Rok v Ligue 1 aneb Tak šel čas

Ještě než se na stránkách EuroFotbalu rozjede plnohodnotný seriál k letošnímu Euru, přinášíme vám exkluzivní pohled do zákulisí uplynulých deseti měsíců v Ligue 1. Rozdělili jsme celkem 21 zvláštních cen. Příjemnou zábavu!

Pohled na konečnou tabulku francouzské nejvyšší soutěže může klamat. Na první pohled se toho od minulé sezony příliš nezměnilo - první tři místa zůstávají totožná, Saint-Étienne jde do Evropské ligy, na sestupových příčkách trůní dva ze tří nováčků a doplňuje je tým, od kterého to všichni tak nějak čekali (Remeš). Jenže chyba lávky. Ligue 1 byla letos nesmírně zajímavou soutěží. Připravili jsme si pro vás stručný sumář toho, co se po dobu oněch deseti měsíců ve Francii vlastně dělo.



Novou sezonu ve francouzském fotbale slavnostně 'odpálil' trenér Montpellieru Rolland Courbis, který prohlásil, že jeho cílem je zaútočit na poháry. Připouštěl sice, že odchod Lucase Barriose tým nejspíš oslabí, ale jeho náhradu viděl v Kévinu Bérigaudovi, který přišel už v létě 2014. Také prohlásil, že Bérigaud je dobrý útočník, i když ne každý může být tak dobrý jako Mario Balotelli, čímž si vysloužil cenu EF za nejkrásněji pasivně-agresivní výrok měsíce.

Montpellier prohrál v prvním kole doma s Angers 0:2; nováček v zápase vybojoval 134 míčů a vyprodukoval 14 střel. To byla skvělá zpráva hlavně pro anglická média, která měla dávno v zásobě legrační titulek Don't Look Back in Angers, a teď ho mohli všichni najednou použít. Rolland Courbis prohlásil, že je zklamaný.

Cenu pro největší přeřeknutí měsíce získal Marcelo Bielsa, který se po generálce s Juventusem (2:0) omylem nechal slyšet, že je s týmem spokojen, jednání o nové smlouvě jsou prakticky hotova a cílem Marseille je útok na trofeje. Ve skutečnosti chtěl říct 'Všichni mě se*ete, balím to a jedu domů do Argentiny', což se stalo až po úvodní domácí porážce s Caen.

"Proč nemám rád Marcela Bielsu? Protože je to vůl," konstatoval prezident MHSC Louis Nicollin. Argentincův nástupce Míchel v prvním zápase porazil Troyes 6:0, aniž by věděl, že právě prožil vrchol své marseilleské kariéry. V souboji nováčků Gazélec Ajaccio uhrál historicky první bod v Troyes (0:0). Layvin Kurzawa řekl, že z Monaka nikam nejde, a odešel do Paříže. Ta potom porazila Monaco na jeho půdě 3:0 a Layvin Kurzawa se zašklebil.


Zvláštní cenu za surrealismus měsíce získává Olivier Guégan, kouč Remeše, který po výhře 1:0 nad Lille prohlásil: 'Vyhráli jsme tento zápas s osmnácti hráči.' Dodnes nikdo neví, co tím měl na mysli; my se přikláníme k tzv. Coelhově teorii, která říká, že nejlepší způsob, jak přilákat publikum, je plácat buddhisticky znějící hovadiny. Lille mimochodem prohrálo 0:1 i s Nantes, a to navzdory rekordnímu počtu centrů (46); ukázalo se, že centry do vápna bez typické devítky nejsou ideální taktikou proti týmu, jehož stopeři svými proporcemi a pohyblivostí připomínají Stonehenge.

Toulouse mělo po sedmi kolech na kontě pět červených karet a osmnáct bodů poztrácených z vedoucí pozice. Oficiální facebooková stránka klubu uveřejnila fotku, na které obrátila tabulku vzhůru nohama. Asi aby fanoušci viděli, jak vysoko mohlo Toulouse být, kdyby jeho hráči nebyli labilní prasata.

Míchelovo Marseille porazilo doma Bastii 4:1, což byla jeho poslední výhra na Vélodrome na dalšího tři čtvrtě roku. Nice porazilo Saint-Étienne a Bordeaux souhrnným skóre 10:2. Lyonský Nabil Fékir potvrdil svoji pozici klubového trendsettera: na jaře se rozehrál do životní formy a ostatní ho napodobili. Teď se zranil a ostatní ho taky napodobili.

