Velký problém Arsenalu? Wengerovo (ne)posilování defenzivy
Arsenal prohrou s Boltonem pohřbil své naděje na zisk titulu. Fanoušci musí poslouchat poznámky o šesti letech bez trofeje. Je přitom zřejmé, kde tým tlačí bota. Proč tak zkušený manažer nedokáže tento nedostatek odstranit?
Působení Arsène Wengera v londýnském klubu lze hodnotit velmi pozitivně. Franouzský manažer vyhrál třikrát Premier League a čtyřikrát FA Cup. Díky jeho přístupu k financím se klub přestěhoval na nový moderní stadion. Ve všech 15 sezonách pod jeho vedením skončil Arsenal v první čtyřce. V současném fotbale je účast v Lize mistrů z hlediska peněz i prestiže nezbytná, Arsenal tak pořád náleží mezi velké kluby. V posledních letech ovšem Wengerovo kouzlo přestalo fungovat a fandové musí být z výsledků klubu frustrovaní. Kde se stala chyba?
Určitě můžeme poukázat na příchod extrémně bohatých majitelů do Chelsea a Manchesteru City. Arsenal jim nemůže z finančního hlediska konkurovat, Wenger si dokonce dokáže na své nákupy vydělat sám prodejem hráčů. Arsenal dříve dokázal bohatší Manchester United porážet, ale současný tým Gunners mnohokrát ukázal, že mu schází psychická odolnost a základní fotbalová inteligence. Nyní už se nacházíme v poli zodpovědnosti manažera, jenž si tým sestavil podle svých představ. Podrobme tedy jeho přestupovou strategii kritice.
Silný tým by měl být postaven na pevné obraně. Můžete mít sebelepší útočníky, ale když vzadu dostáváte jeden gól za druhým, tak daleko nedojdete. V posledních pěti ligových ročnících inkasuje Arsenal vždy nejvíce gólů z týmů první čtyřky. Fanoušci si pamatují na doby, kdy Wengerovy výběry byly v defenzivě silné. Tento manažer totiž při nástupu do Arsenalu v roce 1996 zdědil vynikající obranu. V bráně David Seaman, na krajích Lee Dixon a Nigel Winterburn, ve středu Tony Adams, Martin Keown a Steve Bould − tyto hráče mu mohli mnozí závidět. Wenger do zadních řad nemusel vůbec zasahovat, jen před ně koupil Vieiru a všechny další peníze použil na nákup výborných ofenzivních hráčů. V prvním Wengerově ročníku Arsenal skončil na třetím místě, poté zažil osm povedených sezon, kdy třikrát vyhrál Premier League a pětkrát skončil druhý.
Jak si francouzský manažer počínal, když musel kupovat vlastní hráče? Na krajích problém nebyl. Vpravo zaskakoval Oleg Lužnyj a poté přišel za 7 milionů liber kvalitní Lauren. Vlevo hrál dva roky Sylvinho, než ho vystrnadil odchovanec Ashley Cole. Ještě bylo třeba nahradit stárnoucí střed týmu. Dvoumilionový Matthew Upson se neprosadil, nákup Stepanovse za milion liber byl zbytečný. Velkým propadákem byl brankář Richard Wright, kterého Wenger koupil za 6 milionů. Nástupcem Seamana se nestal, naopak se po pouhém roce na Highbury stěhoval pryč.
Jako nejlepší nákupy se v té době ukázali hráči koupení za nejméně peněz. Sol Campbell přišel v roce 2001 díky Bosmanovu pravidlu zdarma od sousedů z White Hart Lane. Byl to jeden z nejlepších Wengerových přestupů. Campbell byl přesně tím typem hráče, kterého Arsenal potřeboval. Wenger opět i díky štěstí ušetřil obrovské peníze. O rok později přišel Kolo Touré za pouhých 150 000 liber a manažer ho přeškolil na středního obránce. Tato dvojice se skvěle doplňovala a byla kvalitním základem pro týmové úspěchy. Záda jim kryl dvoumilionový Pascal Cygan, který při vší úctě na základní sestavu nikdy neměl.
