Wisla vs. Cracovia - Historie Svaté války

Derby - magické slovo pro mnoho fanoušků i hráčů. Výhra znamená potupení soupeře nejen na hřišti, ale i v hledišti a právě mezi fanoušky to platí v Polsku dvojnásob. Jistě, je zde několik městských derby jako to varšavské či lodžské, ale to, které nejvíce vtáhne diváka do hry a do oslav případného úspěchu nad rivalem, se hraje v Krakově, a to z několika důvodů...

Ten první možná leckoho překvapí, ale Cracovia i Wisla jsou nejstaršími kluby v celém Polsku. Cracovia byla založena v červenci roku 1906 a je o několik měsíců starší než Wisla, která vznikla v září téhož roku. Druhý důvod je prostý - krakovské derby se hrálo nejčastěji v celé zemi, dodnes se tyto dva týmy utkaly ve všech soutěžích 185krát, přičemž víc výher nasbírala Wisla a připsala si i výraznější rekordní vítězství nad svým soupeřem (7:1 oproti 5:0). V zápasech o body je ale bilance podstatně vyrovnanější: 92 zápasů a bilance 36-23-33 z pohledu Wisly. Třetím a nejdůležitějším důvodem je příznačný název tohoto derby - Święta wojna. Proč právě Svatá válka? Traduje se, že zakladatelem tohoto pojmenování je jistý hráč Cracovie Ludwik Gintel, který začátkem dvacátého století před vzájemným zápasem jen tak v kabině prohlásil: ”No, pánové, pojďme do Svaté války.” A čtvrtý důvod? K žádnému jinému derby se neváže tolik příběhů, vymyšlených historek a anekdot. Některé z nich si zde připomeneme, protože rozhodně stojí za to.

Na úvod je ale třeba si osvětlit přezdívky obou znepřátelených táborů. Wisle se říká Biała Gwiazda (bílá hvězda), fanoušci Cracovie ji ale občas označují jako psy. Je to z toho důvodu, že Wisla byla po čtyřicet let v rukách komunistické policie a pes je v Polsku pro ní běžné označení. Přezdívka Cracovie je Pasy (pruhy, pruhovaní), fanoušci Wisly ji ovšem říkají židé, podle údajných židovských kořenů. Oba dva tábory se se svými přezdívkami sžily a v mnoha choreografiích se tato tématika objevuje. Například příznivci Wisly zobrazují psy na svých vlajkách a kladou důraz na pozitivní vlastnosti tohoto zvířete, jako jsou oddanost a statečnost. Fandové Cracovie si říkají "Jude Gang" a svůj stadion označují za "Svatou zemi". Mimochodem stadiony obou rivalů od sebe dělí necelý kilometr, přesto raději fanoušky vozí autobusy, aby někde nedošlo k bitkám.

Úplně prvním zápasem, který je oficiálně evidován, je ten z 20. září 1908. V té doby ještě ani jeden z klubů neměl postavený svůj stadion, takže se střetnutí muselo odehrát na krakovských Błoniach. Vítěze utkání nepoznalo, skončilo smírem 1:1. Ale zpět ke stadionům, Cracovia ten svůj otevřela 13. března 1912, zatímco Wisla až o celých deset let později, 8. dubna 1922. Takže ačkoliv je Cracovia historicky méně úspěšným celkem, tak založena byla dříve, dříve měla i stadion a její fanoušci tyto skutečnosti často Wisle škodolibě připomínají. Střelce branek nemá smysl připomínat, protože vám stejně nic neřeknou, ale jednu zajímavost tento zápas měl. Nedostavil se k němu rozhodčí, takže ho musel odřídit náhradník Cracovie Stoeger...

Od tohoto prvního utkání se hrálo rok co rok, byť derby muselo překonat i jednu výraznější překážku. V letech 1915 až 1918 totiž louku, kde hrávala své domácí zápasy Wisla, obsadila rakouská armáda! Přišel nápad sloučit Cracovii a Wislu, přičemž jejich hráči spolu dokonce jeden čas trénovali - chybělo skutečně málo a tradice mohla být navždy přerušena a zničena. Nakonec oba celky usoudily, že by to byla věčná škoda, Cracovia povolila Wisle dočasně hrát na svém stadionu, a když Rakušané odtáhli, Wisla se vrátila zpět na svůj plácek.

V roce 1924 se uskutečnil pohár profesora Żeleńskiego. Soupeřem Cracovie ovšem nebyla Wisla, ale Lvov a k celkovému triumfu bylo zapotřebí třikrát vyhrát. První dva zápasy Cracovia nezvládla a prohrála, na třetí zápas tak byli povoláni hráči Wisly a dokázali zvítězit, čímž Krakov přivedli do euforie. Při příjezdu na nádraží byli mezi prvními gratulanty hráči Cracovie. Józef Kałuża přistoupil k Reymanovi a s hrdostí v hlase: "Ubránil jste pohár, společnými silami ho vyhrajeme pro Krakov!" Jak řekl, tak se také stalo a celý Krakov byl na své fotbalisty patřičně hrdý.

