Scudetto se zatím nestěhuje - ohlédnutí za Serií A v sezoně 2019/2020

"Ciao, ragazzi..!" Víc jak osm let už třímá titul v rukou Juventus. Ani sezona 2019/2020 nepřinesla změnu, byť na rozdíl od minulých let to nebylo tak suverénní. Stará dáma byla první jen o bod před druhým Interem. Herně ale Sarriho tým vůbec nepřesvědčil a po vyřazení z Ligy mistrů byl někdejší kouč Neapole a Chelsea odvolán.

Vedení Bianconeri pak šokovalo a do role nového trenéra jmenovalo zcela nezkušeného, leč oblíbeného Andreu Pirla.

Druhý v tabulce skončil Inter Milán, ve vůbec první sezoně pod impulzivním trenérem Antoniem Contem. Šance na titul měla i neobvykle produktivní Atalanta Bergamo a především stabilizované Lazio. Až příliš pozdě začali sbírat body AS Řím, AC Milán a Neapol. Zklamaly i další týmy jako Fiorentina nebo FC Turín. Serii A minimálně na rok opouští SPAL, Brescia a Lecce, spolu s českými hráči Alešem Matějů, Jaromírem Zmrhalem a Antonínem Barákem. Italskou ligu už nebude hrát ani Ladislav Krejčí, který z Boloni přestoupil do Sparty.

Juventus "utrpěl" další titul, už devátý v řadě

Maurizio Sarri získal s Juventusem titul a ten už mu nikdo neodpáře. Historie už se nebude ptát, jakým způsobem k němu Stará dáma dokráčela. Můžeme si o hře myslet cokoliv, ale pravdou je, že Juve nasbíralo nejvíc bodů a tudíž bylo jednoduše řečeno znovu v Itálii nejlepší.

Juventusu vyšel začátek sezony. Neporazitelnost držel prvních čtrnáct kol, ale podobně si vedl i největší konkurent - Inter. Derby d'Italia bylo na programu už v 7. kole na San Siru a turínský gigant byl úspěšnější (2:1). Stopku vystavilo Sarriho svěřencům až Lazio Řím (1:3), které v tu dobu rozjelo neuvěřitelnou sérii jedenadvaceti zápasů bez porážky. Právě Biancocelesti se stali nejvážnějším konkurentem a kdo ví, jak by to celé dopadlo nebýt koronaviru. Juventus do propuknutí pandemie prohrál ještě dvakrát, ale držel se na čele. Zlom nastal až počátkem července. V neuvěřitelném kolotoči zápasů vyhrála Stará dáma jen dva zápasy, v boji o titul ji ale ani tak nikdo přeskočit nedokázal.

Bianconeri nakonec získali 83 bodů, což je ze všech devíti titulů od roku 2012 nejmenší počet. Přičteme-li k tomu porážku ve finále Coppa Italia od Neapole a především vyřazení z Ligy mistrů od Lyonu, nemohl to Maurizio Sarri ustát. Jeho předchůdce Massimiliano Allegri mu zanechal silný tým, opírající se o světové hvězdy Cristiana Ronalda, Paula Dybalu nebo Giorgia Chielliniho. Posledně jmenovaný sezonu promarodil, Paula Dybalu Sarri nepochopitelně nechával na lavičce a Ronaldo leckdy sám na všechno nestačil. U fenomenálního Portugalce se na chvíli zastavme. Pětatřicetiletý rodák z Madeiry rozhodně nepatří do starého železa, ve svém věku dokázal nastřílet 31 ligových gólů. Paulo Dybala jich měl jedenáct a kritizovaný Gonzalo Higuaín jen osm. Mnohé možná překvapí, že čtvrtým nejlepším střelcem byl stoper Matthijs de Ligt.

Už teď je jasné, že získat desátý titul v řadě bude nesmírně obtížné. Nový trenér Andrea Pirlo se ujal složité role a jak na tom Stará dáma bude, ukáže až nová sezona. Její ambice ale budou znovu nejvyšší a hlavním cílem nadále zůstane zisk ušatého poháru.

Inter, Atalanta, Lazio...

