Souhrn Premier League 2008/09 (1)

Také letošní ročník Premier League nabídnul strhující podívanou, ve které se do posledního kola se bojovalo o poháry i o udržení. Pro začátek si připomeňme, jak si vedly celky z dolních pater tabulky.


Loni Wigan bojoval do posledního kola o udržení, letos již měla jeho sezona v Premier League lepší průběh. Svěřenci trenéra Steva Bruce dokonce zasáhli do bojů o evropské poháry. V tom nejdůležitějším ale Latics došel střelecký prach a dlouhá série bez výhry je odsoudila do druhé poloviny tabulky, na 11. místo.

Klub z JJB Stadium si v létě přivedl z egyptského Zamaleku pro většinu fotbalové veřejnosti neznámého útočníka Amra Zakiho. Kdo ho však již dříve sledoval, moc dobře věděl, že je to schopný útočník se zkušenostmi z egyptské reprezentace. Svou třídu Zaki potvrdil po svém příchodu na ostrovy okamžitě. Za podzim nastřílel 10 branek a pohyboval se na čele tabulky střelců. A právě jeho branky táhly Wigan tabulkou vzhůru, po posledním kole roku 2008 se Latics nacházeli na skvělém sedmém místě a na soupeře před sebou, kteří měli větší náskok, ztráceli dva zápasy.

Na jaře chtěl Steve Bruce se svými ovečkami pokračovat v dobývání příček nejvyšších, ale v lednu přišel o druhého útočníka Emila Heskeyho. Toho zlákala Aston Villa. Jako náhrada přišli Mido s Rodallegou, ale přesto se zraky upírali na 26letého Egypťana, který na podzim ohromil Premier League. Jenže Zaki se v novém roce absolutně zadrhl a nedokázal vstřelit jedinou branku. Za vše mluví statistika z prvních devíti zápasů v roce 2009, kdy diváci viděli jen v jednom případě více než jednu branku. A to ještě zřídka byla na straně Wiganu. I po této sérii se ale Latics drželi na dostřel evropským pohárům. Rozhodnutí mělo přijít v posledních kolech a v nich Wigan naprosto vyhořel. V posledních osmi duelech dokázal vyhrát jen jednou, a to až v posledním zápase. Konečné 11. místo je tedy po skvělém podzimu a slabším jaru odpovídající.


Stoke je jedním z nejpříjemnější překvapení letošního ročníku. Ještě v polovině sezóny bylo sice mnohými odborníky odepisováno a pasováno do role outsidera, který se bude rvát o záchranu, nakonec ale předvedlo jízdu, na jejímž konci se raduje ze 12. místa. Takovéto umístění je pochopitelně v prvním roce od postupu do Premier League považováno za úspěch.

Zatímco Hull exceloval v úvodu sezóny, Potters si své nejlepší výkony nechali až na závěr ročníku. Start se Stoke skutečně příliš nepovedl, vždyť z devíti utkání zvítězilo pouze v jednom. Nejpříjemnější duel přišel na začátku listopadu, kdy zvítězilo v utkání s Arsenalem. Fanoušky v té době udivoval svými dlouhými auty především Rory Delap, díky němuž Stoke vstřelilo velký počet branek. Nejméně budou hráči pochopitelně vzpomínat na utkání s Manchesterem United, ze kterého si odnesli prohru 0:5.

Největším problémem svěřenců Tonyho Pulise byly především výkony na hřištích soupeřů, kde vyhráli pouze dvakrát a byli třetí nejhorší z celé soutěže. Navíc se museli stydět za děsivé skóre 16:40. Na vlastním trávníku si ale vše vynahradili a v pohodě tak dokráčeli k záchraně, kterou si bezpochyby zaslouží a mohou se připravovat na svou druhou sezónu v Premier League.


Bolton Wanderers ani letos nedokázal navázat na umístění v první polovině tabulky z let předešlých a podobně jako loni se umístil ve druhé desítce. Po 38 zápasech mu nakonec patří 13. místo. Stejně bodů však mají i Portsmouth a Blackburn, ti však jsou za Trotters vinnou horšího skóre.

Svěřenci trenéra Garyho Megsona se prakticky po celou sezonu pohybovali ve druhé polovině. Zejména úvod ligy se jim ale nevyvedl. Okupování samého chvostu tabulky asi příliš fotbalových fanoušků po deseti kolech nečekalo. Vše však Trotters napravili třemi výhrami v následujících čtyřech zápasech a zisk devíti bodů je okamžitě katapultoval na devátou příčku. Další šňůra zápasů ale již tak úspěšná nebyla a Bolton se uklidil do středu dolní poloviny tabulky. Tam nakonec díky střídavým výsledkům, kdy prohru střídalo vítězství, zůstal až do posledního kola.