Památný zápas se odehrál 9. června 1929. Utkání hostila Cracovia a svého rivala dokázala porazit 3:1. Ptáte se, čím je tento zápas zvláštní? Bylo to tím, že se prvně v historii objevily rvačky mezi příznivci obou klubů... Bitky se přenesly i na hrací plochu, tam už ale zasáhla policie. Z dnešního pohledu nic převratného, ale první střet byl na světě.

Derby, které se nejvíc zapsalo do dějin v negativním slova smyslu, se mělo odehrát 2. září 1939. Předzápasové plakáty byly vylepeny a hráči Pasów hořeli touhou odčinit prohru z jarního derby. Na místo Svaté války ale hráči odešli bojovat do skutečné války za Polsko. Někteří měli to štěstí a vrátili se živí, jiní bohužel zaplatili životem. Bialik, Fryc, Gruenberg, Kogut, Kozień, Kwieciński, Latacz, Majeran, Rogalski, Sperling a Zieliński z Cracovie, Cudek, Lubowiecki, Łyko, Makowski, Polaczek, Stefan Reyman, Serafin, Szumilas a Żaczek z Wisły. Nesmíme ovšem zapomínat ani na ty, kteří sice za první tým v té době ještě ani nenastoupili, ale válka jim vzala život též.

Válečný konflikt ale neznamenal přerušení Świętej Wojny. Navzdory zákazu nacistických okupantů veřejně se sdružovat a provozovat kolektivní sport, za což hrozil trest smrti, se hrálo mistrovství Krakova. Zápasy se musely konat na periferii, nicméně konaly se. Jediným rokem, kdy se skutečně derby nehrálo, byl rok 1942. Derby bylo plánováno na 21. červen, ale někdo předtím jeho konání nahlásil Němcům. Fanoušci ani hráči nechtěli riskovat život a raději utkání zrušili.

Během války mohli lidé díky fotbalu na chvíli zapomenout na hrůzy spojené s opravdovou válkou, která je denně obklopovala. 17. října 1943 přišlo na hřiště v Garbarni povzbudit své mužstvo rovných deset tisíc lidí, což v té době nebylo zrovna šťastné, tento dav nemohl ujít pozornosti Němců. Ovšem v sázce byl titul mistra Krakova.

Čtyři minuty před koncem duelu rozhodčí Mitusiński odpískal pokutový kop pro Cracovii, neboť obránce Wisly Waśek vyrážel míč z prázdné branky. Hráči Wisly okamžitě spěchali protestovat a sudího by snad i inzultovali, kdyby ho nezačali chránit hráči Cracovie. Pozornosti fanoušků to samozřejmě neušlo, a tak se ze hřiště stala zápasnická aréna. Němci se samozřejmě dozvěděli, co se stalo, a každý očekával ten nejhorší možný trest - deportaci do Osvětimi či jiného pracovního tábora. Šéfem na Rynku Podgórskim, kde mělo SS sídlo, byl ovšem jistý Rakušan, který v mládí hrával za jeden vídeňský klub. Oproti všem předpokladům celou událost přešel mávnutím ruky a navrch přidal jednu zajímavou větu: ”Fanoušci? Ti ať se klidně bijí...” Vítězství v nedohraném utkání bylo připsáno Cracovii a mistrem města se tak stala ona.

28. ledna 1945 z věže Mariackiej bylo oznámeno, že se odehraje první svobodné derby Krakova. Zápas byl dlouhý jen 2 x 30 minut a rozhodčí byl fanatickým příznivcem Bialej Gwiazdy - jmenoval se Stanisław Jesionka. Cracovia proti jeho nasazení podala protest, ale nebyla vyslyšena a utkání následně vyhrála Wisla 2:0. Cracovia nastoupila značně oslabená, mimo jiné bez Parpana, bratrů Jabłońskich a Różankowskich. U nich bych se na chvíli zastavil. Eugeniusz nikdy věhlasu svého bratra nedosáhl, nebyl útočníkem, ale pravým křídlem. Jeho bilance za Craxu nebyla špatná (21 zápaůs a 7 branek), ale jeho bratr Stanislaw byl jiná liga. Řečí čísel: 126 zápasů, 111 branek a navíc jakých! Dobrých 90% jich docílil hlavou, což je, troufám si tvrdit, světový unikát! Zvlášť když si uvědomíme, s jakým míčem se v té doby hrálo a s čím se hraje dnes... Zdravotní následky to ovšem na Różankowskim nezanechalo, zemřel v roce 2004 a dožil se tak krásného věku 79 let. Po osvobození Polska ostře kritizoval socialistický systém a odměnou mu byl tzv. wilczy bilet, tedy vlčí lístek. A za co že to bylo? Inu, tyto lístky rozdávaly úřady lidem, kteří si dovolili kritizovat vládu, socialismus nebo veřejné činitele. Takoví lidé byli nuceni odejít do exilu, nemohli studovat školu, jakou si sami zvolili, byli vyhozeni z práce. Różankowski ho dostal, když byl na vrcholu sil, bylo mu 26 let a měl zákaz hrát nejvyšší soutěž. Odešel proto do celku Dalinie Myślenice, v Myślenicích se narodil a dohrál tam kariéru.

