Srpnová Premier League v kostce

06.09.2015, 21:14
Názory a komentáře
Od začátku letošní sezóny anglické nejvyšší soutěže vám Eurofotbal přináší novou rubriku s názvem Premier League v kostce, která má za úkol shrnout v pokud možno stravitelné formě uplynulý víkend. Jako bonus k pravidelným článkům po každém kole dostanete po skončení každého měsíce ještě "nášup". Aby se informace neopakovaly, budou měsíční kostky trošku o něčem jiném...

Chybět samozřejmě nemůže ideální sestava měsíce, kterou rozeberu ještě o něco podrobněji než po jednotlivých víkendech. Ta nynější logicky odráží i postavení týmů v tabulce - alespoň jednoho zástupce má v této jedenáctce každý z pěti nejlepších celků aktuální tabulky. Nejvíce nominací - a to hned čtyři - získal fantastický Manchester City.

Další kategorie ještě stručněji než po jednotlivých týdnech nabídne pohled do toho úplně nejzajímavějšího. Gól a zákrok měsíce doplní zklamání měsíce a také hráč a manažer měsíce.

Hlavní součástí měsíčních kostek však bude podrobnější náhled do nejprobíranějších problematik, které předchozích jednatřicet dní definovaly. Ať už jde o selhání Chelsea či Wayna Rooneyho nebo inspirativní výkony Manchesteru City; zkrátka to, co nás uplynulý měsíc Premier League naučil.

A co konkrétně jsme se tedy ze čtyř desítek srpnových duelů dozvěděli?

Předsezónní prognózy zatím vycházejí jen částečně

Po čtyřech kolech je sice velmi, opravdu velmi brzy na nějaké soudy, přesto by však vynechání jakékoli reflexe bylo pokrytectví. Bráno čistě podle série předsezónních velkých preview Premier League jsme na tom zhruba půl na půl.

Absolutní vypálený rybník anglické redakci Eurofotbalu připravil Manchester City, který odmítá dbát toho, že stopeři Vincent Kompany a Eliaquim Mangala byli loni bídní, stejně jako Yaya Touré, který navíc povážlivě stárne. Všichni tři totiž hrají senzačně a spolu s Kolarovem, Silvou, Agüerem a dalšími jsou fungujícími součástkami perfektně namazaného stroje.

Do jeho chodu navíc přibylo hvězdné duo Nicolas Otamendi - Kevin De Bruyne, čímž tým Manuela Pellegriniho smazal i další argument proti , tedy nízkou aktivitu na přestupovém trhu. Citizens tak aktuálně nemají sebemenší viditelnou slabinu, která by mohla vyvstat snad jen rapidním poklesem formy opor či zraněním jediného TOP útočníka Sergia Agüera (Bony v Manchesteru City rozhodně TOP není).

Velkým překvapením je také počínání Leicesteru City, který platil za jednoho z hlavních outsiderů, přičemž nový manažer Foxes Claudio Ranieri za hlavního kandidáta na vyhazov. Jenže ono to zatím funguje, Mahrez a Vardy hrají v životní formě a odměnou je i statut dosud neporaženého týmu, jenž po čtyřech kolech sdílí s Man City a Swansea.

Právě svěřenci Garryho Monka jsou nicméně jedním z těch, kteří v srpnu uspěli tak nějak podle předpokladů. Alespoň tedy předpokladů Eurofotbalu. Swans výborně posílili už tak dobře vyvážený kádr a letos se budou rvát o zajímavé příčky. Jejich dosavadní čtvrté místo je sice i pro nás překvapivé, ale umístění na příčce zajišťující účast v pohárové Evropě by žádným šokem rozhodně nebylo.

Podobně jsou na tom i v Crystal Palace (v dílčím hodnocení se dostali na konečnou 7. příčku ode mě; naproti tomu Swans od Tomáše Daníčka a nakonec i celkově). Eagles to Alanem Pardewem nebývale šlape a momentálně se hřejí na druhé pozici.

Prozatím vypadá "nadějně" i podcenění Tottenhamu, který v srpnu hraje velmi špatně a krčí se v blízkosti sestupových pozic. Taky jeho hlavní (a vlastně jediný!) útočník Harry Kane zatím potvrzuje slova zlých jazyků a ještě se gólově neprosadil. Roli favorita ligy (a to i podle Eurofotbalu) však absolutně nezvládá Chelsea, o které se rozepíšu v následujících řádcích.

