Souhrn Premier League 2007/08 (1)

Premier League už letos nečeká ani jedno kolo, což značí jediné - ročník 2007/08 skončil. A na řadě je tradiční bilancování, které vám nabízí i redakce Eurofotbalu. Nejprve se podíváme na desítku účastníků, která neměla na boje o titul či pohárové příčky ani pomyšlení. Zklamáním je umístění Tottenhamu nebo Newcastlu, padá trio Reading, Birmingham City a Derby County.


Tottenham je jednoznačně největší zklamání letošní sezóny. Právě Kohouti měli být týmem, který bude prohánět kluby velké čtyřky, případně se pokusí zaujmout příčky zaručující Ligu mistrů, jenže fanoušci z White Hart Lane moc důvodů k radosti neměli. Jejich oblíbenci skončili až jedenáctí.

Že nebude letošní sezóna jednoduchá, naznačilo už první kolo. Spurs zajížděli na půdu Sunderlandu a chtěli se vracet s plným počtem bodů. Vždyť Black Cats byli nováčkem a moc se jim nevěřilo. Ovšem tehdy ještě tým Martina Jola inkasoval gól v závěrečných sekundách a odjížděl s prázdnou.

Tato porážka Tottenham viditelně poznamenala. Lepší výkony stále nepřicházely, a proto se vedení klubu rozhodlo k ráznému kroku. Jako viníka špatného začátku označilo kouče Jola a vyhodilo jej. Na místo zkušeného Holanďana přišel ze španělské Sevilly Juande Ramos. Pod ním se skutečně Spurs zvedli a po pár zápasech se konečně vzdálili sestupovým příčkám.

Žádná zběsila jízda mezi týmy horní poloviny tabulky se ale nekonala, Tottenham na závěr sezóny dlouhou dobu kontroloval svou 11. příčku a nakonec ji udržel i před dotírajícím Newcastlem. Ani v Poháru UEFA parta okolo kanonýra Berbatova nezářila, vypadla už v osmifinále. Avšak jednu trofej si Spurs na své konto letos přeci jen připsali. Ve finále League Cupu porazili Chelsea šťastným gólem Woodgatea a zajistili si tak účast v pohárové Evropě i pro příští ročník.


Jedno z největších zklamání této sezony, to je Newcastle United. Magpies potkala na začátku sezony neuvěřitelná krize, která málem znamenala jejich sestup. Jakmile se však zpátky na hřišti objevil Michael Owen, vrátilo se vše do zajetých kolejí a Straky upalovaly směr horní polovina tabulky. Nakonec sice skončily dvanácté, přesto je to vzhledem k průběhu sezony úspěšné umístění.

Už to vypadalo, že nepomůže ani návrat legendárního Kevina Keegana ke kormidlu. Na konci února čekal Newcastle na výhru deset utkání, k tomu v předešlých osmnácti vydoloval jen dvě výhry! Přesto však Magpies neokupovali žádnou sestupovou pozici a navrátivší se Owen nabádal své spoluhráče k větší sebedůvěře. Nicméně nepomohlo to a Straky podlehly ještě Blackburnu a Liverpoolu, než se konečně daly do kupy. Do konce sezony už Newcastle prohrál jen dvakrát a to v posledních dvou kolech, do té doby si užíval sérii sedmi utkání bez porážky.

Strakám letos podlomila nohy především katastrofální defenziva, která byla třetí nejhorší v lize! Svým dílem k této mizérii přispěl i český internacionál David Rozehnal, jenž raději v zimě potápějící se loď opustil, když přešel na hostování do Lazia. Magpies se ale trápili i vpředu, neboť mají za celý ročník průměr o jen kousek lepší než pouhý gól na zápas. Statistiku vylepšil návrat Michaela Owena, jenž nastřílel nakonec slušných 12 branek.

Je pravděpodobné, že se bude v létě na přestupovém trhu Newcastle řádně ohánět, aby posílil kádr. To naznačují už nynější spekulace, které napovídají, že se vedení Strak nechová nijak skromně. Vehementně údajně touží po získání portugalského talentu Miguela Velosa i jeho krajana Bruna Alvese z Porta. Obranou řadu Magpies by kromě Alvese mohl posílit i Ital Campagnaro.


Middlesbrough letošní sezónu s mladým trenérem Southgatem zvládlo. 37letý kouč dovedl v poklidu svůj tým k záchraně a skončil na 13. pozici.

Ovšem po první polovině sezóny fanoušci moc důvodů k optimismu neměli, jelikož jejich oblíbenci získali pouhých sedmnáct bodů. Zvlášť období od poloviny září do začátku prosince si Boro do rámečku rozhodně nedá, rovných deset zápasů v řadě totiž nedokázalo vyhrát. Nakopnout ho dokázala až výhra nad Arsenalem. Tu navíc hned v dalším kole potvrdilo na hřišti posledního Derby.