Největším konkurentem Staré dámy měl být Inter Milán s trenérem Antoniem Contem. Nerazzurri skončili loni sezonu na čtvrtém místě a letos chtěli konkurovat více. To se pod novým lodivodem povedlo, byť někteří fanoušci mohou být lehce zklamáni. Inter totiž postupně odpadal a zpátky do hry ho vrátila až mizerná forma Juventusu po koronavirové přestávce. Reálně byl titul stále daleko, ale suma sumárum šlo pořád o nejlepší sezonu od roku 2010/2011. Navíc došlo k celkovému zkvalitnění kádru a v příští sezoně se bude na co těšit.

Otázkou je tak trochu budoucnost Antonia Conteho. Emotivní kouč se nebojí o problémech mluvit nahlas a nejednou se opřel do klubového vedení. Potěšily výkony útočníků Lautara Martíneze, který je spojován s odchodem do Barcelony i Romela Lukakua. Hru osvěžili i Ashley Young nebo Alexis Sánchez a velkým příslibem jsou výkony mladého Alessandra Bastoniho, který nechybí ve výběru nejlepších mladých hráčů. "Dlouho jsem váhal, jestli sem nezařadit spíš Marashe Kumbullu, ale nakonec volba padla na rodáka z Casalmaggiore. Metr devadesát vysoký stoper se v Conteho systému se třemi stopery rozhodně neztratil a ukázal náznaky svých možností. Suverénně obstál proti zkušenějším soupeřům a za 30 soutěžních duelů ukázal, že v jednadvaceti letech může mít před sebou v Interu výbornou budoucnost," okomentoval svoji volbu výběru mladých hráčů Ondřej Pražák.

Třetí příčku obhájila Atalanta Bergamo, pro mnohé vůbec nejsympatičtější tým na Apeninském poloostrově. Už loňský ročník byl historický a s postupem do Ligy mistrů se očekávalo, že klub z boje o TOP 4 vypadne. Začátek byl pro Gasperiniho svěřence složitější, Atalantě se nedařilo a v Lize mistrů to vypadalo na pořádnou ostudu. Jenomže pak se lombardský celek rozjel a nezastavil ho ani koronavirus, který v oblasti Bergama udeřil vůbec nejsilněji v celé Evropě. Atalanta ničila jeden tým za druhým, ale jakým způsobem....!
Zde je přehled některých výsledků:

Sassuolo - Atalanta 1:4
Atalanta - Udinese 7:1
Atalanta - AC Milán 5:0
Atalanta - Parma 5:0
Turín FC - Atalanta 0:7
Lecce - Atalanta 2:7
Atalanta - Brescia 6:2

Atalanta byla nejproduktivnějším týmem ligy - 98 nastřílených gólů! Jenom pro srovnání, první Juventus dal 76 branek. Sezona navíc pro Bergamo nekončí, ve čtvrtfinále Ligy mistrů se Gasperiniho tým utká s PSG, jako poslední zástupce Serie A v milionářské soutěži.

Liga mistru už čeká v příští sezoně i na SS Lazio. Římský celek prožil turbulentní sezonu a i když se závěr nepovedl, pořád je co slavit. Biancocelesti udrželi kádr pohromadě a to se ukázalo být velkým kladem. Poprvé od roku 2000 se začalo v souvislosti s Laziem mluvit o titulu a to po dlouhé sérii neporazitelnosti dost vážně. Před koronavirem ztrácelo Lazio na vedoucí příčku jen jeden bod a stále si drželo neporazitelnost. Přestávka ale týmu ublížila, protože s obnoveným startem přišlo na scénu úplně jiné Lazio. Ztráta dvoubrankového vedení na půdě Atalanty a porážka 2:3 odstartovala velké trápení. Lazio ještě zvládlo urvat výhry nad Fiorentinou a Turínem, ale pak už spíše prohrávalo. V dalších pěti kolech nevyhrálo a bylo po nadějích na titul. Čtvrté místo si Inzaghiho parta pohlídala, ale jistotu Ligy mistrů získala teprve nedávno v souvislosti s vyřazením městského rivala AS Řím z Evropské ligy. Potěšující jsou rozhodně výkony Cira Immobileho, tenhle chlapík nastřílel úctyhodných 36 ligových branek.