Nejdůležitější derby do konce první poloviny století se odehrálo 5. prosince 1948. Proč zrovna tento zápas? Wisla i Craxa měly stejný počet bodů a obsadily první dvě místa v tabulce. Pokud by platila pravidla o vzájemných zápasech, mistrem by byla Cracovia. V té době ale bylo vše jinak a polský svaz proti přistoupil k návrhu dodatečného zápasu o polského mistra. Hrát se mělo na neutrální půdě v Garbarni a o něco větším favoritem byla Wisla, protože konec ligy jí zastihl v lepší formě. Už v první minutě se měnil stav, Legutko vystřelil slabou ránu na nerozchytaného brankáře Cracovie Rybickieho a k údivu všech přítomných míč skončil v síti. Když utichl jásot fanoušků Wisly, její kapitán Gracz zakřičel na soupeřova brankáře: ”Díky za dárek k Vánocům!” Jeho pýcha a škodolibost ovšem došly potrestání...

Těsně před přestávkou totiž vyrovnal kanonýr Różankowski a ještě než rozhodčí odpískal konec poločasu, Strąk vstřelil branku do šatny na 2:1 pro Cracovii. Po přestávce Wisla mohutně útočila, měla dostatek šancí, ale jak už to tak bývá, Cracovii se podařil brejk a Różankowski svojí druhou trefou v utkání rozhodl - 3:1. Mistrem se tak stala Craxa a za odměnu byl celý její tým pozván na oběd do nejlepší krakovské restaurace a nejlepší střelec Różankowski dostal hodinky... Takové to byly časy. Z dnešního pohledu to vyvolává lehký úsměv, ale tehdy si lidé fotbalistů velmi vážili.

Netypické a zvláštní derby se hrálo v březnu 1949. Na stadionu Cracovie proti sobě nenastoupily oba týmy, jak bylo obvyklé, ale dvě skupiny rozdělené na svobodné a ženáče. A výsledek? Pohroma pro svobodné, prohráli totiž 2:8... Druhý den se v novinách objevil komentář, podle nějž legální sex pomáhá hráčům dosáhnout lepších výkonů než nevěra. Podle jiného názoru zase svobodní prohráli, protože měli daleko větší přístup k alkoholu.

Jaká byla atmosféra na tribunách i na hřišti v padesátých letech? O tom se rozhovořil Czesław Rajtar, legenda Cracovie: ”Pro hráče to byl důležitý zápas, kluby hrály a trénovaly blízko sebe, byl to souboj rodilých Krakovanů. Motivace? Ta byla automaticky v každém z nás. Na tribunách neexistovala nenávist a zášť, lidé byli klidnější a spokojenější než dnes. Fanoušci byli schopni ocenit pěknou akci potleskem, i když ji předvedl hráč soupeře.”

V roce 1959 vyhrála derby Wisla na domácím stadionu 1:0 a její vítězství bylo označeno za zázračné. Ptáte se proč? Po několika letech rekonstrukce dostala Wisla svůj stadion k provozu a slavnostního otevření se vedle fanoušků zúčastnily také vláda a milice. To byla chyba, která Wisle přinesla smůlu na domácím stánku - ze soupeřových hřišť tým pravidelně dovážel body, zato doma to bylo hotové utrpení. Nikdo nemohl pochopit, proč to venku jde a doma se nedaří vyhrát. Noc před derby tak fanoušci tajně dopravili kněze na stadion, aby ho vysvětil. Vše tentokrát proběhlo bez pohlavárů a kouzlo zafungovalo, Wisla vyhrála derby a začalo se jí dařit i v domácích zápasech.

V květnu 1966 se městské orgány rozhodly uspořádat derby k svátku práce. Hráči absolvovali po boku dělníků prvomájový pochod, potom si nazuli kopačky a vyrazili na hřiště Wisly. Tehdy druholigová Cracovia šokovala všechny přítomné a vyhrála 2:0! Wisla přitom nastoupila kompletní, totéž se ale nedá říct o Craxe. "Pasiaki" hráli bez čtyř nejlepších hráčů základní sestavy - Kowalik a Rewilaka byli na soustředění reprezentace a Hausner s Orzcykowskim byli zranění.