Největšími tahouny mužstva byli bezpochyby Kevin Davies a Matthew Taylor, kteří si dohromady připsali 21 branek. Celkově jich Bolton vstřelil 40. Pokud si však budou chtít na Reebok Stadium vzpomenout na roky, kdy hráli Pohár UEFA, budou muset v létě značně posílit.


V porovnání s loňským ročníkem v současnosti v táboře Portsmouthu pochopitelně přílišné spokojení nepanuje. Není se ani co divit, klub z jihu Anglie totiž letos jen paběrkoval a ne zrovna přesvědčivé výkony podtrhly hned dvěma změnami trenérů. Sezónu odstartoval zkušený Harry Redknapp, který se ovšem po pár kolech nechyl zviklat nabídkou Tottenhamu, a tak jeho místo zaujal bývalý výtečný obránce, ale nezkušený kouč, Tony Adams. Také ten se velmi rychle pakoval. Třetím manažerem se stal Paul Hart.

O tom, že právě skončená sezóna nebude žádnou procházkou růžovým sadem, se Pompey přesvědčili velmi rychle. Po prvním kole jim patřilo poslední místo, za což mohla vysoká prohra od Chelsea 0:4. Poté přišla další porážka, tentokráte od Manchesteru United. Nejhorší zápas roku 2008 ale Portsmouth zažil na konci září, kdy utržil debakl v poměru 0:6 od Citizens. Největším problémem party tvořené okolo Petera Crouche a Glena Johnsona byla neschopnost udržet si dobrou formu. Za celou sezónu dokázali vyhrát maximálně dva zápasy v řadě.

Ani v Poháru UEFA nebyl Portsmouth příliš úspěšný, jelikož se se soutěží rozloučil již v základní skupině, když dokázal porazit pouze nizozemský Heerenveen. V FA Cup skončil ve 4. kole, ke jej vyřadil druholigový celek Swansea, Ligovému poháru dal sbohem po prohře s Chelsea. Portsmouth před sezónou žádné velké nákupy nedělal, drahý Peter Crouch se ale týmu vyplatil, jelikož se s 10 brankami stal nejlepším střelcem.


Blackburn před sezonou představil nového trenéra, nástupcem Marka Hughese se stal Paul Ince a Rovers chtěli bojovat o Evropské poháry. Jenže se stalo to, co snad nikdo nečekal. Blackburn sice začal sezonu slibně, když v prvním kole porazil ambiciózní Everton a poté ještě několikrát střídavě bodoval. Zlom však přišel v zápase s Newcastlem. Ten se totiž stal na dlouho dobu pro Rovers posledním vítězným.

Následovala totiž černá série jedenácti zápasů bez vítězství, díky níž tým klesl až na předposlední místo tabulky, s pětibodovou ztrátou na nejbližšího soupeře. Neuspokojivé výsledky si samozřejmě vyžádali svou oběť, Paula Ince. Bývalý hráč Manchesteru United nebo Liverpoolu tak na Riverside po pár měsících neslavně skončil.

Spasitelem se měl stát zkušený Sam Allardyce. A kouzlo Big Sama skutečně zafungovalo. Rovers pod ním v prvních šesti zápasech neprohráli, získali deset bodů a dotáhli se na zbytek ligy, navíc dokonce předskočili Middlesbrough a situace byla o poznání veselejší. Situace vespodu tabulky byla nesmírně vyrovnaná a každé zaváhání mohl znamenat pád o několik příček, naopak výhra znamenala posun vpřed. Blackburnu se dařilo porážet nejbližší konkurenty, nebo s nimi alespoň neprohrávat a posun v tabulce byl zřejmý. Prohry přicházely až na dvě výjimky pouze s týmy Big Four. Ze sestupových příček se Rovers odpoutali po vítězství nad Fulhamem a svou šanci na záchranu již nepustili. V posledních kolech již jen celou situaci kontrolovali a nakonec pod vedením Sama Allardyce skončili na 15. místě.

Letošní umístění je pro tým z Riverside určitě zklamáním, avšak po děsivém podzimu nakonec musí Blackburn 15. pozici přijmout. Příští rok ale určitě sestupový boj nechystá.