Chelsea se dosud neprobrala z letních oslav

Titul, a to s poměrně suverénním náskokem a předstihem, k tomu triumf v ligovém poháru; na Stamford Bridge bylo po skončení uplynulé sezón pořádně veselo. Obzvlášť když pohár z Premier League zakotvil na západě Londýna po dlouhých pěti letech. Počátek nového ročníku však zastihl Chelsea v tak zoufalé formě, že můžeme pouze spekulovat, zda z krve hráčů vyprchal všechen adrenalin a motivace, nebo v ní ještě zůstávají zbytky šampaňského z oslav...

Počátky všeho zmaru mohou růst už z předsezónní přípravy, která byla neobvykle krátká, a obhájce titulu se tak nestihl dostat do optimálního rozpoložení. Může to být i vina zmíněného uspokojení, jelikož konkrétně v utkání s Crystal Palace (1:2) bylo až alarmující sledovat, jaký obrovský rozdíl v aktivitě a snaze přinesli střídající hráči - a to šlo prosím o Falcaa a teenagery Loftus-Cheeka s Kenedym. Z opor, které titul vykopaly, snese jakés takés měřítka Courtois, Azpilicueta, Oscar a možná Costa. Toť vše.

Největším šokem je jednoznačně hra defenzivy. Té defenzivy, jejichž zástupci bez výjimky vládli celé Premier League. Té defenzivy, která inkasovala nejméně branek a byla hlavní tažnou silou Chelsea v cestě za titulem. A letos zatím dostal víc gólů jen Sunderland. Totálně mimo je především Branislav Ivanović, který při vší úctě k jeho ofenzivním pokynům jednoduše nebrání. Je až neuvěřitelné, s jakou lehkostí přes něj projde jeden každý pokus soupeře o vytvoření nebezpečí před brankou Blues. Jeho čas se tak možná s příchodem Rahmana Baby naplnil.

O nic lépe na tom není ani druhá stěžejní opora minulé sezóny John Terry, kterému nepomáhá ani kolega Gary Cahill. Jedině Kurt Zouma a Cesar Azpilicueta působí na hřišti dojmem, že vědí, co mají dělat. Dost možná nejhůře je na tom však defenzivní štít Nemanja Matić, který v jednom či dvou zápasech bez nadsázky vypadal jako dorostenec v sobotu dopoledne po páteční party. Na něm je ten kontrast oproti loňsku nejviditelnější.

Právě tohle suché období Chelsea dává jasný signál, že nestačí mít skvělé hráče pouze na papíře, ale musí také předvádět výkony. Do svědomí si musí sáhnout taky Eden Hazard. Nejlepší hráč Premier League je pouze stínem ploužícím se za kdysi rozdílovým hráčem. A jelikož ani Cesc Fábregas nedokáže jeho porci nahradit skvělými přihrávkami, vypadá to s Blues momentálně dost bledě-modře.

Nováčci nejsou pouze do počtu

Když se každým rokem v Premier League tvoří tříčlenná kandidátka týmů na sestup, vždy v ní mají nováčci silné slovo. Ani letos se nečekalo, že by se Bournemouth, Watford a Norwich nacházel v nějak přehnaně klidných vodách. Skutečnost, že se po prvním odehraném měsíci ani jeden z nich nepohybuje v sestupové trojici, je velmi příjemným zjištěním.

Speciálně absolutní novic v Premier League Bournemouth si zatím na elitní scéně počíná bez jakýchkoli starostí a obav. Bez přehánění lze říci, že ve všech zápasech byl přinejmenším rovnocenným soupeřem, a to včetně utkání na Anfield Road. Cherries pod vedením Eddieho Howea pokračují v aktivním herním stylu z Championship a dávají důraz především na ofenzivu, což dokonale vyvrcholilo v utkání s West Hamem (4:3).

Čtyři body má po čtyřech utkáních taky Norwich, který rovněž nedělá v Premier League žádnou ostudu. Na Canaries je milé sledovat kombinaci zkušeností z předchozích anabází v první lize a mladického nadšení teprve 34letého manažera Alexe Neila. Žlutozelení nezvládli jediný zápas - ten poslední na hřišti Southamptonu, kde jim zlomil vaz břídil 4. kola Steven Whittaker.

