River Plate padá. A celá Evropa se diví

Prudký vítr se letos v létě prohání a ještě bude prohánět napříč argentinským River Plate. To kvůli špatným výsledkům v poslední tříletce prvně za svou více než stoletou historii sestoupilo z první ligy a v Buenos Aires okamžitě vypukly hromadné nepokoje. Klub navíc začíná pociťovat nástup těžkých časů i zevnitř.

Střety rozzuřených fanoušků s policisty v neděli skončily desítkami zraněných. Okamžitě po sestupu třiatřicetinásobného mistra do nižšího podlaží rezignoval Juan José López, kterého nahradil do tohoto léta aktivní fotbalista Matías Almeyda. Klub stále dluží 18 milionů argentinských pesos (zhruba tři miliony eur) svým hráčům, které navíc z většiny příští ročník už ani nebude zaměstnávat. To by se mělo týkat hlavně Lamely, o něhož se perou v Itálii, ale i tří ze čtyř elitních obránců River Plate - Maidany, Romana a Arano. Ani to přitom není zdaleka vše. Brankář Carrizo se například vrátí z hostování do Lazia, Buonanotte se již v lednu upsal Malaze a na odchodu se zdají být i Ferrero, Acevedo či Caruso, jediný spolehlivý útočník týmu. Tyto veškeré změny - včetně té na trenérském postu - sice na jednu stranu otevřou dveře do A-týmu mladíkům typu Pireze a Cirigliana, mohly by však zároveň minimálně načas zatarasit vchod do nejvyšší soutěže. Tam by se přitom v Buenos Aires stoprocentně rádi vrátili co možná nejdříve. A nejlépe hned za rok.

Osud River Plate teď kromě fotbalového Boha a paní štěstěny leží ještě v rukou zdánlivě nenápadné figurky. Její jméno zní Néstor Sivori a jde shodou okolností o zástupce všech pomalu uhasínajících hvězd, které by se i za razantního snížení platu byly ochotny ve druhé lize prát za návrat tradičního mužstva mezi elitu. Taková charakteristika sedí například na Ariela Garcého (vzpomínáte - senzační součást Maradonova výběru pro MS 2010), Germána Luxe (naopak překvapivě scházejícího v Pekermanově nominaci o čtyři roky dříve), Alejandra Domíngueze (který na sebe upozornil v Rusku, ale pak se příliš neprosadil ve španělské Valencii) či Fernanda Cavenaghiho (jednoduše zoufale potřebného hrotového útočníka s bohatými zkušenostmi z francouzské Ligue 1). Vzhledem ke zvuku těchto jmen potom asi nepřekvapí, že všichni tito čtyři borci v River Plate kdysi startovali své květnaté kariéry - pouze Domínguez není přímým odchovancem "La Banda Roja", ale zrovna z Estadio Monumental Antonio Vespucio Liberti odcházel do Kazaně.

Jenže jakkoliv může kdekomu tenhle plán znít jako rozumný, sázkou na jistotu nebude ani náhodou. Vždyť v Buenos Aires za poslední léta nepamatují žádný povedený návrat nějakého odchovance - s čestnou výjimkou zrovna v osobě Matíase Almeydy, dnes již kouče River Plate. Navíc pořád zůstává ve hvězdách, nakolik by Lux a spol. slevili ze svých platových požadavků. Protože finanční situace klubu z buenosaireského sousedství Belgrano je momentálně více než tíživá, mohl by být i tento faktor zásadní. Kromě zmíněného dluhu hráčům se totiž dají očekávat třeba mnohonásobně menší zisky z televizních práv. A nikdo pak River Plate určitě nezaručí, že v druholigovém "pralese" nesetrvá déle než tu jednu povinnou sezonu. Všeobecně se totiž ví, že se z druhého podlaží zpátky mezi elitu dostává hodně ztěžka. Vždyť dvojnásobný vítěz Poháru osvoboditelů příští rok pocestuje třeba i do promrzlé Patagonie.

Vyhlídky "Los Millonarios" na postup zpět mezi smetánku ale pochopitelně budou v první řadě determinovány pro Evropany zcela neobvyklým stylem prolínání první a druhé nejvyšší soutěže. Kluby v Argentině - ale i jinde v Jižní Americe - totiž padají a zase stoupají jenom na základě průměrného počtu získaných bodů na každý jednotlivý duel, a to se vždy berou v úvahu poslední tři sezony. Proto například na konci sezony 2002/03 hořce polykali sestupovou pilulku v celku Talleres de Cordoba, přestože se v tabulce jinak umístili na krásné třetí příčce. A také River Plate koneckonců letos skončilo v Apertuře (od srpna do února) čtvrté a v Clausuře (od února do června) deváté. Vzhledem k předešlým dvěma mizerným ročníkům nicméně ze 17. příčky upravené tabulky muselo do baráže s Belgranem, kterému už totálně rozložené podlehlo v součtu 1:3.

River Plate přitom letos sestupuje jako jeden z pouhých tří celků, kterým k umístění vně poslední čtyřku nestačil ani průměr přesahující 1,2 bodů na zápas. Dříve se to povedlo akorát Lanúsu a Argentinos Juniors - oba však nakonec oproti letošnímu River Plate v sezonách 2001/02, respektive 2005/06 první ligu udržely. Paradoxní navíc je také skutečnost, že když byl roku 1983 po senzačním sestupu San Lorenza systém "promedios" zaveden, odevšad se ozývaly hlasy, že se tak stalo jenom za účelem ochrany tzv. "velké pětky". Její součástí byl přitom samozřejmě i klub, který později pro světový fotbal vychoval takové hráče jako Pabla Aimara, Javiera Saviolu, Gonzala Higuaína, Javiera Mascherana či Radamela Falcaa. Ano, ten klub, jenž se teď stal obětí pozoruhodného principu, který je možná relativně lehký na pochopení, ale o to těžší je pak výpočet pravděpodobnosti sestupu toho či onoho celku...