Taktické změny nového tisíciletí #4: Pohyb bez míče
V dalším díle seriálu o taktických změnách po roce 2000 se podíváme na jeden důležitý faktor, který stojí za úspěchem mnoha klubů - zvýšenou pozornost, co se pohybu bez míče týká. Že je ve fotbale klíčové umět dobře s míčem, to je samozřejmostí, jenže v současném rychlejším a atletičtějším pojetí to nestačí.
Důraz na pohyb coby podstatný prvek úspěšné taktiky není ničím novým. Jonathan Wilson, guru fotbalové taktiky, ve své přelomové knize "Inverting The Pyramid" (mapující vývoj fotbalových systémů od počátků v 19. století až po současnost) v tomto smyslu vypíchnul slavný maďarský tým kolem Ference Puskáse; konkrétně zde rozkryl příčiny jejich slavného vítězství nad Anglií z roku 1953 (6:3). V tomto utkání bylo podle Wilsona zásadní, že Maďaři zaskočili věhlasného soupeře vysokou mírou pohybu na hřišti, ignorováním předem stanovených pozic a prohazováním jednotlivých hráčů - zmatení Angličané tím pádem nevěděli, koho si vlastně mají hlídat, a jejich sok tak držel v rukou výraznou výhodu.
Maďarský zázrak však sám o sobě fotbalové trendy nezměnil. Zvýšený důraz na hráčskou versatilitu a pohybové schopnosti přišel právě kolem přelomu tisíciletí - a dospěl až do současné fáze, kdy nejúspěšnější mužstva jako Barcelona dokážou jednoduše "obsadit" hřiště i bez míče. Vývoj v poslední dekádě posunul fotbal z pozice "je důležité umět kopat do balonu" někam k "... a stejně důležité je umět poradit si i bez něj."
Nejpodstatnější výhodou mužstev, která pohyb bez míče zvládají na vysoké úrovni, je vykolejení protivníka z jeho pozice na hřišti, což v ideálním případě vytváří prostor ve strategických místech. Představme si útočníka, na němž "visí" střední obránce: pokud se takový forvard zničehonic vzdálí od soupeřovy branky směrem do středu pole, může se buď oprostit od svého strážce (a tedy získat prostor pro pohodlné převzetí míče), nebo tohoto strážce stáhnout s sebou (a tedy otevřít prostor pro svého kolegu uprostřed protivníkovy obrany).
Tím se dostáváme k dalšímu důležitému faktoru, který má co do činění s univerzální změnou "paradigmatického" rozestavení: tyto nastíněné varianty skutečně fungují jedině v případě, že má náš útočník k dispozici kolegu, který takto získaný prostor dokáže využít. V tradičním systému 4-4-2 byla nejčastější ukázkou efektivního využívání volného pohybu situace, v níž jeden z hrotových útočníků "sestoupil" do hloubi pole, navázal na sebe svého strážce, a uvolnil tak místo pro druhého forvarda. Jenže, na druhou stranu, eliminovat tento trik nebylo nijak těžké: vzhledem k tomu, že záloha a útok se ve 4-4-2 nachází poměrně daleko od sebe, na dva takto hrající útočníky připadali dva "vlastní" obránci, a forvardům se nedostávalo dostatečné podpory.
Jenže - a tento prvek budeme podrobněji rozebírat v dalším díle - moderní fotbal většinou využívá čtyři řady hráčů místo tradičních tří (4-2-3-1, 4-3-2-1 atd. místo 4-4-2), což přirozeně vede ke zkrácení a lepšímu využívání prostorů mezi zálohou a útokem, a tudíž je mnohem jednodušší využívat takto vzniklá místa. Zatímco ve 4-4-2 vepředu spolupracovali většinou pouze oba útočníci, v modelovém 4-2-3-1 může uvolnění samostatného útočníka vytvořit prostor hned pro trojici ofenzivních hráčů, přičemž krajní záložníci (křídla) se pohybují na větším prostoru než ve čtyřčlenném středu pole.