Druhá polovina už byla přeci jen růžovější, přesto Middlesbrough stále ztrácelo s kluby, se kterými se to moc nepočítalo. Garetha Southgatea nejvíce určitě mrzí domácí prohra se sestupujícím Readingem nebo Boltonem Wanderers. Naopak jeho tým málem dokázal porazit Arsenalem na jeho hřišti, dále rozdrtil v posledním kole 8:1 Manchester City.

Middlesbrough je tým plný velmi žádaných hráčů. Z obrany se jedná především o německého stopera Roberta Hutha, mezi záložníky je největší poptávka po Stewartu Downingovi a mladém Davidu Wheaterovi. Několik klubů se zajímalo také o útočníka Tuncaye Sanliho, a proto je dost pravděpodobné, že Boro vstoupí do další sezóny oslabené o své největší hvězdy. Už nyní je navíc potvrzen odchod Fabia Rochembacka do Sportingu Lisabon.


Celek Wiganu se v letošní sezóně nepředvedl v právě luxusní formě. V Premier League skončil na čtrnácté příčce, což lze chápat jako úspěch, zejména podíváme-li se na skóre Wiganu, které zní 34:51. Toto číslo o útočnících Wiganu nehovoří právě lichotivě, protože horší skóre už mělo pouze tragické Derby, pro které byla Premier League evidentně příliš velké sousto. Naopak obrana Wiganu může být se svými výkony relativně spokojena - v dolní desítce obdržela po obraně West Hamu nejméně branek. Vzhledem k faktu, že minulý rok Wigan utekl o fous hrobníkovi z lopaty - o své záchraně rozhodl až v posledním kole, kdy v přímém souboji o přežití porazil Sheffield - mohou být jak funkcionáři, tak fanoušci spokojeni.

Jestliže se Wigan nijak neblýsknul v lize, v pohárech to bylo ještě horší. V League Cupu se nechal zostudit hned ve 2. Kole, když prohrál 0:1 s Hull City. V FA Cupu nebyly výkony Wiganských o mnoho lepší - jejich pouť byla ukončena ve 4. kole týmem Chelsea, která Wigan porazila 1:2. Pro příští rok se můžeme nechat překvapit, zda Wigan udrží svoji meziroční vzestupnou tendenci a bude schopen hrát o hranici "top ten", nebo zdali se bude opět potácet nad sestupovou jámou, jako tomu bylo minulý rok.


Překvapením sezony mezi trenéry by mohl být vyhlášen klidně Roy Keane, lodivod Sunderlandu. Ten dokázal obdivuhodně svůj tým pozdvihnout a poměrně s přehledem zachránit. Sunderland nevstoupil do sezony jakožto nováček nejhůře, pak však začala prohra střídat prohru a s Black Cats to šlo z kopce. V krizové situaci se Sunderland nacházel ještě donedávna, nakonec však končí na skvělé 15. pozici s prvoligovou příslušností pro příští ročník v kapse.

Co se letos Sunderlandu povedlo a co ne? Z kladů je třeba vyzdvihout především schopnost Sunderlandu udržet vedení. Nikdy se totiž v právě uplynulém ročníku nestalo, že by šly Black Cats do vedení a nakonec prohráli, přičemž jen třikrát remizovali a devětkrát zvítězili. Naopak pořádně pokulhávala ofenzivní složka mužstva, disponující přitom bývalými oporami Manchesteru United Yorkem a Colem. Pomineme-li Derby a Wigan, střílelo to Sunderlandu letos vůbec nejhůře z celé ligy.

Navíc se ani před vlastní brankou Černé kočky nijak obdivuhodně nečinily, když dovolily, aby jejich brankář za svá záda pustil 59 míčů. Také proto udržela jednička Craig Gordon za 34 utkání jen šestkrát čisté konto. Ať už se ale dařilo Sunderlandu jakkoliv, pokaždé se mohl opřít o vynikající diváckou kulisu na Stadium of Light, jenž byl pátým nejnavštěvovanějším stánkem celé Premier League.

Roy Keane touží po posílení kádru pro příští sezonu. Jeho prioritou však zůstává pokusit se změnit hostování Evanse z Manchesteru United v přestup. Začínající irský kouč taktéž touží po dvojici Francouzů Briand - Cheyrou z Rennes. Na druhou stranu si už čtveřice borců, konkrétně Cole, Harte, Varga a Wright, může hledat nové zaměstnavatele, Keane s nimi už nepočítá.


