Salcburská krutovláda u konce. Kterak se princ ze Štýrského Hradce ke koruně dostal

Dlouhá léta byla rakouská Bundesliga soutěž jednoho klubu. Salcburk platil za hegemona, který díky movitým majitelům nedával konkurenci naději na úspěch. Až do minulé sezony, kdy se vzepřel Sturm Graz. Kde se vzal náhlý úspěch klubu ze Štýrska a proč nad jeho budoucností panují obavy?

Pokaždé, když vyhrají titul, přichází útlum. I proto se dnes fanoušci Sturmu sami sebe ptají, jestli skutečně přišel závan lepších časů, nebo mají čekat další těžké období.

V roce 2000 postavil Ivica Osim skvělý tým a je považován za legendu. Sturm pod ním na sklonku 90. let vyhrál titul a na trojzubec Mario Haas, Ivica Vastic a Hannes Reinmayr dodnes příznivci černobílých barev vzpomínají.

Co přišlo poté, by nejraději vymazali z paměti. Tehdejší prezident Hannes Kartnig časy, kdy bylo dobře, neustál. Skončil za mřížemi za daňové úniky. Klub se otřásl. Prošel konkurzem, hrozil mu bankrot.

Zdálo se, že v roce 2011, kdy vyhrál mistrovský titul, je zpátky. Rok předtím dokonce vyhrál i pohár, ale místo toho přišla nadvláda Salcburku, která trvala dlouhých deset let.

O tom, proč je v názvu klubu výraz Sturm (v překladu bouře), se vedou debaty, které nemají jasný závěr. Jedna z historek praví, že v den, kdy se klub zakládal, zachvátila Graz mračna a fotbalová značka vznikala pod hromy a blesky. Jak symbolické. Kdo jiný by měl rozprášit hegemona ze Salcburku, než pořádná mračna.

Sturm se začal zvedat na nohy postupně. Tak jak to před vichřicí bývá. Z osmého místa v sezoně 2018/19 se vyšvihl na druhé místo (2022, 2023). V ročníku 2023/24 už ale přišel uragán, který smetl RB z trůnu. Mistrovský titul se v Grazu slavil po 13 letech, skupinová fáze Ligy mistrů dokonce po 24 letech. K tomu zvládli svěřenci trenéra Christiana Ilzera vyhrát rakouský pohár. V brance vše jistil český brankář Vítězslav Jaroš, který v klubu hostoval z Liverpoolu, aby zaskočil za zraněnou jedničku.

"V žádné jiné evropské lize není mezi jedním klubem a zbytkem soutěže tak velký finanční propad jako v Rakousku. V posledních letech jsme ale ukázali, že se s nimi můžeme měřit i s daleko nižšími prostředky," pronesl sportovní ředitel Andreas Schicker.

Dnes už Schicker i Ilzer v klubu nepracují. Oba odešli v průběhu sezony do Hoffenheimu. Jejich rukopis však na renesanci tradičního rakouského klubu však ještě dlouho zůstane.

Velký kredit patří prezidentovi Christianu Jaukovi, který do klubu přišel v roce 2012 a dominanci Salcburku sledoval v přímém přenosu. O čtyři roky později začala ve Sturmu platit nová strategie. Klub se zaměřil na vyhledávání hráčů. Investoval prostředky do skautského oddělení a jeho cílem bylo generovat profit na přestupovém trhu, ale zároveň citelně neoslabovat mužstvo.

První čtyři roky sportovní úsek vedl bývalý brankář Günter Kreissl. V roce 2020 ho však nahradil na pozici sportovního ředitele Andreas Schicker, do té doby šéf skautingu. Stürm pod teprve 34letým manažerem začal rozkvétat. Muž, kterému ukončilo kariéru fatální zranění, když při manipulaci se zábavní pyrotechnikou přišel o ruku, se postaral o to, aby Sturm byl v Rakousku opět váženým klubem.

Kvalitní skauting se stal pro zaměstnance alfou a omegou. Po nástupu do funkce se Schicker zbavil 13 hráčů z původního kádru a započal masivní přestavbu. Sturm nově hledal mladé hráče, u kterých viděl obchodní potenciál. Už se ale nedíval jen do vlastních řad či v rámci stát, ale čím dál více skautoval v zahraničí. Výsledky se dostavily celkem záhy. Odhadovaná hodnota hráčů se od léta 2020 zvedla z původních 28 milionů eur na současných 69 milionů. Přitom klub neustále prodává své nejlepší hráče.

Při výběru kladl sportovní úsek důraz na charakter a mentalitu, což Schicker popsal na příkladu Rasmuse Hojlunda. Dánský útočník se v Kodani trápil. Sice měl za sebou debut už v 17 letech, ale nedokázal se naplno prosadit. Sturm v něm však viděl velkou příležitost. Dánskému celku v lednu 2022 zaplatil 1,9 milionu eur a forvarda vykoupil.