Když před sezónou Sunderland začal ve velkém nakupovat, každý mu prorokoval poklidný boj ve středu tabulky, tyto předpovědi se ale v nejmenším nepotvrdily. Black Cats bojovali až do posledního kola o záchranu.

Přitom Sunderland nezačal nijak výrazně špatně, v prvním kole sice podlehl Liverpoolu, náladu si ale zpravil hned o týden později, kdy zvítězil na půdě Tottenhamu. Po šestnácti kolech měl na kontě ovšem pouhých patnáct bodů, a tak se s hráči po 27 měsících rozloučil Roy Keane. Jeho místo zaujal Ricky Sbragia a ze začátku skutečně dokázal tým pozvednout. Výsledky hovoří za vše: výhra 4:0 nad West Bromem, v dalším utkání proti Hullu slavil pro změnu tři body za výsledek 4:1. Poté ale přestalo jeho kouzlo působit, a tak se hráči ze Stadium of Light neustále pohybovali velmi blízko sestupovým příčkám.

S vypětím všech sil a také notnou dávkou štěstí se ale dokázali mezi elitou udržet. V závěru ročníku dopláceli především na mizernou koncovku. Vždyť v posledních třinácti kolech vstřelili pouze jednou více než dvě branky, a to až v posledním kole proti Chelsea, kde ale stejně prohráli. I přesto se však mohou pochlubit hned dvěma desetigólovými střelci - Kenwynem Jonesem a Djibrilem Cissé. Tito dva útočníci se postarali téměř o šedesát procent všech gólů týmu.


Do Premier League se Hull City dostal ze třetího místa ve druhé lize a následném projití přes play off. V nejvyšší anglické soutěži se chtěl podobně jako každý nováček především zachránit a nedával si nijak vysoké cíle. Vstup do prvoligové sezony ale Tigers měli jako ze říše snů a nemohli si na nic stěžovat.

V prvních devíti zápasech totiž svěřenci trenéra Phila Browna až na jedinou výjimku, vysokou prohru s Wiganem, nepoznali hořkost porážky a vyhřívali se na neskutečném třetím místě! Při svém startu si připsali vítězství nad týmy jako Arsenal nebo Tottenham, které svými góly sestřelil Geovanni (v zápase s Arsenalem mu ještě pomohl Cousin). Byl to právě 29letý Brazilec, jenž v létě zamířil z Manchesteru City na KC Stadium a stal se tahounem jednoho z nováčků. Celkově vyšel podzim Hullu náramně. Se sedmi výhrami na kontě, stejným počtem proher a šesti remízami se Tigers vyhřívali na osmém místě, s jednobodovou ztrátou na evropské poháry.

První půlka historicky první sezony v Premier League vyšla Hullu na výbornou a v Kingstonu nad Hullem pomalu začali myslet na jarní část soutěže, v níž chtěli navázat na dobré výkony z podzimu. Kádr byl doplněn o zkušeného Jimmyho Bullarda z Fulhamu, Kevina Kilbanea z Wiganu a z Manchesteru United přišel na hostování nadějný útočník Manucho. Bullard se však naneštěstí pro Hull hned v prvním zápase zranil a se sezonou se rozloučil. Přesto však nikdo nemohl očekávat to, co se stalo. A to obrovský herní propad a výsledkovou mizérii Tigers. Po pohádkovém podzimu spadla na svěřence trenéra Browna těžká deka, z níž se nedokázal pořádně celé jaro vyhrabat. Získaných ubohých osmi bodů v 18 zápasech bylo skutečnou tragédií a Hull se nakonec musel ještě strachovat o záchranu. Rozhodnout mělo poslední kolo, Tigers bojovali nepřímo s Newcastlem a ačkoliv podlehli Manchesteru United, nakonec na KC Stadium vypukla po závěrečném hvizdu radost, protože ani Straky nedokázaly zvítězit a s Premier League se po dlouhých letech rozloučily.


Po šestnácti letech zažijí fanoušci Newcastlu United opět pachuť nižší soutěže. Přitom to není zase tak dávno, co Magpies hráli Ligu mistrů, proháněli celky na horních patrech tabulky. V posledních letech ale padali stále dolů a nejistá situace v klubu vyvrcholila sestupem, jak přiznal samotný trenér Shearer, zaslouženým.

