Zápisky z Copy: Brazílie nenadchla ani nezklamala, Argentina horší, než se čekalo
První várka zápasů na Copě Américe příliš velkých překvapení nenabídla. Argentina má momentálně k serióznímu kandidátovi na zlato pekelně daleko, ale to se tak nějak tušilo, jen možná ne v takovém rozsahu. Přes jasné výhry prosákly na povrch i slabé stránky Brazílie nebo Chile, a bez jediného šrámu snad z prvního kola vyvázla akorát Uruguay, jejíž soupeř se však částečně odstřelil sám...
Tedy bez šrámu. Uruguay až do konce turnaje přišla o Matíase Vecina, na čemž je vzhledem k průběhu utkání s Ekvádorem překvapivé jenom to, že záložníka Interu Milán nevyřadil otřes mozku, nýbrž natažený sval. Ekvádorci totiž za tím poraněním hlavy vyloženě šli; v první dvacetiminutovce rozdaly minimálně tři lokte do obličeje a za jeden z nich také Quintero po právu mířil předčasně pod sprchy.
Od Ekvádorců to vlastně byla taková jejich turnajová klasika. A od Uruguayců to záhy byla jenom čistá selanka.
Uruguayci si nakonec připsali své nejvyšší vítězství na Copě od roku 1967, ale co bylo pro psychiku týmu možná ze všeho vůbec nejdůležitější — Edinson Cavani se při svém jedenáctém startu na kontinentálním svátku konečně prosadil. Zabralo mu to celé tři cykly, během nichž se vždy trefil na mistrovství světa, ale čekání se nám divákům vážně vyplatilo; jeho nůžky, kterým předcházel inteligentní pohyb napříč pokutovým územím, za to rozhodně stály v plné míře.
Své samozřejmě udělalo to, že Ekvádorci nepřišli tak úplně hrát fotbal, ale propast v předváděné kvalitě byla vskutku obří. Uruguayci nastoupili v klasickém 4-4-2, které se nakonec navzdory naší zkušenosti z mundialu pružně neměnilo v diamant. To konkrétně pro toto utkání mělo své důvody; Ekvádor je známý svou křídelní hrou, a tak Nahitan Nández zůstával přikován k pravé lajně, zatímco Nicolás Lodeiro — v Seattlu spíše klasická desítka — jeho práci vzorně kopíroval taktéž nalevo.
Sám Lodeiro vstřelil výstavní první gól zápasu a obecně vypadal, jako by omládl o deset let. Totéž lze říci o Martínovi Cáceresovi v obraně. Veterán Tábarez prostě ví, jak ze svých starých pardálů stále vytáhnout to nejlepší. Vecino bude ve zbytku turnaje scházet, ale Federico Valverde či (spíše) Lucas Torreira jsou schopnými náhradami. Zrovna střed pole má Uruguay asi nejlépe zajištěný. A Nández by měl po svém vlastním nuceném vystřídání nakonec být v pořádku.
Luis Suárez startoval více než měsíc po operaci, a byť prohlásil, že shodil tři kila díky standardní barcelonské dietě, na jeho několika sprintech za obranu bylo znát, že není tak výbušným útočníkem, na jakého jsme byli dříve na této scéně zvyklí. Na druhou stranu, na Copě se naposledy objevil... *nahlédne znovu do poznámek*... ano, před osmi lety. Takže to vlastně dává smysl. Nyní se už ve střelecké tabulce Copy vyrovná legendárnímu Enzovi Francescolimu a s pěti góly v sedmi startech se stává učiněným specialistou na tento mimořádný turnaj.
Chile zůstává nejefektivnějším účastníkem Copy
Když už jsme u těch specialistů. Eduardo Vargas dvěma góly pomohl smést Japonsko a nyní už definitivně platí za nejproduktivnějšího Chilana na kontinentálním šampionátu. Do naprostého rekordu soutěže sdíleného Zizinhem a Norbertem Méndezem mu v tuhle chvíli schází jenom čtyři zásahy. To možná stihne i letos.
(Připomínka na okraj: jak Zizinho, tak Méndez svých 17 branek dosáhli v raně poválečné éře před nástupem 60. let a jejich snažení se tak do značné míry překrývalo. Argentinský střelec byl protagonistou onoho prvního a dosud posledního zlatého hattricku, který se letos pokouší napodobit Vargasovo Chile, kdežto Zizinho bral jen jedno zlato a hned čtyři stříbra. Yikes.)
V dresu La Roja se 29letý Eduardo Vargas po včerejšku celkově vyrovná Marcelovi Salasovi, přestože donedávna na další reprezentační trefu čekal téměř dva roky, a po čerstvém odškrtnutí Asie mu už ke zkompletování "binga" se všemi fotbalovými konfederacemi schází akorát zlomit srdce fanouškům některého z oceánských výběrů.
Alexis Sánchez k výhře také přispěl, svým teprve druhým gólem v tomto kalendářním roce, a obecně vypadal celkem živelný, byť se v koncovce často příliš ukvapoval. Branku vsítil poměrně netradičně hlavou — stejně jako dříve Erick Pulgar. Vargas zase jindy využil váhavého výběhu nezkušeného 19letého brankáře Keisukeho Osaka.
Nutno podotknout, že byť výhra 4:0 vypadá na pohled jednoznačně, Japonci v otázce čistých gólovek v podstatě za Chilany nijak nezaostali. Všechny měl ovšem na kopačkách Ayase Ueda, který ve 20 letech sotva vyšel z univerzity a na profesionální úrovni začne první zkušenosti sbírat teprve v příštím roce s Kashimou Antlers. Výsledek byl tedy bohužel vždy tristní. Dvakrát se Ueda ocitl sám před Ariasem a nikdy z toho ani nebylo pořádně zakončení; jindy zase dvakrát ve skluzu nezvládl mezi tři tyče nasměrovat poměrně rutinní dodávky ze stran.