V srpnu téhož roku Hojlund přestoupil za 20 milionů eur do Atalanty, aby rok poté posílil Manchester United za 70 milionů eur. "Ale všemu předcházela spousta hovorů. Byli jsme v kontaktu nejen s ním a klubem, ale také s jeho blízkými. Rasmusův charakter byl úžasný. Na jeho věk byl neuvěřitelně mentálně silný," popsal Schicker.

Hojlund však nebyl jediným mistrovským kouskem nadaného ředitele.

S profitem přivedl a prodal útočníka Emanuela Emeghu (Štrasbourk, 13 milionů). Podobně odešli Kelvin Yeboah (Janov, 6,5 milionů) či Alexander Prass (Hoffenheim, 9,5 milionů). Posledním velkým byznysem byl útočník Mika Biereth, kterého Sturm vykoupil z Arsenalu za 9 milionů a letos v zimě prodal za 13 do Monaka.

"Naším cílem bylo vybudovat tým, který bude úspěšný a bude stát na pár zkušenějších hráčích a kolem nich budou perspektivní mladíci, kteří se budou zlepšovat a řeknou si o další přestup o patro výš," líčil Schicker pro BBC. "Aby to fungovalo, musíte najít balanc mezi výsledky, kvalifikováním se do evropských pohárů a rozvoji talentů, které chcete prodat."

Podle slov 38letého manažera mu jeho práci v Grazu výrazně usnadnila klubová strategie, kterou všichni respektovali. "Naší předností bylo, že když jsme se rozhodli skautovat hráče, už dopředu jsme měli jasně definované, koho hledáme. Jinými slovy na každé pozici jsme měli stanovené, co od hráče požadujeme, aby zapadl do našeho fotbalu a byli jsme i nadále úspěšní. Při hledání v obrovském moři hráčů vám to značně usnadní práci.”

Pod úspěchy se podepsal rovněž trenér Christian Ilzer. Sturmu naordinoval fyzicky náročný styl, který tak trochu kopíroval cestu Salcburku. Tým pracoval na presinku, v jeho hře se projevovala energie a na domácí scéně dělalo ostatním soupeřům potíže se v intenzitě Sturmu vyrovnat. Ilzerovy principy se dokonce přirovnávaly k těm, které předváděl Bayer Leverkusen pod Xabim Alonsem.

Když se k tomu přičetlo, že Salcburk se po smrti zakladatele Red Bullu Dietricha Mateschitze přestal být v očích globální společnosti jednou z priorit a stal se spíš farmou pro Lipsko, vycítili Schicker a Ilzer ideální příležitost pro útok na nejvyšší příčky.

Od Schickerova nástupu do ředitelské pozice nakoupil Sturm hráče v hodnotě 29 milionů eur a prodal za 69 milionů, což dělá profit téměř 40 milionů eur. Salcburk je za stejné období v zisku 200 milionů... Ne nadarmo se o Schickerovi říkávalo, že po odchodu Christoph Freunda ze Salcburku do Bayernu Mnichov, je nejlepším ředitelem v Rakousku.

I když se navenek zdá, že je Sturm výborně vedeným klubem, který je zaopatřený, ne všechno je uvnitř ideální. Klub dál ekonomicky bojuje. I když prodává hráče, působil v evropských pohárech, platí vysoké náklady. Třeba i na stadion, který mu nepatří a fanoušci sní o vlastním, jelikož se o něj dělí s městským rivalem GAK Graz a nevyhovoval ani potřebám Ligy mistrů, proto hrál klub ve 150 kilometrů vzdáleném Klagenfurtu.

Prodej hráčů má přinést finanční prostředky, aby si Sturm mohl dovolit postavit vlastní stadion. Ovšem minulý rok po odečtení splátek, daní a různých pohledávek byl čistý zisk kolem 30 tisíc eur.

Kormidlo klubu navíc už neřídí dvojice Schicker a Ilzer, která neodolala vábení z německé Bundesligy. O jejich služby už v minulé sezoně stál Hoffenheim, jenž provedl ve sportovním úseku velké změny.

Duo z Grazu dlouhé měsíce odmítalo. V průběhu podzimu už ale našly obě strany kompromis a muži, kteří dostali Sturm před Salcburk, nabrali směr Německo. Klub i bez jejich přítomnosti vede rakouskou ligu o tři body před Austrií Vídeň. V Lize mistrů uhrál šest bodů, když na závěr ligové fáze porazil Lipsko a skončil na 30. místě.

Budoucnost mají na svých bedrech sportovní ředitel Michael Parensen a trenér Jürgen Säumel. Zatímco první jmenovaný, který v minulosti pracoval pro Union Berlín, navazuje na přestupovém trhu na Schickera, bývalý profesionální fotbalista zkouší přeučit Sturm na trochu jiný herní styl, než který přinesl masivní úspěchy pod Ilzerem. Vyznává spíše kontrolu a držení míče, zatímco Ilzer požadoval po hráčích hrát vertikálně a riskantně.

Fanoušci nervózně vyhlíží, co to pro klub bude v blízké budoucnosti znamenat. Skončila další úspěšná éra, nebo se Sturm etabloval v nového rivala pro Salcburk? Pravdu se dozví až v následujících měsících, možná i letech.