Recenze knihy Oddanost - Didier Drogba
Jeden z nejvýraznějších, nejpopulárnějších a nejproslulejších afrických fotbalistů všech dob se rozhodl po sezoně pověsit kopačky na hřebík. Na pultech knihkupectví leží už nějaký čas jeho autobiografie, která by měla být povinnou četbou nejen pro příznivce Chelsea, ale i pro fanynky a fanoušky toho nejlepšího světového fotbalu, který nezřídka opravdu spojuje. V neposlední řadě vlastně taky pro všechny slušné lidi, kteří nechtějí jen tak posedávat v koutě. Příběh Didiera Drogby je totiž v mnoha ohledech inspirující.
Pro začátek jedno upřesnění: tato monografie vyšla v roce 2015, krátce poté, co s Blues oslavil čtvrtý titul. Prolog tedy věnuje svému poslednímu zápasu v modrém dresu, přiblíží své tehdejší rozpoložení a zároveň prozradí, co si řekli s Josém Mourinhem, který v jeho kariéře sehrál setsakramentsky důležitou úlohu. Čili pestré povídání o severoamerickém dobrodružství v klubech Montreal Impact a Phoenix Rising nemůžeme čekat. Angažmá a spoluvlastnictví ve druhém jmenovaném bylo tehdy ještě ve hvězdách, zatímco o tom prvním napíše jenom tolik, že vlastně ani nevím, proč to zmiňuji.
To čínská anabáze v Šanghaji svůj prostor má a z autorova vyprávění zjistíme, že byla skutečně exotická. Na svět ale přišel 11. března 1978 v bezmála 13 000 kilometrů vzdáleném Abidjanu, tehdejším hlavním městě Pobřeží slonoviny. Pro Středoevropany obtížněji představitelné poměry ve své rodné zemi více nastíní až v kapitole nazvané Sloni, kterou věnuje svému dvanáct roků trvajícímu působení v reprezentaci, ve které toho nepochybně musel zažít více nevšedního, než uvádí na těch jedenácti stránkách. Jeho bezprostřední výzva míru ke spoluobčanům v občanskou válkou zmítaném státě poté, co s národním výběrem postoupili na mistrovství světa v Německu, stejně jako nápad sehrát zápas v baště rebelů, na což vzpomíná o několik stránek dál, patří spolu s pomáháním ostatním (mimo jiné prostřednictvím své nadace) k těm nejsilnějším událostem, jež dokládají, že Didier Drogba je nejen útočníkem globální extratřídy, nýbrž zároveň celebritou, která si svou pozici plně zaslouží.
Musel však urazit hodně dlouhou cestu, než se stal vyslancem dobré vůle OSN. V útlém věku se stěhoval do Francie, kde žil u tetičky a strýce Michela Gobyho, jenž rovněž hrával fotbal a svého synovce naučil dovednostem, které se mu pak v profesionální kariéře nesčetněkrát hodily. Vlastně už od dětství si šel odhodlaně za svým cílem, přičemž i na jeho příkladu můžeme vidět, jak je obecně pro úspěch důležité potkat ty správné lidi. Drogba jich potkal několik od Marka Westerloppa přes Josého Mourinha a Romana Abramoviće až třeba po Papeho Dioufa. Současně ovšem platí, že svým přístupem šel štěstí naproti.
Ale natrefil i na ty, kteří jeho filozofii nesdíleli a z různých důvodů přehlíželi, jak skvělého hráče v něm mají. Šlo o klubové funkcionáře i trenéry, které také proto někdy zmiňuje už v samotném názvu kapitoly. Nutno podotknout, že málokdy si nesedli lidsky, protože nevycházet s Didierem Drogbou musí snad jen úplný ignorant. Spíše byla na vině ne rozepře s novináři, ale herní koncepce nebo forma po (vleklejším) zranění. S tím souvisí skutečnost, že ač by se o to nějak snažil, vlastně precizně shrne, jak náročné jest působení ve velkém evropském klubu. Kupříkladu v Chelsea se do toho kolotoče zapojil hned při svém prvním setkání se spoluhráči, mezi nimiž nechyběly ikony Petr Čech, Frank Lampard nebo John Terry, o nichž se - podobně jako o Florentovi Maloudovi či Nicolasi Anelkovi - zmíní vícekrát.
Rekapituluje také konkrétní zápasy, nejen ty, které odehrál za celek ze Stamford Bridge. Nicméně na to, kolik jich od vstupu do vrcholového fotbalu má za sebou, jich zmíní poměrně málo. Avšak dvěma finále Ligy mistrů věnuje stejný počet kapitol. Aby ne, když v obou velmi výrazně zasáhl do průběhu zápasu, leč pokaždé s jiným vyústěním. To, že věří v osud, může usnadnit přijmout porážku, i když hráči přece nechtějí prohrát, zvláště pokud se jedná o poslední turnajový duel. Protože jak říká The Special One: "Finále se nehrají, ale vyhrávají".
Jakožto mimořádně gólový hráč nasázel spoustu branek, včetně finálových klání. Nový stadion ve Wembley by mohl vyprávět ... Skvělé statistiky si držel nejen v Ligue 1, Premier League, Ligovém poháru, FA Cupu, Lize mistrů, turecké lize, ale i při debutových utkáních či proti Arsenalu. Kompletní přehled včetně rekordů, výčtu trofejí a individuálních ocenění najdeme v závěru knihy. Pokud si říkáte, že by bylo hezké, kdyby přidal seznam (proti)hráčů, které považuje za nejlepší, tak vás Oddanost potěší ještě o malinko více. Jako bonus nechybí ani poctivý rejstřík, což nebývá zvykem.