O něco hůře působí počínání Watfordu, ačkoli i Hornets jsou momentálně se třemi body mimo sestupové příčky. Podobně jako Bournemouth, taky Watford minulou sezónu lpěl hlavně na výborném útoku. Trio Deeney - Ighalo - Vydra ničilo obrany všech soupeřů, jenže třeba český reprezentant vůbec nedostal šanci, nový manažer Flores změnil systém a nováček vyšel gólově třikrát zcela naprázdno. A co se nestalo, na Vicarage Road přišlo zcela nové ofenzivní trio! Diamantiho, Oularého a Ibarba navíc následovala řádka dalších posil. S Watfordem se budeme letos jen těžko nudit; stejně těžko si k němu však budeme hledat sympatie...

Rooney si na roli "devítky" zatím nezvykl

Wayne Rooney a hrot útoku, takhle kombinace zatím absolutně nefunguje. Roli "devítky" dostal anglický forvard poté, co se Louis van Gaal zbavil Robina van Persieho i Radamela Falcaa, přičemž náhradu přivedl až před pár dny při Deadline Day. O absurditě přestupové částky za Anthonyho Martiala se bavit nebudeme...

O poznání zajímavější je fakt, že "Wazza", jak se útočníkovi či záložníkovi přezdívá, zřejmě za poslední roky "pod Persiem" zapomněl, jak na pozici osamělého střelce hrát. Za poslední tři sezóny nastřílel 12, 17 a znovu 12 branek, což na kanonýra, jenž dvakrát atakoval i hranici třiceti gólů, není žádný převratný zápis. Návrat na hrot po třech letech je zatím v Premier League absolutní a fatálním (a to nejen střeleckým, ale taky, a především, herním) fiaskem, jenž může mít výrazný dopad na ambice Manchesteru United ve všech soutěžích.

Úlohou tohoto článku není rozjímat o jadérkách problému a přikládat podrobné statistiky tyto maličkosti potvrzující. Přesto však zkusím zmínit domněnku, že má Rooney problém vypořádat se s rostoucím tlakem - speciálně v Premier League. Když měl po boku jiného útočníka a mohl hru částečně tvořit, nebyla střelecká zodpovědnost pouze na něm. Teď je tomu však jinak.

A můžeme jít ještě hlouběji. Lze totiž namítnout, že v reprezentaci už "Wazza" roky hraje na hrotu, přičemž střelecky září a už nyní je nejlepším kanonýrem reprezentace v historii. To však platí jenom v méně podstatných (byť důležitých) kvalifikačních a přátelských zápasech. Za posledních třináct zápasů na velkých reprezentačních akcích se trefil všehovšudy dvakrát.

Srpnový piedestal

O všech kategoriích se píše v "týdenních" kostkách, popř. výše/níže v tomto článku, zde tedy jen heslovitě.


Hráč měsíce: David Silva

Manažer měsíce: Manuel Pellegrini

Gól měsíce: Samir Nasri (Everton - Manchester City 0:2; 23. srpna 2015)

Zákrok měsíce: Jack Butland (Tottenham - Stoke 2:2; 15. srpna 2015)

Zklamání měsíce: Wayne Rooney

Sestava měsíce

obrázek

Za výslednou grafickou úpravu sestavy děkuji Lukáši Recovi.



Jack Butland: Není zvykem, aby brankář jednoho z nejhorších týmů dosavadního průběhu soutěže patřil do ideální sestavy. Jack Butland však předvádí tak mimořádné výkony, že mu nominace nemohla uniknout. Gólman anglické jednadvacítky na českém Euru pochytal ve čtyřech zápasech 17 střel a dobrá třetina ze zákroků patřila do kategorie spektakulárních. Obrana Stoke mu však vůbec nepomáhá, Hrnčíři zatím neudrželi jediné čisté konto a dosud nevyhráli.

Joel Ward: Jedno z nejpříjemnějších překvapení Premier League náleží rozhodně Crystal Palace, které vyhrálo mimo jiné i na Stamford Bridge a drží senzační druhé místo. Klíčovými postavami Eagles jsou rozhodně stoper Delaney, křídelník Sako a pravý obránce Joel Ward. Právě proti Chelsea vstřelil vítězný gól, krásně se trefil i proti Arsenalu a navíc si nevede špatně ani při obranné práci.

Chris Smalling: Skála a král vzdušných prostorů. Stoper Manchesteru United hrál výborně už na jaře, ale jeho výkony v prvních třech duelech všechna očekávání ještě předčily. Především díky němu Red Devils udrželi třikrát za sebou čisté konto, na kloub jim přišla až Swansea s Gomisem a Ayewem. Smalling vyhrál úžasných 16 vzdušných soubojů, každý zápas průměrně devětkrát odklidil míč z nebezpečných prostor a svému území vyloženě kraloval.

