U stolu s Buffonem aneb Italský život Romana Macka

V šestnácti přestoupil do Juventusu, kde si prošel mládežnickými výběry. Před pěti měsíci pak vykročil do světa dospělého fotbalu, když zamířil na hostování do druholigového Bari. O téhle zkušenosti, viceprezidentovi klubu Nedvědovi i italském prostředí obecně hovořil zlínský odchovanec Roman Macek v exkluzivním rozhovoru pro Eurofotbal.

Máte za sebou první půlrok v dospělém fotbalu. V čem jsou ty největší rozdíly oproti Primaveře a v čem byl pro Vás osobně ten přechod mezi dospělé nejtěžší?

Hodně mi v tomhle ohledu pomohlo, že jsem před tím hostováním v Bari šest měsíců trénoval s A týmem Juventusu. Sice jsem nedostal šanci v zápasech, ale absolvoval jsem s hlavním mužstvem celou přípravu, v rámci které jsem se i v několika utkáních objevil a pak jsem s ním i celý půlrok absolvoval tréninky. Právě ty mi ten přechod do dospělého fotbalu hodně ulehčily - v Juventusu působí hráči té nejvyšší světové úrovně a podle toho také tréninky vypadají, takže pro mě ze začátku byl každý trénink pomalu jako zápas. Bylo to hodně náročné a odcházel jsem odtud dost unavený, což se mi ale velmi hodilo, když jsem pak začal hrát v Bari.

V čem je podle Vás největší rozdíl mezi první a druhou italskou ligou? Třeba Vladimír Darida mi říkal, že jsou všechna mužstva v Německu na tom výborně fyzicky, takže rozdíl mezi 1. a 2. Bundesligou je spíše jen v technické vybavenosti fotbalistů.

Byť se německý a italský fotbal asi trochu liší, v tomhle to bude podobné. Měl jsem možnost tohle řešit se spoluhráči, kteří téměř celé kariéry strávili v Serii A a ti mi potvrdili, že na téhle úrovni už jsou ty rozdíly minimální. Ten hlavní rozdíl tak bude v té větší technické vyspělosti, kterou první liga nabízí. Možná to bude trochu i ve větší taktické vyspělosti, když vidím utkání Serie A v televizi, přijde mi, že i v té fotbalové inteligenci mají hráči v první lize navrch.

Jaké jsou tedy aktuálně vaše plány? Vy se teď vracíte z hostování do Juve, kde máte smlouvu do 2019. Kde budete hrát příští sezonu?

Popravdě to ještě nevím. Jsem rád, že se mi hostování v Bari povedlo a dostal jsem tolik příležitostí. Těch možností je více, je možné, že absolvuju letní přípravu opět s áčkem a poperu se o místo v širším kádru, stejně tak můžu jít někam hostovat v rámci Serie A, případně se můžeme bavit i o jiné zemi. Na to je ale zatím brzy, sezona zrovna skončila a já poslední tři utkání ze zdravotních důvodů neodehrál, takže se musím dát zdravotně dohromady a uvidíme, jak to bude.

Vzhledem k nabitému kádru Juventusu a povedenému hostování v Serii B by teď možná bylo fajn hostovat v nějakém slabším celku první ligy, ne?

Určitě je to možnost a osobně v ní tak trochu doufám. Juventus jako jeden z nejlepších týmů světa má různé spolupráce s celky v Itálii i mimo ni, takže uvidíme, jaký o mě bude třeba v nějakém z týmů zájem a co půjde domluvit.

Většinou jste v Bari nastupoval na pozici krajního středního záložníka v rozestavení 4-3-3, případně 4-3-1-2, občas jste v rámci čtyčlenné zálohy hrál i uprostřed či vysloveně na kraji zálohy. Co vám tedy vyhovuje nejvíce?

Je těžké určit moji nejoblíbenější pozici, na druhou stranu jak v mládežnických týmech Juve, tak teď v Bari jsem nejčastěji nastupoval coby jeden z krajních středopolařů nad klasickým defenzivním záložníkem, ať už to bylo zprava nebo zleva. Těch utkání se čtyřčlennou zálohou, kdy jsem hrál klasického krajního záložníka, jsme hráli minimum, objevil jsem se i nad podhroťákovi, ale nejvíce jsem toho odehrál jako LCM/RCM.