PSG díky chybě Kevina Trappa poprvé ztratilo (2:2 s Bordeaux). Angličtí novináři se zaradovali, protože měli už dávno v zásobě humorný titulek 'It's a Trapp!'. Montpellier dal v pátém kole konečně gól, po prohře 1:2 se Saint-Étienne ale stále zůstával bez bodu a Rolland Courbis obhájil svoji cenu pro nejkrásněji pasivně-agresivní výrok tvrzením: "Jestli je má pozice v ohrožení? Tím se nezabývám. Pokud mě někdo nahradí, popřeju mu hodně štěstí. Určitě dosáhne mnohem lepších výsledků."


První Le Classique ovládlo PSG, které doma porazilo Marseille 2:1; poprvé v historii zvládlo šestý vzájemný zápas za sebou a Zlatan se dvěma góly stal nejlepším střelcem klubových dějin (110 branek). Na konci října mělo PSG na čele už sedmibodový náskok. Nuda. Na dalších příčkách se naštěstí děly mnohem zajímavější věci. Třeba v Ajacciu si vzpomněli, jaký vlastně hrají sport, přestali okopávat brambory a porazili rozjeté Nice 3:1.

Nejprve cena za optimismus měsíce - vyhrává ji nejmenovaný člen marseilleského PR týmu, který vypustil do světa zprávu, že Abou Diaby je už skoro zdravý. Temperamentní Míchel se nenechal zahanbit a naprosto zničil konkurenci v kategorii o kreativní logický úsudek měsíce: Marseille se po domácí remíze 1:1 s Lorientem propadlo na 16. místo, na což Španěl zareagoval následujícím sylogismem:

Předpoklad 1: Naším cílem bylo zvítězit a
Předpoklad 2: neinkasovat, tudíž
Konkluze: jsme spokojení, protože jsme byli lepší a měli 20 střel.


Jestliže každý člověk je smrtelný, a jestliže Sokrates je člověk, máme lepší držení míče.

Montpellier konečně bodoval, Rolland Courbis ale nebyl s remízou 0:0 proti Bordeaux příliš spokojen. Prohlásil totiž, že by klub měl zaměstnat kněze, protože 'kabinu doprovází temnota'. Pokud se tak skutečně stalo, potom tento služebník Boží nejspíš odflákl svoji práci a seslal temnotu na kouče Nantes Michela Der Zakariana: Les Canaris nejprve museli přerušit zápas v Nice kvůli vichřici, načež hnili na tamním letišti do půl druhé ráno a čekali, až noční hlídač dojí svoji bagetu a pustí je dovnitř. Sám Der Zakarian poté onemocněl; oficiální communiqué mluvilo o 'mysteriózní chorobě', protože trenér byl podle doktorů zcela zdráv, ale stěžoval si na strašnou migrénu. Montpellierští kněží jsou hardcore.

Pasivně agresivní cenu tentokrát uzmul prezident Bordeaux Jean-Louis Triaud, jemuž se nelíbily porážky s Nice a Lorientem. Před zápasy proti Montpellieru, Ajacciu a Troyes prohlásil: "Řekl jsem hráčům: Vážně chcete být těmi, kteří dopřejí těmhle zoufalcům první výhry v sezoně? Je to jen na vás. Pokud chcete, aby se vám celá Francie smála, tak prosím. Vaše volba."


Prvním obětovaným trenérem sezony se stal Hervé Renard z Lille. Vaz mu zlomila domácí plichta 1:1 s Bastií; po zápase prohlásil, že to, co jeho hráči předvedli, nebyl fotbal. O pár hodin později se prezident Michel Seydoux nechal slyšet, že Renard nenaplňuje realistické klubové cíle. Nedivíme se. Hrát fotbal zní jako realistický cíl pro fotbalový klub.

Listopad se stal měsícem falešných nadějí: Yoann Gourcuff se vrátil do Rennes a doufal, že vydrží zdravý. Marseille poprvé v sezoně vyhrálo dvakrát v řadě, jenže pak se bohužel muselo vrátit do Marseille. Lyon ovládl podzimní Derby du Rhone, když díky Lacazetteho hattricku porazil Saint-Étienne 3:0. Byl to jeho poslední podzimní triumf. Nejspíš pomsta montpellierského kněze pro ty, kteří se na sociálních sítích smáli saint-étienneskému forvardovi Robertu Berićovi, že si v zápase urval koleno.

