Rekordní Juventus aneb sezona 2013/2014 v calciu

Ročník 2013/2014 v italské nejvyšší soutěže tuto neděli skončil. Nyní je na čase bilancovat a hodnotit. Mistrem se potřetí v řadě stal suverénní Juventus, který "zlatý hattrick" vyšperkoval rekordní bodovou hranicí. Vicemistrem je římské AS, které se navíc po dlouhé době opět podívá do Ligy mistrů. O účast v základních skupinách milionářské soutěže bude z třetího místa usilovat i Neapol, jež se zároveň stala vítězem italského poháru a na svých azurových dresech tak bude nosit tzv. "Coccarda Italiana tricolore".

Druhou nejprestižnější klubovou soutěž Evropskou ligu si zahrají celky Fiorentiny, Interu a Parmy, která o své účasti rozhodla až v posledním kole. Se Serií A se minimálně na rok loučí Catania, Bologna a Livorno. Do evropských pohárů se po dlouhé době nepodívá AC Milán, nebo také Lazio. Letošní ročník sice nenabídl napínavou bitvu o Scudetto až do závěrečných kol, už dříve byly známy i všichni sestupující, přesto 38. kolo nabídlo neskutečné drama. Postarali se o něj fotbalisté Turína, respektive Alessio Cerci. Ve třetí minutě nastavení mu stačilo proměnit penaltu, aby Granata dosáhla historického úspěchu - postupu do Evropské ligy. Ale hvězdný Cerci penaltu nedal a šanci využila Parma.

Celkem padlo ve 380 zápasech 1035 gólů. Nejproduktivnější byl mistrovský Juventus, jenž zatížil konto soupeřů 80 brankami, naopak nejhůře skórujícím mužstvem byla Bologna, kterou to zároveň stálo ligovou příslušnost. Nejméně branek obdržel opět Juventus, celkem 23 inkasovaných gólů, nejvíce gólů obdrželo poslední Livorno. 77 branek činí v průměru dvě branky na zápas.

Ondřej Linhart

TOP 11 (4-3-3): Mattia Perin - Maicon, Mehdi Benatia, Andrea Barzagli, Giorgio Chiellini - Alessio Cerci, Paul Pogba, Arturo Vidal - Carlos Tévez, Luca Toni, Ciro Immobile

Náhradníci: Antonio Mirante - Leonardo Bonucci, Miralem Pjanić, Juan Cuadrado, Dries Mertens, Antonio Candreva

Trenér: Giampiero Ventura

Brankář. Pozici brankářské jedničky v tomto výběru zaujímá Mattia Perin, teprve jedenadvacetiletý brankář janovských Grifů sice "nesbíral" nuly jako na běžícím páse, ale chytal po celou sezonu spolehlivě a v Itálii měl jedny z nejlepších statistik. Není divu, že si ho do svého výběru zvolil i reprezentační trenér Cesare Prandelli.

Defenzíva. Na kraji čtyřčlenné obrany operují Maicon a Giorgio Chiellini. Prvně jmenovaný dal vzpomenout na svá nejlepší léta v Interu a po pravém kraji pendloval, jako by mu bylo dvacet. V tomto směru mu málokdo mohl konkurovat. Chiellini je na druhém kraji sázkou na jistotu, opora Juventusu patří vždy k tomu nejlepšímu, co Serie A přináší. Středovou dvojicí tvoří Mehdi Benatia a Andrea Barzagli. Přestup do italské metropole marockému stoperovi náramně svědčí. Krom toho, že pod jeho dirigentskou taktovkou inkasovali Vlci po Juventusu nejméně branek, dokázal také pětkrát skórovat! Andrea Barzagli je pak hlavní postavou skálopevné defenzívy Juventusu.