Větší vzájemná provázanost záložníků a kompaktnější využívání místa na hřišti tak může vést k řadě nebezpečných situací - křídelní hráč může vytvářet prostor pro útočníka, ofenzivní záložník pro středního záložníka, atd. A protože moderní fotbalové systémy často staví na mnohem dynamičtějších a ofenzivnějších hráčích na krajích obrany, dochází i k vzájemnému prohazování "lajnových" hráčů. Ve zkratce se dá říci, že systém se čtyřmi řadami hráčů je přirozeně mnohem pohyblivější a elastičtější než ten třířadý - a to zvyšuje nároky fotbalistů na pohyb na hřišti, a tedy i pohyb bez míče.
Již zmiňovaný Jonathan Wilson ve své publikaci zmiňuje výrok Paola Maldiniho, podle nějž za tímto zvýšeným zájmem o pohyblivost hráčů stojí Milán Arriga Sacchiho. "Než do AC přišel Sacchi, záleželo vždy na vzájemném souboji dvou proti sobě stojících hráčů. S jeho příchodem se to změnilo: vše najednou stálo na pohybu bez míče. Díky tomu jsme vyhrávali zápasy," tvrdí legendární obránce.
To vše samozřejmě úzce souvisí s dalšími aspekty moderního fotbalu - na záložníky je kladen mnohem větší tlak po získávání míčů, současní hráči hrají daleko fyzicky náročnějším stylem a hodně týmů využívá rychlé, smrtící brejky, což dohromady dělá z dobrého pohybu po hřišti věc nikoliv volby, nýbrž nutnosti.
A platí to především pro ofenzivní hráče - pokud zůstaneme u systému 4-2-3-1 (či jiného systému s jedním hrotem), pak je právě pohyb pro tohoto osamělého strikera zásadní. Zde můžeme zmínit například jednu z velkých ikon první dekády nového století, portugalského borce Pedra Pauletu - fotbalistu, který jako by symbolizoval přechod od vysokých útočníků s primárním cílem sklepávat a podržet míče k agilnějším, inteligentněji hrajícím hráčům, kteří se dokáží plně zapojovat do hry mužstva. Současní elitní útočníci jako Wayne Rooney jsou mnohem versatilnějšími a univerzálnějšími typy než devadesátková "stará škola" - což má co do činění s vzestupem "falešné devítky" a naopak pádem "klasického dorážeče". To už si však schovejme na příště.
Důraz na pohyb coby podstatný prvek úspěšné taktiky není ničím novým. Jonathan Wilson, guru fotbalové taktiky, ve své přelomové knize "Inverting The Pyramid" (mapující vývoj fotbalových systémů od počátků v 19. století až po současnost) v tomto smyslu vypíchnul slavný maďarský tým kolem Ference Puskáse; konkrétně zde rozkryl příčiny jejich slavného vítězství nad Anglií z roku 1953 (6:3). V tomto utkání bylo podle Wilsona zásadní, že Maďaři zaskočili věhlasného soupeře vysokou mírou pohybu na hřišti, ignorováním předem stanovených pozic a prohazováním jednotlivých hráčů - zmatení Angličané tím pádem nevěděli, koho si vlastně mají hlídat, a jejich sok tak držel v rukou výraznou výhodu.
Maďarský zázrak však sám o sobě fotbalové trendy nezměnil. Zvýšený důraz na hráčskou versatilitu a pohybové schopnosti přišel právě kolem přelomu tisíciletí - a dospěl až do současné fáze, kdy nejúspěšnější mužstva jako Barcelona dokážou jednoduše "obsadit" hřiště i bez míče. Vývoj v poslední dekádě posunul fotbal z pozice "je důležité umět kopat do balonu" někam k "... a stejně důležité je umět poradit si i bez něj."
Nejpodstatnější výhodou mužstev, která pohyb bez míče zvládají na vysoké úrovni, je vykolejení protivníka z jeho pozice na hřišti, což v ideálním případě vytváří prostor ve strategických místech. Představme si útočníka, na němž "visí" střední obránce: pokud se takový forvard zničehonic vzdálí od soupeřovy branky směrem do středu pole, může se buď oprostit od svého strážce (a tedy získat prostor pro pohodlné převzetí míče), nebo tohoto strážce stáhnout s sebou (a tedy otevřít prostor pro svého kolegu uprostřed protivníkovy obrany).