Evropská liga připadla zklamaným velikánům

Právě AS Řím zakončil sezonu na pátém místě a to je z celkového hodnocení určitě zklamání. Sezona 2019/2020 bohužel nepoznala ryzí boj o Ligu mistrů, protože první čtyři celky měly velký náskok. AS Řím se poprvé představil pod trenérem Fonsecou a přes problémy v první polovině sezony se nakonec dostal do dobré formy. S uzdravením Nicóly Zaniola síla kádru vzrostla a Řím nakonec bez problému udržel páté místo a účast v základní skupině Evropské ligy. Vlci se navíc mohou těšit na změnu majitele, do konce měsíce by měla být hotová transakce a novým vlastníkem by se měl stát americký miliardář Dan Friedkin.

Změna vlastníka se dlouho propírá i u AC Milán. Rossoneri prožili další sezonu zklamání a zároveň sezonu velkých nadějí. Jinými slovy právě skončený ročník měl v Miláně dvě fáze - před příchodem Zlatana Ibrahimoviće a po jeho příchodu. Sezonu začali Rossoneri katastrofálně, vůbec nejhůř v moderní historii. Sázka na Marca Giampaola se ukázala jako velmi špatná a slavný klub měl po několika kolech blíže k sestupu, než k pohárům. Když pak AC prohrálo 22. prosince 2019 na půdě Atalanty 0:5, bylo ponížení kdysi slavného giganta dokonáno. To už se na jeho lavičce rozkoukával Stefano Pioli, který odvolaného Giampaola nahradil. Herně a výsledkově se začal padlý gigant zvedat ze dna a po koronavirové přestávce byl nejlepší v celé Itálii. To muselo fanoušky hodně potěšit. Na lepší jak šesté místo to ale nestačilo. Klub následně podepsal novou smlouvu s Piolim a očekává se i podepsání Zlatana Ibrahimoviće. Zůstává i brankář Gianluigi Donnarumma, který ve svých 21 letech odchytal už dvousté ligové utkání!

Tradičním pronásledovatelem Juventusu měla být SSC Neapol. Pod Vesuvem ale nezastihli začátek a to stálo místo Carla Ancelottiho. Nástupcem se stal jeho svěřenec z Milána Gennaro Gattuso. Podobně jako Řím i Milán začala Neapol sbírat body pozdě a do bojů o TOP 4 se nestihla zapojit. Útěchou Partenopei je zisk Italského poháru. Zároveň jde o první trofej, kterou Gennaro Gattuso coby hlavní kouč získal.

Ti další....

Vynikající sezonu měly Sassuolo, Hellas i Parma. V kádrech všech tří celků se mísila zkušenost s talentovaným mládím. Ve velkou oporu Neroverdi dorostl Manuel Locatelli a někteří fanoušci AC Milán stále litují jeho odchodu. Sassuolo opět platilo za nepříjemný tým, který dokáže trápit zvučnější celky, koneckonců Inter Milán by zase mohl jednou vyprávět. Vyplácí se i sázka na kouče Roberta De Zerbiho, který už je u týmu dva roky.

Podobně cenné služby odvádí Hellasu Ivan Jurić, chorvatský trenér navíc prodloužil smlouvu. Konečné postavení Hellasu tipoval jen málokdo. S jediným zástupcem města Verony se počítalo spíše do bojů o záchranu, ale klub překvapil. Je ale velká škoda, že nejvyšší soutěž nehraje i Chievo, fanoušci by si veronské derby jistě zasloužili.

V první polovině tabulky se usadila i Parma, tažená talentovaným Dejanem Kulusevskim. Ten už patří Juventusu a sezonu strávil ve městě šunky na hostování. "Hráč, který na mě z těch nejmladších zapůsobil nejvíc. Svou schopností rozhodovat zápasy, svou rychlostí i technikou a taky svou obrovskou chutí do hry. Do všeho šel naplno, trenér D‘Aversa se na něj mohl spolehnout ve všem a Kulusevski prokázal dostatek zdravého sebevědomí. V letošní sezoně dal na svůj věk úctyhodných 10 branek a po právu byl vyhlášen nejlepším mladíkem ligy," dodal na adresu mladíka Ondřej Pražák.

Druhá polovina tabulky se zachraňuje...