Posledním dílem do mozaiky se stal Jens Lehmann. Nenechme se zmást jeho výkony ke konci kariéry, nákup německého brankáře se Wengerovi opravdu povedl. Lehmann dokonale nahradil Seamana a spolu s Campbellem a Kolo Tourém byl klíčovou postavou mistrovské sezony 2003−04, kdy Arsenal v lize neprohrál ani jeden zápas. Wenger však nebyl připraven na to, že o dva roky později bude muset dva z těchto hráčů vyměnit. Sezona 2005−06 byla začátkem poklesu dolů. Arsenal poprvé pod Wengerem skončil až na 4. místě. Tým měl svůj vrchol v neúspěšném finále Ligy mistrů. Po něm se kvůli pokročilému věku s Arsenalem rozloučili Campbell, Bergkamp a Pirés. Ashley Cole byl vyměnen za Gallase. Henry a Ljungberg kvůli zraněním nemohli nastupovat do příliš mnoho zápasů.
Wenger si byl vědom toho, že je potřeba udělat generační obměnu. Jenže hned na první pohled je jasné, že to vzal za špatný konec. Jeho nejdražší přestupy od roku 2005 do ledna 2009 vypadají takto: Hleb, Rosický, Adebayor, Eduardo, Nasri, Aršavin. Kde je nějaký kvalitní obránce? Až po těchto jménech následuje Bacary Sagna koupený za 6 milionů v roce 2007. Ač se jedná o velmi dobrého hráče, jeho nákup neřeší zásadní problém v kádru.
Když máte technicky založený tým jako Arsenal, tak je třeba nějak kompenzovat vaše fyzické znevýhodnění. Ideální je mít agresivního brankáře, jenže pomáhá spoluhráčům sbíráním centrů. Stárnoucí Lehmann začal být nespolehlivý, o Almuniovi bude řeč později. Po odchodu Campbella chyběl lídr obrany, konkrétně někdo silný, kdo je suverénní ve vzdušných soubojích. Gallas takový není, Kolo Touré je spíše rychlostní typ. Standardní situace jsou nedílnou součástí fotbalu a absence kvalitního hlavičkáře je znát před oběma bránami.
Kde by byl Manchester United bez Vidiće a Chelsea bez Terryho? Není divu, že oba tito hráči jsou kapitány svých celků. Tito fotbalisté vedou své spoluhráče za vítězstvím tím, že jdou hlavou proti zdi a neuhnou ze žádného souboje. Wenger mezitím vsadil na dvojici Djourou a Senderos. Velká chyba. Mladí švýcarští reprezentanti vyráběli plno chyb kvůli nezkušenosti, kromě toho mají zásadní nevýhodu v náchylnosti na zranění. Djourou vyrostl ve slušného obránce, ale nemůžete na něm postavit tým, když velkou část sezony promarodí. Zeptejte se na toto téma v Tottenhamu, jenž na nestabilitu ve středu obrany dlouhodobě doplácí. Peníze byly k dispozici, ale manažer Arsenalu se rozhodl utratit je za ofenzivní hráče. Nebylo by lepší stavět tým od obrany? Angažování chodící katastrofy jménem Mikaël Silvestre bylo spíš špatným vtipem.
Těžko pochopitelná je také Wengerova loajalita k brankáři Almuniovi. Lehmann se mu posmíval za to, že začal hrát fotbal pořádně až ve 30 letech. Takové prohlášení je jednoznačně nekolegiální, ale obsahuje v sobě kus pravdy. Almunia ve Španělsku žádnou závratnou kariéru neudělal. Poté přišel do Arsenalu a Wenger ho po třech letech na lavičce nechal následující tři roky chytat v pozici jedničky. Jak chcete vyhrát titul s golmanem, jenž neumí vybíhat a pravidelně vyrábí minely? Fabiański také není řešením, Wenger přesto tvrdohlavě odmítal někoho koupit. Trn z paty by Arsenalu mohl vytrhnout sebevědomý mladík Szczęsny. V jeho případě by bylo ideální poslat ho na roční hostování do jiného týmu z Premier League, jako to udělal Manchester City s Joe Hartem. Jenže to by nezkušený Szczęsny nesměl být nejlepším brankářem v klubu...
Chyby můžeme najít i v ofenzivní hře Arsenalu, ale nejviditelnější jsou problémy v obraně. Prvních deset let Wengerova působení se neslo ve znamení boje o titul. Nyní si ve spojení se jménem Arsenal vybavíme především komické obranné kiksy, nedorozumění mezi spoluhráči, stupidně zaviněné penalty, špatné bránění standardních situací apod. Nelze se divit tomu, že Arsenal ztrácí vyhrané zápasy. Pro ostatní hráče musí být velmi demotivující, když v zadních řadách místo klidu a jistoty řádí panika a chaos. Fanoušci se musí ptát, jaký vliv na Wengera má v realizačním týmu bývalý obránce Pat Rice. Jiný klub by se také už dávno rozloučil s trenérem brankářů Gerrym Peytonem.