Třebaže si obvykle soukromí přísně střeží, jedna kapitola patří rodině, která je pochopitelně důležitá i v životě profesionálního fotbalisty, jenž tráví většinu roku mimo domov. Seznámí nás s manželkou Lallou, se svými dětmi a letmo s dalšími členy. Nečiní tak ovšem téměř snad na každé třetí stránce jako Luis Suárez, v jehož biografii to pak trochu působí dojmem, že by si bez manželky Sofie pomalu ani nezavázal kopačky. Coby vrcholový sportovec se Didier Drogba taky potkal se spoustou zajímavých lidí. U uznávaných osobností se to dalo čekat, nicméně emotivně založeného Afričana hodně ovlivnila i setkání s takovými, o nichž svět do té doby nevěděl. Nejen na těchto příkladech zároveň ukazuje, že cestou k lepším zítřkům (zvláště co se "Černého kontinentu" týče) není lhostejnost, nýbrž vzdělání.
Oddanost - Didier Drobga je kniha, která představuje natolik poutavé čtení, že často není vůbec snadné se od ní odtrhnout. Někde autor možná mohl jít více do hloubky, ale přesto si pro čtenáře a čtenářky připravil na 350 stránkách komplexního průvodce svými jedinečnými zážitky. Na tu nejvyšší úroveň se, podobně jako například Luca Toni, dopracoval až v pozdějším věku. Avšak není pochyb, že by se díky své pracovitosti dotkl fotbalových výšin i v případě, že by za oněch podivných okolností podepsal smlouvu s PSG. Na hřištích i mimo ně zkrátka zažil pozoruhodné věci a je jenom dobře, že si je nenechal pro sebe. Co dál? Ve stejnojmenné kapitole to sice přímo nenapíše, nicméně klidně může napodobit George Weaha a stát se v Pobřeží slonoviny prezidentem. Lepšího by si tato západoafrická země nemohla přát.
HODNOCENÍ: 10/10
Pro začátek jedno upřesnění: tato monografie vyšla v roce 2015, krátce poté, co s Blues oslavil čtvrtý titul. Prolog tedy věnuje svému poslednímu zápasu v modrém dresu, přiblíží své tehdejší rozpoložení a zároveň prozradí, co si řekli s Josém Mourinhem, který v jeho kariéře sehrál setsakramentsky důležitou úlohu. Čili pestré povídání o severoamerickém dobrodružství v klubech Montreal Impact a Phoenix Rising nemůžeme čekat. Angažmá a spoluvlastnictví ve druhém jmenovaném bylo tehdy ještě ve hvězdách, zatímco o tom prvním napíše jenom tolik, že vlastně ani nevím, proč to zmiňuji.
To čínská anabáze v Šanghaji svůj prostor má a z autorova vyprávění zjistíme, že byla skutečně exotická. Na svět ale přišel 11. března 1978 v bezmála 13 000 kilometrů vzdáleném Abidjanu, tehdejším hlavním městě Pobřeží slonoviny. Pro Středoevropany obtížněji představitelné poměry ve své rodné zemi více nastíní až v kapitole nazvané Sloni, kterou věnuje svému dvanáct roků trvajícímu působení v reprezentaci, ve které toho nepochybně musel zažít více nevšedního, než uvádí na těch jedenácti stránkách. Jeho bezprostřední výzva míru ke spoluobčanům v občanskou válkou zmítaném státě poté, co s národním výběrem postoupili na mistrovství světa v Německu, stejně jako nápad sehrát zápas v baště rebelů, na což vzpomíná o několik stránek dál, patří spolu s pomáháním ostatním (mimo jiné prostřednictvím své nadace) k těm nejsilnějším událostem, jež dokládají, že Didier Drogba je nejen útočníkem globální extratřídy, nýbrž zároveň celebritou, která si svou pozici plně zaslouží.
Musel však urazit hodně dlouhou cestu, než se stal vyslancem dobré vůle OSN. V útlém věku se stěhoval do Francie, kde žil u tetičky a strýce Michela Gobyho, jenž rovněž hrával fotbal a svého synovce naučil dovednostem, které se mu pak v profesionální kariéře nesčetněkrát hodily. Vlastně už od dětství si šel odhodlaně za svým cílem, přičemž i na jeho příkladu můžeme vidět, jak je obecně pro úspěch důležité potkat ty správné lidi. Drogba jich potkal několik od Marka Westerloppa přes Josého Mourinha a Romana Abramoviće až třeba po Papeho Dioufa. Současně ovšem platí, že svým přístupem šel štěstí naproti.
Ale natrefil i na ty, kteří jeho filozofii nesdíleli a z různých důvodů přehlíželi, jak skvělého hráče v něm mají. Šlo o klubové funkcionáře i trenéry, které také proto někdy zmiňuje už v samotném názvu kapitoly. Nutno podotknout, že málokdy si nesedli lidsky, protože nevycházet s Didierem Drogbou musí snad jen úplný ignorant. Spíše byla na vině ne rozepře s novináři, ale herní koncepce nebo forma po (vleklejším) zranění. S tím souvisí skutečnost, že ač by se o to nějak snažil, vlastně precizně shrne, jak náročné jest působení ve velkém evropském klubu. Kupříkladu v Chelsea se do toho kolotoče zapojil hned při svém prvním setkání se spoluhráči, mezi nimiž nechyběly ikony Petr Čech, Frank Lampard nebo John Terry, o nichž se - podobně jako o Florentovi Maloudovi či Nicolasi Anelkovi - zmíní vícekrát.
Rekapituluje také konkrétní zápasy, nejen ty, které odehrál za celek ze Stamford Bridge. Nicméně na to, kolik jich od vstupu do vrcholového fotbalu má za sebou, jich zmíní poměrně málo. Avšak dvěma finále Ligy mistrů věnuje stejný počet kapitol. Aby ne, když v obou velmi výrazně zasáhl do průběhu zápasu, leč pokaždé s jiným vyústěním. To, že věří v osud, může usnadnit přijmout porážku, i když hráči přece nechtějí prohrát, zvláště pokud se jedná o poslední turnajový duel. Protože jak říká The Special One: "Finále se nehrají, ale vyhrávají".