Japonci se holt v experimentální sestavě zcela pochopitelně hledali. Suverénně působil akorát Gaku Shibasaki, který opět s přehledem rýsoval své kolmice a diagonály, ale to už je naprostá klasika. Zbytek si bude muset sednout. Štítový záložník Nakayama se musí zklidnit, skvělý stoper Tomiyasu si musí zvyknout na pozici levého stopera místo pravého, a 18letý Takefusa Kubo si musí najít svou roli na hřišti poté, co proti Chile začal na hrotu útoku, pak se zleva přes střed přesunul na své tradiční místo na pravé křídlo — a hned zase zpátky.
Chile, jehož veteráni v závěru vypadali brutálně unavení (Arturo Vidal fyzicky odešel už někdy po hodině hry a v 78. minutě střídal), stále nepřesvědčilo v otázce kondice, ale ani defenzivní organizace. Zadní linie mnohdy neladila a často se nacházela vytažená až příliš vysoko. Veterán na levém beku Jean Beausejour vypadá mít pořádnou nadváhu.
To vše lepší, připravenější soupeři nejspíš dokážou lépe potrestat. Jediný Aránguiz včera vypadal jak hvězda prvního formátu se vším všudy a svými dvěma přesnými centry také dával vzniknout prvnímu a třetímu gólu.
Na druhou stranu, dokud Chile zůstane takhle smrtící vpředu, může jít zase daleko bez ohledu na jakýkoliv maglajz vzadu. Tohle je nejvyšší výhra La Roji na Copě od čtvrtfinálového debaklu Mexika zpřed tří let. Tehdy Vargas na čtyři zářezy vypotřeboval jen šest střeleckých pokusů; Puch se přidal se dvěma góly ze čtyř střel. Vše, co z jejich kopaček mířilo mezi tři tyče, také při výhře 7:0 napnulo síť. To je neskutečná efektivita, kterou Chilané nějakou záhadou předvádějí turnaj co turnaj, ať to s nimi mezitím na klubové úrovni vypadá jakkoliv.
Už na zlatých Copách 2015 a 2016 Chile minimálně ve vyřazovacích bojích nehrálo ani zdaleka poblíž svého stropu a nikterak nedominovalo. Má na to zopakovat nyní něco podobného?
Lionel versus Lionel
Kde jenom začít. A proč vlastně vůbec začínat? Tohle byl tak zapomenutelný, tak zbytečný zápas, až to působí jako vyložená ztráta času se o něm vůbec rozepisovat. První třetina utkání byla tak kouskovaná taktickými fauly, jak jen je to možné. Kolumbie si vystačila s jedním parádním přenesením hry Jamese Rodrígueze a dělovou ranou střídajícího Rogera Martíneze, aby následně marného soka dorazila kombinací dalších dvou žolíků, přihrávajícího Jeffersona Lermy a zakončujícího Duvána Zapaty, jehož střelecký instinkt lze dále na lavičce zabíjet už jen těžko.
Argentina? Uff, ta po celou dobu nabídla oxfordskou definici chodeckého fotbalu, když pouze Giovani Lo Celso byl schopen její hru sem tam jakž takž rozhýbat a zpestřit pěknou diagonálou. Jinak pusto prázdno, až z toho při zpětné vzpomínce mrazí.
Ángel di María za první poločas obdržel osm přihrávek (Messi rovněž zoufalých 10) a čtyři z jeho deseti pasů mířily dozadu. Z tuctu podstoupených soubojů vyhrál jen dva a o poločase byl zaslouženě střídaný, takže technicky zůstává na Copě stále neporažený (heh). Kun Agüero už svou nepřemožitelnost v argentinském dresu neuhájil a sám k tomu též svou měrou přispěl; poprvé od lednového duelu s Huddersfieldem se nezmohl ani na dvě střely. Lionel Messi? Nezkušený William Tesillo, který si v 29 letech odbýval své první turnajové vystoupení v kariéře, s ním na levé straně neměl nejmenší problém; navíc mu vzorně vypomáhal Davinson Sánchez.
Trápení na n-tou. A ono se to vlastně dalo čekat. Už v turnajovém preview jsem hovořil o rozporu trenéra s hlavní hvězdou, kdy by to Scaloni rád hrál přímočaře, v klasickém 4-3-3, kdežto Messi si těsně před Copou dupnul, že chce na hrotu místo Icardiho Agüera, raději něco na způsob 4-2-3-1 a obecně rozvážnější hru.
Inu, dopadlo to tak, že Agüero většinu času podstupoval hlavně vzdušné souboje s duem Mina-Sánchez, které je v hlavičkových soubojích takřka stoprocentní i tehdy, když proti nim neskáče 173 centimetrů měřící zakrslík. No, a když už se s tímhle nesmyslem jakž takž přestalo, dojížděla Argentina s De Paulem jako pravákem na levé straně záložní řady a Lo Celsem jako levákem na té pravé. Vše do zahuštěného středu vtočené, vše ve výsledku k pláči a k ničemu.
Messi každopádně dostal, co chtěl, a byla z toho mírná ostuda, která působila jako labutí píseň 31letých matadorů. Je tedy čas na něco jiného, tentokrát už z dílny toho oficiálního trenéra Lionela. Už teď se v novinářských kruzích píše o tom, že Agüera na hrotu stoprocentně nahradí Lautara Martíneze. A vyloučeny prý u Scaloniho nejsou ani další dvě změny; jedna by nejspíš vystrnadila jednoho ze středopolařů (Guido Rodríguez nebo Leandro Paredes, kteří se navzájem trochu rušili), druhá zase jednoho Di Maríu.