Nikdo, ale vůbec nikdo umístěný ve druhé polovině tabulky nebyl boje o záchranu ušetřen. I když se postupem času vyprofilovaly tři-čtyři nejslabší týmy soutěže, reálně hrozil sestup každému. Velké zklámání prožili v Toskánsku ve Florenii nebo v Boloni.

Fiorentina navázala na trápení z předchozí sezony, přestože se v jejím kádru vyskytují zajímaví hráči v čele s Franckem Ribérym nebo Federicem Chiesou. Góly měl obstarávat Patrick Cutrone, jenomže síla na papíře a na hřišti, to je něco docela jiného. Vinenzo Montella byl po špatných výsledcích opět odvolán a jeho místo zaujal někdejší hráč Violy Giuseppe Iachini. Výsledky pod Iachinim nebyly o moc lepší, ale v závěru sezony se přeci jenom stabilizovaly a Fiorentina se ještě stihla vyškrábat na jedenáctou příčku.

Hned za ní skončila Boloňa. Předchozí sezona slibovala lepší zítřky, ale opak byl pravdou. Středem pozornosti byl srbský kouč Siniša Mihajlović, bojující se zákeřnou leukémií. V úvodu sezony několikrát chyběl a Boloňa nedokázala bez jeho účasti pravidelně sbírat dobré výsledky. Dlouhodobě se nedokázal prosadit ani český reprezentant Ladislav Krejčí, jenž se po sezoně vrátil do pražské Sparty. Příslibem byly výkony Musy Barrowa. Další talent z Atalanty a další potenciální prodej v řádech desítek milionů. Jak je to jenom možné, že hráč, který v Atalantě na podzim podává tristní výkony, se na jaře promění v "monstrum"? Jasně, z části za to vděčíme Mihajlovićovi, který z něj vymačkal maximum i přesto, že ho poslal na křídlo. A v něm se Barrow naplno projevil. Devět gólů za 18 zápasů, tomu říkám dobrá práce.

Svůj řekněme standard předvedlo Udinese. Pod Lucou Gottim se výrazně zvedlo až v závěru, kdy to potřebovalo jako sůl. Luca Gotti se pak dočkal i odměny a s klubem na severu Itálie podepsal novou smlouvu.

Skvěle do sezony vstoupilo Cagliari. Pod Rolandem Maranem se dostalo na pozice zaručující Ligu mistrů, jenomže to nedokázalo udržet a následoval dlouhý a bolestivý pád tabulkou. Vedení to neuneslo a odvolalo Marana, nicméně pod Walterem Zengou žádného zlepšení nedosáhlo a tak se po sezoně pakoval i on. Od nové sezony povede Sardiňany Eusébio Di Franceso.

Dovedete si představit Serii A bez janovských celků? Něco takového vážně hrozilo. Sampdoria i CFC Janov se zachraňovaly. Chvílemi to vypadalo, že se oba celky z přístavního města předhání v tom, kdo sehraje horší představení. Sampdoria se ale nakonec zvedla, když na její lavičku dorazil oceňovaný zachránce Claudio Ranieri. Svým dílem k tomu přispěl i český reprezentant Jakub Jankto. A CFC si nakonec taky poradilo, i když to tedy byly nervy. Grifové se zachránili až díky jasné výhře 3:0 nad Hellasem v posledním kole.

Oba celky určitě patří mezi největší zklamání sezony. Mezi ně se v tabulce vklínil FC Turín. Loni se probojoval do Evropské ligy, ale na začátku sezony nezvládl předkolo a pak vlastně i celou sezonu. I v Turíně proběhla trenérská rošáda a Waltera Mazzarriho nahradil v průběhu roku Moreno Longo. Vzhledem k bídné sezoně je možná na čase realizovat přestup Andrey Belottiho, nebo doufáte u Býků v lepší příští sezonu?

Nejvyšší soutěž se v příštím ročníku nebude týkat SPALu, Brescie a Lecce.

Lecce bojovalo o přežití do posledního kola, právě v něm ale nemělo situaci ve svých rukách a koneckonců tak jako tak ji nezvládlo. Pro českého fanouška je to škoda, protože směr Serie B nabírá i Antonín Barák. Lecce mělo pod Fabiem Liveranim špatné výsledky, čas od času dokázalo získat tři body, ale v konečném součtu to prostě nestačilo.