Vy jste v Juventusu od šestnácti let. Jak dlouho Vám trvalo, než Vás opustila taková ta "vyplesklost" z prostředí, kde jste se vlastně ocitl a začal hvězdy kolem sebe hrát spíše jako kolegy než jako fotbalové idoly?

Upřímně mě to ještě úplně nepřešlo (úsměv). Obzvlášť letos, když se tu po příchodu Higuaina a Alvese sešli hráči toho nejvyššího světového kalibru. Ale přece jen už to bylo trochu jiné, protože jsem přípravu absolvovat jako plnohodnotný člen kádru a tím že hodně hráčů po ME ještě nebylo k dispozici, tak jsem dostal možnost zahrát si několik utkání v přípravě, která se mi povedla, což mi pomohlo zapadnout do mužstva. Navíc se ke mně všichni ti velcí hráči chovali velmi příjemně a ve všem mi pomáhali, což mi ulehčilo se tam zadaptovat. Ale všem říkám, že jen ten, kdo tohle zažije, to může pochopit. Měl jsem například letos možnost si na pravé straně v mnoha případech zahrát právě proti Alvesovi a až postupem času si člověk uvědomuje, jaké má štěstí.

Když se zeptám na Higuaina - před sezonou přišel za obrovské peníze coby poslední dílek skládačky, co má pomoci Juventusu k vítězství v Lize mistrů. Jaký je osobně?

To je určitě pravda, což bylo vidět ze začátku i na něm. Když přišel, tak bylo samozřejmě znát, co se od něj očekává, a i co očekává on sám od sebe, proto se soustředil spíše sám na sebe. Na druhou stranu když se mužstvu dařilo a on střílel branky, tak byl pak velmi sympatický a na tréninku vtipkoval, často i se mnou, takže po téhle stránce mu není co vytknout.

Juventus vyhrál pošesté za sebou Scudetto. Považuje se tedy títul v lize už za samozřejmost a už to pro fanoušky ani pro vedení není takové? Tohle se říká třeba o Bayernu, že už oslavy mistrovského titulu nejsou tak velké, protože hlavním cílem je triumf v Lize mistrů.

To bych neřekl, protože italský fotbal je v tomhle vážně trochu specifický. Jednak je tu obrovská rivalita mezi konkurenčními celky, pak je tu samozřejmě stále se zvyšující nenávist celého zbytku ligy vůči Juventusu, kvůli té jeho dominanci (úsměv). A v neposlední řadě italská mentalita jako celek - tady lidi fotbal milují a chtějí vyhrávat neustále. Proto byť je hlavním cílem Liga mistrů, tak vítězství v domácí lize je rozhodně stále důležité. Tím spíše, že Neapol hraje jeden z nejhezčích fotbalů v Evropě a AS Řím má dlouhodobě velmi silné mužstvo, takže se Scudetto rozhodně cení.

Už jen pár dní zbývá do vrcholu sezony. Juve čeká na triumf v LM hrozně dlouho, poslední čtyři finále prohrál. Jaká je tedy teď v organizaci atmosféra?

Já teď byl v Turíně, kde jsem bavil třeba s Bonuccim, kterého mimochodem taky do velkého fotbalu dostalo Bari a můžu říct, že mi přišli všichni uvolnění a žádnou nervozitu jsem na nich neviděl. Myslím, že ví, jak silné mužstvo mají, s Higuainem a Alvesem do něj přišly potřebné zkušenosti. Juve má velký hlad po vítězství a všichni tam táhnou za jeden provaz.

Nemůžu se nezeptat na Gigiho Buffona - legenda světového fotbalu, stále výtečný gólman, kterému téměř každý to vítězství v Lize mistrů přeje. Jaký on na Vás udělal dojem?

Mám s ním výbornou zkušenost. Když v létě začalo soustředění, tak poslední místo, kam jsem si mohl sednout, bylo vedle něj u stolu, kde seděl s tou zkušenější partou. I přesto se ale se mnou bavil a byl moc milý. On je úžasný člověk a tak, jak se lidem zdá v televizi, srdečný a zábavný, tak takový on opravdu je. Mockrát mi poradil a fotbalově pomohl a každá rada, kterou udělí, tak mladému klukovi pomůže.

V souvislosti s Juve se teď zmiňuje jméno Patricka Schicka, jenž má za sebou výtečnou sezonu v Sampdorii. Měl by přestoupit do Juve? A pokud ano, bylo by pro něj lepší ještě rok v Janově zůstat?

Určitě bych si nedovolil Patrikovi radit. Jsem moc rád, že se mu takhle daří a doufám, že si formu udrží, ale je jen na něm, jak se rozhodne. Co se týče Juve, to mu můžu samozřejmě jen doporučit - je to klub té nejvyšší světové úrovně, čemuž odpovídá i vynikající zázemí a všechno ostatní.

Viceprezidentem klubu je jiný Čech - Pavel Nedvěd. Jaký spolu máte vztah?

S panem Nedvědem samozřejmě komunikujeme, nejvíce jsme se bavili před odchodem na hostování do Bari. Nebyl jsem si jistý, zda nebude lepší zůstat trénovat v Juventusu, ale on mi doporučil hostování, neboť Bari je tradiční italský klub, který chtěl hrát v Serii B o postup, což mi mohlo fotbalově pomoct.

Může být pro Vás výhoda, že jste stejné národnosti? Nebo to tak vůbec nebere a ke všem hráčům přistupuje stejně?

Nemyslím si, že je to výhoda. Pan Nedvěd je nápomocný všem a má podle mě stejný přístup ke všem lidem v Juve, takže rozdíl je maximálně v tom, že zatímco s jinými se baví italsky, tak my se bavíme česky. Možná je to spíše nevýhoda, protože se od Čecha v Juve čeká, že to bude druhý Nedvěd (úsměv).

Jste zlínským odchovancem. Zlínu se povedl podzim na výbornou, pak přišlo příšerné jaro, ale díky vítězství v poháru a triumfu United v EL postoupil do skupiny Evropské ligy. Sledujete dění ve svém bývalém celku?

Jak noviny jinak vůbec nečtu, tak dění ve Zlíně jsem sledoval pravidelně a jsem za to, co se klukům povedlo moc rád. Zdeněk Grygera i všichni kolem odvádějí výbornou práci a jsem moc rád, že se do mužstva prosadili už i kluci, se kterými jsem kdysi hrál. Co se týče té sezony, tak umístění mohlo být ve finále lepší, protože jaro se vůbec nepovedlo, ale podstatné je, že vyšla ta Evropská liga. Je to úžasný úspěch a moc to všem ve Zlíně přeju.

Zlín na druhou stranu opustili už dva důležití hráči - Jugas míří do Slavie, Vukadinovič do Sparty. Nebude tedy v Evropské lize dostávat příděly?

Já jsem v tomhle optimista a je třeba si říct, že už samotný postup do Evropské ligy je naprostá paráda. Pro to mužstvo to bude úžasná zkušenost a velké zážitky, zahrát si proti evropským mužstvům.

Sezona se naopak vůbec nepovedla Spartě, která sáhla k netradičnímu kroku - přivedla zahraničního trenéra, který je shodou okolností z Itálie. Myslíte, že může Stramaccioni klubu z Letné něco dát, nebo je to krok vedle?

Je to každopádně zajímavá cesta, přivést kouče z ciziny, ale myslím, že to může být dobré. Osobně ho samozřejmě neznám a nevím, jaký je to typ kouče, ale pro český fotbal to je jedině dobře a o to bude liga zajímavější - Slavie bude obhajovat titul, do Plzně se vrací pan Vrba a Sparta bude chtít hrát zase o titul s ambiciózním trenérem.

Může do Sparty přinést něco i z italského fotbalu z hlediska taktiky, kterým jsou italští trenéři vyhlášení?

Myslím si, že určitě ano. Italští trenéři jsou podle mě v současnosti nejlepší na světě, ukazuje to Ancelotti v Bayernu, pan Allegri v Juve i Conte v Chelsea. O Italech se říká, že jsou nejlepší po taktické stránce a umí semknout mužstvo dohromady. Já sám jsem si zažil jen italské trenéry, v Primaveře mě vedl mistr světa Fabio Grosso a pak v Juve Allegri, jinou národnost jsem si zatím nezažil (úsměv).