Brazílie nemusí nijak panikařit
Nejprve si zanotujme nad jedním: ano, jít na Bolívii s Fernandinhem i Casemirem bylo zbytečné a přispělo to k tomu, že domácí celý první poločas marně koumali, jak vyzrát na hluboce zatažené Bolivijce. Vzápětí však nutno patřičně zvážit druhou věc: Bolivijci jsou na jihoamerickém kontinentě vyhlášeni tím, že na úvod Copy zvládnou obrat o body vlastně kohokoliv. Zremizovali zápasy s Paraguayí roku 1999, s Peru roku 2004, s Venezuelou roku 2007 i s Argentinou roku 2011; nad Peruánci dokonce vedli 2:0, nad Argentinci až do 75. minuty 1:0.
Brazílie nakonec zvítězila 3:0. Sice s pomocí penalty, ale stále jasně. Na výroční Copě i roku 2011 mezitím Kanárci otevírali turnaj bezbrankovou remízou, před čtyřmi lety se na výhru nadřeli s Peru; svůj poslední titul roku 2007 uhráli i přesto, že při své premiéře senzačně podlehli přizvanému Mexiku 0:2, s nímž na rozjedu celého šampionátu prohrávali i roku 2001. Rovněž tenkrát bez toho, aby jedinkrát zavěsili.
Takže se nenechte mýlit: Brazilci budou páteční skalp Bolívie vnímat jako nesmírně podařený start, a mají k tomu upřímně všechny pádné důvody. Přesvědčivěji ostatně Copu nenačínali od roku 1999 a tehdejší demolice Venezuely (7:0), ale to se ještě jednalo o vrcholné období renesanční samby v rytmu Triple R — Ronalda, Ronaldinha a Rivalda.
Dnes je jiná doba, a popravdě, Brazilci si musí být vědomi toho, že ještě nevyužili všechny zbraně, potažmo že sází na neotrkané mládence. Arthur sice v pátek seděl na lavičce, ale Tite se ho rozhodl neriskovat, a proč taky ano. Jeho škála přihrávek nicméně později v turnaji místy statické Brazilce rozhýbe, o tom není příliš pochyb. Richarlison nezahrál špatný zápas, David Neres byl též hodně aktivní a Marquinhos — který mimochodem načínal teprve své třetí turnajové utkání v kariéře — působil klasicky suverénně na míči. První dva jmenovaní na velké scéně debutovali, stejně jako další produkt proslulé akademie Grêmia Everton, jenž velice stylově uzavřel střelecký účet zahajovacího utkání.
Brazílie ještě bude v pohodě. Po úvodních představeních Chile, Argentiny i Peru o tom moc nepochybuji.
Tedy bez šrámu. Uruguay až do konce turnaje přišla o Matíase Vecina, na čemž je vzhledem k průběhu utkání s Ekvádorem překvapivé jenom to, že záložníka Interu Milán nevyřadil otřes mozku, nýbrž natažený sval. Ekvádorci totiž za tím poraněním hlavy vyloženě šli; v první dvacetiminutovce rozdaly minimálně tři lokte do obličeje a za jeden z nich také Quintero po právu mířil předčasně pod sprchy.
Od Ekvádorců to vlastně byla taková jejich turnajová klasika. A od Uruguayců to záhy byla jenom čistá selanka.
Uruguayci si nakonec připsali své nejvyšší vítězství na Copě od roku 1967, ale co bylo pro psychiku týmu možná ze všeho vůbec nejdůležitější — Edinson Cavani se při svém jedenáctém startu na kontinentálním svátku konečně prosadil. Zabralo mu to celé tři cykly, během nichž se vždy trefil na mistrovství světa, ale čekání se nám divákům vážně vyplatilo; jeho nůžky, kterým předcházel inteligentní pohyb napříč pokutovým územím, za to rozhodně stály v plné míře.
Své samozřejmě udělalo to, že Ekvádorci nepřišli tak úplně hrát fotbal, ale propast v předváděné kvalitě byla vskutku obří. Uruguayci nastoupili v klasickém 4-4-2, které se nakonec navzdory naší zkušenosti z mundialu pružně neměnilo v diamant. To konkrétně pro toto utkání mělo své důvody; Ekvádor je známý svou křídelní hrou, a tak Nahitan Nández zůstával přikován k pravé lajně, zatímco Nicolás Lodeiro — v Seattlu spíše klasická desítka — jeho práci vzorně kopíroval taktéž nalevo.
Sám Lodeiro vstřelil výstavní první gól zápasu a obecně vypadal, jako by omládl o deset let. Totéž lze říci o Martínovi Cáceresovi v obraně. Veterán Tábarez prostě ví, jak ze svých starých pardálů stále vytáhnout to nejlepší. Vecino bude ve zbytku turnaje scházet, ale Federico Valverde či (spíše) Lucas Torreira jsou schopnými náhradami. Zrovna střed pole má Uruguay asi nejlépe zajištěný. A Nández by měl po svém vlastním nuceném vystřídání nakonec být v pořádku.
Luis Suárez startoval více než měsíc po operaci, a byť prohlásil, že shodil tři kila díky standardní barcelonské dietě, na jeho několika sprintech za obranu bylo znát, že není tak výbušným útočníkem, na jakého jsme byli dříve na této scéně zvyklí. Na druhou stranu, na Copě se naposledy objevil... *nahlédne znovu do poznámek*... ano, před osmi lety. Takže to vlastně dává smysl. Nyní se už ve střelecké tabulce Copy vyrovná legendárnímu Enzovi Francescolimu a s pěti góly v sedmi startech se stává učiněným specialistou na tento mimořádný turnaj.