Tím se dostáváme k dalšímu důležitému faktoru, který má co do činění s univerzální změnou "paradigmatického" rozestavení: tyto nastíněné varianty skutečně fungují jedině v případě, že má náš útočník k dispozici kolegu, který takto získaný prostor dokáže využít. V tradičním systému 4-4-2 byla nejčastější ukázkou efektivního využívání volného pohybu situace, v níž jeden z hrotových útočníků "sestoupil" do hloubi pole, navázal na sebe svého strážce, a uvolnil tak místo pro druhého forvarda. Jenže, na druhou stranu, eliminovat tento trik nebylo nijak těžké: vzhledem k tomu, že záloha a útok se ve 4-4-2 nachází poměrně daleko od sebe, na dva takto hrající útočníky připadali dva "vlastní" obránci, a forvardům se nedostávalo dostatečné podpory.
Jenže - a tento prvek budeme podrobněji rozebírat v dalším díle - moderní fotbal většinou využívá čtyři řady hráčů místo tradičních tří (4-2-3-1, 4-3-2-1 atd. místo 4-4-2), což přirozeně vede ke zkrácení a lepšímu využívání prostorů mezi zálohou a útokem, a tudíž je mnohem jednodušší využívat takto vzniklá místa. Zatímco ve 4-4-2 vepředu spolupracovali většinou pouze oba útočníci, v modelovém 4-2-3-1 může uvolnění samostatného útočníka vytvořit prostor hned pro trojici ofenzivních hráčů, přičemž krajní záložníci (křídla) se pohybují na větším prostoru než ve čtyřčlenném středu pole.
Větší vzájemná provázanost záložníků a kompaktnější využívání místa na hřišti tak může vést k řadě nebezpečných situací - křídelní hráč může vytvářet prostor pro útočníka, ofenzivní záložník pro středního záložníka, atd. A protože moderní fotbalové systémy často staví na mnohem dynamičtějších a ofenzivnějších hráčích na krajích obrany, dochází i k vzájemnému prohazování "lajnových" hráčů. Ve zkratce se dá říci, že systém se čtyřmi řadami hráčů je přirozeně mnohem pohyblivější a elastičtější než ten třířadý - a to zvyšuje nároky fotbalistů na pohyb na hřišti, a tedy i pohyb bez míče.
Již zmiňovaný Jonathan Wilson ve své publikaci zmiňuje výrok Paola Maldiniho, podle nějž za tímto zvýšeným zájmem o pohyblivost hráčů stojí Milán Arriga Sacchiho. "Než do AC přišel Sacchi, záleželo vždy na vzájemném souboji dvou proti sobě stojících hráčů. S jeho příchodem se to změnilo: vše najednou stálo na pohybu bez míče. Díky tomu jsme vyhrávali zápasy," tvrdí legendární obránce.
To vše samozřejmě úzce souvisí s dalšími aspekty moderního fotbalu - na záložníky je kladen mnohem větší tlak po získávání míčů, současní hráči hrají daleko fyzicky náročnějším stylem a hodně týmů využívá rychlé, smrtící brejky, což dohromady dělá z dobrého pohybu po hřišti věc nikoliv volby, nýbrž nutnosti.
A platí to především pro ofenzivní hráče - pokud zůstaneme u systému 4-2-3-1 (či jiného systému s jedním hrotem), pak je právě pohyb pro tohoto osamělého strikera zásadní. Zde můžeme zmínit například jednu z velkých ikon první dekády nového století, portugalského borce Pedra Pauletu - fotbalistu, který jako by symbolizoval přechod od vysokých útočníků s primárním cílem sklepávat a podržet míče k agilnějším, inteligentněji hrajícím hráčům, kteří se dokáží plně zapojovat do hry mužstva. Současní elitní útočníci jako Wayne Rooney jsou mnohem versatilnějšími a univerzálnějšími typy než devadesátková "stará škola" - což má co do činění s vzestupem "falešné devítky" a naopak pádem "klasického dorážeče". To už si však schovejme na příště.
Související články
Taktické změny nového tisíciletí #5: Návrat ke čtyřem řadám hráčů
25.09.2012, 23:11
Taktické změny nového tisíciletí #3: Jsou tři více než čtyři?