Jakožto mimořádně gólový hráč nasázel spoustu branek, včetně finálových klání. Nový stadion ve Wembley by mohl vyprávět ... Skvělé statistiky si držel nejen v Ligue 1, Premier League, Ligovém poháru, FA Cupu, Lize mistrů, turecké lize, ale i při debutových utkáních či proti Arsenalu. Kompletní přehled včetně rekordů, výčtu trofejí a individuálních ocenění najdeme v závěru knihy. Pokud si říkáte, že by bylo hezké, kdyby přidal seznam (proti)hráčů, které považuje za nejlepší, tak vás Oddanost potěší ještě o malinko více. Jako bonus nechybí ani poctivý rejstřík, což nebývá zvykem.
Třebaže si obvykle soukromí přísně střeží, jedna kapitola patří rodině, která je pochopitelně důležitá i v životě profesionálního fotbalisty, jenž tráví většinu roku mimo domov. Seznámí nás s manželkou Lallou, se svými dětmi a letmo s dalšími členy. Nečiní tak ovšem téměř snad na každé třetí stránce jako Luis Suárez, v jehož biografii to pak trochu působí dojmem, že by si bez manželky Sofie pomalu ani nezavázal kopačky. Coby vrcholový sportovec se Didier Drogba taky potkal se spoustou zajímavých lidí. U uznávaných osobností se to dalo čekat, nicméně emotivně založeného Afričana hodně ovlivnila i setkání s takovými, o nichž svět do té doby nevěděl. Nejen na těchto příkladech zároveň ukazuje, že cestou k lepším zítřkům (zvláště co se "Černého kontinentu" týče) není lhostejnost, nýbrž vzdělání.
Oddanost - Didier Drobga je kniha, která představuje natolik poutavé čtení, že často není vůbec snadné se od ní odtrhnout. Někde autor možná mohl jít více do hloubky, ale přesto si pro čtenáře a čtenářky připravil na 350 stránkách komplexního průvodce svými jedinečnými zážitky. Na tu nejvyšší úroveň se, podobně jako například Luca Toni, dopracoval až v pozdějším věku. Avšak není pochyb, že by se díky své pracovitosti dotkl fotbalových výšin i v případě, že by za oněch podivných okolností podepsal smlouvu s PSG. Na hřištích i mimo ně zkrátka zažil pozoruhodné věci a je jenom dobře, že si je nenechal pro sebe. Co dál? Ve stejnojmenné kapitole to sice přímo nenapíše, nicméně klidně může napodobit George Weaha a stát se v Pobřeží slonoviny prezidentem. Lepšího by si tato západoafrická země nemohla přát.
HODNOCENÍ: 10/10
Komentáře (193)
Přidat komentářMam ji doma a je to super cteni. Jako fanousek Chelsea jsem byl hodne zvedavy a nezklamala.
Jedina vec co mi vadila nebo spis mi to tak pripadalo, ze pusobil obcas ubrecenym dojmem. A ta jeho vira v boha. Ze on muze za to, ze mu dal moznost tolikrat vyrovnat a rozhodnout. Centrujici hrac byl asi sv. Petr s dresem Juan Mata.
Jinak super
Víra je zlo. Nemyslím to zle, ale ta víra v to, že všechno, co se děje, je dílem "někoho" je šílená.
Proc? Ja povazuju za zlo spis cirkev, ruzne kneží atd
Tak samozřejmě, to jsou ti, co to přetavují do praxe. Myslím to všeobecně. Nesmyslný je už jen to, že každý věří v jiného boha, což nedává logiku. Když budu mít v týmu 11 hráčů a každej bued věřit v někoho jinýho - kterej z těch bohů bude moct za hru týmu? Každýho hráče ovlivňuje ten jeho bůh? Dobře, a co když hráč nacentruje do vápna a tam nabíhá 5 spoluhráčů, jejichž bozi chtějí, aby se právě oni dostali k hlavičce a díky nim skórovali? Nechci tu rozpoutat zbytečnou debatu o náboženství, ale přijde mi to v dnešní době už trochu přežitek. Dříve se spousta věcí neuměla, nebo nedala technicky vysvětlit, tak se lidem nakukalo, že za tím "někdo" je, ale dneska...
Není to o tom, že Bůh stojí za každým centrem, ale o dispozicích, které člověku dává. Podobně je tomu i s dalším věcmi.
Ty vole... Ne, radši se o víře bavit nebudeme
V dnesni dobe je to proste spis o tom ze ti lidi chteji v neco verit. A to bych jim nebral, kazdeho vec. Nekdo v tom najde utechu, motivaci atd tak proc ne. Jak ale pise dole Josifek, nevim proc by to melo byt nejak organizovane. Nechapu vubec samotnou myslenku ze nejaci “farari, knezi” atd, maji pocit ze jsou bohu blize, takze mu “tlumoci” modlitby beznych lidi. Nebudu radsi ani zabihat do minulosti kdy krestanska cirkev byla fakt extrem a ja ji nenazvu jinak nez teroristickou organizci
suhlas, aj v sucasnsoti je to nieco s cim sa ludia chcu identifikovat aby sa necitili osameli a mali pocit ze s niekym suznia. rovnaku (nezmyselnu) ulohu ma ale aj narod a jedno je horsie ako druhe
uvedomujete si že tu dávate také klasické poučky marxizmu? Viera v Boha je vzácna a dobrá, akurát fanatizmus je zlý, ako každý "izmus".
džinizmus je vpoho
btw. nechápem čo je na tom že je Drogba je veriaci zlé? Asi mu to pomáhalo pri výkonoch na ihrisku tak to zmienil. WTF
Taky mi je víra v Boha sympatičtější na individuální rovině než její centralizovaná organizovaná forma v podobě různých církví, prelátů atd..