Zklamala Brescia, v jejímž kádru jsou i Češi Aleš Matějů a Jaromír Zmrhal. Velkým tématem se staly výkony Sandra Tonaliho, jenž má před sebou skvělou budoucnost a již tradičně chování Maria Balotelliho. Ještě zpátky k Tonalimu, zatím je nejblíže přestupu Inter, ale do hry se vložil i AC Milán a celou situaci sledují i další velké kluby.

Úplně poslední skončil ferrarský SPAL, s vůbec nejhorší ofenzívou v lize. Ono to asi není zas takové překvapení. Těžko můžete dávat víc branek, když největší hvězdou vašeho útoku je Andrea Petagna. Což je sice sympatický střelec s nesporným čichem na góly a Neapol v něm má zajímavou posilu, ale sám to prostě nevytrhne. Druhý nejlepší střelec týmu, záložník Mattia Valoti, dal jen 5 gólů. SPAL skončil poslední a nasázel do sítí soupeřů jen ubohých 27 branek. A s průměrem 0,7 gólu na zápas se zachraňuje těžko.


Nejlepší podle Ondřeje Pražáka:
3-4-3:
Wojciech Szczęsny (Juventus) - Chris Smalling (AS Řím), Francesco Acerbi (Lazio) Stefan de Vrij (Inter) - Dejan Kulusevski (Parma), Josip Iličić (Atalanta), Luis Alberto (Lazio), Theo Hernández (AC Milán) - Ciro Immobile (Lazio), Romelu Lukaku (Inter), Cristiano Ronaldo (Juventus)

Nejlepší podle Ondřeje Linharta:
4-3-3:
Pierluigi Gollini (Atalanta) - Robin Gosens (Atalanta), Francesco Acerbi (Lazio), Stefan De Vrij (Inter), Theo Hernández (Milán) - Dejan Kulusevski (Parma), Josip Iličič (Atalanta), Luis Alberto (Lazio) - Cristiano Ronaldo (Juventus), Ciro Immobile (Lazio), Romelu Lukaku (Inter)

Nejhorší podle Eurofotbalu:
3-4-3:
Ionut Radu (Parma) - Daniele Rugani (Juventus), Gianluca Mancini (AS Řím), Simon Kjaer (výkony v Atalantě) - Federico Bernardeschi (Juventus), Aaron Ramsey (Juventus), Milan Badelj (Fiorentina), Hirving Lozano (Neapol) - Patrick Cutrone (Fiorentina), Simone Zaza (FC Turín), Mario Balotelli (Brescia)

Nejlepší trenér podle Ondřeje Pražáka:
Roberto De Zerbi (Sassuolo)
V téhle kategorii jsem trochu váhal. Nabízel se Sarri jakožto trenér mistrů, ale na jeho fotbal se objektivně až příliš často nedalo dívat. Gattuso se ještě má co učit a Fonsecův tým prodělával jednu krizi za druhou. Conteho sráží neustálá diskuze a nespokojenost vůči všem a všemu. Gasperini by si pomyslné vítězství taky zasloužil. Překvapením sezony pro mě osobně byly výkony Hellasu a Sassuola. Vzhledem k menším zkušenostem a mnohem atraktivnější hře volím právě jednačtyřicetiletého trenéra Neroverdi Roberta De Zerbiho. Díky za trojlístek Berardi, Caputo a Boga.

Nejlepší trenér podle Ondřeje Linharta:
Gian Piero Gasperini (Atalanta)
Kdy jindy mohli přijít pochybnosti, než právě v této sezoně. Atalanta měla zasebou historickou sezonu, skončila v tabulce třetí a dostala se do Ligy mistrů. Gian Pier Gasperini to dokázal zopakovat, zvládl skloubit těžké zápasy v lize i v pohárech a k tomu byl jeho tým nejproduktivnější. Atalanta zkrátka dělala radost a nejvýraznější je Gasperiniho podpis.