Chile zůstává nejefektivnějším účastníkem Copy
Když už jsme u těch specialistů. Eduardo Vargas dvěma góly pomohl smést Japonsko a nyní už definitivně platí za nejproduktivnějšího Chilana na kontinentálním šampionátu. Do naprostého rekordu soutěže sdíleného Zizinhem a Norbertem Méndezem mu v tuhle chvíli schází jenom čtyři zásahy. To možná stihne i letos.
(Připomínka na okraj: jak Zizinho, tak Méndez svých 17 branek dosáhli v raně poválečné éře před nástupem 60. let a jejich snažení se tak do značné míry překrývalo. Argentinský střelec byl protagonistou onoho prvního a dosud posledního zlatého hattricku, který se letos pokouší napodobit Vargasovo Chile, kdežto Zizinho bral jen jedno zlato a hned čtyři stříbra. Yikes.)
V dresu La Roja se 29letý Eduardo Vargas po včerejšku celkově vyrovná Marcelovi Salasovi, přestože donedávna na další reprezentační trefu čekal téměř dva roky, a po čerstvém odškrtnutí Asie mu už ke zkompletování "binga" se všemi fotbalovými konfederacemi schází akorát zlomit srdce fanouškům některého z oceánských výběrů.
Alexis Sánchez k výhře také přispěl, svým teprve druhým gólem v tomto kalendářním roce, a obecně vypadal celkem živelný, byť se v koncovce často příliš ukvapoval. Branku vsítil poměrně netradičně hlavou — stejně jako dříve Erick Pulgar. Vargas zase jindy využil váhavého výběhu nezkušeného 19letého brankáře Keisukeho Osaka.
Nutno podotknout, že byť výhra 4:0 vypadá na pohled jednoznačně, Japonci v otázce čistých gólovek v podstatě za Chilany nijak nezaostali. Všechny měl ovšem na kopačkách Ayase Ueda, který ve 20 letech sotva vyšel z univerzity a na profesionální úrovni začne první zkušenosti sbírat teprve v příštím roce s Kashimou Antlers. Výsledek byl tedy bohužel vždy tristní. Dvakrát se Ueda ocitl sám před Ariasem a nikdy z toho ani nebylo pořádně zakončení; jindy zase dvakrát ve skluzu nezvládl mezi tři tyče nasměrovat poměrně rutinní dodávky ze stran.
Japonci se holt v experimentální sestavě zcela pochopitelně hledali. Suverénně působil akorát Gaku Shibasaki, který opět s přehledem rýsoval své kolmice a diagonály, ale to už je naprostá klasika. Zbytek si bude muset sednout. Štítový záložník Nakayama se musí zklidnit, skvělý stoper Tomiyasu si musí zvyknout na pozici levého stopera místo pravého, a 18letý Takefusa Kubo si musí najít svou roli na hřišti poté, co proti Chile začal na hrotu útoku, pak se zleva přes střed přesunul na své tradiční místo na pravé křídlo — a hned zase zpátky.
Chile, jehož veteráni v závěru vypadali brutálně unavení (Arturo Vidal fyzicky odešel už někdy po hodině hry a v 78. minutě střídal), stále nepřesvědčilo v otázce kondice, ale ani defenzivní organizace. Zadní linie mnohdy neladila a často se nacházela vytažená až příliš vysoko. Veterán na levém beku Jean Beausejour vypadá mít pořádnou nadváhu.
To vše lepší, připravenější soupeři nejspíš dokážou lépe potrestat. Jediný Aránguiz včera vypadal jak hvězda prvního formátu se vším všudy a svými dvěma přesnými centry také dával vzniknout prvnímu a třetímu gólu.
Na druhou stranu, dokud Chile zůstane takhle smrtící vpředu, může jít zase daleko bez ohledu na jakýkoliv maglajz vzadu. Tohle je nejvyšší výhra La Roji na Copě od čtvrtfinálového debaklu Mexika zpřed tří let. Tehdy Vargas na čtyři zářezy vypotřeboval jen šest střeleckých pokusů; Puch se přidal se dvěma góly ze čtyř střel. Vše, co z jejich kopaček mířilo mezi tři tyče, také při výhře 7:0 napnulo síť. To je neskutečná efektivita, kterou Chilané nějakou záhadou předvádějí turnaj co turnaj, ať to s nimi mezitím na klubové úrovni vypadá jakkoliv.
Už na zlatých Copách 2015 a 2016 Chile minimálně ve vyřazovacích bojích nehrálo ani zdaleka poblíž svého stropu a nikterak nedominovalo. Má na to zopakovat nyní něco podobného?
Lionel versus Lionel
Kde jenom začít. A proč vlastně vůbec začínat? Tohle byl tak zapomenutelný, tak zbytečný zápas, až to působí jako vyložená ztráta času se o něm vůbec rozepisovat. První třetina utkání byla tak kouskovaná taktickými fauly, jak jen je to možné. Kolumbie si vystačila s jedním parádním přenesením hry Jamese Rodrígueze a dělovou ranou střídajícího Rogera Martíneze, aby následně marného soka dorazila kombinací dalších dvou žolíků, přihrávajícího Jeffersona Lermy a zakončujícího Duvána Zapaty, jehož střelecký instinkt lze dále na lavičce zabíjet už jen těžko.
Argentina? Uff, ta po celou dobu nabídla oxfordskou definici chodeckého fotbalu, když pouze Giovani Lo Celso byl schopen její hru sem tam jakž takž rozhýbat a zpestřit pěknou diagonálou. Jinak pusto prázdno, až z toho při zpětné vzpomínce mrazí.
Ángel di María za první poločas obdržel osm přihrávek (Messi rovněž zoufalých 10) a čtyři z jeho deseti pasů mířily dozadu. Z tuctu podstoupených soubojů vyhrál jen dva a o poločase byl zaslouženě střídaný, takže technicky zůstává na Copě stále neporažený (heh). Kun Agüero už svou nepřemožitelnost v argentinském dresu neuhájil a sám k tomu též svou měrou přispěl; poprvé od lednového duelu s Huddersfieldem se nezmohl ani na dvě střely. Lionel Messi? Nezkušený William Tesillo, který si v 29 letech odbýval své první turnajové vystoupení v kariéře, s ním na levé straně neměl nejmenší problém; navíc mu vzorně vypomáhal Davinson Sánchez.
Trápení na n-tou. A ono se to vlastně dalo čekat. Už v turnajovém preview jsem hovořil o rozporu trenéra s hlavní hvězdou, kdy by to Scaloni rád hrál přímočaře, v klasickém 4-3-3, kdežto Messi si těsně před Copou dupnul, že chce na hrotu místo Icardiho Agüera, raději něco na způsob 4-2-3-1 a obecně rozvážnější hru.
Inu, dopadlo to tak, že Agüero většinu času podstupoval hlavně vzdušné souboje s duem Mina-Sánchez, které je v hlavičkových soubojích takřka stoprocentní i tehdy, když proti nim neskáče 173 centimetrů měřící zakrslík. No, a když už se s tímhle nesmyslem jakž takž přestalo, dojížděla Argentina s De Paulem jako pravákem na levé straně záložní řady a Lo Celsem jako levákem na té pravé. Vše do zahuštěného středu vtočené, vše ve výsledku k pláči a k ničemu.
Messi každopádně dostal, co chtěl, a byla z toho mírná ostuda, která působila jako labutí píseň 31letých matadorů. Je tedy čas na něco jiného, tentokrát už z dílny toho oficiálního trenéra Lionela. Už teď se v novinářských kruzích píše o tom, že Agüera na hrotu stoprocentně nahradí Lautara Martíneze. A vyloučeny prý u Scaloniho nejsou ani další dvě změny; jedna by nejspíš vystrnadila jednoho ze středopolařů (Guido Rodríguez nebo Leandro Paredes, kteří se navzájem trochu rušili), druhá zase jednoho Di Maríu.
Brazílie nemusí nijak panikařit
Nejprve si zanotujme nad jedním: ano, jít na Bolívii s Fernandinhem i Casemirem bylo zbytečné a přispělo to k tomu, že domácí celý první poločas marně koumali, jak vyzrát na hluboce zatažené Bolivijce. Vzápětí však nutno patřičně zvážit druhou věc: Bolivijci jsou na jihoamerickém kontinentě vyhlášeni tím, že na úvod Copy zvládnou obrat o body vlastně kohokoliv. Zremizovali zápasy s Paraguayí roku 1999, s Peru roku 2004, s Venezuelou roku 2007 i s Argentinou roku 2011; nad Peruánci dokonce vedli 2:0, nad Argentinci až do 75. minuty 1:0.
Brazílie nakonec zvítězila 3:0. Sice s pomocí penalty, ale stále jasně. Na výroční Copě i roku 2011 mezitím Kanárci otevírali turnaj bezbrankovou remízou, před čtyřmi lety se na výhru nadřeli s Peru; svůj poslední titul roku 2007 uhráli i přesto, že při své premiéře senzačně podlehli přizvanému Mexiku 0:2, s nímž na rozjedu celého šampionátu prohrávali i roku 2001. Rovněž tenkrát bez toho, aby jedinkrát zavěsili.
Takže se nenechte mýlit: Brazilci budou páteční skalp Bolívie vnímat jako nesmírně podařený start, a mají k tomu upřímně všechny pádné důvody. Přesvědčivěji ostatně Copu nenačínali od roku 1999 a tehdejší demolice Venezuely (7:0), ale to se ještě jednalo o vrcholné období renesanční samby v rytmu Triple R — Ronalda, Ronaldinha a Rivalda.
Dnes je jiná doba, a popravdě, Brazilci si musí být vědomi toho, že ještě nevyužili všechny zbraně, potažmo že sází na neotrkané mládence. Arthur sice v pátek seděl na lavičce, ale Tite se ho rozhodl neriskovat, a proč taky ano. Jeho škála přihrávek nicméně později v turnaji místy statické Brazilce rozhýbe, o tom není příliš pochyb. Richarlison nezahrál špatný zápas, David Neres byl též hodně aktivní a Marquinhos — který mimochodem načínal teprve své třetí turnajové utkání v kariéře — působil klasicky suverénně na míči. První dva jmenovaní na velké scéně debutovali, stejně jako další produkt proslulé akademie Grêmia Everton, jenž velice stylově uzavřel střelecký účet zahajovacího utkání.
Brazílie ještě bude v pohodě. Po úvodních představeních Chile, Argentiny i Peru o tom moc nepochybuji.
Související články
Zobrazit jen nejnovější
Zobrazit všechny
Zápisky z Copy aneb Pět rýmů o brazilském triumfu
08.07.2019, 11:08
Zápisky z Copy: Pět důvodů, proč je peruánský postup mimořádný
04.07.2019, 10:32
Zápisky z Copy: 5+1 důvodů, proč se vyplatilo si noční derby naladit
03.07.2019, 09:43
Zápisky z Copy: Čtyři důvody, proč nás potřetí v řadě čeká to samé finále
29.06.2019, 09:15
Zápisky z Copy: Pět důvodů, proč se Brazílie opět třásla před duchy minulosti
28.06.2019, 08:05
Zápisky z Copy: Neohrožené Chile a katarské zklamání
22.06.2019, 15:51
Komentáře (161)
Přidat komentářBohužel přesně jak se píše v článku, Argentina zase úplně marná
Vyrovnaný zápas so silnou Kolumbiou
Armani - Saravia, Foyth, Otamendi, Tagliafico, Acuňa - Lo Celso, Paredes - Messi - Martinez, Aguero
http://lineupbuilder.com/?sk=h313p
Vargas je brutalni.. ten rekord Zizinha a Méndeze se zdal neprekonatelny.. A ze ho prekona prave Vargas by si ctyri roky zpatky v konkurenci Messiho a Suareze asi nikdo netipnul..