On je ten individualismus právě nebezpečný, protože si můžeš vyložit něco nesprávně a ve jménu tohoto výkladu být velice nebezpečný svému okolí.
tak nejak
Na to jsem taky myslel a to je ta druhá strana mince. A když to překrucuje či účelově prezenzuje a akcentuje nějaký duchovní (dnes hlavně různí radikální imáni), tak je to na ještě o to nebezpečnější, když tím ovlivnují ještě mnohé další. A úplně nevěřím tomu, že by tomu dokázala jakákoliv církev zabránit. A to nemusí jít jen o tyhle extrémní příklady, stačí si třeba v katolické církvi představit na dnešní dobu příliš zpátečnické a konzervativní duchovní..
Ale nechci jen hanit, určitě je spousta, snad i převaha, těch dobrých..
tak třeba u šíitů máš imámy svěcené, tam je to centralizovanější, u sunnitů si může víceméně kterýkoliv imám říkat, co chce...
Otázka zní, co je zpátečnické. To, co neodpovídá duchu doby? Pravda je neměnná, to, co se hlásá 2000 let, nelze měnit jen proto, že je to dnes moderní, naopak se mi příčí to, kdo ve snaze se zalíbit dnešnímu světu mění své názory.
A tím, že se Církev skládá z lidí, bude v ní vždy dost chyb, ovšem co do učení je ta stojící na Petrovi neomylná.
jako že když se hlásalo že je země placatá tak se v tom mělo pokračovat,aby se to neměnilo kvůli době a novým oběvům? zajímavá myšlenka teda.podle mě to co platilo a věřilo se ve středověku už prostě dneska fakt neplatí.jako jsou kmeny a zázraky.nebo ne?
To slovo před prvním otazníkem je krásné.
jsem jelito
Jde o věroučné věci, tvar země nespadal a nespadá do věrouky.
To je přece jedno. Církev na to měla vyhraněný názor (dnes víme, že chybný) a spousta lidí za to trpělo, pokud měli názor jiný (správný).
Naopak, Církev vždy vědecké objevy podporovala a byla jejich hnací silou, řada významných objevů pochází od kněží. Vždy ale zastávala tezi, že o zásadních vědeckých poznatcích se nemá hovořit jako o pravdivých, nejsou-li jasně dokázány což je třeba i otázkou kulatosti země, o níž nahlas uvažovali učenci z církevních řad už dávno ve středověku.
tak po rozpadu římské říše byla církev prakticky jediná organizovaná entita, která vědění měla k dispozici. S tím podporováním je to už složitější, církevní školy a kláštery byly velmi často uzavřené a odříznuté od světa...
A to vědění zachránila před výboji barbarských kmenů, třeba irští mniší, kteří přepisovali ty cenné spisy, které by jinak byly ztraceny, to byla úžasná činnost.
A ta podpora - určitě víš, jak ještě mezi válkami či na poč. minulého století nahlíželi třeba sedláci na vzdělávání svých dětí, jak to pak muselo vypadat v toto směru před 1000 let, kdy se na to nahlíželo jako na zbytečnost kolikrát i v nejvyšších vrstvách. Trvalo dlouhou, než se toto uvažování zlomilo.
jasně, ta podpora je hodně komplikovaná, z dnešního pohledu se to prostě jeví tak, že se vzdělání mohlo šířit krapet rychlejš, že ale zachránili vlastně veškerou filozofii a další řeckořímské poznatky jim nevezme nikdo.
Až teda na to, že většina řecký filosofie byla zachována Araby...
I když teda pokud bereš křesťany jako prostředníky, tak se to dá vzít.
máš recht, sem si to blbě zapamatoval...
Divil by ses, kolik lidí to Církvi upírá.
Tak zrovna tuhle myšlenku (o tvaru či umístění Země) Bible dost rozvrátila ještě před Newtonem, Koperníkem nebo Galileiem.
Z poslední věty jde a vždy v dějinách šel oprávněný strach. Hrozná věta. Příšerná.
Přitom je faktem, ovšem v otázkách víry a mravů, což plno lidí neví a řadí do neomylnosti i otázky ohledně placatosti země.
jak dokazujes ten fakt?
Teologicky, což v případě, jsi-li nevěřící, nebudeš brát. Byla-li ustavena Kristem, stala se i jedinou nositelkou pravdy, zjednodušeně řečeno.
A podle čeho poznáš, která církev byla ustavena Kristem, která se doopravdy řídí tím, co Kristus hlásal?
Ta založená na Petrovi trvající dodnes.
Podlézat době za každou cenu snad ani není potřeba, ale přeci jen doba, kdy vznikaly biblické texty, byla spjata s určitými normami či myšlenkami, které jsou dnes dávno překonané či přímo neakceptovatelné. Řekněme jako příklad třeba postoj k homosexualitě. V tomhle oceňuji Františka, že je lidsky otevřenější a smířlivější než jeho dva předchůdci, které pamatuji, nepůsobí jako zarytý dogmatik, zatímco Jan Pavel a Benedikt pro mě osobně byli přespříliš konzervativní, byt třeba Jan Pavel pro mě v určitém směru byl celkem autoritou..
No, a to je to, o čem píšu výše - jsou věci, které mají zůstávat neměnné a nehledej v tom žádnou zášť vůči někomu, jak se mnozí kritici konzervativního myšlení snaží vzbudit zdání. A myslím si naopak, že oba dva předchozí papežové byli mnohem více lidštější, ale to už se dostáváme jinam.
Jak uvolníš otěže, dříve nebo později přijde požadavek na jejich uvolnění i jinde, v této oblasti se třeba ozývají hlasy na uzákonění pedofilie či incestu.
Jak uvolníš otěže, dříve nebo později přijde požadavek na jejich uvolnění i jinde, v této oblasti se třeba ozývají hlasy na uzákonění pedofilie či incestu
a je to tu. Jestli se na nic lepsiho nez tenhle argumentacni faul nezmuzes, tak jsem v klidu
Jo, ale ono je to už v chodu, ty snahy. A argumentů mám samosebou mnohem více.
