Z pralesa do Premier League

"Já jsem střední záložník. Mozek týmu, ale už nejsem nejmladší a s fyzičkou je to rok od roku horší. Znáš to, rodina, děti a zaměstnání," svěřuje se mi Raj, podsaditý Fidžijec indického původu, po cestě na první trénink. Ptám se, komu fandí. "Odjakživa fandím Liverpoolu, ale vzhlížím k Beckhamovi. Stejně jako on zahrávám přímáky, rohy a zdobí mě první dotek a dlouhé nápadité pasy..."

Po mém půlročním naříkání, kdy jsem neměl možnost protáhnout svaly na zeleném pažitu a čutnout si do mičudy, přichází ten vytoužený den. Téměř po roce od mého odjezdu z České republiky si opět zahraju mou milovanou hru.

Sedím na sedadle spolujezdce a Raj se mě ptá na velikost chodidla, aby mi mohl sehnat kopačky na dnešní trénink. "Prohráli jsme teď pět zápasů v řadě, protože máme hodně mladíků bez zkušeností, tak doufám, že nám pomůžeš."

Já naopak doufám, že nebudu nejhorší. Přece jen jsem nikdy nehrál výš než opavskou 1.B třídu a mým nejslavnějším momentem bylo, když jsem netrefil míč před prázdnou brankou v posledním zápase sezóny proti Krásnému Poli. Ptám se Raje, jakou hrají ligu a zda je to podobné soutěži "Sunday Social" na Novém Zélandu. Ten mě vzápětí vyvádí z omylu. "Ne, hrajeme první ligu, Premier League a náš tým se jmenuje Lepea FC. LFC, chápeš?" Tohle sdělení mě už poměrně znervózňuje a začínám se obávat, že nebudu největším exotem na hřišti jen kvůli barvě pleti, ale hlavně kvůli mým fotbalovým schopnostem...

Po pár minutách tréninku a zjištění, že jedna polovina mužstva nemá kopačky a ta druhá půlka by vás nejraději obrala o balón ragbyovým zákrokem, nabírám na sebevědomí, ale podvědomě se začínám strachovat o své zdraví. Při pohledu na zpracování samozvaného Beckhama se utvrzuju v tom, že jsem zde jeden z těch fotbalově nadanějších. Konečně si zahraju vysněnou Premier League! Na to, že to bude uprostřed Pacifiku, na Samoi, se už historie neptá...

Samojská kopaná

Samoa je ostrovní stát uprostřed jižního Pacifiku. Největší popularitě, stejně jako na ostatních ostrovech, se zde těší rugby. Fotbal je až na druhém místě. Vlastně na pátém, za volejbalem a touch a tag rugby. Každopádně místní nepohrdnou žádným sportem a sport jako takový zde představuje únik od všedních problémů těžkého života.

Fotbalová tradice v zemi bývalých lidojedů sahá do roku 1968, kdy byla založena Samojská fotbalová federace (SFF). O celých jedenáct let později, v roce 1979, se uskutečnil první ligový výkop. Skrze OFC National Cup se Ostrované mohou kvalifikovat na mistrovství světa. Troufám si ale říct, že dříve, než se kvalifikuje první tým z Oceánie, s výjimkou Nového Zélandu, na mistrovství světa, tak uvidím svá vnoučata drásat nervy hráčům Haiti...

Samoan Premier League má dvanáct účastníků. Hraje se klasickým formátem, každý s každým, doma a venku. Sestoupit není tak docela možné, protože druhou ligu tvoří vesměs B týmy těch prvoligových. Vítěz ligy se kvalifikuje do O-League, což je oceánská obdoba evropské Ligy mistrů. Nejvíce ligových primátů od založení ligy získal tým se spíše novozélandským názvem, Kiwi FC. Ten zvedl pohár pro vítěze nad hlavu rovnou sedmkrát. V posledních letech je ale úspěšnější tým Lupe Ole Soaga FC, v aktuální sezóně lídr tabulky i obhájce titulu.

V základní sestavě každého týmu můžou být pouze tři cizinci. V našem týmu, včetně mě, jich máme rovnou deset. A to čtyři Fidžijce, dva Indy a jednoho Skota, Itala, Novozélanďana a mě Čecha.

"We are LFC"

Bohužel se nejedná o slavné The Reds z města Beatles, ale zkratku týmu Lepea Footbal Club. Zkratkou už také jakákoliv podobnost s Liverpoolem končí. V klubovém znaku se vyjímá žena s květem ibišku za uchem a bíločervená kombinace dresů, spíše připomínající Monaco.

Lepejská fotbalová akademie, jinými slovy tréninkové pole, leží nedaleko hlavního města Apii. Terén je náročný na zdraví vašich kotníků a kromě četných děr ho zdobí asi desetimetrový betonový pás, kde jinde, než přímo uprostřed. Při pohledu na něj se mi vrací bolestivé vzpomínky na škvárové hřiště v Ludgeřovicích.


