Svěcený: Televize je můj život!

Velký kus svého života prožil v České televizi jako sportovní redaktor a komentátor. Řeč je o Petru Svěceném, který po 17 letech televizní práce potřeboval změnu, a tak odešel z televize a přesedlal do Mladé Boleslavi jako ředitel marketingu a obchodu. Podle Svěceného to však nebylo definitivní loučení s komentátorskými sluchátky. "Myslím, že se vrátím. Nevím kdy, kde a v jaké roli, ale přeci jen komentování – to je můj život," řekl v rozhovoru pro EuroFotbal.cz

Jak se daří bývalému sportovnímu komentátorovi v nové práci na pozici ředitel obchodu a marketingu ve fotbalovém klubu Mladá Boleslav?
Děkuji. Už se pomalu zabydluji, zvykám si na nové prostředí i práci. Zatím jsem nadšený z týmu lidí kolem sebe i náplně práce. Po letech je to něco úplně jiného, než jsem byl zvyklý.

Teď asi máte větší dostatek volného času oproti práci v televizi. Co nejraději děláte ve svých volných chvílích?
Zatím toho volného času moc nemám. Věřím, že postupem času to bude vycházet, ale v současnosti pracuji tak 12-15 hodin denně. Na druhou stranu musím říct, že mi ubylo cestování, a tak třeba o víkendech jsem víc doma. Veškerý volný čas se snažím věnovat přítelkyni, dceři Kristýnce a až bude tepleji, tak samozřejmě i golfu.

Nestýská se Vám už po komentování?
Na stýskání není zatím čas. Navíc jsem byl za těch 17 let tak vycuclý a opotřebovaný, že mi to nechybí. Ale časem stesk určitě přijde, to vím.

Jaké byly hlavní důvody pro odchod z televizní žurnalistiky?
Důvodů bylo několik. Právě zmiňovaná opotřebovanost a psychická vyčerpanost. Dále zdravotní problémy, starosti v osobním životě, pak také touha prosadit se i v jiném odvětví a v neposlední řadě dobrá nabídka. Vycítil jsem, že FK Mladá Boleslav o moje služby opravdu stojí.

Jak celkově budete vzpomínat na působení na Kavčích horách?
Jako na velký kus svého života. Bylo to úžasné.

Chtěl byste se v budoucnu vrátit zpět na komentátorskou židli?
Myslím, že se vrátím. Nevím kdy, kde a v jaké roli, ale přeci jen, komentování – to je můj život. Chtěl jsem to dělat už od pěti let a chápu to jako víc než běžnou profesi. Televize je můj život.

Co na to říkali Vaší kolegové z redakce sportu ČT, že končíte?
Byli v šoku. Nikdo to netušil. Málokdo opouští tak atraktivní práci kvůli opotřebovanosti ve třiatřiceti letech. Ale když k tomu dodám, že jsem tam byl od svých šestnácti, strávil jsem tam víc než půl života. A v posledních letech jsem ten život moc nežil, jen jsem pracoval. A to nejde.

Pojďme k počátkům vaší komentátorské dráhy. Do sportovní redakce veřejnoprávní televize jste vstoupil už ve svých 16 letech jako externista. Jak jste se dostal ještě v nezletilém věku na Kavčí hory?
Táta byl na Kavkách mistrem zvuku. A protože už nějakých deset let jsem prohlašoval, že chci být sporťákem, zařídil mi jednou o prázdninách v Redakci sportu brigádu. Začal jsem tam docházet pravidelně každý víkend, pomáhat se vším možným, psát starším kolegům texty, prostě učit se. Takovou školu už dneska nikdo nikde nezíská. Všechno je strašně rychlé. Dneska člověk přijde do televize a za měsíc chce moderovat Branky – body – vteřiny a za půl roku jet na mistrovství světa ve fotbale.

Pamatujete si datum, kdy a co jste poprvé komentoval přímý přenos sportovní události?
Přímý přenos – to byl fotbalový pohár UEFA Slavia – Lens na podzim 1995. Už předtím jsem však moderoval zpravodajství, komentoval záznamy a točil spoustu reportáží. A přitom studoval vysokou školu.

Vzpomínáte si na nějaký svůj největší průšvih při komentování fotbalového utkání?
Padnul gól – já se věnoval opakovačkám, identifikoval, kdo přesně hlavičkoval do sítě, mezitím se rozehrálo a já si nevšiml, že se rozehrávalo od brány a ne z půlky. Asi 10 vteřin jsem pak žil v bludu, že jeden tým vede 1:0, jenže ta branka nebyla uznána pro ofsajd. Strašné!

Jaký je Váš největší zážitek během komentování? Na co nejraději vzpomínáte?
Olympijské zlato lyžařského akrobata Aleše Valenty v Salt Lake City 2002, mistrovské zlato slalomářky Šárky Záhrobské v Aare, dvě olympijská zlata kanoisty Martina Doktora v Atlantě 1996. A pak spousta fotbalů. Za všechny bych vypíchl finále Ligy mistrů 1999 v Barceloně, kde v nastavení Manchester dvěma góly otočil zápas s Bayernem. Na to nezapomenu do smrti.

Kdo je vaším komentátorským vzorem a proč?
Karol Polák. Byl tak osobitý, že jeho styl přetrval i do současnosti. Strašně rád jsem ho poslouchal. Ze současných kolegů mě hodně ovlivnil Robert Záruba. Ale nikdy jsem se nesnažil někoho kopírovat. Když se někdo vydá touto cestou, může komentovat třicet let a přesto jeho styl nikdo nebude znát. Bohužel mnoho dnešních komentátorů je takto "anonymních a nečitelných".

Jak předpovídáte boj o mistra Gambrinus ligy a kdo v něm bude nakonec úspěšný?
Čekám, že titul získá Slavia. Všechno hraje v její prospěch. Kdyby nevyhrála letos, tak už asi nikdy. Ale Sparta ji ještě potrápí.

Jaké šance dáváte Mladé Boleslavi?
Uvidíme, co všechno se dá zachránit. Podzim opravdu nevyšel. Své působení v Mladé Boleslavi vnímám tak, že jaro je předehra a hlavní dějství začne v nové sezóně. A tak bych chtěl, aby to bylo i na hřišti.

Dokázal byste si tipnout, kdo sestoupí?
To jsou vždy nepříjemné tipy, nikdo by nechtěl být v té pozici. Ale pokud mám říct dva kluby, zmíním Most a Kladno.

Za několik měsíců odstartuje fotbalové Euro. Jaké šance dáváte naším fotbalistům?
Na postup ze skupiny. A pak už se může stát cokoliv. Věřím, že jednu z klíčových rolí v týmu sehraje Marek Matějovský.

Co říkáte na výkony Martina Fenina, který načal zahraniční angažmá ve Frankfurtu hned hattrickem? Myslíte si, že stříbrný medailista z loňského MS dvacítek vystřídá v základní sestavě Milana Baroše třeba na evropském šampionátu, který hostí Rakousko a Švýcarsko?
Myslím, že má určitě lepší formu než Bary, takže asi ano. Ale je dobře, že máme minimálně tři výborné útočníky. Na mistrovství světa v Německu jsme v rozhodující fázi neměli k dispozici ani jednoho.