19.08.2012, 11:32
Taktické změny nového tisíciletí #2: Pád klasické desítky
16.08.2012, 13:10
Taktické změny nového tisíciletí #1: Guardiola a ti druzí
02.08.2012, 12:32
Komentáře (50)
Přidat komentářArrigo Sacchi
jo, to jeho AC z koce 80. let hrálo nádherný fotbal, to finále s Bukureštěm, to bylo něco
V tomhle pesněnejsppíšzaspala naše repre, pohyb bez míče... vyjímka je snad jedině Gebre, uvidíme jak to bude vypadat ale s Rosou :)
Tak Jiras sa tiež celkom dobre hýbe.
Pitbull..
Mě se klasické 4-4-2 které předváděl v roce 2008 Manchester United strašně líbilo... střed hřiště jako kdyby tam ani nebyl... všechno hráli přes lajny a skoro vždy následoval centr do dvacítky na Ronalda... Určitě, kdybych se podíval na nějaký zápas z PL z roku 2007-08 uvidím akčnější fotbal, než se hraje dnes.
souhlas mě též! V dnešní době, se mi už ale 4-4-2 nelíbí vůbec a spíš preferuji 4-3-3 či 4-2-3-1
to je ústupen této taktiky.... nejde hrát 4-4-2 proti 4-2-3-1
tak může, když má jeden z útočníků při bránění defenzivnější úkoly.
pokud by měl mít jeden útočník defenzivnější úkoly, tak se z toho vlastně stane něco mezi 4-4-1-1 a 4-2-3-1
Rozestavení se za určitých okolností mění. Každopádně hrát klasicky 4-4-2, aby oba útočníci prakticky nepomáhali defenzívě nebo jen napadli, je už přežitek. Hra se rozhoduje v záloze a tam jestli má jeden tým třeba ve středu zálohy o jednoho muže navíc, tak je to pořádně znát a většinou diktuje tempo hry.
To nejde takovej utočník ti vydrží běhat tak 20 - 40 minut, na 4-2-3-1 nejde hrát 4-4-2 když už tak 5-4-1 aby ten jeden stoper vystupoval vysoko do středu jinak s defenzivním utočníkem to nejde, prostě to nevydrží dopředu - dozadu
2007/2008 nehrál MU 4-4-2
To co hráli tehdy United bych zrovna klasickým 4-4-2 nenazýval..Byl to strašně variabilní systém, útočnici a záložníci si často měnili pozice. Například první obrázek je z finále LM 2008 a tam vidíme tři útočníky a tři střední záložníky. Druhej obrázek je sestava proti AS Řím a to je něco jako 4-5-1 s Rooneym na křídle a Ronaldem na hrotu..
http://bit.ly/NzTXy0
http://bit.ly/UjWmOE
Až na to, že v r. 2008 nehrál ManUtd. 4-4-2! Hrál stylem 4-6-0. A zvlášť v Lize Mistrů. Ani Rooney nebyl v r.2008 klasický útočník, ale spíš hrál buď z lajny nebo ze středu, ale nehrál vyloženě na hrotu. To rozestavení bez klasického útočníka 4-6-0 komentoval Carlos Alberto Parreira na semináře v r. 2003, že to bude rozestavení budoucnosti, a měl pravdu. Manju s tím vyhrál LM a Španělé letos Euro.
4-2-3-1 je podle mě v současnosti nejlepší rozestavení. Pokud je ta "dvojice" DM a křídla kvalitní, tak už je vlastně jedno, kdo stojí na hrotu, stačí totiž jen, aby tam "zavazel" obráncům. O zbytek se postarají křídla (viz. naše repre na EURU - Pilař a Jiráček dali všechny góly)
je vlastně jedno, kdo stojí na hrotu, stačí totiž jen, aby tam "zavazel" obráncům - Nesouhlas - viz česká repre s Pekhartem v posledních zápasech..
Ale my bohužel nemáme kvalitní zálohu v porovnání s jinými evropskými mužstvy. Být útočníkem v naší reprezentaci je strašně nevděčná úloha. Celý zápas jsi bez míče a ještě tě zkritizuje celý národ .
no já bych to nesváděl jen na zálohu, ono když si útočník neumí pořádně naběhnouut tak co má dělat záloha....
