Sněžné dělo z Kodaně zmrazilo Prahu

Byl sychravý den, fotbalového svátku čas, když se přes sedmnáct tisíc natěšených fanoušků chystalo na zajímavý večer, strávený u nejpopulárnější hry naší planety. Místo tolik vzývaného úspěchu českého fotbalu se však dostavilo pouze obrovské zklamání a rozčarovanost.

Pražané, oblečení do rudých dresů, totiž předvedli snad nejhorší zápas podzimu. Ano, indispozice stoperské dvojice Řepka-Hubník byla znatelná. Nejde s ní však omlouvat nedostatek pohybu, nepřesnost přihávek, nepřítomnost základní komunikace a neexistující záložní řadu. Sparta tak opět doplatila na stejný problém, jako v minulé sezoně. Totiž statickou hru a neviditelný "střed".

Začněme však popořadě, tedy obranou. V jejím středu nastoupil vedle už ozkoušeného Hohenedera defenzivní záložník Hušek. V jeho případě je určitě na místě pochválit ho, kterak se s nepříjemnou úlohou popral. Menší radost však způsobila jeho nekomunikativnost. Měl to být totiž on, kdo převezme řídící úlohu obranných zákopů, což se však po hříchu nedělo. Místo slov tak byly už z dálky viditelné zlé pohledy, které na sebe obránci vrhali, když znovu a znovu chybovali v poziční hře, přebírání hráčů či vytváření ofsajdových pastí. Oba krajní beci, Pamić s Kušnírem, se do hry dostávali daleko méně, než jsou diváci zvyklí. Chorvatský legionář se v úvodu utkání snažil, ovšem kromě dvou pozdravů do horních řad hlediště se ukázal jen zbytečným a hlavně nesmyslným vyloučením, když druhou žlutou kartu dostal po ukázkovém "rupnutí nervů". Z toho mála, co bylo k vidění, je možno pochválit snad jen Kušníra. Ten se alespoň snažil. Navíc si dokázal udržet (slabý) standard, když střídal světlé okamžiky s těmi o poznání tmavšími. Jeho centrům scházela přesnost, jeho útokům nápaditost a soubojům "jeden na jednoho" technická kvalita.

A pomalu se tak dostáváme k tomu, co bylo nejpatrnější. Nebojím se nazvat hru Sparty zoufale špatnou. Nalijme si čistého vína, Pražané byli o třídu, možná snad až o dvě, horší, než dánský soupeř. A to už přestává být sranda! Jestliže nejsme schopni hrát alespoň "jakous - takous" vyrovnanou hru s Kodaní, pak jsou na místě obavy, jestli se vůbec někdy podíváme na Stadio Olympico či do Allianz Areny. Protože i předkola Ligy mistrů pro nás budou přetěžká už v soubojích s týmy jako je Tiraspol, natož pak souboje s předními evropskými týmy v dalším předkole této soutěže.

Vraťme se ale k rozboru. Jmenovitý rozbor zálohy je zbytečný. Selhala celá! Je to smutné poznání, ale ať už jsme se podívali na Zemana, který se sice občasně snažil obejít protihráče rychlostí či kličkou, nebo na Kucku, jehož zpracování nebylo o nic lepší, než originálnost odpovědí trenéra Chovance v pozápasovém rozhovoru. Jednoduše, záloha na hřišti nebyla. Jeden z mála vyhraných osobních soubojů si připsal až navrativší se Kladrubský. Přejít přes protihráče byl ve středeční sněžné smršti úkol stejně obtížný, jako schválení Lisabonské smlouvy. Zpracování přihrávky na pár metrů se nepovedlo či trvalo tak dlouho, až byl míč zkrocen spíše pro protihráče, než pro vlastní potřebu. Samotný pohyb všech hráčů byl, promiňte mi to slovo, ubohý!

A dostáváme se k útoku. Ten to měl až příliš těžké. Holenda se snažil. On sám nic moc nepokazil, protože neměl co. Míč se k němu nedostal, pokud se stal zázrak a balón k němu skutečně proskotačil, většinou to bylo v tak obtížné pozici, že ani daleko lepší hráči by si s tím neporadili. Wilfried neměl svůj den. Prohrál tolik osobních soubojů, co za celý pozdzim. Míč zpracovával kamkoliv jinam a pro kohokoliv jiného, jen ne tak, jak potřeboval. Střídající Kadlec se snažil, běhal, dělal všechno pro to, aby alespoň on neupadl do podprůměru týmu. Bohužel, stejně jako jedna vlaštovka jaro nedělá, ani mladý akční sparťan z bídy fotbal nevytvoří.

Jediným záslužným počinem Letenských je počet fanoušků a jejich aktivita po celý zápas. Přestože jim bylo jasné, že večer rozhodně nebude patřit jejim miláčkům, vytrvale podporovali a když už šlo do tuhého, udělali si radost prozpěvováním koled či skandovaným pokřikem "Bojujte". Nebýt ubohého činu vhazování dělbuchů a světlic z jejich sektoru, zasloužili by si za svůj výkon čistou jedničku. Takhle však celé své jednání znehodnotili.

Na tenhle večer doporučuji raději rychle zapomenout. Kodaň byla lepší, sparťané předvedli hrůzostrašný výkon. Nevedlo se nic, kazilo se všechno a jedinou pozitivní věci je již zmíněných sedmnáct tisíc diváků, kteří nezlomili nad svým týmem hůl ani při nepříznivém vývoji.