Arsène Wenger si po několika letech řekl, že s tím musí něco provést. Odcházejícího Tourého nahradil Vermaelen − kontinentální typ obránce, výborný v podpoře útoku. Nedostatek centimetrů nahrazuje skvělým výskokem, takže s jiným partnerem než Gallasem by mohl být silný. Nyní je rok zraněný, takže není jisté, zda naváže na svou povedenou debutovou sezonu. V létě 2010 přišel 30letý Squillaci a 25letý Koscielny. Opět hráči ze zahraničních lig, kteří potřebují čas na adaptaci v Premier League, což se na jejich výkonech promítlo.
Během posledních dvou letních přestupních období koupil Wenger tři střední obránce dohromady za zhruba 24 milionů liber. Po bitvě je každý generál, ale přirozeně se nabízí různé otázky ohledně toho, zdali tyto peníze šly investovat lépe. Nemuselo by se jednat přímo o Angličany, spíše obecně o hotové hráče schopné ihned zapadnout do týmu. Můžeme spekulovat o tom, že kdyby Wenger raději koupil zkušeného brankáře a kvalitní obránce od konkurence z Premier League, byl by Arsenal titulu nyní mnohem blíže. Šance tu určitě byla. Manchester United není tak suverénní jako dříve, Chelsea potkala velká krize uprostřed ročníku.
Fotbaloví fanoušci jsou netrpěliví. Pod Wengerem si zvykli na zisky trofejí, v období sucha tak logicky přijde kritika. Je možné, že manažerův risk vyjde. Pokud se trojice Szczęsny, Koscielny a Vermaelen stane základem pro budoucí úspěchy, bude Wenger opět považován za génia. Jenže to už se pohybujeme v oblasti, kde hlavní roli hraje slovo ‚kdyby‘. Ať to dopadne jakkoliv, jedno je jisté. Arsenalu by velmi prospělo, kdyby si vzpomněl na úspěšná léta a začal opět zodpovědně přistupovat k obranné fázi mužstva. Klidně i na úkor estetické kvality předváděné hry.
Působení Arsène Wengera v londýnském klubu lze hodnotit velmi pozitivně. Franouzský manažer vyhrál třikrát Premier League a čtyřikrát FA Cup. Díky jeho přístupu k financím se klub přestěhoval na nový moderní stadion. Ve všech 15 sezonách pod jeho vedením skončil Arsenal v první čtyřce. V současném fotbale je účast v Lize mistrů z hlediska peněz i prestiže nezbytná, Arsenal tak pořád náleží mezi velké kluby. V posledních letech ovšem Wengerovo kouzlo přestalo fungovat a fandové musí být z výsledků klubu frustrovaní. Kde se stala chyba?
Určitě můžeme poukázat na příchod extrémně bohatých majitelů do Chelsea a Manchesteru City. Arsenal jim nemůže z finančního hlediska konkurovat, Wenger si dokonce dokáže na své nákupy vydělat sám prodejem hráčů. Arsenal dříve dokázal bohatší Manchester United porážet, ale současný tým Gunners mnohokrát ukázal, že mu schází psychická odolnost a základní fotbalová inteligence. Nyní už se nacházíme v poli zodpovědnosti manažera, jenž si tým sestavil podle svých představ. Podrobme tedy jeho přestupovou strategii kritice.
Silný tým by měl být postaven na pevné obraně. Můžete mít sebelepší útočníky, ale když vzadu dostáváte jeden gól za druhým, tak daleko nedojdete. V posledních pěti ligových ročnících inkasuje Arsenal vždy nejvíce gólů z týmů první čtyřky. Fanoušci si pamatují na doby, kdy Wengerovy výběry byly v defenzivě silné. Tento manažer totiž při nástupu do Arsenalu v roce 1996 zdědil vynikající obranu. V bráně David Seaman, na krajích Lee Dixon a Nigel Winterburn, ve středu Tony Adams, Martin Keown a Steve Bould − tyto hráče mu mohli mnozí závidět. Wenger do zadních řad nemusel vůbec zasahovat, jen před ně koupil Vieiru a všechny další peníze použil na nákup výborných ofenzivních hráčů. V prvním Wengerově ročníku Arsenal skončil na třetím místě, poté zažil osm povedených sezon, kdy třikrát vyhrál Premier League a pětkrát skončil druhý.
