V Guangzhou se těší z titulu "čínský Manchester City"

Zaměstnává podle všeho třetího nejlépe placeného fotbalistu planety, muže se zkušenostmi z Premier League a jiného borce známého z PSV Eindhoven. Ještě loni přitom válčilo v druhé nejvyšší soutěži. Čínské Guangzhou je zkrátka právě tím obávaným příkladem klubu, který za slávou vytáhly v první, druhé i třetí řadě peníze bohatých majitelů. Vůbec prvním takového rozsahu na asijském kontinentu...

"Tvrdě jsme dřeli v každém zápase, mí svěřenci makali od začátku až do konce. Mentalita hráčů byla ohromující, pracovitost a týmový duch zabíraly od úvodního kola." Lee Jang-Soo, jihokorejský trenér, který stojí v druhořadém čele čínského zázraku, se může dušovat, jak chce. Na takový výtvor se v Číně těžko někdo nebude koukat skrz prsty. Pozice klubu Guangzhou Evergrande, dříve známého jako Guangzhou Guangyao a dnes takto "pro širý svět srozumitelněji" přejmenovaného, se přitom za onen fascinující rok a půl vůbec neproměnila.

Už v únoru 2010, kdy se celý projekt pomalu rozjížděl, byl "Jihočínský tygr" za vyvrhela. Stal se totiž jednou ze dvou obětí obřího úplatkářského skandálu. Prokázalo se mu, že čtyři roky zpátky slíbil soupeři za puštění zápasu 200 tisíc čínských jüanů (568 tisíc korun českých). A na pohled dostatečným trestem tedy pro Guangzhou musel být konec v nejvyšší soutěži. Tu teď ovšem s předstihem čtyř kol opanovalo.

S malou slávou. Za níž kromě nečisté minulosti může i neotřelé počínání nového majitele - Evergrande Real Estate Group. Ten na trable klubu, jehož dosavadní ligové maximum představovaly dva tituly vicemistra z 90. let, reagoval odkoupením potřebného množství akcií okamžitě: po pouhém týdnu. A neméně bleskově se pak začal otáčet i na přestupovém trhu. Trenér a hráčská ikona v jednom, Peng Weiguo, byl jakoby nic odvelen k juniorce a nahrazen zmíněným Korejcem se zkušenostmi z Pekingu. Hráčský ansámbl uviděl svou první velkou rybu v reprezentačním forvardovi Gao Linovi. A bujet v žádném případě nepřestával.

V létě 2010 dorazil Sun Xiang, první Číňan, který kdy okusil evropskou Ligu mistrů. Následoval ho někdejší kapitán národního výběru Zheng Zhi, jenž se s Charltonem propadl z Premier League až do League One, a za rekordní sumu sem až z Brazílie doletěl Muriqui. Toto přestupové maximum bylo ještě dvakrát překonáno. Nejprve útočníkem Cleem (šest milionů americké měny), největší poprask ale samozřejmě způsobil přestup argentinského záložníka Daria Concy, který zbohatlý klub vyšel na zde nevídaných 10 milionů amerických dolarů a z opory brazilského Fluminese lusknutím prstu udělal dle mnohých zdrojů třetí nejlépe vydělávající postavičku mezi fotbalisty.

Potom nemůže být náhodou, že Guangzhou, které ještě roku 2009 strhlo na svou stranu jen 30 procent zápasů a chlubilo se úplně vyrovnaným skóre, v této sezoně našlo přemožitele v jediném případě, zatímco rozdíl vstřelených a inkasovaných branek protentokrát činí +41. I proto si čtyři kola před koncem "Jihočínský tygr" užívá nedostižného 14bodového náskoku na pekingský Guoan. Ten minule remizoval, zrovna ve chvíli, kdy další orchestr zmíněných posil příkladně obracel vývoj zápasu se Shaanxi. Gao Lin soupeře načal, aby ihned druhou trefou (celkově dvacátou ve 23 zápasech!) navázal, Zheng Zhi s 83. minutou v jeho práci pokračoval a Conca po centru Muriquiho upravoval na konečných 4:1.

"Mistrovský titul značí jen začátek. Chceme si udržet dobrou formu i do příštího ročníku Ligy mistrů a udělat v této soutěži dobrý výsledek," klade hned před svůj kolos další mety kouč Lee Jang-Soo, jenž podle všeho bude mít v zimě opět zcela volnou ruku. Vždyť již v červenci měla do Manchesteru přiletět lukrativní nabídka za Park Ji-Sunga. Ten sám by si v případě kývnutí vydělal ročně dvakrát tak větší sumu než na Old Trafford. A jakkoliv si nakonec pobyt v Anglii o další rok prodloužil, dá se předpokládat, že by se právě Guangzhou později mohlo stát jeho finální destinací.

Evergrande Group, jež na obchodním poli promlouvá do majetkových, konstrukčních i designových záležitostí, zkrátka prosperuje jako málokterá světová firma. Jenom za letošní srpen na smluvních prodejích vydělala devět miliard renminbi (25,36 miliard v české finančnické řeči), celkově za prvních osm měsíců tohoto kalendářního roku potom 60 (169 miliard kč). Z roku na rok zaznamenala v této oblasti obchodování fascinující 105procentní nárůst. Už delší dobu navíc Evergrande platí za nejcennější domácí značku ve svém oboru, její hodnota je momentálně vyčíslována na 21 miliard jüanů (59 miliard korun).

S tímto impériem v zádech se tedy Guangzhou své budoucnosti obávat zřejmě nemusí. Jako obvykle však prosvítají otázky typu: co bude, až to úspěšnou firmu takříkajíc přestane bavit? Jihočínský celek dosud strávil téměř stejnou část své historie v druhém podlaží jako v tom nejvyšším (19 ročníků ku 21), takže jakkoliv je tu nazýván "domácím Manchesterem City", ani zdaleka neměl takovou výchozí pozici jako kterýkoliv z evropských klubů vlastněný nějakým ropným magnátem. V Číně je určitě snazší dostat se tímto způsobem k moci, logický smysl by ale zároveň dával i případný plynulejší pád. Přeci jen Chelsea s Manchesterem City jsme už po roce mohli mít za globální značku, ale Guangzhou? Kterého Evropana - jinými slovy možná i dalšího potenciálního boháče - by přece zajímala nějaká čínská liga, natož mužstvo sídlící vně největší východoasijské metropole...?