Pro Bolton znamenala letošní sezóna, podobně jako třeba pro Tottenham, jedno velké zklamání. Wanderers, kteří ještě loni bojovali v horních patrech tabulky a hráli Pohár UEFA, nechytili začátek soutěže a se záchranou měli velký problém. Kolo před koncem si ale účast v příštím ročníku Premier League zajistili a mohou přemýšlet o nápravě.

Tři zápasy, nula bodů. S tak špatným startem určitě nepočítal ani ten největší skeptik. Tým s manažerem Sammym Leem vyhrál z prvních devíti zápasů jediný, a proto si logicky nevysoký kouč balil kufry. Na jeho místo byl po pár dnech dosazen Gary Megson. Ani pod ním zprvu nepřicházelo žádné výrazné zlepšení, ještě před Vánocemi si ale připsal na konto tři vítězství. Především to první mělo velkou cenu, jelikož jej tým vybojoval nad mistrovským Manchesterem United.

Největším problémem bylo pro Bolton po celou sezónu střílení branek. O to větší obavy dostali příznivci při odchodu Nicolase Anelky do Chelsea. Francouzský kanonýr byl do té doby nejlepším střelcem týmu s deseti brankami. I bez něj si ale Trotters poradili a nakonec záchranu ukopali, i když jednu dobu to s nimi nevypadalo moc dobře. Z posledních pěti zápasů ale hned tři vyhráli, dvakrát remizovali a nakonec se zachránili. Gary Megson náročnou misi splnil, pokud nebude však chtít mít podobné problémy i v příští sezóně, musí posílit kádr.


Tým, který neztrácí naději, tak by se dal charakterizovat Fulham - sedmnáctý celek letošního ročníku Premier League. Toto mužstvo se dlouhou dobu drželo na sestupových příčkách, a kdekdo už nad ním lámal hůl, ale nakonec dokázalo sestupu utéci díky své bojovnosti. Londýňané totiž v posledních třech zápasech získali maximum možných bodů. Druhým klíčovým momentem, který zachránil tomuto celku kůži, se zdá být zápas 34. kola, ve kterém Fulham dokázal porazit domácí tým Readingu v poměru 2:0. Reading totiž nakonec sestoupil při shodném bodovém zisku obou celků. Fulham tak skončil sedmnáctý se ziskem třiceti šesti bodů.

Tým tak navázal na své slaboučké výsledky z minulého ročníku nejvyšší anglické fotbalové ligy, kdy byl také zralý na sestup a od sestupové propasti ho dělil pouhý jediný bodík. Fulham se bohužel příliš nezaskvěl ani v pohárových utkáních. V League Cupu Fulham padnul hned ve třetím kole, když na domácím hřišti nestačil na celek Boltonu a podlehnul mu 2:1 v prodloužení. V FA Cupu byla jeho situace ještě o něco horší, Fulham vypadl hned v třetím kole, když nebyl nadvakrát schopen porazit tým Bristolu Rovers. Do příští sezóny jistě čeká Fulham mnoho práce pokud se znovu nechce klepat strachem ze sestupu až do posledního kola.


Jestliže byl tým Fulhamu nazván bojovníkem, který se nevzdává, Reading si jistě můžeme směle označit mužstvem, které usnulo na vavřínech. Tým se totiž držel relativně daleko od sestupových příček ještě několik kol před koncem, ale svým ubohým finišem si vykoledoval sestup. Statistika je až šokující, pokud vynecháme poslední kolo, ve kterém Reading rozmetal neschopné Derby v poměru 0:4, v šesti předcházejících kolech nebyl celek Readingu s to vsítit ani jednu branku a získal pouze dva body za dvě bezbrankové plichty.

Druhá nepříliš veselá statistika nám říká, že obrana Readingu byla v letošním ročníku Premier League druhá nejhorší. Pochybné první místo s přehledem získali obránci Derby, ze kterých si útočníci ostatních klubů nejspíše dělali tréninkové panáky. Přestože obránci Readingu nedosáhli jejich" kvalit", konečný účet šedesáti šesti obdržených branek není nikterak lichotivý.

Ani v pohárech nedokázal Reading zabojovat a dostat se do pozdějších fází - v League Cupu skončil už ve 3. kole po prohře 2:4 s Liverpoolem a v FA Cupu taktéž - zde vypadnul s Kohouty, po úvodní plichtě, v odvetném utkání. Přestože Readingu chybělo málo k záchraně, za svůj ubohý finiš se tak dočkal zaslouženého trestu v podobě sestupu, přesto lze očekávat, že se po bolestném procitnutí Reading vzchopí a už za rok zase zaklepe na dveře nejlepší ligy světa. K čemuž ale Royals již rozhodně nepomůže hned šestice borců. Vedení nepočítá s Johnem Osterem, Ulisesem De La Cruzem, Johnem Hallsem, brankářem Grahamem Stackem, Adamem Bygravem a Aaronem Brownem.


