Taktické změny nového tisíciletí #5: Návrat ke čtyřem řadám hráčů

Obránci, záložníci, útočníci. Toto tradiční dělení fotbalistů v poli do tří "řad" nikdo nezpochybňuje; proč taky, jejich role a pozice na hřišti jsou jasné, každý tým má hráče rozdělené do těchto kategorií, a všechny servery, oficiální soupisky a stránky toto pravidlo respektují. Jenže se záložníky to není tak jednoduché.

Tato kategorizace totiž v moderním fotbale často zaostává. Zjednodušeně se dá říci, že záloha - tedy prostřední řada v klasickém pojetí - se vlivem aktuálních trendů rozdělila na dvě samostatné řady. Záložníci jako takoví se nyní profilují buď jako defenzivní, nebo ofenzivní.

Není bez zajímavosti, že tento příklon k formacím využívajícím čtyři řady hráčů není nic nového. Před padesáti lety totiž fotbalové taktice vládl jiný systém, označovaný jako W-M, který by se dal přepsat do podoby 3-2-2-3. S postupnou modernizací však bylo od tohoto rozestavení upuštěno a drtivá většina týmů začala využívat jednoduchý třířadý systém - každý fotbalista je buďto obránce, nebo záložník, nebo útočník.

Klasický forvard závěru minulého století měl za úkol zaměstnávat soupeřovu defenzivu; záložníci se pohybovali ve středu hřiště, na jehož koncích sváděly souboje obrana jednoho a útok druhého týmu. Návrat ke čtyřřadým formacím započal s objevením staženého útočníka, který toto pravidlo narušoval: pohyboval se totiž na volném prostoru mezi obranou a zálohou soupeře.

Tím vzniklo rozestavení popsatelné jako 4-4-1-1. Pionýrem této změny byl například Arséne Wenger, jehož Arsenal nejenže využíval staženého útočníka, ale navíc mu poskytl podporu v podobě dvou křídel. Tým, který do té doby lpěl na tradičním 4-4-2, byl tak přirozeně přetvořen v moderní 4-2-3-1; záloha se postupným vývojem rozštěpila na dvě řady.

Stažený útočník v této změně sehrál klíčovou roli - najednou totiž zaměstnával hned dva hráče soupeře, a to středního obránce a středního záložníka. V třířadém systému tak logicky docházelo ke kolapsu - ať už měl našeho forvarda na starost kdokoliv, chyběl na své přirozené pozici. Aby se síly na hřišti vyrovnaly, bylo nutné rovněž přejít na čtyři řady - nejefektivnějším systémem proti 4-2-3-1 je rovněž 4-2-3-1, případně 4-1-2-3 (což úspěšně praktikovala Mourinhova Chelsea). Jestliže na jedné straně operoval stažený útočník, musel jej na druhé straně bránit jeden ze záložníků, zatahující se mezi linie zálohy a obrany.

První dekáda nového tisíciletí ukázala, že tento vývoj bude velkým problémem pro dva specifické typy hráčů, jejichž úloha mimo rámec klasického třířadého systému pozbývá praktický význam. Tím prvním jsou box-to-box záložníci (tedy hráči, kteří operují na celé ploše středu hřiště).

Pokud tým využívá čtyři řady hráčů, je struktura zálohy jednoduchá - defenzivní středopolaři brání, ofenzivní útočí. Existuje sice celá řada fotbalistů, kteří zvládají hru na obou pozicích (například Frank Lampard se v Chelsea posunul z ofenzivní záložní řady do defenzivní), ale málokterý z nich dokáže plnit oba tyto úkoly zaráz. V moderním fotbale, kdy se rozmáhá hra na sehrané, bleskové a jedovaté brejky, je pro tyto hráče stále těžší 90 minut jak bránit, tak útočit. Před 20 lety to při pomalejší hře nebyl takový problém.

Druhý typ fotbalistů to má ještě horší - jde o krajní záložníky, kteří nemají dostatečné dispozice pro hru na křídle. Pokud byl krajní halv ve 4-4-2 dostatečně silný a rychlý, mohl se jednoduše přesunout na křídlo, ale co si počít s hráčem, který na tuto pozici nemá dostatečnou pohyblivost a výbušnost? Vzpomeňte si na Davida Beckhama a jeho přestup do AC Milán, který v té době hrál útočný fotbal se třemi středními záložníky a dvěma křídly.

Beckham neměl defenzivní kvality na pozici štítového záložníka ani fyzické atributy na křídlo. Praktická nevyužitelnost jeho největších předností v tomto systému zapříčinila rovněž jeho úpadek ze slávy v národním týmu, kterému se na pravou stranu v ofenzivní záložní řadě najednou mnohem víc hodili hráči jako Lennon a Walcott.

Existuje ještě jeden typ hráče, který všemi změnami popsanými v dosavadních dílech tohoto seriálu utrpěl snad nejvíce. Příští díl bude věnován právě jemu.