Tak sem s tim uzakonenim pedofilie. Kde se to deje a v jakem to je stadiu? Volat totiz po necem muze uplne kdokoliv, nikde se pedofilie neuzakonuje. Tenhle idiotskej argument slysim uz po stopadesate.
Viz odkazy níže. A když budeš chtít najít v cizojazyčných, najdeš. Už jen ta myšlenka na to je zvrácená, co teprve žádost, potažmo jednání o něm. A věř, že časem projde.
https://www.euportal.cz/Articles/12432-cesti-pedofilove-ucastnici-se-prague-pride-zadaji-legalizaci-detske-pornografie-a-sexu-s-detmi.aspx
https://www.petice-adopce.cz/zpravy-ze-sveta/stane-se-pedofilie-sexualni-orientaci/
lol, takže pár jednotlivých pomatenců, ale nic konkrétního btw víš o tom, že v několika zemích, kde je homosexualita postavená mimo zákon, se běžně provozuje styk se zvířaty? to jde trošku mimo ten tvůj trend o uvolňování otěží, ne? jinak samozřejmě homosexualita není na rozdíl od pedofilie nebo zoofilie nijak společensky škodlivá, takže celá ta debata je zbytečná
Samozřejmě že je, ale to je zase mimo Tvůj trend. Klasicky lidi Tvého typu dovedou jen napadat. Takže debata je fakt zbytečná.
Kde jsem tě prosím napadl? Lidi mého typu. Děkuji za debatu a žij dál svůj život plný předsudků.
Tak kdyby se nikdy neuvolnovali otěže, tak tu pořád ještě platí zákon silnějšího (i když tomu tak občas je, jen je síla definována ekonomicky, ne fyzicky). Pak by snad ani žádný vývoj nebyl možný.
Jasně, jsou hodnoty, který by měli být univerzální napříč časem, ale nemyslím, že by se to mělo týkat všeho. A to, že se povolí některé společensky nezávadné chování, které kdysi bylo tabu, ještě neznamená, že by se měla povolovat společensky závadná pedofilie či incest. Nehledě na to, že si nedovedu představit, že by po tomhle volal někdo jiný, než pár exotů..
Asi tak...párkrát zajdu s mladou v neděli do kostela, začnou tam chodit lidi s takovýma košíkama na peníze, abychom přispěli, a v tu samou chvíli farář mluví o tom, jak si církevní hodnostáři cestují po Jižní Americe
Za svoje. Ty prachy jdou na chod farnosti, případně charitní věci. Přispívání na potřebné je prastarý zvyk.
prevazne asi ano. Ale taky se tam neco utopi na lidske veci jako je pivko a kez by jen tech 25kč
Třeba v Anglii kněz peníze ze sbírek vůbec nevidí, mají je na starosti farníci. U nás je to tak, že se hlásí každou neděli, kolik se tu minulou vybralo. Někde to počítá kněz sám, někde s farníky. Ale nevěřím, že by někde z peněz ze sbírek bral nějaký kněz pro sebe, na pivko si zajde ze svého.
No mluvim prave o tech farnicich. Znam jeden pripad osobne a doufam ze je dost vyjimecny. To “zlo” je v lidech a proto prave mi prijde byt naprosty nesmysl nejaka hierarchie knezi, dalsi sluzebnici jako farnici atd. Mezi spoustou z nich se ukryvaji lidske hyeny a svine tak jako vsude jinde, nevim proc by melo nejake uskupeni (cirkev) vest tu víru. Stacilo by kdyby se ty komunity proste jen schazely, pomodlily se atd. Nevim jak je to presne dnes a nechci tady rozebirat buhvi jake teorie, ale z historie zname spoustu cirkevnich hodnostaru kteri prevazne sledovali vlastni zajmy a lidu jako takovemu spise skodili
Vim ze jdu hodne do minulosti a zni to radikalne, ale podle me k vire cirkev nepotrebujes
Záleží k jaké víře.
K tomu konci - určitě, to máš pravdu, je to velká bolest a kaňka, nicméně jednali právě proti duchu evangelia a kněžství.
Někdo musí být zastřešující, jinak z toho bude anarchie, kdy si každý bude hlásat to své a podle toho žít - třeba i na úkor druhých. Koneckonců i stát je zřízen hierarchicky, i když jinak.
Ano, dřív chodili do církve i prospěcháři, protože stát se knězem bylo prestižní a zajišťovalo to celkem dobrej život. Ale zase. Ani zdaleka takhle nepřemýšleli všichni. Byl to člověk od člověka. Teď to už ale samozřejmě neplatí. A člověk co by se dnes chtěl stát knězem pro prestiž nebo dokonce pro peníze by byl materiál pro dr. Chocholouška.
Nejde to i ruku v ruce s tim ze vericich je cim dal min a cirkev nema takovou moc jak driv? Kdyz se do ni dnes nekdo tezce obuje tezko ho ceka upaleni
Ale i s tím, že dnes mají lidé problém se obětovat pro druhé.
Tak celkove se cim dal vic kazdy stara sam o sebe
Samozřejmě. Ale s tím upalováním bych to zas tak žhavě neviděl.
Nezapomeň na fakt, že kdysi byli biskupové či kardinálové tzv. církevními knížaty v první řadě, často ani neměli kněžské svěcení a víceméně jen spravovali úřad spjatý s pol. mocí. Církev neměla páky, jak s tím bojovat.
Na druhou stranu být obyčejným knězem zase takové terno nebylo.
Za svoje? co je teda pro ně zdroj příjmů? Jde mi spíš o to, že když teda prachy mají, proč je radši nedají právě na chod farností atd...