Jak si francouzský manažer počínal, když musel kupovat vlastní hráče? Na krajích problém nebyl. Vpravo zaskakoval Oleg Lužnyj a poté přišel za 7 milionů liber kvalitní Lauren. Vlevo hrál dva roky Sylvinho, než ho vystrnadil odchovanec Ashley Cole. Ještě bylo třeba nahradit stárnoucí střed týmu. Dvoumilionový Matthew Upson se neprosadil, nákup Stepanovse za milion liber byl zbytečný. Velkým propadákem byl brankář Richard Wright, kterého Wenger koupil za 6 milionů. Nástupcem Seamana se nestal, naopak se po pouhém roce na Highbury stěhoval pryč.
Jako nejlepší nákupy se v té době ukázali hráči koupení za nejméně peněz. Sol Campbell přišel v roce 2001 díky Bosmanovu pravidlu zdarma od sousedů z White Hart Lane. Byl to jeden z nejlepších Wengerových přestupů. Campbell byl přesně tím typem hráče, kterého Arsenal potřeboval. Wenger opět i díky štěstí ušetřil obrovské peníze. O rok později přišel Kolo Touré za pouhých 150 000 liber a manažer ho přeškolil na středního obránce. Tato dvojice se skvěle doplňovala a byla kvalitním základem pro týmové úspěchy. Záda jim kryl dvoumilionový Pascal Cygan, který při vší úctě na základní sestavu nikdy neměl.
Posledním dílem do mozaiky se stal Jens Lehmann. Nenechme se zmást jeho výkony ke konci kariéry, nákup německého brankáře se Wengerovi opravdu povedl. Lehmann dokonale nahradil Seamana a spolu s Campbellem a Kolo Tourém byl klíčovou postavou mistrovské sezony 2003−04, kdy Arsenal v lize neprohrál ani jeden zápas. Wenger však nebyl připraven na to, že o dva roky později bude muset dva z těchto hráčů vyměnit. Sezona 2005−06 byla začátkem poklesu dolů. Arsenal poprvé pod Wengerem skončil až na 4. místě. Tým měl svůj vrchol v neúspěšném finále Ligy mistrů. Po něm se kvůli pokročilému věku s Arsenalem rozloučili Campbell, Bergkamp a Pirés. Ashley Cole byl vyměnen za Gallase. Henry a Ljungberg kvůli zraněním nemohli nastupovat do příliš mnoho zápasů.
Wenger si byl vědom toho, že je potřeba udělat generační obměnu. Jenže hned na první pohled je jasné, že to vzal za špatný konec. Jeho nejdražší přestupy od roku 2005 do ledna 2009 vypadají takto: Hleb, Rosický, Adebayor, Eduardo, Nasri, Aršavin. Kde je nějaký kvalitní obránce? Až po těchto jménech následuje Bacary Sagna koupený za 6 milionů v roce 2007. Ač se jedná o velmi dobrého hráče, jeho nákup neřeší zásadní problém v kádru.
Když máte technicky založený tým jako Arsenal, tak je třeba nějak kompenzovat vaše fyzické znevýhodnění. Ideální je mít agresivního brankáře, jenže pomáhá spoluhráčům sbíráním centrů. Stárnoucí Lehmann začal být nespolehlivý, o Almuniovi bude řeč později. Po odchodu Campbella chyběl lídr obrany, konkrétně někdo silný, kdo je suverénní ve vzdušných soubojích. Gallas takový není, Kolo Touré je spíše rychlostní typ. Standardní situace jsou nedílnou součástí fotbalu a absence kvalitního hlavičkáře je znát před oběma bránami.
Kde by byl Manchester United bez Vidiće a Chelsea bez Terryho? Není divu, že oba tito hráči jsou kapitány svých celků. Tito fotbalisté vedou své spoluhráče za vítězstvím tím, že jdou hlavou proti zdi a neuhnou ze žádného souboje. Wenger mezitím vsadil na dvojici Djourou a Senderos. Velká chyba. Mladí švýcarští reprezentanti vyráběli plno chyb kvůli nezkušenosti, kromě toho mají zásadní nevýhodu v náchylnosti na zranění. Djourou vyrostl ve slušného obránce, ale nemůžete na něm postavit tým, když velkou část sezony promarodí. Zeptejte se na toto téma v Tottenhamu, jenž na nestabilitu ve středu obrany dlouhodobě doplácí. Peníze byly k dispozici, ale manažer Arsenalu se rozhodl utratit je za ofenzivní hráče. Nebylo by lepší stavět tým od obrany? Angažování chodící katastrofy jménem Mikaël Silvestre bylo spíš špatným vtipem.
