Schick má na Juventus už teď. A dokáže to

To, o čem se ve fotbalovém světě již delší dobu spekuluje, se v nejbližších hodinách či dnech stane realitou. Patrik Schick přestoupí do Juventusu Turín a stane se tak druhým nejdražším českým fotbalistou v historii - více v minulosti zaplatili jen právě Bianconeri za současného viceprezidenta klubu Pavla Nedvěda.

Souběžně s de facto oficiálním potvrzením celého transferu, kterým byla Schickova dnešní zdravotní prohlídka v Turíně (trochu nečekaně během rozehraného Eura jednadvacítek v Polsku) se tak rozběhl další kolotoč diskusí a spekulací o podrobnostech přestupu. Stráví již coby kmenový hráč Juventusu ještě jednu sezonu v janovské Sampdorii, aby získal více zkušeností, či se rovnou bude po mistrovství Evropy hlásit u Allegriho výběru?

Mnoho fotbalových fanoušků včetně zástupců médií se domnívá, že mezikrok s hostováním v Janově je to nejsprávnější řešení. Juventus bude vědět, že mají šikovného forvarda jistého a on bude moci v menším klubu navázat na svou snovou první sezonu v Serii A v důležitější roli, než jaká by mu patřila v hvězdami nabitém Juventusu.

Já si to tak úplně nemyslím. Řeči o "příliš velkém kroku, jenž může hráče zbrzdit ve vývoji" už jsem totiž jednou v případě Patrika Schicka slyšel. A to přesně před rokem.

Vytáhlý útočník se tehdy vrátil z ročního hostování ve vršovické Bohemce, kde se blýskl velmi dobrými výkony a sedmi góly v sedmadvaceti utkáních, ke kterým přidal osm branek v kvalifikaci na malé Euro, na sebe připoutal pozornost evropských klubů. Dobře si pamatuju na názory těch, kteří nad potenciálním Schickovým přestupem kroutili hlavou.

Mluvili o tom, jak povedená sezona v průměrném klubu nic neznamená a že góly sestupující Sigmě či Baníku nemohou vypovídat nic o kvalitě hráče. Jen ať se hezky prosadí na Letné, kam se Schick po hostování u Klokanů coby kmenový hráč ACS vrátil, a uvidí se.

Schick nicméně připomínkám lidí, již mu připomínali osudy Jana Klimenta a dalších fotbalistů, kteří se po vydařené sezoně (byť v případě bývalého jihlavského forvarda šlo jen o jediný turnaj) vydali do zahraničí namísto postupného upevňování své pozice v silných týmech české ligy a se zlou se tam potázali, nenaslouchal a podepsal smlouvu se Sampdorií Janov.

Leckdo v tom viděl krok vedle, ke kterému pražského rodáka navedl chamtivý agent. Pochopitelně, protože agenti jsou zlí a dělají vše jen pro vlastní prospěch, bez ohledu na blaho hráčů.

Jak to bylo dál, už víte sami. Schick zaujal v přípravě a do ligové kampaně vstoupil coby útočník číslo 3, za Kolumbijcem Murielem a zkušeným Quagliarellou. Vzhledem k janovskému rozestavení 4-3-1-2 se však Schick pravidelně dostával na hřiště coby žolík a své příležitost maximálně využil.

Coby šikovný a na svou výšku velmi hbitý forvard plný sil fungoval coby zbraň na unavené obrany soupeřů skvěle a bylo z toho sedm branek. Když se pak v dubnu Muriel zranil, převzal Schick jeho v roli v základní sestavě a v závěrečné části ligy přidal další čtyři branky.

Lepší debutovou sezonu si Schick snad ani přát nemohl. Třináct branek a pět asistencí, v italské lize druhý nejlepší střelecká úspěšnost (lepší měl jen Gregoire Defrel ze Sassuola) a branky proti Interu, Laziu či AS Řím. Necelý rok potom, co skóroval v české lize proti Baníku či Teplicím.

Proč by tedy přechod rovnou do Juve měl být moc velkým krokem? Protože, ač to může znít paradoxně, právě Schick je totiž možná hráčem, kterého italský gigant potřebuje. Můžete při pohledu na nabitý kádr Juventusu plný známých jmen kroutit hlavou, realita je však jasná.

Od té doby, kdy Allegri přešel se svým týmem na hru ala all-in, kdy jsou ve snaze maximalizovat ofenzivní sílu Bianconeri všechny tři největší útočné hvězdy spolu na hřišti, má Schick v podstatě coby hrotový útočník jen jediného konkurenta - a to v Higuainovi.

Perspektivní a talentovaný Dybala vystupuje v Allegriho systému spíše jako second striker či ofenzivní záložník a z kdysi sobeckého hroťáka Mandžukiče se stalo v Juventusu pracovité a směrem do defenzivy velmi zodpovědné křídlo.

Na postu číslo devět je tedy jasnou volbou Gonzalo Higuain, který své kvality dvaatřiceti góly v dosavadních pětapadesáti zápasech v bíločerném dresu prokázal dostatečně. Kdo však za ním? Kdo může jít na hřiště, když by se argentinský šutér zranil či by ho zápas nezastihl v dobré formě? Pokud by Allegri nesáhl k možnosti přesunout na hrot Dybalu či Mandžukiče a na jejich postech je nahradit například Pjaničem či Cuadradem, nikdo takový v kádru Juve není.

To se také ukázalo ve finále Ligy mistrů v Cardiffu. V utkání proti svému bývalému celku nepodal muž s cejchou smrti zrovna oslnivý výkon a spíše navázal na svá nepříliš přesvědčivá představení ve finálových zápasech velkých soutěží. Na lavičce však nebyl nikdy, kdo by na hřišti Pipitu typologicky nahradil. Žádného snipera do vápna Allegri na plac poslat nemohl.

Navíc Schick, to nejsou jenom góly. Označit ho za prachsprostého zabijáka v šestnáctce by bylo vůči českému hráči neuctivé - Schick i se svými 190 centimetry disponuje velmi dobrou kopací technikou a rád se na hřišti pohybuje i v hloubi pole, což dokázal svým bergkampovským gólem proti Crotone.

Díky jeho herní inteligenci a schopnosti zapojovat se do kombinace i níže na hřišti tak nikde není napsáno, že by si na trávníku nemohl vyhovět i s Higuainem.

Stejně důležitý jako Schickův um je i jeho celkový přístup. To ostatně ukazuje i na probíhajícím Euru. Byť se mu zatím nepodařilo vstřelit branku a své zahozené šance z utkání proti Němcům si za rámeček nedá, v obou duelech ukázal, jaký potenciál v něm vězí.

V duelu s Němci, kde kvůli pasivní a zakřiknuté hře českého týmu si musel pro balony neúnavně chodit téměř do středu pole, odmakal celých devadesát minut a poctivý výkon odvedl i při výhře nad Itálií, kde vyhrál velké množství hlavičkových soubojů a na úvodní brance Michala Trávníka má svou nezpochybnitelnou zásluhu.

Zkrátka a dobře, užívejme si to, že českého hráče po dlouhých letech (když nebudeme počítat londýnský přestup Petra Čecha) koupil velkoklub. A těšme se na to, co nám Schick v Juve ukáže. Jak sám před časem prohlásil, nějaké přestupové spekulace neřeší, protože na to má agenta - jeho úkolem je, aby hrál na hřišti co nejlépe. A v případě Patrika Schicka je téměř jisté, že nám svoje "nejlépe" ještě zdaleka nepředvedl.