Z nadějného fotbalisty k cyklistické legendě: Evenepoel začínal v mládežnické akademii Anderlechtu

Když v listopadu 2015 nastupovala belgická reprezentace do 16 let k přátelskému zápasu v Portugalsku, vedl špalír hráčů v bílých dresech nevysoký blonďák. Jmenoval se Remco Evenepoel (24) a v akademii bruselského Anderlechtu rostl pro velký fotbal. Ve čtvrtek proti Slavii v Evropské lize však určitě za svůj mateřský klub nenaskočí, kopačky už totiž dávno pověsil na hřebík. Dnes je živoucí legendou cyklistiky, a to má ještě spoustu let na kole před sebou.

V mládí přitom patřil k tomu nejlepšímu, co nabízela věhlasná akademie Anderlechtu. Do bruselského velkoklubu poprvé přišel v pěti letech a s tříletou přestávkou, kterou strávil v PSV Eindhoven, v něm zůstal téměř do sedmnácti.

Nebyl generační talent, který by měl míč přilepený u nohy, pro tým byl ovšem ohromně platný. Díky své fyzičce se zdál být totiž prakticky k neutahání. Ve středu hřiště kmital od vápna k vápnu a bývalí spoluhráči ho s oblibou přirovnávali k francouzskému všudybylovi N'Golo Kantému.

Původně byl ofenzivním středním záložníkem, postupem času jej trenéři využívali spíš jako levého wingbeka. "Měl jsem silný motor a snažil jsem se pokrýt každý metr hřiště. Možná jsem neměl nejlepší techniku, ale rozhodně jsem s míčem u nohy nebyl špatný," vzpomínal Evenepoel v roce 2020.

Jeho úžasný fyzický zásobník dokládá i historka trenéra z mládežnické akademie Anderlechtu Stéphana Stassina. "Hráli jsme v sobotu a hned v úterý nás čekal další důležitý duel. Řekl jsem proto Remcovi, aby v neděli odpočíval. Já sám jsem si šel v neděli pro charitu zaběhnout Bruselský půlmaraton a najednou slyším známý hlas. Rozhlédnu se a spatřím Remca, který běží ve skupině favoritů jako o život. Přitom měl v nohách sobotní zápas," vyprávěl Stassin pro magazín Cycling Weekly.

Pokud by vás zajímalo, jak tehdy 16letý Evenepoel dopadl, tak v konkurenci víc než šesti tisíc běžců skončil na 13. místě! Hlavně díky svému fyzickému fondu měl našlápnuto ke smlouvě, která by mu otevřela dveře do profesionálního fotbalu. Jenže ta pořád nepřicházela, pořád slyšel, že má být trpělivý.

Mohl následovat kroky Romela Lukaka, Vincenta Kompanyho nebo Youriho Tielemanse, kteří prošli mládeží Anderlechtu a přes první tým se dostali až do Premier League. Jenže on si v sedmnácti řekl dost a skončil. Byl otrávený jednáním klubů. Než aby se dál honil za balónem, rozhodl se, že to zkusí na kole. "Jezdil jsem jen mimo fotbalovou sezonu, nicméně jsem chtěl zkusit něco nového a cyklistika mě chytla," líčil.

A vybral si správně. Takřka okamžitě začal vyhrávat všude, kde se objevil a jen rok a půl po konci fotbalové kariéry si podmanil juniorské mistrovství světa v Innsbrucku. Vyhrál na něm časovku i hromadný závod a dočkal se smlouvy v profipelotonu. Pojistil si ho tým Quick-Step, v jehož barvách jezdí dodnes.

Z nadějného juniora se během sedmi let stal světovou hvězdou. V roce 2022 dobyl španělskou Vueltu, pár dní na to poprvé ovládl mistrovství světa mezi dospělými. V následující sezoně si dojel pro zlato jako časovkářský šampion v historii a před pár měsíci se v pouhých 24 letech zapsal mezi legendy. Na olympijských hrách v Paříži jako první cyklista vyhrál časovku i hromadný závod.

V něm triumfoval s takovým náskokem, že na posledním kilometru už mohl slavit s fanoušky. Cílový most Pont d'Iéna projel s rukama nad hlavou a těsně za páskou slezl z kola a triumfálně stanul před Eiffelovou věží. "Tu oslavu jsem měl v plánu. Potřeboval jsem jen vyhrát," smál se v srpnu čerstvý dvojnásobný olympijský vítěz.

Kdyby přitom na jaře 2017 nedal sbohem fotbalovým trávníkům, mohlo být všechno úplně jinak. Ve čtvrtek se klidně mohl představit ve fialovém dresu Anderlechtu v pražském Edenu stejně jako jeho spoluhráči z mládežnické akademie bruselského klubu Yari Verschaeren a Théo Leoni.

Evenepoel však určitě nelituje....

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.