Začátek sedmdesátých let byl pro Cracovii nejhorším obdobím v její historii. Vypadla z první ligy a následně rok co rok zažívala další sestupy, až přistála v regionální lize, ze které se dlouho nemohla vydrápat zpět na výsluní. Tím došlo k přerušení derby, ale fanoušci nehodlali přerušit vzájemné souboje, a tak zatlačili na výbor, aby se každoročně hrálo k oslavě výročí osvobození Krakova. Hrálo se o trofej - heraldický štít. První zápas se uskutečnil 27. ledna 1974 na stadionu Cracovie, kde třiadvacet tisíc fanoušků vidělo těsnou výhrou Wisly. O rok později došlo k naprosto nečekanému a legendárnímu vítězství Cracovie. 19. ledna 1975 nastoupila domácí Wisla v sestavě s bronzovými medailisty z mistrovství světa 1974 proti Cracovii, bezejmenný tým ze čtvrté ligy ovšem senzačně vyhrál 4:1! Sedmadvacet tisíc lidí na stadionu Reymonta si znovu a znovu pokládalo otázku, zda se jim to nezdá. A nezdálo! Životní utkání odehrála tehdejší sestava Cracovie, zato domácí hráči to pěkně schytali od svých fanoušků. O heraldický štít se hrálo každoročně v lednu až do roku 1989, po změně režimu se střetnutí přejmenovalo na zápas předsedy města Krakova, už ale nemělo takovou odezvu a jeho historie skončila jediným duelem.

Koncem osmdesátých let už v Krakově nebylo tak bezpečno jako kdysi a vše vyvrcholilo zápasem o Pohár prezidenta města Krakova v lednu 1990. Už před utkáním hrozily vzájemné potyčky obou táborů, po jeho skončení ovšem zasáhly bezpečnostní složky v sektoru příznivců Cracovie. O brutálním a zbytečném zásahu svědčí fakt, že náctileté fanynce policisté zlomili nos. To byl impuls pro naprosto nečekanou věc - nesmiřitelní rivalové najednou měli společného nepřítele, totiž policii, a fanoušci Wisly přispěchali svým protějškům z Cracovie na pomoc. Bezpečnostní složky rychle pochopily, že nemají šanci, a tak zvolily úprk ze stadionu. Rozhněvaný dav je zahnal až na konzulát SSSR, který byl zcela zdemolován. Orgány zareagovaly jediným možným způsobem a to zákazem derby, čímž vznikla několikaletá, nucená přestávka...

Ta byla u konce až v momentě, kdy Cracovia postoupila do druhé ligy a Wisla do ní naopak spadla z Extraklasy. Další derby se tak v rámci druhé nejvyšší soutěže uskutečnilo na stadionu Reymonta 24. září 1995. Wisla v tomto zápase byla favoritem a měla ambice na postup do Extraklasy, druholigový nováček v podobě Craxy ale zvítězil 1:0, přestože hrál od 36. minuty v oslabení o jednoho muže. Odveta se hrála 15. května 1996 a Wisla se pomstila za podzimní porážku. Tři dny před zápasem se objevily přesné tipy na výsledek a střelce branek, oboje nakonec šťastným tipérům vyšlo a Wisla vyhrála 2:0. Na zápas jistě nezapomene jeden nadšenec Bialej Gwiazdy, který si to v klubových barvách neomylně namířil do kotle domácích chuligánů a pochopitelně nezůstal bez trestu. Kibice Cracovie ho vysvlékli a vyhodili ze stadionu, kde už na něj čekala policie... Zbitý nebyl, zůstalo mu ale jen spodní prádlo a pořádný výsměch.

Dnes už krakovské derby nebudí tolik vášní jako dříve. Wisla stále atakuje špičku Extraklasy a má po pádu komunismu o dost více úspěchů než její městský rival, který několik let utíkal sestupu, ale ten ho nakonec dostihl.

V dnešní době se ke slovu hlásí především tvrdé jádro obou táborů. A důvod? Konkurenční boj o moc ve městě v obchodu s drogami a ve výpalném. Různé bitky, zatčení chuligánů a dokonce vraždy vrhají na krakovské derby špatné světlo. Už se neválčí o fotbalovou prestiž, ale o to, kdo bude mít moc a peníze, a nebojuje se hlasivkami na stadionu, nýbrž v ulicích s noži a sekerami. Přítrž tomuto řádění se snažili učinit ostatní chuligáni v Polsku a v roce 2004 byli pozváni zástupci 70 největších skupin v zemi, aby dohodli zákaz používání zbraní při vzájemných potyčkách. 68 ekip tuto výzvu podepsalo, jen Wisla a Cracovia nikoliv, smutná realita tak pokračuje dodnes...