Těžko pochopitelná je také Wengerova loajalita k brankáři Almuniovi. Lehmann se mu posmíval za to, že začal hrát fotbal pořádně až ve 30 letech. Takové prohlášení je jednoznačně nekolegiální, ale obsahuje v sobě kus pravdy. Almunia ve Španělsku žádnou závratnou kariéru neudělal. Poté přišel do Arsenalu a Wenger ho po třech letech na lavičce nechal následující tři roky chytat v pozici jedničky. Jak chcete vyhrát titul s golmanem, jenž neumí vybíhat a pravidelně vyrábí minely? Fabiański také není řešením, Wenger přesto tvrdohlavě odmítal někoho koupit. Trn z paty by Arsenalu mohl vytrhnout sebevědomý mladík Szczęsny. V jeho případě by bylo ideální poslat ho na roční hostování do jiného týmu z Premier League, jako to udělal Manchester City s Joe Hartem. Jenže to by nezkušený Szczęsny nesměl být nejlepším brankářem v klubu...
Chyby můžeme najít i v ofenzivní hře Arsenalu, ale nejviditelnější jsou problémy v obraně. Prvních deset let Wengerova působení se neslo ve znamení boje o titul. Nyní si ve spojení se jménem Arsenal vybavíme především komické obranné kiksy, nedorozumění mezi spoluhráči, stupidně zaviněné penalty, špatné bránění standardních situací apod. Nelze se divit tomu, že Arsenal ztrácí vyhrané zápasy. Pro ostatní hráče musí být velmi demotivující, když v zadních řadách místo klidu a jistoty řádí panika a chaos. Fanoušci se musí ptát, jaký vliv na Wengera má v realizačním týmu bývalý obránce Pat Rice. Jiný klub by se také už dávno rozloučil s trenérem brankářů Gerrym Peytonem.
Arsène Wenger si po několika letech řekl, že s tím musí něco provést. Odcházejícího Tourého nahradil Vermaelen − kontinentální typ obránce, výborný v podpoře útoku. Nedostatek centimetrů nahrazuje skvělým výskokem, takže s jiným partnerem než Gallasem by mohl být silný. Nyní je rok zraněný, takže není jisté, zda naváže na svou povedenou debutovou sezonu. V létě 2010 přišel 30letý Squillaci a 25letý Koscielny. Opět hráči ze zahraničních lig, kteří potřebují čas na adaptaci v Premier League, což se na jejich výkonech promítlo.
Během posledních dvou letních přestupních období koupil Wenger tři střední obránce dohromady za zhruba 24 milionů liber. Po bitvě je každý generál, ale přirozeně se nabízí různé otázky ohledně toho, zdali tyto peníze šly investovat lépe. Nemuselo by se jednat přímo o Angličany, spíše obecně o hotové hráče schopné ihned zapadnout do týmu. Můžeme spekulovat o tom, že kdyby Wenger raději koupil zkušeného brankáře a kvalitní obránce od konkurence z Premier League, byl by Arsenal titulu nyní mnohem blíže. Šance tu určitě byla. Manchester United není tak suverénní jako dříve, Chelsea potkala velká krize uprostřed ročníku.
Fotbaloví fanoušci jsou netrpěliví. Pod Wengerem si zvykli na zisky trofejí, v období sucha tak logicky přijde kritika. Je možné, že manažerův risk vyjde. Pokud se trojice Szczęsny, Koscielny a Vermaelen stane základem pro budoucí úspěchy, bude Wenger opět považován za génia. Jenže to už se pohybujeme v oblasti, kde hlavní roli hraje slovo ‚kdyby‘. Ať to dopadne jakkoliv, jedno je jisté. Arsenalu by velmi prospělo, kdyby si vzpomněl na úspěšná léta a začal opět zodpovědně přistupovat k obranné fázi mužstva. Klidně i na úkor estetické kvality předváděné hry.
Komentáře (495)