A to mám pocit ani nebude hrát na více Copách než oni, pokud počítám 2020 a dál už ne.
Koukam, ze Messi ma na Cope 8 golu, to porad jeste nejde vyloucit moznost, ze letos Maradonovsky dotahne Argentinu ke zlatu a pristi rok to tam rozbije deseti goly. :)
Proč je vůbec Copa pořádána tak nepravidelně?
Protože jihoameričani
2016 byla výjimečně protože stoletý výročí, příští rok se slaďujou s Eurem - pak zas 4letý rozestupy.
díky
Udelali si vyrocny Copu 2015 a ted to potrebujou vratit na sudy roky. Od 2020 to bude zas normalne jednou za 4 roky.
Aby měl Messi víc možností to vyhrát.
*prohrát
2024 může hrát klidně, teď je mu 29 let, takže mu bude pěkných 34 let, což je na Copě řada starších a útočníků, jen co vím Cardozo Paraguay 36 let a dvojice peruánských útočníků 2 x 35 let.
Farfán sice 35 teprve v říjnu, aleš Guererro už od ledna, každopádně Vargas může startovat i za pět let v klidu a zřejmě ač by se to neřeklo, absolutní vítěz střelců.
No s tim, jak jde jeho kariéra, bude ve 34 letech někde v Číně a bůhví v jaký kondici.
Zápisky z Copy: Všechno v Chile, Argentínci neda Lionel golu
Platini. Na každou svini se vaří voda.
https://youtu.be/drYj7yHY2lI
Výkon Kuba. Je vidět, že na takové zápasy moc zvyklý není. Nic moc, ale dvě pěkné akce tam měl.
Na čerstvě 18 letého kluka je to hodně slušné imho
Zápas jsem bohužel neviděl, protože jsem měl ráno zkoušku, ale ze sestřihů mi přišlo, že výsledek není úplně vypovídací. Takové 3-1 nebo 2-1 pro Chile by asi bylo spravedlivější. Japonci zase doplatili na výškový deficit (i proti jihoamerickému týmu) a neproměnili nějaké slibné šance. Kubo nezklamal ani výrazně nenadchnul, ale myslím, že si svoje na věk uhrál.
Něco v něm je..
Slušné. Jakmile nabere trochu svalů, tak to bude ještě lepší.
Hmm, tak toto naše vedenie zdá sa pekne prejebalo
Z môjho pohľadu sa zatiaľ na tohtoročnej Cope neudiali žiadne prekvapenia. Dobrú fazónu Uruguaja, Kolumbie, Brazílie a Chile som očakával. Prvé tri menované tímy sú pre mňa favoritmi na ziska pohára.
Na zaklade ceho se rozhodujes, jestli pises cesky nebo slovensky? Hodis si minci? Je super, ze tu mame takoveho polyglota.
Články týkajúce sa českej ligovej alebo reprezentačnej scény komentujem po česky a tie, ktoré sa týkajú medzinárodnej po slovensky.
Já bych mezi favority na titul hodil i to Chile, za mě je to 40 % Brazílie, 20 % Chile, 15 % Uruguay, 15 % Kolumbie, 10 % ostatní.
Fakt neskutečný jak je Messi v repre marný (respektive o dost horší jak v Barce). Jako ne, tohle není nejlepší hráč historie ani náhodou.
Za 10 let to budeme hodnotit jinak
je tak marný, že je nejlepší střelec argentiské historie. Díky tomu, co už dlouhé roky předvádí v Barceloně, se to někomu může jevit jako málo. Ano, ta trofej tomu chybí, a moc bych mu jí přál. Ale když kolem něho není ta kvalita tak velká, tak se třeba soupeři stačí na něj pořádně soustředit a sám to prostě neurve. Jinak, srovnávat hráče z různých generací a tedy úplně různých fotbalů, je dementní
Jo Argentina má úplně marný tým
nikde tam nic o marnosti nepíšu a třeba obranu mají poslední dobou..no ne úplně bezchybnou
Druhý nejdražší tým podle TM na Copě nemá kvalitu?
Opravdu vypovidajici udaj, kdyz mas v tymu Messiho. Tu cenu tymu samozrejme navysuje Messi, Aguero, Dybala a asi Lo Celso a treba Lautaro, ale zbytek tymu ma urcite hodnotu nizkou.
A po odečtení těch 5 hráčů, co jsi vypsal má hodnotu skoro jako Kolumbie na 4. místě. Takže ten zbytek týmu co má určitě nízkou hodnotu, má průměr 15 mega. Což už by stačilo jen na 3. místo.
Tak ono taky nikdo netvrdí, že nepatří do okruhu favoritů. Je mezi 3-4 nějvetsimi favority. V mých očích 4. po Brazílii, Uruguayi a Kolumbii i když tam je to cca na stejno
Tak reagoval jsem na "Ale když kolem něho není ta kvalita tak velká". Ale i přes jejich kvality bych je na semifinále netipoval, protože nefungují jako tým.
Tak hlavne je problem v tom tymu, souhlas
aku velku kvalitu by potreboval okolo seba aby z toho bola trofej? :) Neutocim, iba som zvedavy.
myšleno tak, že ta kvalita není tak velká jak v Barceloně. Jsem nechtěl říct, že má vedle sebe nějaké nazdárky
jasna vec ono predsalen ten utok a obrana je celkom dost nevyvazena.
Za poslední větu
a navíc, maradona měl v sobě kilo koksu a pelému lifrovali houbičky z pralesa přímo do šatny. Takže kdo??
A Messiho cpou od mladí růstovými hormony.