Vincent Kompany: Podobně je na tom i další robustní stoper z průmyslového města. Kapitán suverénního lídra Premier League má lví podíl na tom, že Manchester City ještě nedostal ani jeden gól. Kompany řídí obranu, spolu s Eliaquimem Mangalou tvoří neprostupnou zeď a navíc střílí důležité branky. Prosadil se proti West Bromwichi a Chelsea a na mizernou formu z loňské sezóny dal okamžitě zapomenout.

Aleksandar Kolarov: Nula na kontě inkasovaných branek po čtyřech zápasech značí, že v obraně Manchesteru City je toho v pořádku mnohem víc než jen forma kapitána. Do sestavy měsíce by klidně dal zařadit i zmíněný Mangala nebo Sagna, mnohem více si to však zaslouží levý bek Aleksandar Kolarov. Srbský expres totiž kromě poctivých defenzivních výkonů přidal i vítězný gól do sítě Evertonu, navíc ze své strany poslal před branky soupeřů už osm přihrávek do brankových příležitostí.

Yaya Touré: Spolu s Kompanym jsou tím hnacím motorem, jenž, a to zdůrazňuji, aktuálně dělá z Manchesteru City hlavního kandidáta na anglický titul. Ne snad, že by byli důležitější než David Silva, jejich výkony jsou ale v kontrastu z minulou sezónu zjevením. Yaya Touré je opět to "zvíře" zpřed minulého ročníku, které dává góly, připravuje je a je velmi těžko odstavitelné od míče. Rostoucí věk se zatím podepsal pouze na menší ochotě běhat bez balónu.

Riyad Mahrez: Podle Eurofotbalu byl nejlepším hráčem měsíce David Silva, server WhoScored.com zabývající se statistikami ale přiřkl tento titul Riyadu Mahrezovi z Leicesteru. Subtilní Alžířan sice na Premier League nemá dokonalou postavu a třeba ve vzdušných soubojích je poměrně slabý, avšak ve "své" disciplíně je úžasný. Souboje jeden na jednoho, dribling, technika, střela - ideálně vše dohromady jediné akci. Se čtyřmi góly je zatím nejlepším střelcem ligy a suverénním tahounem Foxes, kteří se nacházejí na šokující třetí příčce.

André Ayew: Jediným dalším týmem, který má v sestavě srpna více zástupců, je po Manchesteru City velšská Swansea. V jejich řadách mimo jiné září letní posila z Marseille André Ayew, který gólově sestřelil obhájce z Chelsea, Newcastle a naposled i Manchester United. Proti tomu navíc zařídil obě branky - před první totiž nadpozemskou šajtlí vysunul Gomise.

Hráč měsíce David Silva: Čtvrtý a nejdůležitější hráč Manchesteru City, jenž se dostal do Eurofotbal sestavy měsíce srpna. Davida Silvu lapil úvod sezóny v extrémně výborné formě, prakticky v každém utkání by si zasloužil cenu pro nejlepšího hráče, v každém utkání přihrál na gól a jeden i sám vstřelil. S míčem na kopačce je rychlejší než jeho soupeři i spoluhráči, je typickým rozdílovým hráčem s geniálním viděním. Z více než 280 přihrávek se mu srpnu povedlo celých devadesát procent a 13 z nich vytvořilo brankovou příležitost.

Jefferson Montero: Swansea to v letošní sezóně zkrátka klape a velký vliv na tom má perfektní vyváženost základní sestavy. Kvalita v zadní i ofenzivních řadách, vpravo i vlevo. Levou stranu opanuje ekvádorský křídelník Jefferson Montero, jenž ve třech zápasech, v nichž nastoupil, měl vždy na svědomí většinu šancí Labutí a vždy znemožnil zadáka soupeře na své straně. Ivanović jeho vinou zahájil tragické srpnové počínání, Janmaat se na něm pro změnu vykartoval.

Bafetimbi Gomis: Útočníci v srpnu nepatřili k tomu nejlepšímu, a tak se do nejlepší sestavy dostal vlastně jediný forvard, jenž si dokázal udržet dobrou formu po celý měsíc. Bafetimbi Gomis se střelecky prosadil ve všech čtyřech duelech za Swansea, která i jeho zásluhou drží čtvrté místo v tabulce. Gomis je navíc výtečný i v mezihře, zvládá osobní souboje a třeba proti Manchesteru United byl Eurofotbalem za svůj přínos zvolen nejlepším hráčem kola.

Autor: Marek Ustohal

Komentáře (431)

Komentáře k článku naleznete zde.

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.

Registrace nového uživatele