I přes přesvědčivou výhru nad Blackburnem v posledním kole a jiné cenné skalpy, jako byly například ty Arsenalu, padá Birmingham o patro níže. Brums sestřelil do druhé ligy především nevydařený start do sezony, ani nový kouč Alex McLeish pak nedovedl udělat zázraky, leč do posledního kola s Birminghamem bojoval o záchranu. Nakonec Blues končí o bod za prvním nesestupujícím Fulhamem.

Birmingham se letos zapsal do podvědomí fanoušků především domácím únorovým zápasem s Arsenalem, v jehož rámci Taylor brutálně zlomil nohu hostujícímu útočníkovi Eduardovi. Za povšimnutí stojí ale i dvě remízy právě s Kanonýry, když ta druhá započala hlubokou krizi Londýňanů, vysoká domácí výhra nad Tottenhamem i Blackburnem (pokaždé v poměru 4:1). Zkrátka Brums na favority umí a to především na svém hřišti, kde je každým zápasem ženou vpřed tisíce věrných fandů. Právě fanouškovská základna je velkou devízou Birminghamu, což dokazuje i fakt, že si na St. Andrews našlo v průměru na každý zápas cestu přes 26 000 diváku, přičemž maximální kapacita birminghamského stánku činí 29 000.

Nemůžeme však opomenout ani stinné stránky mužstva Birmingamu. Na co se především nemohl Birmingham letos spolehnout, byla obrana, která letos inkasovala nejčastěji hned po Derby, Readingu a Newcastlu. Stejná obranná linie si také často vypomáhala nečistými zákroky a bývá soupeři označována za vůbec jednu z nejnepříjemnějších. 69 žlutých karet a k tomu tři červené, to je nechvalná bilance Blues.

Vyvrcholením nevydařené sezony se pak po posledním kole stal čin Davida Sullivana, spoluvlastníka klubu, jenž reagoval na narážky fanoušků prodejem svého podílu. Zároveň se tvrdě opřel do bývalého kouče Brums Stevea Bruce, který měl údajně nakoupit "kupu smetí", konkrétně například brankáře Kingsona a beka Queudrueho. Klubu nebude v příští sezoně pomáhat ani Zarate, jehož lákají přední anglické kluby.


Pride Park, to je sídlo Derby County. V překladu do češtiny označuje slovíčko "pride" chloubu, potažmo pýchu. Na své letošní výkony však Rams nemohou být pyšní ani z legrace. Kdekdo si řekne, co vlastně tento tým v první lize pohledával? Derby hlavně obohacovalo skóre slavnějších celků o další a další plusový bod. Pro svěřence Paula Jewella však byla prvoligová sezóna dozajista cenná zkušenost, leč drsná. Berani trhali po celou sezonu jeden nechvalný rekord za druhým. Výsledkem toho všeho pak byl nejmenší počet získaných bodů v celé historii Premier League.

Nejlepší střelec mužstva? Kenny Miller, 4 góly! Ne, to není apríl, je tomu skutečně tak, a to byl navíc tento forvard nejvytíženějším hráčem celého Derby. Jen pro srovnání: Tolik gólů nastříleli v Gambrinus lize před posledním kolem například i obránci Horejš s Trousilem. Samozřejmě, soupeři v Premier League se ani zdaleka kvalitou neblíží těm v domácí soutěži, přesto taková statistika zarazí.

Pokud se ptáte na defenzivní činnost Beranů, naběhli jste si ještě víc. 89 inkasovaných gólů, to je vizitka obranářů Derby. O celých dvacet branek tak překonali obrannou řadu Sunderlandu ze sezony 2005/06. Stejný tým také právě díky Rams už nedrží smutný rekord nejhoršího týmu historie Premier League. Tehdy Black Cats získalyi15 bodů, tedy o čtyři více než letos Derby.

Vzhledem ke statistice Gambrinus ligy sledující návštěvnost soutěže je však až s podivem, že na zápasy Beranů zavítalo v součtu více než 610 tisíc diváků, přestože má Pride Park kapacitu něco kolem 33 a půl tisíců přihlížejících. K dobru lze Derby přičíst také fakt, že ani zdaleka nepatřilo po celý průběh ročníku k nejtrestanějším týmům a v tabulce obdržených žlutých karet skončilo přesně v polovině, přičemž se červenalo jen jednou před obličejem Lewise. Tak jako tak si při svém návratu mezi anglickou fotbalovou smetánku uřízlo Derby pěknou porci ostudy.