VÍCTOR VALDÉS ARRIBAS

Narodil se 14. ledna 1982 v L'Hospitalet. Je mladý a nadějný. Ač zatím nepatří ke hvězdám světového fotbalu, stal se v poslední době oblíbencem fanoušků Barcelony. Spadl mezi tři tyče jako dárek z nebes. Je i jeho zásluhou, že se Barcelona dostala na druhou příčku tabulky. Víctor Valdés.

Jedničkou měl být Turek Rüstü Recber. A dlouho byl. Barcelona ovšem prohrávala a potácela se v druhé polovině tabulky. Diváci na stadiónu zoufali nad omyly v obraně a v brance. Na obzoru nebyl brankář, který by na tomto veledůležitém postu sliboval jistotu. Nemohl být na obzoru, když seděl na lavičce. Stačilo jen ukázat a říct: "Hoy es tu día!" A on pochopil. Byl to opravdu jeho den. A pak další a další. Dnes je stálicí v brance azulgrana. Ale jaká je vlastně historie tohoto mladíka, který mezi brankáři nepatří k nejvyšším ani nejrobustnějším (188cm/78kg)?

Andoni Zubizarreta byl pojem v brance Barcelony. Od jeho odchodu se klidu na tomto místě příznivci klubu nedočkali. Víctor Valdés byl druhým, za José Manuelem Reinou, v "béčku" Barcy. Po Reinově přestupu do Villarealu se zdálo, že nic nestojí v cestě do "A" týmu. Jen Roberto Bonano, štěstí a... přízeň trenéra. Z L'Hospitalet de Llobregat vede do Barcelony mnohdy dlouhá a trnitá cesta. Valdés, než získal místo v brance prvoligového celku, o něj málem přišel. A nejen o něj. Louis van Gaal ho v minulé sezoně poslal do rezervy. A Valdés odmítl. A nedostavil se k zápasu. Černá skvrna v životopise. Návrat v nedohlednu.

Van Gaal odešel, ale Valdés se do branky vrátil až s příchodem nového vedení, do jehož čela se postavil prezident Joan Laporta. Ale již zde byla další překážka. Rüstü Recber, jasná jednička reprezentace Turecka. To, že Turecko není členem EU, mu mnoho nepomohlo, ani to, že stál v brance proti Racingu (0:3). Po tomto zápase došla trpělivost trenéru Franku Rijkaardovi a nenechal v sestavě kámen na kameni. Jednou jsi dole a jednou nahoře. To platilo v Barce víc než jinde. Valdés: Málaga 1:5, Real 1:2 a odchod! Pak se v brance objevil Albert Jorquera, to bylo proti Athleticu Bilbao a Atléticu Madrid. Všichni očekávali, že se znovu dočká Rüstü. Ale Víctor tentokráte svou novou šanci nepustil.

Zapomeňme na zápas s Betisem Sevilla, kde se nechal vyprovokovat Danim a byl vyloučen. Za klukovinu, kterou lze přičíst nedostatku zkušeností a s tím spojeným sebeovládáním. Komise vedení ligy ale došla k názoru, že se nejednalo o hrubost a vyloučení anulovala. Valdés se vrátil do branky proti Málaze, vychytal nulu a bylo rozhodnuto. A přišlo utkání na Santiago Bérnabeu. A tady, bez diskuze, byl Víctor Valdés tím, kdo rozhodl. Na tomto stadiónu uznávají jen jednoho gólmana a ten se jmenuje Iker Casillas. Po devadesáti minutách zápasu Real Madrid – Barcelona však i ten nejskalnější a nejzarytější fanda Realu musel uznat, že na světě jsou i jiní brankáři. A mezi nimi jeden, kterému se podařilo pokořit hrdý a pyšný Real. A doma...

V Barceloně všichni věděli, že mají dobrého brankáře. Po Realu získali novou vědomost. Mají nejen dobrého brankáře, ale i někoho, kdo umí vyhrávat zápasy! Víctor Valdés se chopil své šance. Pomohla mu dlouhá série bez porážky, kdy sebedůvěra hráčů rostla zápas od zápasu. Má talent a obrovskou chuť ukázat všem, že si své místo v brance tak slavného klubu zaslouží.

Juan Carlos Unzué, trenér brankářů Barcy, ví své. Je v denním kontaktu s trojicí Valdés, Rüstü a Jorquera. "Valdés je dnes jedničkou. Ví velice dobře, že jeho kolegové čekají na každé zaváhání. Jeho výkon je výsledkem poznání, že ostatní ho mohou kdykoliv nahradit. A to on nechce dopustit!" Víctor Valdés má fotbalovou budoucnost před sebou. Snad nezklame Barcelonu a Španělsko. Ale zejména sám sebe.