Top 3 zklamání:
Nulová ofenziva Spalu
Podzimní výkony AC Milán
Ztráta formy Lazia po koronavirové pauze

Top mladí hráči do 21 let:

Dejan Kulusevski, 20 let (Parma)
Mussa Barrow, 21 let (Bologna)
Alessandro Bastoni, 21 let (Inter)
Gianluigi Donnarumma, 21 let (AC Milán)


Dojemný vzkaz Ciccia Caputa

"Andrá tutto bene. Restate a casa." Všechno bude dobré. Zůstaňte doma. Tohle jsou slova, která Itálie nutně potřebovala slyšet. Začátkem března dosahovaly počty mrtvých i nakažených v rámci Itálie svého maxima. Pár dní předtím se zkušený střelec Sassuola Ciccio Caputo pokoušel uklidňovat zdrcené a vyplašené Italy jasnou zprávou, kterou ukázal do kamery po vstřelení gólu do sítě Brescie.

Atalanta utržená ze řetězu

La Grande Bellezza. Jméno slavného filmu Paola Sorrentina dobře vystihuje úžas, který v mnoha fanoušcích zanechával herní projev Atalanty. Ani Lazio v první půli nehrálo špatně, ale na Atalantu se prostě nechytal nikdo. Serie A, Liga mistrů, v plné síle, oslabená, všechno jedno. Atalanta to doslova mlela a Gasperiniho majstrštyk okouzloval Itálii. A nejvíc jsem si to samozřejmě užil ve chvíli, kdy Atalanta umlčela hejtry Serie A svými výkony proti Šachtaru a Valencii. V sezoně se La Dea povedlo třikrát nasázet sedm gólů za jeden zápas!

Výprask Milána v Bergamu

Pro fanoušky slavného velkoklubu noční můra a příšerný "dárek" k Vánocům. Když Rossoneri před vánočními svátky vybouchli v Bergamu 0:5, ocitl se slavný klub definitivně na kolenou. Podzimní část sezony byla v Miláně jednou z nejhorších vůbec a debakl na půdě Atalanty to dvakrát podtrhl. Naštěstí ode dna je možné se odrazit a přesně to Rossoneri učinili.

Návrat Zlatana Ibrahimoviće

Pro Calcio to byla prvotřídní událost. Takřka čtyřicetiletý Zlatan Ibrahimović se vrátil na San Siro, kde v letech 2010-2012 už jednou působil. Humbuk kolem jeho příchodu byl podobný tomu z roku 2010 a Švéd znovu nezklamal. Jeho role ale byla jiná, poslední pamětník titulu z roku 2011 měl zlomenému týmu pomoci psychicky a to se dokonale podařilo. Krom toho se v závěru sezony slušně rozstřílel.

Rekordní Ciro

Ciro ve vrcholné formě. Numero uno. Dlouho sváděl italský snajpr boj na dálku s hvězdným Cristianem Ronaldem, ale nakonec vyhrál. Pravda, někomu může vadit vyšší počet penalt (14), které Ciro zahrával, ale faktem je, že i to jsou góly. A celkově jich rodák z Torre Annunziata nasázel úctyhodných 36! Tím dorovnal dosavadní rekord Gonzala Higuaína ze sezony 2015/2016. Capocannoniere.

Gattusův velký moment

Zvedněte ruku, kdo jste si myslel, že Gennaro Gattuso bude v Neapoli úspěšný. Po Ancelottim. Hned první rok. No, moc nás nebylo. Ale Gattuso se s typickým zapřením a nezlomnou vůlí, kterou ukazoval už jako hráč, pustil do nového projektu. A přiznejme si, že si vedl nadmíru dobře. Ukázal, že má nejen charisma a dokáže vtisknout týmu nějakou tvář, ale na jeho fotbal se mnohokrát velmi dobře koukalo. Dočkal se i trofeje, když ve velmi napínavém finále Coppa Italia porazil slovutný Juventus, velkého favorita celé soutěže a aktuálního mistra. Gratulace.

Petrachiho brzký konec v AS Řím

Petrachi byl jedním z hlavních strůjců úspěchů turínského FC. Měl čich na skladbu kádru, dobré trenéry a uměl něco, co se ve vrcholovém managementu fotbalového klubu extrémně hodí - levně nakoupit a draze prodat. Není divu, že právě tyto atributy zalichotily klubu, který podobnou strategii potřeboval jako sůl. Jenže už samotný začátek jeho angažmá ve Věčném městě začal negativně. Ostrým sporem mezi oběma kluby, neboť Urbano Cairo tvrdil, že Petrachi jednal jako sportovní ředitel AS ještě v době, kdy byl zaměstnancem Turína.