To jsou jenom vitaminy, sakra
Jeden kluk z Madeiry..
byl ve finále MS? nebyl! a to Euro portugalci taky vyhráli bez něj
Není pravda.. Pouze finále dohráli bez něj.. Jinak byl Ronaldo nejlepším hráčem a střelcem týmu..
hele mi je to šumák, já beru oba za úplně top postavy fotbalové historie. Akorát je tady Messimu vyčítáno, že s repre nic nedokázal ale hrál víc velkých finále než Ronaldo, který byl ve výsledku v tom vítězném finále jen půl hodiny.
To máme stejný.. Já sem hodil do pranice CR7, aby to tu zase ožilo..
Fakt hodne dobre oziveni
Koukni nad a pod.. Slušně se to rozjelo..
Vsak jo, muzes si podat ruce s Valloirem a Zenthurasem. Good job!
Thanks man!
je pravda, že být nejlepším střelcem v týmu, který se proremizuje až do finále výsledky 0:0 apod., je docela umění
Umění to je.
Nechci se zapojit do diskuze Messi/Ronaldo, ale tenhle argument je fakt hodně zlý, když se hraje defenzivně a tým nedává moc gólů, tak to pro toho střelce není lehké, kór na MS/ME atd, prostě turnaje krátké.
A Argentina by se do těch finále dostala bez Messiho?
Nedostala, taky o Messim nic nepíšu.. Jen jsem nadhodil CR7.
ale kdo má repre trofej?
Jaj tak na zaklade takejto logiky ides posudzovat, kto ani nahodou nie je najlepsi hrac historie
Tak samozřejmě se nedá srovnávat Messi s Albiolem jen kvůli tomu, že Albiol je mistr světa. Ale u těch nejlepších jak jinak je posuzovat. To, že má někdo o 2 ligové tituly víc nehraje roli, ale uspět i na mezinárodní scéně je věc jiná. Samozřejmě ani Messi ani CR7 se nemůžou srovnávat s jinými velikány.
se kterými třeba? těmi co hráli v pravěkých dobách chodícího fotbalu, v dobách kdy opravdu kvalitních týmů bylo jen pár?
Tak když nechceš vytahovat "pravěk" což je směšný tak stačí jedno jméno, Ronaldo. 2x mistr světa a 2x vítěz copy.
pravěk a jiné velikány jsi vytáhnul ty. Já hned zkraje napsal, že srovnávat hráče napříč generacemi je dle mého chujovina. Obecně, hodnotit někoho jako nejlepšího v historii bude vždy docela subjektivní. Pro někoho to jsou týmové/repre trofeje, pro někoho jiného to třeba můžou být individuální ocenění. Hodnotí se hráčovy úspěchy, nebo týmové úspěchy? Takže hráč z malé země, se slabou repre by měl smůlu i kdyby mezitím vyhrál 10 ligových titulů a 10 zlatých míčů?
Vítězství na repre úrovni určitě neurčí nejlepšího hráče historie. Pokud se tady ukáže někdo, kdo bude ještě o level před Messim i Ronaldem, ale narodí se a bude reprezentovat nějaký Irák a nic s ním nevyhraje - bude to znamenat, že nemůže být nejlepší?
Ale rozhodně to má k tomu určení nejblíže.
Kolikrát vyhrál Ronaldo Ligu Mistrů?
jojo, Ronaldo, ktery mel k dispozici zrejme druhy nejlepsi tym novodobe historie Brazilii 2002, to se hraje dobre (cimz nijak nezpochybnuju, ze ten turnaj byl fakt skvelej). + pocitas mu tam pak 1994, kde mel nulovy prinos, super, to by Messi asi zvladl taky. na ligove urovni jinak Ronaldo nedosahl ani pulku co Messi. A to rikam z pozice fanouska Ronalda
Na vyhru Portugalska ve finale a postup Argentiny do finale maji priblizne stejny vliv
Jak ti kurva pomůžou houbicky z pralesa k lepšímu vykonu ty debile?
těžko říct, já je nikdy nezkusil ale možná bych měl a třeba bych konečně přeběhnul hřiště
Paradoxně se v tom v jeho výkonnosti zlomilo na MS 2014.. Vyhrát to finále s Německem, kde šancí měli dost, tak asi mluvíme jinak.. Ale od té doby je v repre na větších turnajích méně výrazný.. Dost škodí celé Argentině jejich tragická defenzíva..
Ale přeci jen byl to první zápas, takže bych je hned nezatracoval..
No obrana je brutálně marná, ale vlastně i záloha. A když si vzpomenu na bájný výkon brankáře proti Francii na MS, tak myslím, že ani brankář nebude nijak extra
Ale zas oni si za to taky můžou sami.. absolutně ignorují např. Dybalu, který dokáže slušně zahrát.. A i zen Icardi by jim tam pomohl.. sice měl tragickou sezónu, ale góly dokáže střílet.. takovej typickej útočník do vápna jim tam chybí.
To,že Dybala a Icardi nedostávají šanci, nechápu.
Nicméně oba jsou útočníci, bolestí Argentiny je vše kromě útoku
Tak v případě, že prohraješ 0:2 je bolest i v útoku.. Přeci jen dopředu kromě Messiho zase nic nedokázali vymyslet.
Pokud si musí jít Messi pro míč na půlku hřiště, tak smůla...
Jinak jsem se na ten fotbal fakt nemohl dívat, bolely mě oči, ale jedna akce klasika - Messi z půlky udělal dlouhou přihrávku na volného spoluhráče na hranici pokutového území, který i bezpečně uklidil zpět mimo nebezpečí.
Normálně bych snad i řekl, že kdyby Messi nehrál, bude Argentina silnější, ale asi si oba vzpomeneme, jak jim šla kvalifikace na MS bez Messiho.