Matchday

První problémy nastávají už v kabině. "Máš chrániče?" Co to je za blbou otázku. "Jak bych mohl mít chrániče, když nemám ani svoje kopačky?" Na to mě Raj uzemňuje. "To je první liga bro, chrániče mít musíš." A tak mi je kluci pomáhají vyrobit z kusu plastu, který jsme našli v popelnici. Jako spasitel na poslední chvíli přijíždí Santi s minibusem, ve kterém je zbytek týmu i s brankářem a jako bonus řádné chrániče. Paráda. Po chvíli zjišťuji, že zase taková paráda to nebude, protože proti mé vůli začínám ve stoperské dvojici...

Zápas začíná zostra. Ihned po rozehrávce se soupeř střelou z vlastní poloviny snaží otestovat pozornost našeho gólmana. Balón však letí na mě a já ho zpracovávám na dlouhou nohu, když v tom mě zrazuje mé vlastní tělo. Již v první minutě se srážím s tvrdou realitou. Po roce už nejsem tak flexibilní, jak jsem býval a natahuju si stehenní sval. "Přece to nevzdám a nenechám se vystřídat v první minutě," prolétá mi hlavou a s bolestí při každém prudším pohybu pokračuju ve hře.

Hra se, bez jakéhokoliv smyslu, přelévá ze strany na stranu. Kdo má balón, tak jej ztrácí v nekonečném kličkování nebo jej instinktivně nakopává dopředu. Mezihra na obou stranách neexistuje. Jsem rád, že to nemůže vidět můj bývalý trenér dorostu a pan fotbalista Alfons Tománek. Žalem by mu puklo srdce. Po skrumáži na naší polovině se míč odráží za obranu a nikým nehlídaný krajní záložník se ptá brankáře, kam to chce. 1:0. Následuje další série nákopů a ztrát...

Ve čtyřicáté minutě stoper soupeře přihrává gólmanovi a ten si bere míč do náruče. Verdikt rozhodčího zní jasně. Malá domů, nepřímý volný kop. Raj, samozvaný Beckham, si jako nejstarší a nejzkušenější člen týmu bere míč. Krátká porada, krátký rozběh, postoj jako Ronaldo. Hluboký nádech. Střela. Ta po šťastném odrazu ve zdi končí za zády bezmocného brankáře - 1:1.

O poločase se mírná bolest mění v intenzivní. Já se však nevzdávám a nastupuju i do druhého. Chci hrát až do konce, nebo do vystřídání. Trenér dává jasné pokyny. "Hrajte více po zemi, dostaňte se na dostřel brány kombinační hrou."

Rozehráváme druhý poločas. Dostávám míč a přihrávám jej Rajovi, ten ho dává do strany, odkud balón letí do útoku. Tam jej sbírají nikým neatakovaní stopeři. Trenérovy pokyny jsou zapomenuty. Pokračuje se v bídném představení z první půle.

V 60 minutě je v našem pokutovém území poslán útočník soupeře k zemi. Rozhodčí nemilosrdně ukazuje na značku pokutového kopu. Gólman vystihuje směr a vyráží chabý pokus. Bohužel pro nás pouze do tyče, odkud se kulatý nesmysl kutálí po brankové čáře. Brankář po něm skáče tygřím skokem, ale gólu již zabránit nedokáže - 2:1.

Střídáme a já se posunuju na kraj obrany, kde neúnavně brousím lajnu jako Jankulovski za mlada. Gólman dnes očividně nemá svůj den a po zasekávačce útočníkovi prohráváme 1:3. Kluci jsou ale stále odhodláni s výsledkem něco udělat, a tak se všichni bezhlavě vrhají do útoku. Nastává chaos.

Jsme znova trestáni. Střední záložník z uctivé vzdálenosti přehazuje našeho bezmocného, špatně postaveného gólmana. Mnu si oči, zda to nebyla halucinace a místo opáleného Samojce v brance nestojí plavovlasý brankář z "B" týmu FK Darkovičky. Ne, nestojí, ale takové deja vu jsem dlouho nezažil. 4:1.

Frustrován výsledkem přitvrzuju svou, již tak na tvrdosti založenou, hru. Když už jsem teda neskóroval, alespoň se do historie samojské kopané zapisuju žlutou kartou. Rozhodčí fouká do píšťalky a oznamuje vytoužený konec.

Po zápase následuje série proslovů, ve kterých si Samojci libují. Trenér, zástupce trenéra a kapitán se shodují, že předvedená hra nebyla nejhorší, hlavně v prvním poločase. Údajně nás zlomily nešťastné góly. Náčelník vesnice a klubový prezident v jedné osobě má však jiný názor. "Nedalo se na to dívat. Chápu, že odešla spousta zkušených hráčů, ale když neumím s balónem, alespoň nechám na hřišti duši."

Nemůžu více než souhlasit, i když můj výkon zrovna taky nebyl ukázkový. "Vesnici jsme postavili kolem fotbalového hřiště z jediného důvodu, abychom mohli hrát fotbal každý den a být nejlepší. Jsme rodina! Táhneme za jeden provaz!" Zápas definitivně ukončujeme pokřikem, "one two three village!!". A modlitbou, snad za lepší fotbalovější zítřky...