A v negativním duchu angažmá Petrachiho pokračovalo. Posily, které přivedl, velký ohlas nevzbudily. Teď s odstupem času mu sice musíme dát mírně zapravdu, protože Villar s Pérezem začínají vypadat k světu a Smalling byl geniální tah, ale co na tom. Po dobu karantény se Petrachi stáhl do domovského Lecce a s kádrem nekomunikoval. Neváhal zpražit fotbalisty za nízké nasazení přes média a když se mu jejich výkon nepozdával v zápase, vletěl do kabin a seřval je. Což pacifisticky laděnému Fonsecovi a jeho stoickému klidu rozhodně vadilo.

Nejednou použili sportovní novináři v Římě úsloví slon v porcelánu. Vrchol všeho byl, když velký šéf Jimmy Pallotta v jednom z rozhovorů vyzdvihl práci trenéra, týmu i realizačního týmu, ale na Petrachiho zapomněl. Nasupený funkcionář se cítil přehlížen a majiteli AS poslal podle všeho dost pikantní zprávu. Není divu, že se jejich cesty rozešly ve zlém a Petrachi byl nejprve suspendován a následně definitivně odejit.

Eysseric hráčem dvou týmů za jedno kolo

Valentin Eysseric se zapsal do historie Serie A. I když ne způsobem, o jaký by stál. Jako první fotbalista v historii totiž zasáhl během jednoho kola do zápasu jako hráč dvou týmů. Coby hráč Fiorentiny nastoupil na poslední minuty utkání s Římem dne 20. prosince 2019. V rámci 17. kola. V tomto kole se do sebe měly pustit taky týmy Lazia a Hellasu Verona, kam posléze v lednu hráč přestoupil. Jenže utkání bylo odloženo na 5. února kvůli tomu, že Lazio postoupilo dál v Coppa Italia. A tak se opět v 17. kole dostal Eysseric na hřiště, když dvacet minut před koncem střídal Verreho.

Černobílý pohled na rasismus

Tohle je v Itálii pořád velké téma a bohužel se stále ukazuje, že to bude běh na dlouhou trať. Své o tom ví Chris Smalling, Moise Kean nebo Romelu Lukaku. Na vlastní kůži to znovu zažil Mario Balotelli, který se stal terčem rasistických pokřiků od fanoušků a dokonce některých členů realizačního týmu ve Veroně. Šokující byla ale především reakce ze strany odborné veřejnosti. Někteří jej dokonce obviňovali, že lže a celou kauzu si vymýšlí, aby na sebe upozornil.

Vedení Serie A si chtělo zachovat tvář a okamžitě spustilo antirasistickou kampaň. Nevím, kdo přesně měl tenhle projekt na starosti, ale rozhodně tomu nepomohl. Z marketingového hlediska naprostý propadák. Nenapadlo ho totiž nic lepšího, než vytvořit poster s hlavami tří opic, které byly pomalované v barvách ligových klubů. Wow.

Neuznané čtyři (!) branky Sassuola

Psalo se 36. kolo a ani Neapoli ani Sassuolu vlastně o nic moc nešlo. Přesto tohle utkání vzbudilo rozhořčené ohlasy. Sassuolo totiž Neapoli vstřelilo čtyři branky, ale uznána mu nebyla ani jedna! Po třetím neuznaném gólu už bylo na tvářích hráčů i trenéra De Zerbiho jasně vidět, že už se ničemu ani nediví. Nakonec prohráli 2:0. Nutno ale říct, že tady VAR nechyboval a i když to byly milimetry, všechny čtyři branky padly z ofsajdu.

Ročník Serie A 2019/2020 je definitivně minulostí a nezbývá než se těšit na novou sezonu. Doufejme, že se co nejdříve vrátí vše do starých kolejí a že stadiony na Apeninském poloostrově budou opět moci navštěvovat Tifosi. Ještě připomeňme, že nás v nové sezoně čeká souboj bratří Inzaghiů, protože se do ligy vrací Benevento Calcio, trenovánem "Superpipem". Dalším účastníkem je FC Crotone a třetí účastník zatím není znám.

Tak zase na počtenou,
"Arrivederci"!