Ale tak chápu že kdyby hrál Pekhart v takovym týmu jako BVB tak by taky nějaký góly dal..Třeba Lewandovskiu neni podle mě o moc lepší...jen má 'štěstí' na tým..
jo, ale tam nám pravě chybí ty křídla (hlavně Pilař podle mě hodně chybí)
Pauleta
Veľa ľudí si neuvedomuje aká dôležitá je kondícia hráča, niekedy je futbal hlavne o kondícii, celá dominancia Barcelony spočíva hlavne v kondícii viem že viacerí hráči čo menili dres s Messi potvrdili, že dres nebol spotený...buď vedia kondíciu trénovať lepšie ako všetci ostatní alebo niečo objavili čo zatiaľ nie je zakázané, lebo to svet nepozná a behajú po ihrisku ako stroje.
taky Messi toho moc nenaběhá...
no právě že ta hra Barcelony vypadá že se u ní nemusí běhat, ale na tom je právě založena - musí se pořád běhat a nabízet se...
On pri bránení nebehá vobec, strašne my to vytáča, ale to je vec trénera...
To bych zas neřekl, mně se zdá, že běhá jak ďas, ale prvních pár sekund, pak většinou získá Barca zpátky míč a je to klasická házená. Ale je pravda, že jestli nezískají míč, tak Messi na to sere.
ja by som skor povedal ze vdaka ich systemu drzania lopty sa prilis nevysilia ked ju dlho drzia a prakticky sa pohybuju po ihrisku iba poklusom, potom ked pridu raz za cas o loptu maju kopu sil na to napadanie
No ale len preto ju môžu tak dlho držať lebo majú obrovskú kondičku podľa mňa.
To je vec techniky...
Je to přesně naopak-kvalitní,přesná a rychlá souhra v kombinaci naopak spoustu sil ušetří,dokáží je totiž efektivněji využít -neustále si mezi sebou nahrávají balón,který se neunavuje,zato soupeři na jeho pohyb musí znovu a znovu reagovat.A když se míč přeci ztratí,zbývá dost sil i na vysoký presink,který se vyplácí-je přeci jak známo obrovský rozdíl pohybovat se s míčem a bez něj.To druhé je náročnější,takže nejenže většinou bránící tým musí naběhat víc,ale vydá více sil i tehdy,když v úhrnu oba naběhají zhruba stejně-není naběhaný kilometr jako naběhaný kilometr...
Tak ale Messi bol aj dopovany od nvm kolkych rokov hormonmi atd. takze to musis tiez brat do uvahy
jj niečo ako Lance Armstrong
OT: Novou posilou Plzně se údajně stane ruský útočník Roman Adamov, jemuž byla nedávno ukončena smlouva v Rostově. "Roman s českým klubem podepsal jednoletou smlouvu. Stal se volným hráčem a v Rusku už v kariéře pokračovat nemohl. Proč si vybral Viktorii? Klub z České republiky o něho projevil vážný zájem," řekl agent Oleg Artemov.
Znáš ho? Na jakém postu hraje?
Rekl bych, ze hraje pravyho beka, kdyz je to "rusky UTOCNIK"....
Jinak je to kvalitni utocnik - dobra hra telem, jednu dobu i reprezentoval. Ale uz je daleko za zenitem svejch moznosti.
Jo, pravý bek, to by odpovídalo duchu tohoto článku
Arirgo Sacchi - to meno sa mi vzdy spoji s Davidom Luizom http://www.youtube.com/watch?v=r-D9XMoU27c
OT: Na cem prosim davaj zapasy lLM dnes vecer?
na TV
Nema to bejt naopak? Ze ted se spis vyuzivaj trojkovy systemy? Nebo sem to spatne pochopil...
ne, většina týmů v současnosti hraje 4-2-3-1, což znamená, že tam jsou 4 řady hráčů. Tři řady jsou např. v rozestavení 4-4-2 od kterého většina týmů ustupuje
Jde o posun horizontalnich rad na hristi - nejdriv jsi mel formaci WM (3-2-2-3), cili 4 rady, potom se to scvrklo na tri (obvykle 4-4-2 - obrana, zaloha, utok), a ted uz vetsina tymu hraje zase na 4 (zaloha je rozdelena na defenzivni a ofenzivni)
Jo, tak ja to jen blbe pochopil. Sem myslel, ze ctyrkova rovna se "obsahujici dve ctyrky v zapise" :))
Hmm to vypada na zajimavy clanek, hned jak bude chvile casu tak precitam..:-)
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele