Sudí, ten tvrdej chleba má

Neexistuje mnoho tvrzení, na nichž by se fotbaloví fanoušci napříč zeměmi, kulturami i celými kontinenty shodli více: Rozhodčí dělají všechno špatně. Pořád. Většinou se vše spláchne nějakou tou mediální kritikou, ale vyskytly se i zápasy, při nichž se verbální pivní násilí přelilo do mnohem reálnější podoby..

Má vůbec ve fotbale někdo nevděčnější úlohu než muž s píšťalkou? Z hráčů to pravidelně nejvíce "schytávají" brankáři, ale zázračně vychytaný zápas zůstane v paměti fanoušků mnohem déle než perfektní rozhodcovský výkon; tak nějak se očekává, že sudí prostě chyby dělat nebudou. To není nic, za co by měli být chváleni, to je jejich práce. Tito pánové nechodí na hřiště v roli sportovců, nemohou tedy v pravém slova smyslu překvapit, zazářit, předvést výkon nad očekávání - jejich hypoteticky dokonalé představení je pro ně zároveň standardně nastavenou laťkou, zatímco o každé jejich hrubé chybě se bude debatovat dny, týdny, někdy i celé roky.

Dokonce i u těch absolutně nejlepších mužů v oboru hrozí, že dlouhé roky skvělé práce zastíní v očích fanoušků jediný zápas, případně domnělé nadržování jednomu klubu; chybujícím sudím se vyhrožuje smrtí, a i u těch zdánlivě neutrálních se najdou tací, kteří je budou nazývat koňským trusem.

Vše samozřejmě doprovází obrovský tlak ze strany oficiálních zástupců, občas i od klubů, u kterých to mnohým připadá jako vrchol ironie. U nás na vsi se hulákalo "rozhodčí je Hugo a Hugo žere psy" . Ne, muži v černém to rozhodně nemají jednoduché.

Ale dost bylo moralizování na úvod - slíbili jsme šílené zápasy, tady jsou šílené zápasy.


Zápas, v němž padlo 149 vlastních gólů

Kde: Madagaskar
Proč: Protože rozhodčí je ošklivé káčátko.

Náš první příklad sice neobsahuje přímo fyzické útoky, ale do tohoto výčtu se i přesto suverénně kvalifikoval coby nejkřiklavější demonstrace pasivně agresivního přístupu k řešení problémů v dějinách tohoto a všech sousedních vesmírů.

Psal se 31. říjen 2002 a v Madagaskaru právě vrcholil pravidelný turnaj o titul mistra ligy; v závěrečném zápase však už o nic nešlo, neboť prvenství získali hráči AS Adema poté, co předtím uhráli remízu 2:2 proti hlavnímu rivalovi, Stade Olympique L’Emyrne. Formát soutěže nicméně nařizoval všem zúčastněným týmům sehrát vzájemné duely doma a venku, takže musela přijít ještě odveta.

A ani fakt, že oba celky sídlí v hlavním městě Antananarivu a finální střet byl tudíž ostře sledovaným derby, neodradil fotbalisty Emyrne od provedení ďábelského plánu, který ve své zlodušské sluji pokoutně vysoustružil jejich trenér a zároveň majitel nejhůře vyslovitelného jména, které nevzešlo z pera H. P. Lovecrafta. Panu Ratsimandresy Ratsarazakovi se totiž nelíbilo, že sudí v předchozím klání (zmiňovaná remíza 2:2) odpískal kontroverzní penaltu ve prospěch soupeře a de facto tím rozhodl o titulu.

Od samotného výkopu proto svěřenci Ratsimandresy Ramalamadingdonga nedělali nic jiného, než že stříleli jeden vlastní gól za druhým. A jelikož v Madagaskaru zřejmě neexistuje pravidlo, podle nějž by rozhodčí mohl ukončit zápas, když si z něj hráči dělají srandu, stihli jich nasázet celkem 149, což je pochopitelně světový rekord. Hráči AS Adema se tak dostali do Guinessovy knihy coby autoři nejvyšší výhry v dějinách fotbalu a prakticky se u toho nemuseli ani dotknout míče.

Celá událost měla samozřejmě ostrou dohru, ale to už Ratsimandresy Rumplcimprcamprovi vadit nemusí. Slavný už je.


Zápas, ve kterém bylo vyloučeno 36 hráčů

Kde: Paraguay
Proč: Protože děti jsou šílené.

Zatímco v Madagaskaru bojují s nespravedlností tempem 1 vlastní gól za zhruba 36 vteřin, v Paraguayi jsou děti evidentně místo k chytračení vychovávány k hrubému násilí - alespoň tak to vypadalo loni na podzim, kdy se v juniorské lize střetly kluby Teniente Farina a Libertad a rozhodčí raději utekl do kabin, než aby musel krotit vášně dětí, které v závěru utkání proměnily trávník v bitevní pole.

Dětí. Malých kluků. Rozhodčí, pan Nestor Guillen, je dospělý chlap.

Vše evidentně začalo v okamžiku, kdy Guillen vyloučil po jednom hráči na každé straně - zápas se blížil ke svému konci a nic dosud nenasvědčovalo tomu, že v několika následujících minutách zlomí rekord v počtu vyloučených v jediném utkání. Jenže ani jednomu z hříšníků se pod sprchy příliš nechtělo, a tak místo aby poslechli toho dospělého pána, začali se všichni hromadně rvát jako smečka hyen nad zdechlinou koně. Asi takhle:



Úprk páně Guillena i jeho asistentů mimo hrací plochu následně zapříčinil, že nikdo z rozhodcovského týmu neviděl, co se na hřišti vlastně přesně semlelo, takže jediným logickým vyústěním bylo vyloučit úplně všechny včetně náhradníků, protože proč ne.

Prezidenti obou klubů se následně vyjádřili v tom smyslu, že pan Guillen je srababa, zatímco všech 36 mladých Paraguayců dostalo týdenní zaracha na tátův počítač.


Zápas pod taktovkou rozhněvaného mladého muže

Kde: Kuvajt
Proč: Protože některým lidem se prostě neodmlouvá.

Přemýšleli jste někdy o tom, jak těžké musí být fotbalovým rozhodčím? Hráči se vás neustále snaží ošidit, chovají se k vám jako nezodpovědný řidič k dotěrnému policajtovi, co chvíli se někdo dožaduje odpískání faulu, ruky, penalty, hrozivě u toho koulí očima, a vy nemáte právo tuhle drzost jakkoliv opětovat, tedy kromě udělení žluté karty za řeči, což ale skoro nikdo nedělá, protože fotbalová pravidla nedovolují mít na hřišti méně než 6 hráčů a televizním společnostem dost záleží na tom, aby se utkání dohrávala pokud možno do konce. Většina sudích to prostě spolkne a doma pak křičí na psa, mlátí do bicích nebo střílí na létající (nebo živé) holuby; Saad Al Fadhli se rozhodl pro protiútok.

Loni v říjnu se v kuvajtské nejvyšší soutěži střetly celky Al Arabi a Al Naser a pan Al Fadhli záhy odpískal penaltu pro domácí. To se hostům samozřejmě nelíbilo a obsypali sudího jako hrozen dotěrných sršňů, což by snad v kuvajtské lize ještě nebylo nic tak neobvyklého; potom však jeden z protestujících do Al Fadhliho strčil, a to neměl dělat. V rozhodčím se v ten okamžik probudila horká krev a touha po pomstě, pročež vrátil dotyčnému onen žďuchanec ránou pěstí, a kdyby situaci neuklidnil jeho asistent, kdo ví, co všechno by se ještě stalo.

Takhle stačil naštvaný arbitr už pouze nakopnout jiného hráče poté, co jej vyzýval gestem známým po českých maloměstských diskotékách jako "Poď ven! Nebo co!" , a vše završil tím, že oběma aktérům udělil po červené kartě a poslal je pod sprchy (tytéž hráče, které se mu těsně předtím podařilo inzultovat). Na tomto videu můžeme vidět celý incident včetně ojedinělé situace, kdy brankář poškozeného týmu přesvědčuje rozhodčího, aby už nebil další jeho soupeře:



Zápas se nicméně dohrál - pravda, Al Fadhli stihnul ještě vyloučit kompletní lavičku hostujících náhradníků včetně trenéra a ještě jednoho fotbalistu poté, co nakopl míč přímo na něj, ale tým Al Naser dostal i přesto šanci vše zvrátit přímo na hřišti.. a prohrál 1:4.

Nepochybujeme o tom, že Saad Al Fadhli se toho večera na cestě domů vyhýbal postranním uličkám.