Právě legendární kanonýr, který v Newcastlu strávil část své kariéry, se přitom po konci Joea Kinneara měl stát zachráncem, který tým dovede v poklidu do středu tabulky. Bohužel ale neplatí rovnice, že výborný hráč, rovná se výborný trenér. Shearer týmu nijak výrazně nepomohl, možná právě naopak. Pod jeho velením dokázali hráči porazit pouze předposlední Middlesbrough. Z posledních dvaceti ligových kol pro změnu dokázali dovést do vítězného konce pouhé dvě. Straky doplatily také na velký počet remíz, kterých měly na svém kontě rovných třináct, tedy nejvíce ze všech.

Letošní sezóna byla na St. James Parku ve znamení neúspěchu a zklamání. Ani v domácích pohárech totiž Newcastle nijak neexceloval (ve FA Cupu i League Cupu skončil již ve 3. kole) a jen tak potvrdil trápení, které zažíval po celý ročník. Magpies jsou jedním z nejlépe vydělávajících klubů Anglie, nyní se ale budou muset spokojit s mnohem menšími příjmy, což se určitě projeví na kvalitě kádru. Řada hráčů se už totiž veřejně vyznala, že druhá liga není nic pro ně, a tak můžeme očekávat velkou řadu odchodů a příchodů.


Middlesbrough dlouhá léta patřilo mezi stále účastníky Premier League, nyní ale musí minimálně na rok nejvyšší anglickou soutěží opustit. Klub z Riverside Stadium nezažíval ani v minulých letech nějak šťastné období, letos ovšem vše vyvrcholilo a fanoušci obrečeli sestup. Trenér Gareth Southgate se tak asi bude muset vypořádat s velkým exodusem hvězd týmu.

Boro od začátku sezóny doplácelo na žalostnou koncovku, vždyť jako jediný účastník letošní sezóny se v počtu vstřelených gólů nedostalo nad hranici třiceti branek. Hlavně proto má na svém kontě pouhých sedm vítězství a jen v šesti utkáních dokázalo vstřelit alespoň dvě a více branek. Middlesbrough odstartovalo solidně, hned v úvodních čtyřech kolech uhrálo dvě vítězství, dokázalo konkurovat také Liverpoolu, se kterým ale nakonec prohrálo. Poté však šlo všechno z kopce, body na kontě přibývaly velmi pomalu, a tak se propadlo až na předposlední příčku, která Boro také nakonec zůstala.

Trenér Southgate nedokázal za celou sezónu najít hráče, který by pravidelně dokázal střílet branky, nejvíce jich měl na svém kontě záložník Tuncay, a to sedm. Zbytek týmu se nepřidal a možná také proto Middlesbrough neuspělo ani v FA Cupu, kde skončilo mezi osmi nejlepšími týmy. V League Cupu se pro změnu nedostalo ze 3. kola. Vedení čeká zřejmě velmi těžké léto, jelikož v týmu má řadu hráčů, kteří druhou ligu hrát netouží.


Ze druhé ligy postupoval do Premier League z prvního místa a zároveň se mu dávaly z trojice nováčků největší šance na záchranu. Vždyť West Bromwich Albion ve druhé lize disponoval hráči, kteří byli schopni táhnout tým i mezi anglickou smetánkou. Jenže Baggies očekávání nesplnili, a co víc, nebyli jen nejhorší z nováčků, ale rovnou z celé ligy. Po jediném roce se tak z posledního místa s Premier League loučí.

West Brom se do nejvyšší anglické soutěže vrátil již počtvrté od roku 2002, ale ani letos nemělo jeho účinkování dlouhého trvání. Baggies nezačali úplně špatně. Po deseti kolech měli na kontě tři výhry a jednu remízu a s deseti body se pohybovali na rozmezí sestupového pásma. Jenže do konce podzimu West Bromwich vyhrál již jen dvakrát a klesl na poslední pozici. Útok měl nejméně produktivní v celé lize, za 20 zápasů pouze 16 branek. Ani obrana nehýřila jistotou a počet inkasovaných branek se rovněž blížil nejhoršímu číslu v Premier League. Na jaře byla situace ještě horší. Branek se sice vstřelilo dvakrát více než na podzim, ale obrana se nelepšila a tým pod vedením trenéra Tonyho Mowbray dokázal zvítězit jen třikrát. Ačkoliv o sestupu West Bromu nebylo rozhodnuto, s jeho koncem se počítalo již několik kol před koncem. Nakonec Baggies skončili se stejným bodovým ziskem jako předposlední Middlesbrough.