Záloha. Do trojčlenné zálohy se dostali Alessio Cerci, i když jeho pozice je v Turíně trošku jiná. Paul Pogba a Arturo Vidal. Cerci společně s Immobilem táhli celý Turín a patřili k ozdobám soutěže. Granata bez Cerciho by byla sotva poloviční, škoda jen, že italský reprezentant neproměnil v závěru osudný pokutový kop. Arturo Vidal a Paul Pogba byli nepostradatelnou součástí mistrovského týmu, o oba hráče je navíc v Evropě velký zájem.

Ofenzíva. Za ofenzivní trojici hovoří především branky. Dohromady všichni nastříleli 61 gólů. Nejlepším střelcem se stal Immobile, druhý skončil nestárnoucí Luca Toni a třetí Argentinec Carlos Tévez. Těžko by Granata bez Immobileho dosáhla sedmého místa, stejně jako Hellas bez Toniho desátého. Carlos Tévez pak v týmu Juve pookřál a je z něj zase jeden z nejnebezpečnějších snajprů v Evropě.

Trenér. Giampiero Ventura, pětašedesátiletý rodák z Janova, kormidluje Turín a v této sezoně odvedl pořádný kus práce. Jen málo scházelo, aby si s průměrným týmem zahrál evropské poháry. Ventura dokázal naplno využít potenciál Alessia Cerciho i Cira Immobileho a z Granaty udělal dobře fungující tým, který v Itálii dokáže soupeřit s nejlepšími.

Ondřej Pražák

TOP 11 (3-4-3): Gianluigi Buffon - Mehdi Benatia, Gonzalo Rodríguez, Giorgio Chiellini - Juan Cuadrado, Arturo Vidal, Miralem Pjanić, José Callejón - Carlos Tévez, Luca Toni, Ciro Immobile

Nahrádníci: Samir Handanović - Leandro Castán, Andrea Pirlo, Gervinho, Giacomo Bonaventura, Domenico Berardi

Trenér: Giampiero Ventura

Brankář. Možná namítnete, že volba brankáře je v Itálii už nudnou a obehranou písničkou. A budete mít pravdu. Ani Karel Gott asi se svými slavíky není takovým evergreenem. Možná namítnete, že s obranou kvalit Juventusu by mezi třemi tyčemi vynikal i Jarda Kužel. A nejspíš i to by byla pravda. Na druhou stranu, legendární pověst si Gigi zcela jistě zaslouží stejně jako místo jedničky v sestavě sezóny. Prakticky jako jediný brankář že všech top týmů si zkratka drží svou formu konstantně a bez výpadků. Schopnost minimalizovat chyby obrany neztratil, reflexy stále jako šelma. Střelou z dálky ho prakticky nelze překonat a o zbytek se postará kombinace štěstí, pověsti a mužů před ním.

Defenzíva. Tohle je pro mě absolutní jistota. Defenzivně zaměřené calcio sice rodí množství dobrých stoperů, ale v této sezóně čnělo jedno jméno vysoko nad ostatní. A to jméno velmi zajímavé, protože marocký reprezentant má ve svém dokladu o totožnosti napsáno Mehdi Amine El Moutaqui Benatia. Někdejší hráč Udinese přesídlil do Věčného města, kde měl nahradit odcházející vycházející hvězdu Marquinhose. Benatia tlak zvládl a potvrdil, že dlouhodobě roste každým okamžikem. Už v týmu Zeber patřil mezi nejlepší hráče ligy a v prostředí AS svůj kariérní vzestup jen dokonal. Navíc si na své konto připsal pět branek, což by mu mohli závidět i více ofenzivnější hráči.

Vedle něj figuruje jméno Gonzala Rodrígueze. Argentinský obránce žije ve Florencii, do níž připlul z týmu Žluté ponorky. Ačkoli (nebo možná právě protože) Montellův tým postrádal velkou většinu sezony ofenzivně laděné hráče, museli jejich úlohu převzít i obránci. Obrana se tak musela stát hlavní zbraní toskánského celku. A právě Argentinec se převtělil do jejího srdce, svalů i mozku - v sezoně odehrál 48 zápasů ve všech soutěžích a navíc v nich vstřelil šest branek. Nakonec tu máme jednoho představitele z kádru mistrovského Juventusu. Giorgio Chiellini je jistota turínského celku a v posledních letech také opora reprezentace. Chielliniho předností byla dobrá poziční hra spojená s tvrdostí obránce a elegantním řešením krizových situací.

Záloha. Dvě klíčové pozice středních záložníků tvoří dva hráči, kteří se vzájemně doplňují. Chilské dynamo Juventusu operuje na poměrně velkém prostoru, spolu s Asamoahem je svalem Conteho týmu a představuje prototyp oceňovaného hráče s nálepkou "box-to-box". Kromě skvělého bránění umí střílet i důležité branky. Vedle něj si vyjímá klenot záložní řady římského vicemistra. Miralem Pjanić chtěl ještě před sezonou odejít za větším dobrodružstvím, ale rozhodl se zůstat a okusit taktiku trenéra Rudiho Garcii. Ten svůj herní systém postavil právě na mladém záložníkovi a bylo to jedno z jeho nejlepších rozhodnutí.

Pjanić se stal metronomem záložní řady, tvořil hru a neustálým pohybem s míčem i bez něj vedl většinu akcí. Operační prostor talentovaného Bosňana se minimalizoval, ale podobně jako u barcelonského Xaviho došlo k rapidně vyššímu počtu pasů a nahrávek. Vzhledem k vybraným hráčům bylo potřeba využít krajní prostory a tohoto úkolu se zhostili především José Callejón z Neapole a florentský Juan Cuadrado. Oba si plnili své úkoly na výbornou, oba v této sezoně zářili a oběma se dařilo i po střelecké stránce. Kolumbijec si na své konto připsal patnáct branek a neustálým pohybem dostával spoluhráče do vyložených příležitostí. Není divu, že se o něj zajímají celky jako Juventus, Barcelona nebo Bayern Mnichov.

Španělský křídelník přišel z Realu Madrid s pověstí skvělého střídajícího hráče, výborného žolíka, který ale v základu nebude dostávat prostor. I proto jej trenér Benítez zlákal do své nové Neapole. A v ní Callejón potvrdil, že na lavičce plýtval svým talentem - naopak se stal nejvyužívanějším hráčem Partenopei, když nastoupil do dvaapadesáti zápasů! V nich zatížil konto soupeře dvacetkrát.

Ofenzíva. Stačí pohled na tabulku, abyste věděli, proč jsem tuto trojici vybral. Luca Toni před sezonou slýchával, že do Verony jde jen fotbalově dožít. Že na první ligu přestává mít fyzické síly. Nicméně, parametry na ni má stále a mít bude, takže se na hrotu veronského útoku dokázal bít jako lev a trenér Mandorlini díky němu mohl doufat v Evropskou ligu. I když tento sen skončil, přesto na sebe Luca Toni může být hrdý. V šestatřiceti letech likvidoval čistá konta brankářů někdy i o polovinu mladších a živil v sobě naději na světový šampionát. Ani jeho dvacet branek mu ale nestačilo.

Do Brazílie coby hráč národního týmu nepoletí ani Carlos Tévez. Také někdejší hráč Manchesteru United či jeho městského rivala přestoupil do Juventusu, aby dodal punc jeho ofenzívě i choutkám na evropské scéně. I když na něj byla upřena maximální pozornost, s útočným partnerem Fernandem Llorentem vytvořil skvělou dvojici, která za Starou dámu dohromady nastřílela 35 gólů! V přední linii samozřejmě nemůže chybět Capocannoniere letošního ročníku. Ciro Immobile patřil k základním kamenům Zemanovy Pescary a svůj talent rozvíjel v Turíně. Sice patří místním oběma klubům, ale možná, že nezůstane ani v jednom - eminentní zájem o něj má Borussia Dortmund, která jej vidí jako ideální náhradu za Roberta Lewandowského. Za toto očekávání samozřejmě Immobile stojí, což dokazuje jeho 22 branek.

Sdílím názory kolegy Linharta na trenéra Venturu, který s provinčním týmem do poslední chvíle bojoval o vysněnou Evropskou ligu. Co víc, tým bez hvězd zrodil nejlepšího střelce ročníku a někteří z jeho spoluhráčů se mohou těšit na mistrovství světa. Taktické schopnosti předal emotivní Ventura svým svěřencům dokonale a zároveň seskládal vyvážený tým s atraktivním projevem. Klobouk dolu.

Ostatně, smekám před Juventusem, který opět kraloval. I když ze začátku trochu ztrácel tempo a po herní stránce jsme už viděli suverénnější projev, přece jen Stará dáma dokázala vládnout se železnou pravidelností. Další pozitivní zprávou pro fanoušky je například prodloužení kontraktu trenéra Conteho, kolem něhož začaly kroužit největší evropské kluby. Někdejší hráč ale zůstává. Podobný scénář by rádi viděli v AS Řím, které se stalo příjemným oživením ligy. Trenér Rudi Garcia požaduje po vedení, aby neprodávalo žádného klíčového hráče a naopak ještě posílilo před vytouženým návratem do Ligy mistrů. AS navíc zveřejnilo projekt stadionu, který by měl posílit jeho postavení a také vylepšit renomé celého calcia. Od příští sezony také bude nosit dresy od firmy Nike.

Třetí Neapol se dlouho držela v těsné blízkosti Juvetusu a poté již jen Římanů, ale nakonec jí nestačily síly. Pozitivem je ale finančně silný soupeř, který si postupnou prací dobývá zpátky pověst evropského velkoklubu. Zajímavý případ potkal Fiorentinu, která podle mého názoru měla před sezonou zřejmě nejvražednější útočné duo v podání Maria Gómeze a Pepita Rossiho. Oba však potkala těžká zranění, takže jejich individuální sezona byla přímo tragická. Přesto v ní Rossi dokázal nastřílet šestnáct branek a pravděpodobně jej čeká účast na MS.

Naopak zklamaly oba milánské kluby. Inter čeká přestavba, mnoho hráčů se loučí. Mimo jiné se to týká také Javiera Zanettiho, Diega Milita či Estebana Cambiassa. Erick Thohir chce Inter posílit po stránce marketingové, což by mu jako obchodníkovi mělo jít. Zároveň jej ale čeká těžké léto, protože tento kádr ani pod trenérem Mazzarrim nenaplnil očekávání. Ještě hůře dopadl tradiční vyzyvatel v bojích o Scudetto. AC stále více zabředává do problémů a návratu mezi elitu nepomohl ani příchod legendárního záložníka Kaká. Na lavičce jsme mohli vidět Clarence Seedorfa, který doplatil na nedostatek trenérských zkušeností. Římské Lazio stále řeší finanční problémy, které nevyřešil ani prodej hvězdného Hernanese.

Příjemně překvapila Parma s Turínem, špatně si nevedl ani Hellas Verona. Do druhé ligy nakonec míří Catania Calcio, Bologna bez Diamantiho a poslední Livorno. V příští sezoně se na scénu vrací sicilské Palermo, které suverénně vyhrálo Serii B. Doprovodí jej mimo jiné Empoli.

Další ročník italského calcia utekl jako voda. Další rok emocí, výher i porážek, odchodu velikánů a objevení mladých talentů je za námi. Jak už to v Itálii bývá, ani letní calciomercato ale nebude nudným prožitkem, takže se přes krátkou přestávku máme jistě na co těšit. Zůstaňte s námi. Závěrem vám s kolegou děkujeme za vaši přízeň, komentáře a komplimenty.

Forza calcio!