Týden v Ligue 1 (28)

Po pauze, zapříčiněné reprezentační přestávkou (v níž, jak jistě víte, čeští fotbalisté do značné míry smolně podlehli Španělům a Francouzi bez problémů přehráli Lucembursko), se opět vrací kolotoč Ligue 1 a s ním i náš pravidelný seriál. Tentokrát se podíváme na situaci celků L1 v evropských pohárech, dále pak na jeden z nejvýznamnějších duelů francouzské nejvyšší soutěže - Les Classique.


Událost kola: Francouzské kluby se už letos v evropských pohárech nepředstaví

Ještě nedávno mohl být fanda francouzské kopané spokojen - do jarních bojů v evropských pohárech se dokázaly probojovat čtyři týmy, což není vůbec špatné číslo. Moc dlouho se ale ve vyřazovací části, oproti například loňskému roku, neohřály. Všem pozůstalým se stalo osudným osmifinále; a to jak v případě Ligy mistrů, kde na podzimní neúspěch Auxerre navázal Lyon s Marseille, v Evropské lize pak už letos neuvidíme po nedávném vypadnutí Lille ani PSG.

Výsledky v Lize mistrů ale rozhodně nelze brát jako nějaké velké zklamání, k oběma celkům Olympique byl totiž nemilosrdný především los ve švýcarském Nyonu a opět se potvrdilo, že ne vždy se vyplatí skončit v základní skupině na druhém místě - Les Gones byli nuceni poměřit síly s Realem, les Phocéens pak s dalším gigantem z Manchesteru, Rudými ďábly, a to jsou soupeři, kteří se dají porazit pouze s pořádnou dávkou štěstí, 100% efektivitou v zakončení a bezchybně fungující obranou.

Lyon se s Bílým baletem střetl podruhé v relativně krátkém čase, stejný soupeř jim byl přidělen i pro loňské osmifinále Champions League, tentokrát ale byl scénář diametrálně odlišný. V minulé sezoně totiž se španělským obrem dokázal relativně bez problémů držet krok a po cenné domácí výhře dokázal uhrát dobrý výsledek i v Madridu, po remíze 1:1 se mohl těšit z účasti ve čtvrtfinále.

Letos to ale nebyl ten samý Real, který proti lyonským stál před rokem. Tou nejzásadnější změnou byla bezpochyby přítomnost José Mourinha, vyhlášeného stratéga, který už dvakrát dokázal vyhrát se svým týmem Ligu mistrů a to jak v případě Porta, tak v případě Interu rozhodně neměl k dispozici tým, který by byl nějakým žhavým adeptem na celkové vítězství. A i proti Lyonu potvrdil, že v nastudování taktiky svého oponenta a nalezení vítězného receptu je bezesporu špička, minimálně na poli evropských pohárů v současnosti možná i nejlepší vůbec.

Další razantní změnou byla nová tvář zálohy - v létě nově příchozí dynamičtí hráči jako Özil, Di María a Khedira působili vedle stálic Ronalda a Alonsa nesmírně dravým dojmem a co bylo hlavní, dokázali udržet vysoké tempo a pohyb až do konce obou zápasů, oproti loňskému měření sil, kdy záloze Realu docházely ke konci utkání síly, obrovská změna. Zároveň se pak Španělé mohli pyšnit mnohem větší přesností v zakončení. Nedá se říci, že by letošní obrana Lyonu hořela o tolik více než před rokem, chyb udělala podobně, ale tentokrát madridští trestali.

Mnohé napověděl už první duel na Stade Gerland. OL sice mělo více ze hry, ale v koncovce nepůsobili tak kompaktně, jak by bylo žádoucí, a nerozhodný výsledek 1:1 byl do odvety nepříznivý. A výhodu domácího hřiště Španělé využili bezezbytku; po mizerném výkonu kapitána Crise mohli být lyonští rádi, že zápas skončil z jejich pohledu "jen" 0:3..

Marseille nemělo vyhlídky o moc pozitivnější, Manchester United je klub, přes který se postupuje jen velmi obtížně. Pokud chtěl Olympique pomýšlet na postup, bylo potřeba vyhrát v prvním duelu, který se odehrál právě na domovském stánku Francouzů, domácí měli s postupem času stále více ze hry, na vstřelení gólu by ale asi potřebovali tak dvojnásobek normální hrací doby - ve finální fázi to byla z jejich stany bída. Zápas sám o sobě nebyl příliš pohledný, vypíchnout toho lze jen velmi málo, výsledek 0:0 vše jen podtrhuje.

Úřadující mistr Ligue 1 postoupit chtěl, ukazoval to i v Manchesteru, ale opět jejich hra postrádala nejdůležitější prvek k výhře, tedy střílení branek. O to se starali pouze fotbalisté Manchesteru, mladík Hernandéz nasázel 2 branky a na postupových ambicích svěřenců trenéra Fergusona nic nezměnil ani korigující vlastní gól Browna, marseillští se totiž na kýžený vyrovnávací gól už nezmohli. Přesto však ani OL, ani OM nemusí nijak extra zoufat, nyní se musí především snažit ve francouzské lize, aby v nové sezoně LM vůbec hráli.

V případě PSG se ale o jistém zklamání rozhodně hovořit dá. Portugalská Benfica, která je vyzvala v rámci Evropské ligy, je bezpochyby soupeř, přes kterého by špička L1 rozhodně měla být schopná přejít, obzvláště, pokud nastoupí v plné sestavě, což v případě Pařížanů platilo. První zápas navíc sice prohráli, ale pouze o jednu branku, navíc oni sami dokázali vstřelit cenný gól na hřišti soupeře. V Parku princů ale po brzkém gólu lisabonských museli pouze dohánět, konečná remíza 1:1 pak znamenala jediné - v pohárech končí.

Nyní je tedy jasné jedno; ti nejlepší z francouzské ligy se v Evropě ukáží zase až za rok a bude nutné, aby se minimálně do základní části probojovali všichni, letošní vypadnutí Montpellieru už v předkole se negativně projevilo na bodovém zisku pro koeficient, šesté Portugalsko začíná být na dostřel.

Moment kola: Le Classique ovládla Marseille, Monaco opět blíže L2

Poslední kolo nám nabídlo pořádný šlágr - jeden z nejvyhrocenějších duelů celé francouzské nejvyšší soutěže mezi PSG a Marseille, který je z řad obou táborů brán velmi prestižně. OM vzhledem k výhodě domácího prostředí logicky nemohlo pomýšlet na nic jiného než na výhru, i proto, že je stále ve hře o titul, na Lille ztrácelo před 28. kolem pouhé čtyři body.

Celé utkání bylo velmi vyrovnané, jedna šance střídala druhou a na vítězství mohli pomýšlet oba celky, nicméně nakonec se radovali les Phocéens, branky Heinzeho a Ayewa stačily na těsnou výhru 2:1, Pařížané trestuhodně zahodili hned několik slibných příležitostí a jediný, kdo ze strany hostí dokázal skórovat, byl Chantôme z dorážky. Marseillští tak mají čelo stále na dostřel, naopak PSG už se nejspíše bude týkat pouze boj o účast v Evropské lize.

Důležité body opět ztratil i Lyon - v souboji s konkurentem v tabulce Rennes měl výborně rozehranou partii, Gomis otevřel v prvním poločase skóre a ve druhém byl navíc vyloučen útočník bretaňských Montaňo, málokdo by tak předpokládal, že duel skončí jinak než výhrou l’OL, šokující vyrovnávací branka ale nakonec opravdu přišel, v 87. minutě vyrovnal obránce Théophile-Catherine a Les Gones si tak můžou drbat hlavu, jak hloupě prohospodařili prakticky vyhraný mač.

Ještě větší nářky je možné slyšet z Monaca - tamní klub opět prohrál, tentokrát v čistě záchranářském střetnutí s Nancy, výsledek 0:1 je nesmírně citelná ztráta, ve finálním součtu totiž můžou právě tyto tři body být těmi rozdílovými, které rozhodnou o bytí a nebytí knížecího celku v L1. Další mančaft ohrožený sestupem, Auxerre, naopak slavil výhru, znovuzrozený střelec Jeleń zařídil veledůležité vítězství. Další zápas čeká Burguňdany v Rennes, zde ale těžko mohou počítat s nějakým pozitivním resultátem...

Hvězdy kola:

1. Ireneusz Jeleń (AJ Auxerre)

Král je zpátky, oddechli si fanoušci Auxerre, když polský šutér srazil dvěma góly vaz skomírajícímu Sochaux a přilil v záchranářském boji notnou dávku optimismu do modrobílých žil. Jeleńova sezona byla letos opravdu všelijaká, potýkal se se zraněním, slabou motivací i nestálou formou, a je prakticky jisté, že jde letos zároveň o jeho derniéru; ambiciózní hráč si od příštího roku vyzkouší nové angažmá. Teď se ale zdá, že je stále plně schopen soustředit se na svůj současný úkol: zachránit klub, který z něj udělal jednu z největších hvězd celé ligy, mezi prvoligovou smetánkou.

2. André Luiz (AS Nancy-Lorraine)

Jen málo stoperů má na hru svého týmu větší dopad než André Luiz v Nancy. Nejenže drží sice početně i fyzicky silnou, ale přesto často vachrlatou defenzivu skromného týmu prakticky zápas co zápas nad vodou, ale umí ještě přidávat důležité góly; právě tento brazilský pořízek je jedním z vůbec nejgólovějších stoperů ligy a svoji přednost potvrdil i ve veledůležitém zápase v Monaku, který jedinou brankou rozhodl. Nancy se tak může těšit z nesmírně cenných bodů, zatímco Monaco, jeho konkurent v boji o záchranu, se potápí do stále větších hloubek.

3. Adil Hermach (Racing Lens)

Největší překvapení kola? Asi málokdo by odpověděl jinak, než výhrou Lens v Montpellieru. Doma velice silný celek, který je stále plnohodnotně zapojen do boje o pohárové příčky, podlehl jednomu z nejslabších venkovních mužstev, jehož jediným vítězstvím mimo sever Francie bylo vydolování nejtěsnějšího výsledku v srpnu v Arles, drtivým poměrem 1:4 a notně si tak zkomplikoval boj o pátou, ale i šestou příčku. Lens naopak ukázalo, že své zbraně ještě neskládá; a jako prakticky pokaždé, když se červenožlutým podaří vyhrát zápas, i tentokrát byl nejvýraznějším mužem na hřišti bezchybný Adil Hermach, defenzivní záložník s neomylnou dirigentskou taktovkou, který silného protivníka prakticky sám vymazal ze středu hřiště.

Ideální sestava:
Jérémie Janot (St.Étienne) - Jean Armel Kana-Biyik (Rennes), André Luiz (Nancy), Gabriel Heinze (Marseille) - Kanga Akalé (Lens), Adil Hermach (Lens), Benoit Cheyrou (Marseille), Gaël Danic (Valenciennes) - Gervinho (Lille), Ireneusz Jeleń (Auxerre), Yohan Mollo (Caen)
Náhradníci:
Damien Grégorini (Nancy) - Anthony Réveillére (Lyon) - Benoit Lesoimier (Brest) - André Ayew (Marseille)

Gól kola: Gabriel Heinze (Olympique Marseille)

Ve veleslavném Le Classique se rozhodovalo o bytí a nebytí, co se boje o titul týče. Zápas to byl vyrovnaný a nabídl skvělý, rychlý, dynamický i technický fotbal, který navíc okořenila famózní branka Gabriela Heinzeho. Argentinský levý bek ve službách Marseille si s přímým kopem ze zhruba 20 metrů hlavu skutečně nelámal: napřáhl a jakoby nic poslal míč přes hlavy bránících hráčů ve zdi až za záda zkoprnělého Coupeta. Čistá práce.