Z hlediště stadionu v Chorzówě

Kvalifikační zápas naší reprezentace s Poláky nepřinesl českému fanouškovi jen pohled na truchlohru v podání výběru trenéra Rady, ale také na místo, kde by se mělo v roce 2012 odehrávat mistrovství Evropy. Záměrně píši mělo, protože po nynější návštěvě této země doufám, že Anglie, Německo, Itálie, Španělsko, nebo jiná velmoc je připravena šampionát v rychlosti uspořádat.

Když pomineme samotné stadiony v Polsku, z nichž by většina potřebovala pořádnou rekonstrukci, dostaneme se třeba k celkové infrastruktuře měst a okolí. Věřte mi, že není valná. Když jsem vjížděl do Chorzówa, přemýšlel jsem, zda mě nezradil zrak. Špinavé ulice, oprýskané domy, místy vybitá okna, to vše bylo k vidění. V samotném centru města to potom bylo lepší, ovšem na potencionální návštěvníky mistrovství Evropy tady zase čekaly paneláky, paneláky a paneláky. Jinak jsem nezpozoroval moc míst, která by se dalo navštívit před zápasem. Je zde jeden velký obchodní dům a poté několik menších hospůdek pro fanoušky v areálu stadionu.

Chorzów ovšem není prozatím v plánu jako místo, kde by se mělo mistrovství odehrávat. Místní lidé v to ovšem doufají, protože není jisté, zda se stihne dostavět jedna z nových arén.

Já jsem do Polska na zápas naší reprezentace proti domácím "biało-czerwonym" dorazil kolem druhé hodiny odpolední. Tedy asi šest a půl hodin před zápasem, přesto jsem se ihned ocitnul mezi mnoha českými příznivci, kteří vážili cestu k našim sousedům, aby povzbudili naše reprezentanty.

Co se týče fanoušků, před zápasem jsem až na malé vyjímky nezaznamenal žádné nepokoje mezi tábory obou soupeřů. Já jsem byl například u toho, když brněnská skupinka vesele několik hodin popíjela v místním podniku v blízkosti stadionu. Z české strany nebyl žádný problém, slovním útokem ovšem začal pivem posilněný Polák, kterému se nelíbilo, že český fanoušek odsunul z cesty rozbitý květináč s hlínou. K potyčce nakonec nedošlo, jelikož Polák usoudil, že proti početnější skupince brněnských fanoušků v čele se silně podnapilým Čechem by nejspíš neuspěl a maximálně by přišel o zápas.

Takovéhle situace ovšem patřily k naprosto ojedinělým a předzápasový čas plynul v pokojném duchu. Pokojně už však neplynul čas, který jsem strávil v českém sektoru na stadionu.

Oddělit jediný český sektor na stadionu od toho polského metrovým zábradlím, navíc majícím každého půl metru dvaceticentimetrovou mezeru, mi příjde dosti ujeté. Jako by polští fandové nebyli známí jako problémoví. Mé obavy se potvrdily v průběhu první půle, hlavně po vedoucím gólu Poláků. Nevím, která strana zaútočila jako první, ovšem vím, že Poláci po gólu provokovali. Lezli na zábradlí, uráželi, nadávali. Vše vyvrcholilo tím, že musela zasáhnout bezpečnostní služba.

Kolem mě policista odváděl plačícího chlapce, mohlo mu být deset, dvanáct let. Díky idiotům v hledišti měl zkažený zážitek, nemohl dýchat a pomáhala mu záchranná služba. Ta musela pomoci i několika dalším lidem, kteří se přišli podívat na fotbal, ale nakonec budou vzpomínat i na nefotbalové věci. Policisté po zbytek utkání vytvořili jakýsi zátaras tím, že se rozestavěli kolem celého českého sektoru. Jen málo lidí po těchto nepokojích ovšem pokračovalo v povzbuzování ze začátku, panovala skleslá nálada, které moc nepřidal ani výkon svěřenců pana Rady.

Naprostý vrchol přišel po skončení utkání. Bezpečnostní služba se rozhodla, že nejprve ze stadionu nechá odejít domácí fanoušky, na tom by nebylo nic tak špatného, ale přijde mi nepochopitelné držet české příznivce skoro hodinu a půl po utkání namačkané v malém sektoru.

Co mě velmi udivilo bylo například chování bezpečnostní služby již relativně dlouho před koncem zápasu. Vedle mě byl muž, který chtěl odejít z utkání už patnáct minut před koncem kvůli obavě, aby mu polští méně inteligentní fanoušci nerozbili automobil, nebylo mu to však umožněno. Security služba se rozhodla, že bude lidi pouštět ven až někdy hodinu a půl po zápase, no nedivte se, že mnoha lidem se chtělo na toaletu, nebo byli nervózní, protože se potřebovali dostat na vlak, či autobus. Polská bezpečnostní služba ale byla neoblomná, malého chlapce, který potřeboval na toaletu, dokonce nechala rozplakat a až potom ho nakonec nechala odejít na toaletu. Jeho otec ovšem nemohl jít se svým, od pohledu snad sedmiletým synem, doprovázel ho policista.

Chování Poláků bylo místy opravdu prapodivné, ignorovali skupinu vyholených fanoušků soupeře, kteří čekali, až budou Češi pouštěni a přesto české příznivce stále drželi v úzkém sektoru namačkané na sebe. Po dlouhém čekání nakonec začali Poláci po jednom Čechy pouštět.

Na druhou stranu musím říct, že se nikomu nic vážného nestalo, ovšem způsob, jakým Poláci tohle zvládali, nebyl příliš dobrý. Jestli chtějí spolupořádat mistrovství Evropy, mají naši sousedé ještě hodně co dělat...