého se nemohla vymanit celý zápas. Velmi dobrý výkon předváděl zejména Renan Lodi, který působil jako druhé křídlo. I proti Peru Brazílie ukázala téměř pouze silné stránky. Gól Carilla byl spíš dílem obrovské formy tohoto fotbalisty, kdy napálil z voleje odražený míč nechytatelně do dolního rohu brány. Druhý gól Tapii pak padl naopak s velkým štěstím, kdy míč tečoval obránce mimo dosah gólmana Wevertona. Tím taky víceméně (až na jednu situaci) skončil výčet nebezpečných situací u branky Brazílie. Naopak peruánský gólman Gallese byl v neustálé permanenci a musel vytáhnout nejeden dobrý zákrok, aby udržel Peru do poslední chvíle ve hře o body.

Nejlepší hráč: Neymar, který za dva zápasy zaznamenal bilanci 3+2.

Nejslabší výkon: Objektivně nikdo, protože s góly se nic moc dělat nedalo a v ofenzivě byla radost Brazílii sledovat.





Jeden ze dvou vnitrozemských států na kontinentu se v poslední době potýkal s mnoha problémy. Volby se nefalšují pouze v Bělorusku a první prezident indiánského původu Evo Morales byl nucen odstoupit po sérii nenásilných i násilných demonstrací a následně prchnout do Mexika. Přímo fotbal pak v červnu zasáhla zpráva, že prezident fotbalové asociace César Salinas podlehl onemocnění Covid-19.

Sem tam médii proběhne zpráva, že některá z velkých hvězd je buď pozitivně testována na Covid-19, nebo že některého hráče neuvolní klub pro reprezentaci. Co ovšem potkalo už tak nejslabší reprezentaci jihoamerického kontinentu, trumfne snad pouze příběh české reprezentace, která musela být složena úplně nanovo a pouze z hráčů domácí ligy. Momentálně dva nejlepší bolívijské týmy (Club Bolívar a CD Jorge Wilstermann) totiž po delší době úspěšně reprezentují tamní fotbal na Copa Libertadores, a jelikož úřadující mistr Jorge Wilstermann stále živí naději na postup do vyřazovací fáze turnaje a Club Bolívar má šanci "spadnout" do jihoamerické verze Evropské ligy, tyto dva kluby neuvolnily pro reprezentaci své hráče. On by to nebyl až takový problém, kdyby velká část reprezentace nebyla běžně tvořena právě hráči těchto dvou týmů. Pro představu asi jako kdyby v éře Pavla Vrby na lavičce nároďáku nebyli trenérovi k dispozici hráči Plzně a Sparty. K dispozici nebyl nakonec ani Henry Vaca, talentovaný ofenzivní záložník, od kterého si trenér César Farias sliboval tvorbu hry. V základní sestavě si tak mimo jiné obnovenou premiéru proti Argentině odbyl 41letý Carlos Saucedo.

K hernímu projevu Bolívie proti Brazílii není co říct. Bolívijci momentálně nemají kvalitu na to, aby byli Kanárkům vyrovnaným soupeřem a výsledek 5:0 zcela odpovídá současnému rozložení sil. Proti Argentině se však i v oslabené sestavě nepředvedli ve vůbec špatném světle. Po gólu Marcela Morena Argentinci zabrali, ale i tak hrozili pouze po občasných individuálních akcích, při kterých obrana Bolívie působila zmatečně. Také první gól Argentiny si Bolívijci prakticky vstřelili sami, když obránce Carrasco trefil při odkopu Lautara Martíneze, od kterého se míč odrazil do brány. Ve druhém poločase byl k vidění vyrovnaný zápas, který nakonec rozhodla až individuální kvalita Argentinců. Bolívijské ambice postoupit (ano, trenér Farias opravdu vyhlašoval ambice postoupit) tak hned zpočátku utrpěly dvě fatální rány. V domácím prostředí však i v oslabené sestavě ukázali, že je tam nebude jednoduché je porazit, zvláště pro "nížinné" národy jako Paraguay, Uruguay nebo Venezuela. A na závěr si ještě dovolím poznámku, že už je opravdu třeba najít novou jedničku reprezentace, protože Carlos Lampe má sice výborné reflexy, ale jinak zcela běžně zmatkuje a klasik by o něm řekl, že je děravý jak cedník.

Pozn. pod čarou: Pokud by jinak někoho zajímal původ docela zvláštního jména klubu CD Jorge Wilstermann, tak je pojmenován po prvním civilním pilotovi v Bolívii a jelikož klub byl založen fanoušky aviatiky, byl nedlouho po svém založení pojmenován právě po tomto pilotovi. Samotný Wilstermann zahynul ve 25 letech při letecké havárii.

Nejlepší hráč: Raúl Castro, a to nejen kvůli jménu. Proti Brazílii nehrál, ale proti Argentině ukázal, že má výborný přehled a techniku a spoluhráče nacházel přesnými přihrávkami a vytvořil několik nadějných příležitostí.

Nejslabší výkon: José Carrasco

Co zlepšit do dalších zápasů: Přemluvit své nejlepší týmy, aby povolily start hráčům za reprezentaci. Pak se teprve dá něco zlepšovat.