Kněz coby vysokoškolák má nanejvýše 15 000, spíše ale méně. přitom je nepsaným zvykem odevzdávat desetinu Církvi. Pak dostává třeba za mši nebo za svatbu. A je na každém, jak s nimi naloží. Když odpočítám ty prachy za benzín, protože kněz se přes den často ani nezastaví, jak musí objíždět kdejaké úřady a další své farnosti, tak se svými penězi nakládají kněží každý po svém - jako nekněží, není v tom rozdíl. Vím ale o kněžích, co prodali barák po zemřelých rodičích a prachy utržené z prodeje vrazili do farnosti nebo hospice.
A taky vím o řadě kněží, co dávají docela slušné prachy neoficiálně chudším rodinám atd. Jen se o tom nikde nepíše.
Nějak mi to nesedí s tím příkladem Krista - Zdarma jste dostali, zdarma dávejte.
Teď narážíš na co - na platy, nebo na to, že vezmou za mši?
Na platy samozřejmě. Jen mi přijde nebiblický to, že za kázání/šíření víry někdo bere peníze. I když chápu, že pro některý faráře, a mluvím ze zkušenosti s nimi, je to jen práce.
Dříve svého faráře živili farníci, dnes je placen státem coby státní zaměstnanec. A z něčeho žít musí.
Ber to tak, že ten plat je almužna.
Někde je dotují rodiče třeba..
Taky mi to není úplně blízký či sympatický, ale když to někomu pomáhá přežít, vyrovnat se s různými nesnázemi, které život přináší či když to někomu dává smysl života či vysvětluje původ naší existence, tak proč ne. Třeba já v těchto věcech často jasno nemám, víru v Boha v sobě najít nedokážu a jsem z toho spíš kolikrát zmatenej či myšlenkově "neukotvenej".
Celá ta instituce Boha je tu mj. pro to, aby lidem ujednodušila existence a v tomhle směru určitě funguje. Když to ten dotyčný necpe na sílu ostatním či ve jménu své víry fanaticky nepáchá různá zvěrstva, tak proč ne.
Druhy odstavec naprosty souhlas.
Stejně jako někdo jiný může říct, že představa, že se vše děje náhodou, je šílená..
Né náhodou. Ale zkrátka co udělám, to udělám. Neřídí mě bůh, nedělám věcí náhodně. O všem přemýšlím a odmítám, že je předem určeno, co se stane (osud). Takhle to myslím
Tak já osobně prostě nevěřím tomu, že všechno je jen tak a že není "něco" nad námi, co nás ovlivňuje. Někdo tomu říká Bůh někdo Matka příroda.. V životě jsem se už několikrát setkal s tím, kdy jsem měl štěstí, že mi třeba ujel autobus nebo že jsem se na posledné chvíli rozhodl zvolit jinou variantu.. Ale taky si nemyslím, že je předem určeno, co se stane. Jasně, že svým chováním a svými činy to dovedeme ovlivnit. Ale věřím, že určité možnosti apod. prostě může vytvářet něco nad námi..
aneb jak říkával náš učitel matematiky: Každý svého štěstí nikoliv strůjcem, ale strojvůdcem.
Geniální.
ateismus forever
Víra je zlo
Víra je skvělá věc pro spoustu lidí (pro mě osobně třeba ne), organizované náboženství je to, co je na hovno
Ale to, že víra tvrdí, že se všechno děje dílem Boha, je jenom klasickou misinterpretací nevěřících. O tom víra vůbec není. Bůh nám dal možnost se svobodně rozhodovat. Když někdo odcentruje a padne z toho gól, Bůh za to nemůže. Když nějaký maniak ubodá dvacet lidí, Bůh za to opět nemůže. Tak tady prosím nepřekrucuj víru do něčeho zvráceného.
A proč by možnost se rozhodnout mi musel někdo dát? Co to je za nesmysl? Jako že kdyby nebyl bůh, tak mě někdo tahá za ruku a sám neudělám nic, nebo jak? Promiň, opravdu se o nesmyslech bavit nechci
Možnost volby je nám dána do vínku a kdyby nebyl Bůh, nejsme ani my. Nesmysl je to, co je jiného názoru než máš sám?
Ne, to vůbec ne. Někdo má rád zelenou barvu, někdo modrou. Někdo pije pivo, někdo ne. Ale je pro mě nesmysl věřit v něco, jako je "bůh". Mám pro to spoustu argumentů, ale bavit se o tom tady fakt nechci.
Ok, jak chceš, jen připomínka, že otázky vkusu jsou úplně jiného rázu než otázky víry, takže na to nelze aplikovat tato měřítka.
Ty argumenty by mě strašně zajímaly. Stejně jako argumenty věřících, že Bůh určitě existuje..
Líbil se mi jeden výrok, že důkazem Boží existence je ženská krása:).
Ale teď vážně - samo stvoření a vše v něm, co perfektně funguje, můžeš jako argument brát. Nahodilost, která měla údajně stát někde na počátku a která má stát za vším tím, co je kolem nás a co pulsuje životem? Ne, to neberu. Svět musí být řízen /a stvořen/, a to Tvůrcem.
Anebo taková známá pětice cest k poznání Boha od sv. Tomáše Akvinského, tj. stupně, příčina - následek atd. Anebo má osobní zkušenost s Ním. Anebo...
Jenže to jsou všechno nepodložitelné argumenty. Samozřejmě, já taky nevěřím, že svět vznikl nahodilostí, na to je moc dokonalý. Každopádně, nedá se to podložit tím, že to byl Bůh. A proto věříme. Kdybychom věděli, že Bůh existuje, nebyla by to víra.
Jistě, víra je od slova věřit, ne vědět. Nicméně víra má výhodu v tom, že je o vztahu, zapojuješ tam kromě rozumu i srdce, jakkoli je rozum pro poznání Boha nezbytný. Víra v to, že nejsme sami, nic nemůže být nadarmo a že se vše jednu ukáže, jak píše v jedné povídce Jan Čep.