Gazélec ovládl korsické derby na půdě Bastie (2:1) a vyhrálo už počtvrté za sebou. Kouč Thierry Laurey to připisoval vnitřnímu semknutí kabiny poté, co se v klubu dozvěděli o tragické smrti fanouška Freda Rossiho. Tím získává cenu pro nejvíc šokující výrok měsíce. Do té doby nikdo netušil, že má Gazélec nějaké fanoušky.

Zlatan se stal podesáté švédským fotbalistou roku; ve své řeči nezapomněl pochválit PSG, hlavně ale Zlatan, protože jedině Zlatan dělá PSG PSG. "Hráči, kteří přicházejí teď, to mají jednodušší. Tento klub respektuji, ale když jsem do něj přestoupil, spousta věcí nefungovala. Společně jsme ale postavili skvělý tým. V PSG je jen jeden opravdový boss, a tím je Zlatan," prohlásil Zlatan, načež ve svém 100. zápase v pařížském dresu zlomil rekord v počtu asistencí za jeden kalendářní rok (11), zajistil PSG podzimní titul (v rekordním čase) a celkově se na hřišti choval jako Zlatan. Získává proto naši cenu pro největšího Zlatana měsíce.



Ostře sledovaný souboj o druhé místo mezi Caen a Angers (0:0) se svojí atraktivitou umístil někde mezi sledováním schnoucí zdi a čekáním na déšť v Súdánu. Vyhráli ti, kteří odešli včas domů.

Pasivně agresivní cenu poprvé získal kouč Rennes Philippe Montanier, jehož svěřenci remizovali doma s Bordeaux 2:2, přestože v nastavení kopali penaltu. "Je to velká smůla, ale takový je fotbal. Na tréninku dokážu proměnit penaltu i já, ale chápu, že Giovanni Sio byl nejspíš unavený," pronesl. Klasik.


Rolland Courbis nejspíš od října začal polykat valium, protože cirkusácké tiskovky vystřídalo 17 bodů během devíti kol a listopadová výhra 4:2 v Lyonu. Jenže potom trenér opět promluvil. "Máme sice nejlepší formu po PSG, to ale neznamená, že porazíme Ajaccio," pronesl filozoficky, načež prohrál doma s Ajacciem 0:2.

Podzimní souhrn rekordů PSG: Nejvyšší náskok v půlce sezony (19 bodů). Nejvíce získaných bodů (51). Nejdelší série ligových zápasů bez porážky v klubové historii (28). Největší podíl výher minimálně o tři branky během jednoho kalendářního roku (50% všech zápasů). Nejvíce gólů během kalendářního roku (99). Nejlepší ligový střelec klubové historie (Zlatan). Nejlepší střelec půlsezony (Zlatan). Největší Zlatan (Zlatan). Nejnudnější klub sezony (PSG).

Cenu za kreativní řešení problémů dostává bordeauxský Nicolas Pallois, který obdržel disciplinární trest na čtvrt roku. Provinil se tím, že se stal nejspíš prvním fotbalistou, který i po vystřídání se zraněným kotníkem zvládl inkasovat červenou kartu a napadnout rozhodčího.

Předvánoční týdny zastihly všechny tři nováčky v rozdílné formě: zatímco Gazélec neprohrál devětkrát v řadě a Angers zkazilo Lyonu rozlučku se starým Stade Gerland (2:0), Troyes nedokázalo ani jednou zvítězit a po debaklu 0:3 v Toulouse odvolalo dlouholetého kouče Jeana-Marka Furlana. Toho nahradil Mohamed Bradja, kterého vystřídal Pascal Robin, a pak už všichni ztratili přehled. Prostě vždycky někdo přišel na tiskovku, řekl 'Prohráli jsme' a zase odešel.

Ještě den před Vánocemi měli lyonský Hubert Fournier a starý známý Rolland Courbis formálně jistou pozici. Protože ale Vánoce jsou časem míru, lásky a odpuštění, byl Fournier přes svátky vyhozen a Courbis zničehonic rezignoval. Fourniera nahradil dosavadní kouč juniorky Bruno Génésio, Courbisovu roli převzali Pascal Baills a Bruno Martini.

Guingamp. (Nic zvláštního, jenom jsme chtěli poprvé v článku říct Guingamp.)


Druhou půlku sezony slavnostně odstartoval Lyon, který v prvních dvou soutěžních zápasech nejprve vyřadil nějaké kominíky z Coupe de France a poté inauguroval zbrusu nový stadion domácí ligovou výhrou 4:1 nad Troyes. Škoda, že to nedokázal opakovat v jubilejním stém derby na Geoffroy-Guichard. Saint-Étienne jej porazilo 1:0 navzdory 34% držení míče a radující se fanoušci poničili fasády svého vlastního města (podle rovnice 'prohráli jsme = bordel', 'vyhráli jsme = větší bordel').

Bastia propustila kouče Ghislaina Printanta; na jeho místo usedl Francois Ciccolini s asistenty Hervé Seklim a Benoitem Tavenotem. Čili lidi, které nikdo nezná. Ciccolinimu je nutno přičíst k dobru, že hned zkraje svého angažmá opanoval cenu pro největšího flegmatika měsíce, když po výhře 1:0 nad Lyonem prohlásil: "Dostali jsme zase červenou, ale na to už jsme zvyklí. Lyon byl lepší, logicky by měl vyhrát a v devíti z deseti případů by se tak stalo. Dnes ne, což je fajn."

PSG už v této fázi sezony ponižovalo zbytek ligy takovým způsobem, že i v souboji s druhou nejlepší obranou z Angers zvítězilo 5:1 a Blaise Matuidi si připsal tři asistence. Monaco naopak s Angers prohrálo 0:3 a Toulouse porazilo 4:0, aby na sebe taky strhlo nějakou pozornost. Kolbeinn Sigthórsson dal gól.

Leden byl ale ve skutečnosti měsícem Rollanda Courbise. Staré přísloví říká 'vyhodíš ho dveřmi, vrátí se oknem' - a pro tohohle veterána to platí trojnásob. Poté, co Courbis sám rezignoval na post trenéra v Montpellieru, objevil se nějakou záhadou v Rennes jako 'poradce' prezidenta René Ruella. Ten jej následně pověřil úkolem najít nového trenéra, protože Philippe Montanier zaznamenal za tři roky nulový progres a právě vypadl z Coupe de France s druholigovým Bourgem. Courbis hledal, hledal, až našel - sebe. Za tuto strategickou výhybku získává naši cenu pro zaměstnance měsíce.

Courbis ale není jen vyčůraný jak díra do sněhu; okamžitě se ukázalo, že jeho rétorické schopnosti rovněž nikam nezmizely. "Ve fotbale se dějí zvláštní věci, proto je tak úžasný," prohlásil po prohře 0:4 v Bordeaux. "Když vyhrajete 4:0, je to úžasné. Když prohrajete 0:4, tak ne." Chyběl jsi nám, Rollande.


Pamatujete ještě na předsezonní ambice Marseille? Definitivním hřebíčkem do jejich rakve byl poslední den zimního přestupového okna, kdy se dlouho očekávanou posilou do útoku Les Phocéens stal Steven 'já hráč, tam míč, já bum míč' Fletcher.

Míchel vyhrává cenu měsíce za největší odvahu, za což vděčí zejména jarnímu Le Classique. Kde, pravda, Marseille nepodalo vůbec špatný výkon - jenže fanoušci chtěli doma na Vélodrome body, kdežto Paříž vyhrála 2:1. Míchel prohlásil, že je sice smutný, ale zároveň spokojený, a slíbil, že hráči budou na tréninku pracovat na odstranění chyb. V takové chvíli už je člověku nejspíš všechno jedno.

Nantes se nějakým způsobem dostalo až na šesté místo tabulky, než narazilo na Rennes a Ousmane Dembélého (1:4). Troyes poprvé vyhrálo venku (3:2 v Ajacciu). Nejzajímavější věci se ale děly v Paříži a Toulouse. Mocné PSG nejprve zlomilo ligový rekord pro nejvyšší počet zápasů v řadě bez porážky (36), načež prohrálo v Lyonu a Laurent Blanc řekl něco ve stylu, že nejsou kapela, aby pořád vyhrávali. Serge Aurier řekl, že Laurent Blanc je teplouš, a byl na měsíc přeřazen do rezervy. Ézequiel Lavezzi chtěl taky něco říct, ale nikdo ho neposlouchal, tak odešel do Číny.

Toulouskému prezidentovi Olivieru Sadranovi v roce 2015 zachutnala krev, když vyhodil nejdéle sloužícího kouče Alaina Casanovu, a letos si to zopakoval. Dominique Arribagé byl po domácí prohře 1:2 s Rennes podle oficiální zprávy 'odvolán na základě vzájemné dohody', která nejspíš zahrnovala návštěvu maskovaných mužů s kladivy a silným ruským přízvukem. Nahradil ho Pascal 'hnusný fotbal, taky fotbal' Dupraz.




Cenu pro nejzábavnější výrok měsíce získal Jocelyn Gourvennec, který po remíze svého oslabeného Guingampu v Ajacciu (0:0) prohlásil, že žádný francouzský tým vyjma PSG nedokáže zvítězit proti přesilovce. Tento výrok zazněl po kole, v němž Monaco v desíti porazilo v derby Nice 1:0. Jocelyn Gourvennec si zacpal uši a dělal, že nic neslyší.

Marseille konečně vyhrálo - v Coupe de France. US Granville, soupeře z páté ligy, porazilo heroicky 1:0. Střelec Michy Batshuayi se po zápase nechal slyšet, že je to ohromně důležitá výhra. Trenér US Granville na tiskovku nedorazil, protože už ho sháněli ve fabrice.


Prvním velkým březnovým tématem byla reprezentační kariéra Sofiane Boufala. Hvězda Lille prožívala letos vynikající jaro, takže se pomalu začínala řešit její budoucnost; Boufal měl na výběr mezi Francií a Marokem a musel se rozhodnout, jakým způsobem chce naštvat fanoušky. Buď si mohl vybrat Francii a poslouchat, že tam nemá co dělat, protože je Arab, nebo zvolit Maroko a čelit stížnostem, že je Francouz. Nakonec se rozhodl pro Maroko.

PSG získalo další titul, takže všichni mohli konečně přestat používat formální slova jako 'matematický', 'pravděpodobně', 'zázrak' a 'téměř'. Odskákalo to Troyes, které v této době mělo už tři oficiální trenéry; výsledná domácí prohra 0:9 tak vychází na 0:3 na trenéra, což už nevypadá tak hrozně. Zlatan se trefil čtyřikrát a obhájil cenu pro největšího Zlatana měsíce následujícím výrokem: "Jestli se mi to v PSG povedlo poprvé? Co já vím. Kdo si všechny ty góly má pamatovat."



Pařížanům se zároveň povedlo získat nejvyšší venkovní výhru v dějinách Ligue 1 a stali se také prvním týmem od roku 1980, který třikrát po sobě vsítil minimálně 70 gólů. Zlatan rovněž dosáhl na metu 100 ligových branek. Oslavy titulu v Park u princů sice následující týden zkazilo Monaco (které v hlavním městě vyhrálo 2:0), to už ale nikoho moc netrápilo.

Bordeaux vyměnilo trenéra. Willy Sagnol se během necelých dvou sezon prezentoval jako nadějný taktik, obratný řečník, vychytralý stratég, mizerný motivátor a latentní rasista, což je na klub formátu současných Les Girondins nejspíš příliš výbušná směska. Jeho nástupce a někdejší legendární gólman Ulrich Ramé se ve zbytku sezony vyznačoval tím, že chodil na zápasy a byl tam.

Cenu pro největší šok měsíce získává Abou Diaby, který se objevil v půlce března na 12 minut na trávníku. Jeho Marseille bohužel prohrálo s Rennes doma 2:5. Míchel prohlásil, že odstupovat nehodlá, zatímco Steven 'tam brána, Steven prásk' Fletcher si pochvaloval, že se na Riviéře moc netrénuje a že se může opálit. "Moje děti si hrají venku, to v Sunderlandu nemohly,” odkryl skutečný meteorologický důvod svého přestupu. "Já trénuju od půl desáté do půl dvanácté, pak jdu domů a celý zbytek dne sedím na slunci.”


Troyes prohrálo doma s Angers (0:1) a oficiálně sestoupilo. Množina jeho trenérů se vyjádřila ve smyslu, že je to škoda, ale že to tušili už nějakou dobu. V následujícím zápase ESTAC podalo solidní výkon na Saint-Étienne, favorit ale nakonec urval výhru 1:0 a Christophe Galtier získal cenu pro stěr měsíce tvrzením: "Že jsme hráli škaredě? My hrajeme škaredě už šest let. A vyhráváme." Následně ASSE neztratilo v pěti zápasech ani bod, nedostalo ani gól a novináři museli mezi sebou tahat sirky, kdo půjde za Galtierem příště.

Sranda v Marseille dostoupila vrcholu. Poté, co klubová legenda a ambasador Basile Boli kritizoval Míchela za výběr sestavy proti Bordeaux (0:0), zareagoval Španěl ostře: "Zklamal mě (Boli) jako člověk i jako člen klubu. Mluví o taktice, ale nemá k tomu potřebné informace. Kdyby chodil s námi na tréninky, prosím. Ale on nechodí."

To už bylo v době, kdy i sám klubový prezident Vincent Labrune uznal, že angažování Míchela byla chyba, a prosil majitelku Margaritu Louis-Dreyfus o jeho odvolání; ta však zareagovala způsobem, za který ji udělujeme zvláštní cenu George Costanzy. Míchel se prý vyhazovat nebude, protože by mu Marseille muselo platit a záchrana je stejně zajištěna, tak co. Pak Olympique prohrálo 1:2 v Monaku a Míchel byl stejně vyhozen.

Lille vyhrálo pětkrát za sebou (včetně demolice Monaka 4:1) a Frédéric Antonetti vyhlásil útok na poháry; stejně jako loni však Dogy nakonec nezvládly závěr sezony. Montpellier vyhrál 2:0 v Nantes v zápase, v němž domácí nezaregistrovali jedinou střelu na bránu. Michel Der Zakarian oznámil, že po sezoně končí. Trápící se Remeš propustila tři kola před koncem Oliviera Guégana v zoufalé snaze připomínající 'politickou strategii' Jima Hackera: Je potřeba něco udělat. Tohle je něco. Tak to uděláme.

Postup do Ligue 1 si už v dubnu zajistily Dijon a Nancy, tato zpráva ale zapadla ve světle oznámení nominací na výroční ceny. O hráče roku se ucházel i Zlatan, takže bylo od začátku jasné, že vyhraje Zlatan. Zlatan by nejspíš vyhrál i cenu pro mladíka, gólmana a trenéra, kdyby měla LFP koule Zlatana nominovat.


Zlatan se stal hráčem roku. V ostatních kategoriích zvítězili Ousmane Dembélé (mladík), Laurent Blanc (trenér) a Steve Mandanda (gólman), ale jen proto, že neměli za konkurenta Zlatana. Zlatan zakončil sezonu s 38 brankami, což je jeho osobní maximum, přičemž PSG jich nastřádalo celkem 102 (a získalo rekordních 30 výher a 96 bodů). Zlatan také oznámil, že odchází, takže napřesrok už nebude Zlatan. Možná bude Neymar, ale to není Zlatan.




V posledních dvou kolech už se hrálo prakticky pouze o druhé místo a o záchranu. Lyon v přímém souboji o stříbro rozstřílel Monaco 6:1 a v posledním kole si mohl dovolit prohrát 1:4 s Remeší. I přes tento úspěch však Remeš nakonec sestupu neunikla, stejně jako Gazélec Ajaccio.

Kouč Toulouse Pascal 'řekni mi to do očí' Dupraz ukázal, proč se ho všichni bojí, na tiskové konferenci po výhře v 37. kole nad Troyes (1:0). Tento vyhazovač mezi trenéry si vysloužil cenu pro nejvíc alfa výrok díky následující citaci: "Tak co, už věříte, že se zachráníme? Když jsem přišel, tak jste nevěřili. Jsem nesmírně hrdý, že vám to můžu vmést do tváře. Vsadil jsem se s vámi a teď už víte, že vyhraju."

Toulouse skutečně v posledním kole na poslední chvíli přestřílelo Angers 3:2 (díky skvělému Wissamu Ben Yedderovi) a v dramatickém finiši sestupu uniklo, další Duprazův výrok jsme ale nenašli. Novináři se k němu nejspíš báli přiblížit.

A na samý závěr ještě jedna čestná cena za vytrvalost pro Radamela Falcaa, na kterého všichni dávno zapomněli. Kolumbijský forvard se po sezoně nechal slyšet, že mu v Monaku zbývají dva roky smlouvy a že se v létě plánuje vrátit.


Jsem váš strýc Baloun. Mám vás rád a budu s vámi žít.

Takový byl další skvělý rok v Ligue 1, soutěži, která nikdy nenudí - i když se to na první pohled může zdát. Teď se fotbaloví fanoušci ve Francii začínají soustředit na nadcházející Euro. Bon voyage!

---

Zdroje: ligue1.com, lequipe.fr, getfootballnewsfrance.com; zdroje ilustrací: luniversdesylvie.fr; zdroje fotografií: ligue1.com.