Další zápas uvidím zase, ale vyloženě se toho bojím
Já bych to zkusil prostřídat.. kvalitu mají jak prase..
Ale jen v útoku.
Jinak bych posadil Aguera, ale chyba je jinde...
Já to včera zase sledoval.
Kristepane
No popravdě můžou být rádi za remízu..
No jasně, byli na ručník
jak jsem psal. To finále prostě měli vyhrát. Tam byla většina hráčů na svém vrcholu. Bohužel to nevyšlo. Teď už je ten tým hodně slabý a budou to mít hodně těžké.
Ale věřím že jednu tu Copu prostě urvou. I na MS měli příšerný start a nakonec vypadnuli s vítězem, s kterým sehráli dobrý zápas, ale potopil je individuální chyby.
Tak to si tak celkom nemyslím, na Cope 2016 bol brutálny, síce schytal klasický výsmech že prehral vo finále, ale jeho zápasový výkon samozrejme 95% diskutérov ani nevidelo...
Jo na té Copa 2016 hrál famózně. Taky ho to pořádně sundalo ta prohra.
Pravda na to sem zapomněl..
Poslední dvě Copy odehrál Messi skvěle, ale zápasy Copy zas tolik lidí neláká a zajímá je jenom vítěz. A podle toho pak vypadají diskuze.
Co to je za blábol. Messiho repre kariéra není žádný provar. Je nejlepší střelec, asistencí má asi taky nejvíce. Byl s týmem myslím ve 4 velkých finále. Tady se bere jako kdyby vypadávali ve skupinách a on se tam přijel jen podívat.
Škoda toho MS, tam to měli vyhrát a byl by klid. Samozřejmě tam mohl rozhodnout on, ale taky někdo jiný z týmu.
Prostě to musím srovnat s tím Eurem jak vyhráli Portugalci. Tam také o finále nakonec nerozhodl Ronaldo, ale Eder.
Jedine finále co si může Messi fakt vyčítat je to finále Copy, kde nedal penaltu v rozstřelu.
Tak proti tomu jak je skvělý a úspěšný v Barceloně tak ano, je to provar. Ve fotbale se počítají trofeje a ty v repre on nemá.
protože tady se ukazuje, že fotbal je přeci jen týmový sport. Barcelona má na každém postu naprostou špičku, Argentina to tak vždy nemá. A navíc, jak bylo to rčení? Jeden argentinec v týmu je super, dva jsou moc a tři jsou průser? nebo tak nějak to bylo
Messi je nejlepší hráč historie Barcelony.
Tak Messi je celkom s prehladom aj najlepsim hracom sveta. O historii by sa dalo polemizovať.
Hm, asi tak tři Brazilci pred nim,ještě Kubala a Xavi....takže asi šestej
Ronaldinho pro me.
Oblubene tímy Real Madrid, Brazilia .... vsetko je jasne
Muzes zpochybnovat kde co, ale v zadnym pripade ne ty nejlepsi brazilce.
ved ja nikoho nezpochybnujem. Ale neda sa s urcitostou na niekoho ukazat prstom ze on bol najlepsi v historii, ci je to Messi alebo hocijaký brazilec. Messi dominuje teraz, Pele za dinosaurov atd...
Objektivita no...
Tak kde je ten článek s Platinim
taková legenda, ten dopadl
Zatím se Argentina dostala do povědomí veřejnosti jen díky tomu blackoutu, který odstřihl celou zemi od elektrické energie ....
Sanchezovi to v repre šlape.. Ten vítězný Hattrick jsou Chilani schopni udělat..
No, zatím hráli proti B týmu Japonska, další zápas napoví, jak na tom jsou skutečně.
Oni tu Copu prostě umí.. Vůbec bych se nedivil, kdyby se jim to zase povedlo..
Proč Real kupoval vedle Kuba i Hazarda s Jovičem, když zastane role za všechny?
https://www.idnes.cz/fotbal/reprezentace/jihoamericky-sampionat-copa-america-argentina-diego-maradona-tonga.A190618_102213_fot_reprez_vp2
ten vi, o cem mluvi.. Messi a spol si tento dres nezaslouzi
Spíš mi přijde, že na něčem jede.. poslední dobou by nejradši trénoval všechny týmy na světě a nabídnul jim své trenérské kvality..
Maradona? ten ze by na necem je? to se mi nezda..
Ten človek je mentálne retardovaný, toho fakt netreba brať vážne. Mimochodom pod jeho vedením nehrala Argentína o nič lepšie ako teraz. Pokiaľ nebudú mať dobrú taktiku a kus šťastia, tak bojovnosť im ťažko pomôže niečo vyhrať.
Proč Argentina nestaví Dybalu?
Nejspíš proto, že na jeho postu je Messi.. jinak nevím. Raději tam trenér pošle R. Paula než Dybalu, což mi hlava nebere.. i toho Lautara přehlížel.
Přitom Messi v nějakém rozhovoru říkal, že by to nebyl problém kdyby hráli oba. Mě právě přijde, že tam Messimu chybí někdo, kdo by s ním před tou branou dokázal pořádně zakombinovat. Na to by se právě Dybala hodil.
Taky si myslím.. ale Dybalu přehlížel nejeden trenér.. takže nevím.
Před MS šly zvěsti o tom, že se na hřišti společně nesnesou, a minimálně pozičně se holt překrývaj no.
Fotbalisté Brazílie remizovali na mistrovství Jižní Ameriky 0:0 s Venezuelou. Sudí neuznali domácímu týmu tři góly, z toho dva po zásazích videorozhodčího.
Venezuelanům pomohlo video i v předchozím utkání s Peru, kdy je také uchránilo od dvou inkasovaných branek a zápas rovněž skončil bezbrankovou remízou. 5 gólů za 2 zápasy
Dobrý offside systém
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele