Týden v Ligue 1 (27)

Týden utekl jako voda a opět přicházíme s pravidelným týdeníkem o francouzské kopané. Opět jsme se podívali zblízka na situaci v horních patrech tabulky, tentokrát ale ne přímo na boj o titul, nýbrž na místa o chlup níže. Vedle toho jsme se v Momentu kola podívali, jak se o víkendu dařilo první čtveřici a celkům, bojujícím o setrvání v L1.

Událost kola: Boj o 6. místo

Za určitých konstelací (vítězství Marseille a PSG v domácích pohárech a zároveň umístění obou mužstev do 5. místa v lize) je poměrně reálné, že letos bude coby vstupenka do pohárové Evropy sloužit i šestá příčka v konečném ligovém zúčtování. Jestliže se první pětice týmů zdá být - ať už vzhledem ke kvalitě, zkušenostem či aktuální formě - prakticky nedostižnou, u celků bojujících o 6. místo to rozhodně neplatí: ani jeden z nich se nemůže pyšnit nějakou optimální herní pohodou a každý se potýká s celou řadou slabin. Závěr ligy tak slibuje nervózní a napínavý souboj o zdánlivě "pouze" nadprůměrné umístění, které se však může celkem snadno stát mimořádně lukrativním: podívejme se blíže na situaci v Montpellieru, Saint-Étienne, Lorientu a Bordeaux. Které mužstvo má vzhledem k ligovému finiši nejlepší vyhlídky?

Montpellier HSC

Přednosti:
1) Olivier Giroud
Spolehlivý a gólový hrotový útočník je přesně tím, co nejvíc chybí konkurenčnímu Saint-Étienne. Giroud je pro rozháraný a nevyrovnaně hrající Montpellier hotovou spásou, a to i vzhledem k tomu, že v jeho výkonech prakticky nejsou rozdíly mezi domácími a venkovními zápasy: tím se liší například od Gameira, který je mimo vlastní stadion poloviční.
2) Coupe de la Ligue
Montpellier je ve finále domácího poháru a čeká ho zápas s Marseille. Není nutné připomínat, co by případná výhra pro Girardovy svěřence znamenala: pohárový postup bez ohledu na ligové umístění, a zároveň zřejmě definitivní přibouchnutí dveří dalším pronásledovatelům. Dá se předpokládat, že velká část ligového pelotonu bude fandit Marseille jako o život.
3) Los
Přestože je Montpellier týmem, který dokáže porazit každého a taky se s každým protrápit ke špatnému konci, je rozlosování zbytku sezony jasným signálem - tady by se aktuální šestá pozice měla určitě udržet. Kromě zápasu s Marseille nečeká MHSC žádný papírově silnější soupeř.
4) Aktuální pozice
Momentálně drží borci v modro-oranžových dresech nejlepší výchozí postavení a mají na svém kontě nejvíc bodů ze všech konkurentů.

Slabiny:
1) Nevyrovnanost výkonů
Jak už říkáme výše - Montpellier určitě není týmem, který by slabší celky porážel jako na běžícím páse a se silnějšími míval pravidelné problémy. Právě ustálení výkonů by mělo být nutným krokem vedoucím k pohodlnému udržení náskoku, nicméně pod Girardovým vedením se nic takového asi očekávat příliš nedá.
2) Zhoršená hra obrany
Emir Spahić je letos jen stínem loňského fantoma, který byl dost možná vůbec nejlepším stoperem ligy a zároveň v těžkých zápasech držel svými heroickými výkony celou obranu nad vodou. Letos působí mnohem nervózněji, často fauluje a sbírá karty jako na běžícím pásu - přestože jeho kvalita se samozřejmě nikam nevytratila, není labilní a rozhozený vůdce defenzivy zrovna největší výhodou.
3) Marco Estrada a Karim Aït-Fana
Jeden selhává v roli nástupce skvělého Tina Costy, druhý se místo probíjení mezi nejlepší křídla Francie trápí na lavičce a sleduje nevýrazné výkony Hasana Kabzeho. Se špílmachrem, který víc balonů ztratí než získá, a absencí rychlého a technicky brilantního křídla se v systému 4-2-3-1 hraje zkrátka špatně.

Náš tip: 6. místo

AS Saint-Étienne

Přednosti:
1) Síla kádru
Je to obligátní, ale ASSE se skutečně podařilo dát dohromady nesmírně silný kádr, který by, za předpokladu, že nikdo tým neopustí, určitě nemusel v Evropě udělat ostudu. Až na hrotového útočníka (viz dále) je tým Stéphanois vyvážený a jednotlivé posty jsou obsazené mimořádně kvalitními fotbalisty, a to jak zkušenými matadory, tak mladými talenty.
2) Vítězné typy
Každé mužstvo má hned větší šanci na úspěch, pokud za něj nastupují fotbalisté jako Jérémie Janot (ačkoliv o jeho specifických problémech jsme se zmiňovali v jednom z dřívějších Týdnů), Sylvain Marchal, Blaise Matuidi nebo Bakary Sako. Kostra sestavy ASSE je složena z hráčů, kteří se za žádných okolností nevzdávají.
3) Los
Stejně jako Montpellier se můžou i Stéphanois opřít o příznivý los - kromě zápasů v Lorientu a Bordeaux je venku nečekají žádní mimořádně těžcí soupeři, doma je pak prověří akorát PSG a Rennes.
4) Historická motivace
Saint-Étienne je spícím gigantem (na domácí poměry), je to nejúspěšnější mužstvo v historii francouzské ligy a po dlouhé době bojuje o příčky na výsluní. Možnost být u toho, jak slavný tým povstává jako bájný Fénix z popela, je pro celé mužstvo nesmírně motivující okolností.

Slabiny:
1) Absence gólového útočníka
Na tomto místě nám nezbývá než zopakovat to, co jsme podrobně rozebrali už dříve v samostatném článku - ASSE zoufale chybí vysoký a silný hráč do ofenzivní fáze, který by celkově nátlakovému a silovému stylu mužstva dodal potřebnou fyzickou převahu a efektivitu v útočném snažení. Riviére, Payet a Sako jsou sice výborní hráči, ale s někým jako byl Bafétimbi Gomis by se Stéphanois mohli stát skutečným postrachem soupeřů. Takhle je ofenzivní snažení týmu po velkou část zápasů spíše platonické a bez potřebného efektu.
2) Absence jasné herní vize
Christophe Galtier není natolik charismatickým, rozhodným a zásadovým trenérem, aby bez problémů ukočíroval mužstvo plné silných individualit a dal mu jasnou herní tvář. Zápasy, které ASSE vyhrává, vyhrává svojí kvalitou na hřišti, ne taktickou vyspělostí. Nicméně totéž se dá říct i o Tiganovi s Girardem.
3) Mnoho kohoutů na jednom smetišti
Trojice Janot, Marchal a Bocanegra v jednom týmu (nota bene když jsou všichni defenzivní hráči) je dvousečnou zbraní. Příliš často se totiž stává, že ve vypjatých situacích chce každý z těchto hráčů přirozeně převzít kontrolu nad obrannou hrou týmu a výsledek je spíše chaotický a kontraproduktivní.

Náš tip: 7. místo

Girondins de Bordeaux

Přednosti:
1) Zkušenosti s bojem o nejvyšší příčky
Bordeaux má ve svém středu hráče jako Chalmé, Trémoulinas, Wendel, Diarra, Fernando, Planus, Ciani, Jussie, Gouffran nebo Ramé - ti všichni získali s týmem v roce 2009 mistrovský titul a došli do čtvrtfinále Ligy mistrů. Přestože od té doby některým z nich rapidně poklesla forma a jiní vypadli ze základní sestavy, pořád platí, že je to obrovské množství zkušeností s bojem na elitní úrovni. Všechny konkurenční týmy jsou v tomto ohledu oproti Bordeaux skuteční "panicové".
2) Osa týmu
Trémoulinas, Diarra a Plašil zůstávají jedněmi z nejlepších hráčů na svých postech v celé lize, a to jak celkovou herní kvalitou, tak aktuální formou. Tigana má k dispozici mimořádně silnou osu týmu v dobré herní pohodě - Girondins sice sráží taktické zmatky, stavění hráčů na nepřirozené pozice a rapidní pokles formy dřívějších opor, ale v této trojici má i nadále obrovskou kvalitu, která je schopná rozhodnout zápas prakticky sama.
3) Brankář
Přestože Jourdren v Montpellieru i Audard v Lorientu chytají velmi dobře a jsou skutečnými oporami svých týmů, s prací, jakou letos odvádí v brance Bordeaux Cédric Carrasso, se to srovnávat přesto nedá. Tiganův tým má k dispozici dost možná nejlépe chytajícího brankáře celé ligy, což je v tvrdém boji středu tabulky obrovská výhoda.
4) Standardní situace
S centrovanými míči od Trémoulinase a Plašila a hlavičkářskými schopnostmi Cianiho, Modesteho a Diarry má Bordeaux před ostatními týmy v lize velký náskok. Právě standardní situace jsou jediná činnost, ve které je Tiganův tým v lize na absolutní špičce - spolu se Sochaux jsou Girondins v tomto ohledu nejnebezpečnějším mužstvem ligy.

Slabiny:
1) Psychika
Bordeaux si vůbec nevěří. Přestože většinu zápasů nastupuje proti slabším soupeřům, nedaří se jim přehrát prakticky nikoho a drtivou většinu času spoléhají na individuální záblesky ofenzivních hráčů (kteří jsou ovšem z formy) a standardní situace. Psychika týmu se po více než roce potácení od prohry k remíze a od šťastné remízy k nezasloužené výhře dostala na úplné dno.
2) Jean Tigana
O trenérovi Girondins už toho bylo letos napsáno dost a dost; prezident Triaud ho zatím ve funkci drží, ale těžko se dá předpokládat, že by ve své funkci přežil léto. Přestože zdaleka ne všechny problémy má Tigana skutečně na svědomí, působí v porovnání s Laurentem Blancem jako podprůměrný, takticky naivní kouč bez jakékoliv herní vize.
3) Špatná forma křídel
Bordeaux by rádo hrálo 4-2-3-1 jako v dobách své nedávné slávy, ale k tomu mu - kromě mnohokrát omílaného obligátního problému s neschopností nahradit na pozici ofenzivního záložníka prchnuvšího Gourcuffa - chybí i účinná křídelní hra. Wendel, Ben Khalfallah i Jussie střídají špatné zápasy s horšími a hráče na změnu systému Bordeaux zkrátka nemá.

Náš tip: 8. místo

FC Lorient

Přednosti:
1) Útok
Jména Morgana Amalfitana a Kévina Gameira se celá Francie už dávno naučila vyslovovat s patřičným respektem. Lorient se navíc může pochlubit i luxusem kvalitně zásobené lavičky - takovou paletou ofenzivních hráčů všech typů, postů a předností nedisponuje žádný jiný tým mimo té nejužší elity, bojující o titul. Gourcuff je schopen poskládat útok, který bude permanentním nebezpečím pro prakticky jakéhokoliv soupeře.
2) Domácí prostředí
Přestože poslední domácí zápas s Nancy tahali Les Merlus za kratší konec a nakonec byli rádi za remízu, zůstává jejich domácí bilance i nadále impozantní a bezpečně se drží mezi absolutní špičkou ligy, co se zápasů před vlastními fanoušky týče. Kdyby nemuseli Gourcuffovi svěřenci cestovat na utkání za hranice útulného bretaňského městečka, byli by žhavým kandidátem na titul.
3) Absence tlaku
Zatímco Montpellier touží potvrdit svůj raketový vzestup mezi elitu a zároveň odčinit ostudné vypadnutí s maďarským Györem v předkole Evropské ligy, Saint-Étienne prahne po návratu starých časů na výsluní a Bordeaux je francouzským velkoklubem, pro který je boj v nejvyšších patrech samozřejmostí, od Lorientu prakticky nikdo nic nečeká. Les Merlus jsou malý lokální klub, jehož největší ambicí je udržet se v lize co nejdéle a dělat fanouškům radost atraktivním ofenzivním fotbalem. Gourcuff rozhodně není tlačen do nějakého zběsilého finiše a je prakticky jisté, že bude i zbytek sezony hrát v naprostém poklidu, tak jako doposud. To se v kombinaci s labilitou tří "větších" týmů před Lorientem může ukázat jako nezanedbatelná výhoda.

Slabiny:
1) Kraje obrany
Franca Sosu potkal obrovský výkonnostní regres a Jérémy Morel nebyl nikdy v defenzivě bůhvíjak zodpovědným hráčem; jejich náhradníci Maxime Baca a Arnaud Le Lan potom na boj na nejvyšší úrovni dlouhodobě kvalitativně nestačí. Právě obrovská nejistota a nestabilita na krajích obrany stojí Lorient každoročně spoustu bodů a nejinak tomu je (a ještě bude) i letos.
2) Venkovní zápasy
Jak jsou Les Merlus na domácím pažitu skvělým týmem, venku jako by nastupovalo úplně jiné mužstvo. Obrovským handicapem je fakt, že Kévin Gameiro zatím nedokáže hrát mimo domácí hřiště na takové úrovni, což má pro tým kardinální následky - Lorient zvenku body rozhodně snadno nevozí.
3) Neschopnost hrát zezadu
Gourcuff nerad taktizuje a nerad hraje zodpovědně odzadu. Zatímco prakticky všechny ostatní týmy v lize jsou schopné v případě nepříznivého vývoje takříkajíc "zamknout" obranu a obětavě bránit, Lorient na to nemá hráče ani zažitý systém. A právě takové zápasy nakonec pravidelně rozhodují o tenké linii mezi úspěchem a neúspěchem.
4) Nejtěžší los
A v neposlední řadě musíme zmínit rozlosování, které k Lorientu skutečně není příliš přátelské. Žádný z konkurenčních týmů nečeká takové množství těžkých zápasů.

Náš tip: 9.-10. místo

Další celky

Určitě bychom neměli zapomínat na Toulouse, které má - stejně jako Montpellier a ASSE - poměrně příznivý los, ale na druhou stranu doplácí na tentýž problém co celou sezonu - absence útoku. S rozehraným Federicem Santanderem sice hra vypadá opět o něco lépe, ale že by z Toulouse šel opět stejný strach jako loni v srpnu na samém začátku ligy, to se říct určitě nedá. Nicméně je poměrně reálné, že se Casanovův tým mezi výše rozebranou čtyřku nakonec přimíchá - koneckonců stále platí, že má jednu z nejkvalitnějších záložních řad v lize. Nevyzpytatelným mužstvem je Sochaux, které si stále udržuje minimální ztrátu a hráči jako Maïga, Martin a Perquis zaručují, že se s nimi bude muset počítat až do konce; momentálně to ovšem vypadá tak, že Les Lionceaux začínají doplácet na nedostatek zkušeností a jejich herní projev i efektivita pomalu, ale jistě uvadá. Trenéra Gillota to však příliš mrzet nemusí - předsezonní plán splnil už teď (se sestupem Sochaux by už asi počítal jen opravdový snílek) a pokud udrží kádr pohromadě, můžeme se za rok těšit na opravdu velké věci. Třetím týmem, který se drží v kontaktu s šestou příčkou, je potom Brest, u kterého je nicméně kvalitativní regres ještě patrnější - a i tady platí, že Dupont už teď svůj původní plán daleko překračuje. Zbytek týmů už se do bojů o poháry nepřimíchá.
Souhlasíte s naší prognózou? Jak souboj o 6. místo vidíte vy? A bude to vůbec vítěznému týmu něco platné?

Moment kola: Boj o titul je opět o něco zamotanější, Lens je blíže Ligue 2

Podobně jako loni, i letos je ve francouzské nejvyšší soutěži honba za titulem pořádně spletitá. Na předních místech je v rozmezí pouhých několika málo bodů namačkáno hned několik týmů a momentálně je opravdu těžké soudit, kdo se bude nakonec smát nejvíce a kdo se bude muset spokojit pouze s cenou útěchy v podobě účasti v Lize mistrů, resp. v Evropské lize.

Poslední kolo nám toho příliš neodtajnilo. Na prvním místě se stále drží Lille, které s vypjetím všech sil porazilo Valenciennes, přičemž vítězné branky docílilo až v nastavení. Dogy letos vsítily "tříbodový" gól v nastavení už třikrát, nehrát proti nim naplno až do úplného konce se vskutku může nevyplatit... Jak je všem určitě známo, LOSC minulý týden vypadlo z Evropské ligy zásluhou holandského PSV a soustředí tak momentálně veškerou svojí pozornost pouze a jenom na L1 - při obrovské kvalitě jeho týmu, nesmírnému odhodlání jít za výhrou až do konce a herní pohodě je rozhodně největším favoritem v boji o trofej pro nejlepší tým Francie.

O víkendu se odehrál i další z mnoha přímých soubojů celků z čela, konkrétně Rennes přivítalo na svém hřišti mistrovské Marseille, které utnulo skvělou domácí sérii bretaňských (letos padli na Route de Lorient teprve podruhé), vítězství bylo pro OM o to důležitější, že nyní ztrácí na svého konkurenta v tabulce pouhý bod. Pro Rennes může naopak prohra znamenat konečnou v boji o LM, více ale napoví příští kolo, čeká je totiž další extrémně těžký duel, pojedou na Stade Gerland, na kterém hraje další adept na mistrovský titul, Olympique Lyon.

Ten v sobotu potvrdil, že se mu v lize poslední dobou opět daří a nevyzpytatelné Sochaux v pohodě porazil na jeho stánku o dvě branky. Jediné, co by je mohlo zbrzdit vedle zraněné hvězdy Bastose, je tak aktuálně čerstvá prohra ze Santiago Bernabeu v rámci Ligy mistrů, Real Madrid udělil Les Gones tvrdou lekci a je otázka, jestli se to nějak neprojeví v hlavách hráčů l’OL. Trenér Claude Puel bude muset svým svěřencům hodně rychle vštípit do hlavy, že nyní přichází zřejmě nejdůležitější část sezony pro Lyon, tedy série utkání, kdy se rozhodne, zda-li celek z města při řece Rhôně bude i v příštím roce hrát Champions League. Případný titul by byl nejspíš už pouze něčím navíc, těžko předpokládat, že Lille bude ochotno své výsadní postavení komukoli přepustit.

V úplně opačné situaci se nachází klub ze severní Francie, Racing Lens. Les Sang et Or letos zažívají po třech letech další prvoligové trápení, kdy se stále více a více blíží druholigová propast. O bytí a nebytí Lens sice zatím rozhodnuto není, s jedenácti zápasy před sebou mají stále šanci vymanit se z pásma sestupu, ale pokud by se jim tento husarský kousek podařil dovést do šťastného konce, dalo by se to považovat za nefalšovaný zázrak, protože poslední klíčové zápasy na domácím hřišti s týmy ze středu tabulky vůbec nezvládlo - proti Valenciennes, Sochaux a Toulouse ukořistilo z devíti možných bodů pouze jeden za remízu proti Va’nnes. Co naplat, že neprohráli v pařížském Parku princů ani v Nice, když jejich loňská obrovská devíza, domácí hřiště s tradičně bouřlivou atmosférou, nepřináší body...

Druholigový strašák naplňuje obavami i loňské překvapení, Auxerre, které jako by úplně zapomnělo, jaké to je být naladěn na vítěznou vlnu, z posledních patnácti zápasu zvítězilo pouze dvakrát, pokaždé doma, venkovní bilance je ještě hrozivější - naposledy bral tým z Burgundska tři body ze soupeřova pažitu před dlouhými osmnácti koly. Týmu příliš nepomohl ani návrat hvězdy Jeleńe po dlouhodobé rekonvalescenci, který už má možná v hlavě nové angažmá, jelikož mu v létě ve skromném celku skončí smlouva a nic nenasvědčuje tomu, že by chtěl prodloužit. Když si poté připočteme, že klíčová trojice Hengbart, Pedretti, Ndinga se stále dostává do správné provozní teploty po vážných zraněních a zbytek týmu kromě tradičně fungujícího středu obrany a gólmana Sorina nemá potřebnou kvalitu, formu, nebo obojí dohromady, vychází nám zcela jasně, proč se Auxerre nachází tam, kde je. AJA má na závěr sezony relativně obtížný los, pro představu pojedou do Rennes, Marseille či Lorientu, což jsou týmy s vynikající domácí bilancí a na Stade de l'Abbé-Deschamps je prověří třeba rozjetý Lyon. Bylo by to úsměvné a zároveň smutné, kdyby se svěřencům trenéra Fernandeze podařilo v jednom roce hrát Ligu mistrů proti Realu Madrid nebo AC Milán a zároveň sestoupit, leč momentálně to je rozhodně reálné. Monaco, nejbližší konkurent v ligové tabulce, má stejně bodů a taktéž těžký los, kdo si nakonec vytáhne "černého Petra" se nám zodpoví až za několik kol. Fandové Auxerre by se tak možná měli dát na modlení...

Hvězdy kola:

1. Olivier Giroud (Montpellier HSC)

Jednoznačný hráč kola - dvěma góly vyrovnal zdánlivě rozhodnutý duel v Paříži a udržel Montpellier v boji o poháry. O Giroudově důležitosti pro tým se zmiňujeme v jiné části článku - a vysoký forvard opět (jako už poněkolikáté v sezoně) ukázal, proč tomu tak je. Montpellier se na svého hrotového útočníka zkrátka může spolehnout.

2. Loïc Rémy (Olympique Marseille)

Stále mladý útočník už během angažmá v Nice platil za nesmírně nebezpečného hráče. Zde se ale nemohl opřít o to, čeho má naopak v Marseille dostatek, tedy o kvalitní podporu z řad svých spoluhráčů. Ono je něco jiného, když za vámi hraje pět "bezejmenných", především dozadu zaměřených hráčů, nebo když pro vás pracují kreativci Lucho, Ayew, Heinze a mnoho dalších. Dobrou formu Francouz potvrdil i proti silnému Rennes; neustále znepříjemňoval soupeřovým obránců život, nabízel se a co je hlavní - dal vítězný gól.

3. Adriano Pereira (AS Monaco)

Pokud letos přišla řeč na brazilského krajního beka, obvykle šlo spíše o kritiku než o nějakou přehnanou chválu, podobně jako spousta jiných monackých hráčů totiž ne vždy odvedl kvalitní výkon dle představ dnes již bývalého trenéra Lacomba. V posledních kolech hraje rozhodně lépe než na začátku sezony a sem tam i vstřelí důležitou branku a už i do správné sítě. Ta poslední přišla proti Bordeaux a znamenala cenné tři body ze Stade Chaban-Delmas.

Ideální sestava 27. kola:

Steve Mandanda (Marseille) - Jonathan Brison (Nancy), Adil Rami (Lille), Adriano (Monaco), Benoït Trémoulinas (Bordeaux) - Landry N’Guemo (Nancy), Lucho González (Marseille), Eden Hazard (Lille) - Loïc Rémy (Marseille), Olivier Giroud (Montpellier), Lisandro López (Lyon)
Náhradníci:Pierrick Cros (Sochaux) - Dejan Lovren (Lyon) - Younés Belhanda (Montpellier) - André Ayew (Marseille)

Gól kola: Moussa Sow (Lille OSC)

Senegalský šutér letos zažívá sezonu z říše snů a především díky jeho gólovému příspěvku se Lille vyhřívá na první příčce v tabulce. Herní pohodu potvrdil i o víkendu, kdy otevíral skóre proti Valenciennes a to opravdu skvělým způsobem, po obdržení přihrávky od spoluhráče ve středu hřiště se ideálně uvolnil a zpoza vápna s přispěním lehké teče poslal balon přímo do pravého horního rohu.