Je to jednoduché - svět vznikl buď sám od sebe, nebo byl stvořen. Člověk si buď vystačí sám se sebou, resp. myslí si to a přitom potřebuje kolem sebe lidi, protože bez nich nezmůže zhola nic, nebo ví, že je tu Láska, která se za něj obětovala a která ho volá ke vztahu a k životu věčnému, protože smrtí se nic nekončí. Je to dost zjednodušeně napsáno, vím, ale co už.
Bůh by si nás mohl ovládat jako stroje, abychom byli nekonečně poslušní. Ale jelikož nás stvořil k obrazu svému, chtěl, abychom měli svobodnou vůli stejně jako on. A takhle to dopadlo. Lidstvo se naklonilo k hříchu a teď se v hříchu tenhle svět utápí. Krádeže, vraždy, znásilňování, to všechno je na denním pořádku. Tomuhle světu vládne Ďábel.
O tom to ale vôbec nie je. Odporúčam si niekedy prečítať Bibliu, aspoň jedno evanjelium. Toľko múdrostí, rád ako by sme sa mali správať v rámci morálky na jednom mieste nikde nenájdeš. Snáď tu postnem len jeden verš, ktorý ale nebude z evanjelia.
Timoteovi 3,1-5 - Uistite sa, že v posledných dňoch ťažké časy nastanú. Ľudia budú milovať len seba a svoje peniaze, sú chlubní, arogantní, hrubí, neposlušní rodičov, nevďační, bezbožní, bezcitní, nezmieriteľní, ohovárači, neviazaní, bezuzdní, nepriatelia dobrého, zradcovia, bezohľadní, arogantní, milovníci rozkoše skôr než milovať Boha. Verejne, sú zakotvené zbožnosti, ale ich výkon bude odmietnutý. Z týchto zase preč.
Budete mít letos DVD?
Tottenham o víkendu porazil Stoke City 2:1 a obě jeho branky si na své konto připsal Christian Eriksen, v případě druhého zásahu ovšem panují nejasnosti a mohlo by dojít ke změně. Trestný kop dánského záložníka měl ramenem tečovat Harry Kane a londýnský celek se dokonce už odvolal s tím, aby tato trefa byla připsána právě anglickému útočníkovi.
Slušně křečovitá snaha dohnat Salaha
Proč? Nevím teď přesně, jaký góly letos Salah dal, ale třeba dal taky nějakej po teči... Je to to samé...
Navíc když se podívám na záznam gólu, tak je vidět, jak se Kane hned raduje - je si vědom, že to tečoval.
a liverpool sa odvolaval aby ten gol dostal salah?
Pokud byl rovnou v zápase označen jako střelec, tak nebylo potřeba. Já jen říkám, že pokud ten gól dal Kane, tak ať je mu připsán. Co je na tom prosímtě divného?
divne je to ze vacsinou je hracom aj klubu jedno kto dal gol. alebo inak, kolkokrat si videl aby sa klub odvolaval aby gol nepripisali jednemu hracovi ale druhemu?
Nevím, co ti mám na tohle odpovědět.
Díky, že ses zapojil do diskuse, ale jestli nemá být gól připsán tomu, kdo ho dal, tak je asi zbytečný v diskusi pokračovat.
on bol pripisany tomu kto ho dal. To ze sa sliepky a kane teraz mozu posrat aby bol pripisany jemu len aby mohol sutazit o krala strelcov je totalne stupidne rovnako ako jeho prisahy na rodinu toto spravanie je totalne stupidne ziadat u vedenia sutaze zmenu strelca...
A proc strelce toho golu vubec rozporovat? Neni jedno jestli Eriksen nebo Kane? Gol je gol. Navic nevim kde beres tu jistotu, ze ten gol je Kaneuv.
Napsal jsi správně - většinou. Tohle ale není většinová situace, když Kane může vyhrát zlatou kopačku.
preto je to prave najviac wtf. nerobia to pre spravidlivost ale aby ten ich zazrak mal nejaku cenu
Pokud se toho míče dotkl, tak je spravedlivé, aby se gól počítal jemu, ne?
lepsi jak 5-3 dvd
super díky
mám rozečteno, ale furt ne a ne to dorazit
Autor clanku zabudol, ze Abidžan i ked leži dosť daleko, ale vzdialeny može byť maximalne 7000km cca od CZ, SK...Ale zjavne autor članku rata s obklukou do Turecka ako migranti
To čínská anabáze v Šanghaji svůj prostor má a z autorova vyprávění zjistíme, že byla skutečně exotická. Na svět přišel 11. března 1978 v bezmála 13 000 kilometrů vzdáleném Abidjanu, tehdejším hlavním městě Pobřeží slonoviny.
prečítaj si to ešte raz a poriadne
"autobiografie, která by měla být povinnou četbou nejen pro příznivce Chelsea, ale i pro fanynky a fanoušky toho nejlepšího světového fotbalu" To víš že jo
?
Nedokážeš se oprostit od zášti? Velká škoda, já četl většinu biografií co u nás vyšla a začal jsem mít rád lidi, které jsem nemusel jako Ibrahimovic Ferguson.
Proč ne, recenze mě docela nalákala. Náhodou jsem se dostal k autobiografii Ibry, kterého vůbec nemusím, ale nakonec mě to chytlo a musím říct, že je to dobré čtení
Nevím teď co se ti na té větě zdá směšné.
V poriadku, tak vedz teda o ňom iba to, kde hral a základné informácie. Sám si sa rozhodol, proti gustu žiaden dišputát.
Sportovci by neměli psát knihy. Vždycky to dopadne tragicky, ostatně stejně jako i v tomto případě. Nuda, nuda, šeď, šeď..
Co teprv kniha majka špirituse
Petržela i když to je trenér, Ronaldo, Horváth, Řepka. Vše mě bavilo..
Ronaldo uz napsal nejakou autobiografii? Vim jen o milionu biografii, az se divim, ze to ty lidi bavi psat, ale asi to vydelava. V Luxoru jsem jich posledne videl asi 10 ruznejch a to samy je s Messim.