Ne, že by výsledky byly překvapující, ale zklamání to je i tak. Nechat si upláchnout Rafaela Dudamela bylo od venezuelského svazu hloupé samo o sobě, a to ještě nikdo v lednu netušil, že příští mezinárodní utkání bude možné odehrát až v polovině října (a ještě soutěžní). Před José Peseirem tak byl možná až nadlidský úkol a nedá se divit, že výsledky nejsou dobré. Ovšem je tady pořádné ale! Venezuela hrála hrozně. Když už se dalo mluvit o ohrožení brány soupeře, tak buď po střele z dálky, po standardní situaci nebo zcela výjimečně po akci z křídla, kde má Venezuela k dispozici superrychlé hráče jako Machís nebo Soteldo.

Peseirovi se za krátkou dobu, jakou měl s týmem k dispozici, nepovedlo Venezuelanům vštípit vůbec žádný herní systém. Pokud tedy nechtěl pokračovat v Dudamelově započaté práci... jestli ano, tak by na to měl rychle zapomenout a pokusit se Venezuele vštípit vlastní herní styl, protože v prvních dvou zápasech se na to nedalo dívat.

Dobrá, tak vepředu to nefungovalo, ale co vzadu? No, tak proti Kolumbii to nefungovalo ani vzadu (ani v bráně, podotýkám). Proti Paraguayi to sice bylo dozadu mnohem lepší, dokonce i v ofenzivě se zadařilo, ale gól Venezuely nemohl být uznán, jelikož při něm Yangel Herrera hlavičkoval nejdřív do vlastní paže. A to ještě nebyl konec utrpení mladého Herrery, protože v nastaveném čase neproměnil penaltu, kterou sice nekopl úplně špatně, nicméně Antony Silva předvedl skvělý zákrok a nepotřeboval k tomu ani odlepit obě nohy z brankové čáry. První dva zápasy tak pro Venezuelu dopadly špatně a prostoru pro zlepšení je skutečně hodně. Možná by zlepšení mohlo přijít s návratem Rondóna do sestavy, ale jestli jej uvolní klub do koronavirem totálně promořené jižní Ameriky, to je ve hvězdách.

Nejlepší hráč: Měl jsem chuť napsat nikdo, ale přeci jen Rómulo Otero předvedl výkon o třídu lepší než většina jeho spoluhráčů a snažil se pro ně vytvářet šance. Muselo to být dost frustrující...

Nejslabší výkon: Wuilker Faríñez - mladý gólman Lens je velkým příslibem do budoucna. Stále teprve 22letý gólman má na kontě už 24 reprezentačních startů, ale již na Copě nepůsobil ve formě. Po přestupu z Kolumbie do Evropy zatím dělá pouze dvojku a jeho nerozchytanost se projevila zejména v prvním zápase, kde rozhodně nedodával klid do zadních řad svého týmu.

Co zlepšit do budoucna: Nový kouč Peseiro bude potřebovat čas, aby týmu vštípil vlastní herní styl. Čím dřív se to povede, tím lépe.



Pro mě osobně nejpříjemnější překvapení prvních zápasů. Od Paraguaye se v této kvalifikaci postup úplně neočekával, nicméně si o něj svými výkony docela hlasitě řekli. A strůjcem úspěchu byl ten, od kterého se to čekalo asi ze všech nejméně. Albertu Espínolovi je 29 let, hraje na pravém kraji obrany a celou kariéru strávil doma v Paraguayi, a to ještě teprve loni přestoupil do domácího velkoklubu Cerro Porteño. Do reprezentace byl povolán poprvé v životě a hned v prvním zápase proti Chile si odbyl reprezentační premiéru. Začátek podle toho vypadal, nervozita pracovala, a Espínola se spíše soustředil na defenzivní povinnosti a do podpory ofenzivy se raději moc nepouštěl. Poté, co se Paraguay potýkala s nepříznivým stavem, se však Espínola do podpory ofenzivy a začala... no, řekněme two men show. Espínola totiž dvěma přesnými centry našel Ángela Romera, který z nich vytěžil góly. Ve druhém zápase pak Espínola předvedl ještě lepší asistenci, kdy přihrávkou pod sebe našel ve vápně Gastóna Giméneze, který nekompromisní ranou vystřelil Paraguayi vítězství proti Venezuele. Mít z prvních dvou startů za reprezentaci bilanci 0+3 z pozice krajního beka? To by bral asi každý.

V preview jsem Paraguayi vyčítal, že je místy příliš málo kreativní a soustředí se zejména na poctivou defenzivu. Jenže pro začátek kvalifikace se podařilo naturalizovat dva Argentince paraguayského původu Gastóna Giméneze a Andrése Cubase. No, a oba se ihned usadili v základní sestavě a dodali konečně středu zálohy trochu kreativity (společně s Mathiasem Villasantim), čímž zároveň uvolnili ruce největší současné hvězdě Paraguaye Miguelu Almirónovi. Tím bylo docíleno toho, že Paraguayci byli v obou zápasech nebezpečnějším a aktivnějším týmem. Na čem ale ještě bude třeba zapracovat, je konzistence výkonu po celý zápas.

Nejlepší hráč: Alberto Espínola

Nejslabší výkon: Darío Lezcano alias útočník, který vlastně vůbec nebyl nebezpečný.

Co zlepšit do dalších zápasů: Jak už bylo napsáno výše, je třeba zapracovat na soustředění v obraně. Oběma obdrženým gólům se dalo poměrně snadno zabránit důraznějším odvrácením míče z pokutového území.