Aha, tak možná to byla biografie.. Teď si nejsem jistý.. Každopádně, četlo se to fakt dobře.
Primo jeho ne.
jj třeba Zlatan, hrozná zívačka
Dobrý článok, ale zaskočila ma jedna vec. Dokedy sa bude písať o Wembley ako o novom, keď ho postavili už v roku 2007. Však to je už pomaly na rozsiahlu rekonštrukciu zachvíľu...
Byls tam někdy? Pořád to tam vypadá jako nové, vše ve skvělém stavu.
Znáš Kyjev? Všechno nový, krásný...
podle mě je to zrovna v tomhle případě v pořádku, Drogba se tam ve finále pohárů trefil 4x v době, kdy ta supermoderní stodola doopravdy byla ještě nová
Tak to "novy" neni o veku, ale spis o tom, ze predtim bylo nejaky stary Wembley, ktery uz neni a tohle je ted novy.
Stadionu Barcy už se taky přes 60 let říká Camp Nou.
Lama jeb*ná
Četl jsem, skvělá kniha o skvělém člověku a fotbalistovi.
Knihu ODPORÚČAM každému, no pre fans Chelsea povinné čítanie. Nie je to len futbalistovi. Didi 11
Pravděpodobně zatím nejlepší africkej fotbalista historie
Z těch, co se tam narodili, asi Eusebio, ale on s Weahem asi jo.
Nezapomínal bych na Eto´oa (sakra jak to mám napsat).
Hrál ve Španělsku, tak ETA.
Jako "pozdravuj Eta"? To bych nevěděl, o čem je řeč, kdyby mi tohle někdo napsal
Ale kdybys ve Španělsku řekl, že máš ETA rád, tak bys vzbudil zájem okolí.
Tak Eusébia bych vyloženě nepočítal. S Weahem pravděpodobně budou srovnatelní výkonnostně, ale úspěchy je asi lepší Drogba. Ale Eto'o ke na tom podobně, ten toho taky dost vyhrál.
Weah má zase Zlatý míč a hovoří pro něj, že hrál v AC, když tam byl omezený počet cizinců.
Weah má zlatej míč, vidíš, na to jsem úplně zapomněl. No tak dobře, těžko posuzovat, ta trojka je jasná, Weah, Drogba, Eto'o. Všichni toho vyhráli spoustu, týmově Weah asi nejmíň, zas má ten zlatej míč...
etoo
Eto’o a Weah nic jo ?
Fotbalisti srovnatelní, Drogba vyhrál nejvíc. I když Eto'o toho vyhrál teda taky mraky no, možná i víc..
V rámci individuálních ocenění je Weah o dost před Drogbou.
Jestli myslíš v ocenění fotbalista Afriky, tak možná ano, tam neměl v 90. letech příliš konkurenci. Já jsem myslel spíš počet týmových úspěchů.
Nejlepší fotbalista světa a evropy myslím.
nejlepší v Africe je přece Já Já jenom Já Touré
Četl jsem ji hned jak vyšla v originále a předem chci říct, že jsem v podstatě nečtenář. Ale tohle mě opravdu chytlo. Neuvěřitelný příběh vás vtáhne do děje a nebudete chtít přestat číst. Opravdu doporučuji všem fanouškům fotbalu.
děkuje tam Bohu nebo Petrovi, že chytil Robbenovu penaltu? Protože jinak by posral 2 finále...Nebo zmiňuje se tam jak se po odchodu Mourinha choval jako kretén?
tak toto bolo fakt ze zle napisane
recenzia
Dobrá knížka, ale se Zlatanem nebo Fergusonem se nedá srovnat.
Asi málokdo by se dal srovnávat se Zlatanem
Tak me osobme prijde SAF o dost lepsi.
Ja myslím se Zlatanem jako s osobností...
jedině Chuck Norris no
Zlatanova kniha je super, ale v mych ocich ji trochu snizuje tohle: https://www.thelocal.se/20150527/are-zlatan-ibrahimovics-swedish-memoirs-fake
Chapu zamer autora, ale mel to zminit uz na zacatku.
Jinak zajimavej byl i Gerrard a Ancelotti, ale SAFovy knihy jsou nej - My story i Leading. Chystam se na G. Nevilla v anglictine a taky Lasku a nenavist v La Lize (tu jsem sehnal za 69 v Levnejch knihach, top kup). Hodne zajimava mi prisla tato kniha: https://www.kosmas.cz/knihy/188663/hra-cisel/
PS: Cetl nekdo autobiografii Cruyffa? Pokud ano, je to dobry? https://www.martinus.cz/?uItem=297481&z=heureka#description
Neville by mohl bejt taky top, no
Cruyff má povinnost díky
zajímavý... je fakt, že tak super čtivý by to v opačným případě ani bejt nemohlo
Díky autorovi za tip na knihu, vůbec sem o ní nevěděl. Už minule EF výborně doporučil knihu Můj Příběh od Sira Fergusona. Tu sem poslechl jako audioknihu. Drogba bohužel zatím jen jako klasická kniha, upřednostnil bych spíše e-knihu ....
precital som viacero knih futbalistov a táto mi prisla najslabsia z nich .... naj ma zlatan
Veľmi dobrá knižka Mám rád takéto autobiografie, hlavne športovcov. Didier Drogba je obrovská futbalová osobnosť. Aj keď som Chelsea nikdy nemusel, Drogbu som vždy obdivoval a kvôli takýmto hráčom ako Drogba a Lampard som im aj ten úspech prial. U mňa zatiaľ TOP autobiografia Zlatana Ibrahimoviča.
To je sebeparodující název, jak slíbil, že se jednou vrátí do Marseille?
Já se lekl, že to je recenze knihy G. Koukalové
Jasně. A Drogba ji tu knihu napsal, nebo pokřtil
ne, Drogba jí strkal něco do krku, aby se vyblila...
Namočený tampon?
Bůh je.
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele