Quo vadis, Auxerre?

Přestože nová sezona L1 začne až téměř za měsíc, už teď je jisté, že snad žádný tým (možná s výjimkou Bordeaux či Sochaux) nebude čelit tak výrazné obměně, jako právě Auxerre. Tým vyznávající bílomodré barvy totiž opustila či pravděpodobně opustí velká část klíčových hráčů, své účinkování v burgundském maloměstě ukončil také úspěšný trenér Fernandez a fanoušci se najednou nemají moc čeho chytit; jejich klub může v nadcházející sezoně hodně příjemně překvapit, ale negativistické komentáře přece jen převládají. Zemětřesení v kádru i v realizačním týmu se totiž zdá být přece jen příliš výrazné..

O odchodu dvou hlavních tahounů ofenzivy, polského šutéra Ireneusze Jeleńe a slovinského playmakera či levého křídla Valtera Birsy, se v týmu Auxerrois vědělo už déle před koncem sezony a byl proto dostatek času na zajištění náhrad. Jeleń je nade vší pochybnost výborný fotbalista a v plném zdraví a formě se bez diskuse řadí k vůbec nejlepším forvardům celé ligy, a příliš odvážně nezní ani jeho zařazení mezi širší světovou elitu (jeho relativní 'neznámost' v porovnání se slavnějšími jmény je v tomto případě argumentem pouze polovičním, neboť kvůli chronickým problémům se zády tráví bohužel čím dál více času na marodce či v rekonvalescenci a nedá se příliš předpokládat, že by se to s přibývajícím věkem mělo zlepšovat - proto je taky na místě obezřetnost jiných klubů, díky níž je už třicetiletý šutér stále bez angažmá). Náhradou za jeho gólový a herní příspěvek má být Joo Jung-Gook, fotbalista, jehož angažmá v polovině jara 2011 obestíral stín pochybností: dokáže sice slibný, ale přece jen nezkušený hráč, ověřený zatím pouze domácí korejskou ligou, unést složitý úkol vést ofenzivu ambiciózního klubu Ligue 1? Těch několik příležitostí, které ještě pod trenérem Fernandezem v závěru jara nasbíral, však ukazuje, že šlo dost možná o stejnou trefu do černého jako v případě dalších fotbalistů z relativně 'podřadných' (tento výraz není míněn nijak urážlivě, pouze jako kvalitativní měřítko) soutěží - Thomase Kahlenberga a právě Jeleńe. Je jisté, že právě schopnost vybrat typologicky dokonale vhodné, kvalitní a díky chybějícímu celosvětovému renomé i levné hráče je jedním z klíčových prvků úspěšného Fernandezova Auxerre; vzhledem k nevelké ekonomické síle a pověsti tradičního přestupního klubu jde o nesmírně důležitou dovednost, jejíž zvládnutí musí nový trenér teprve prokázat. Červencové dění to zatím příliš nenaznačuje.

Náhradou za Birsu potom má být Ben Sahar, dřívější zázračné dítě izraelského fotbalu a velký talent Chelsea, který přichází v čerstvých dvaadvaceti letech oživit svoji upadající pověst. Ofenzivní záložník, podepsaný z Espanyolu na roční hostování s opcí, má za sebou vydařenou sezonu v domácí soutěži a v novém AJA by měl mít pozici na levé straně záložní formace či na levém křídle. Jedná se však o poměrně rizikovou investici; Sahar, jakkoliv je talentovaným fotbalistou, zatím skutečně zazářil pouze v domácích podmínkách (ať už v lize či v reprezentaci) a jeho prosazení se v náročné nové soutěži je velkým otazníkem. Zbytek posil působí poněkud jistějším dojmem: Issam Jemaa, útočník přicházející na celé čtyři roky ze sestoupivšího Lens, je spolehlivým zakončovatelem, který L1 dobře zná a měl by společně s Gookem vytvořit nebezpečnou dvojici hrotových útočníků. Zbývající dvě posily vypadají také slibně: platí to zejména o Rudy Haddadovi, posile z Châteauroux. Tento mladý playmaker byl loni s 10 gólovými přihrávkami nejlepším asistentem Ligue 2 a právě jeho kreativita by měla hrát důležitou úlohu v novém AJA. A co se týče Omara Kossoka, útočníka získaného z Amiens, i u něj platí, že přichází s pověstí velmi slibného talentu a do Fournierovy koncepce mladého, útočně laděného týmu plného dravých univerzálů zapadá na první pohled velice dobře.

Kde tedy vlastně leží pramen onoho skepticismu, na nějž odkazuji v úvodu článku? Důvodů je hned několik; pojďme si je rozebrat jeden po druhém.


1. Příliš mnoho změn v kádru

Z tradiční základní sestavy Auxerre, jak ji během svého působení v týmu vyprofiloval Jean Fernandez, nezůstane skutečně kámen na kameni. Klub už kromě Jeleńe s Birsou opustil i kapitán, střední záložník a hlavní tvůrce hry a nahrávač Benoît Pedretti, loni nesmírně platné křídlo Julien Quercia (který byl v určitých fázích sezony vcelku jednoznačně největším tahounem mužstva) a trochu nepochopitelně i Steeven Langil (který přitom pokaždé, když dostal šanci, podal dobrý výkon). A to jsou jen ta nejvýraznější jména; Fournier nemůže počítat ani s kompletní dvojicí náhradních gólmanů (kdysi velký lyonský talent Rémy Riou odešel možná trochu nepochopitelně bojovat o post jedničky v Toulouse, které má tak hned tři kvalitní gólmany, a Willy Maeyens bude hostovat ve třetí lize) nebo s talentovaným Maxime Bourgeoisem. Právě Bourgeoisův odchod je nakonec možná nejzvláštnějším krokem, neboť ambice Auxerre by podle všeho měly ležet právě v rehabilitování slavné odchovanecké tradice, a Bourgeois byl z mladých nadějí tou dost možná největší. Mrštný hráč s dobrou technikou, který může nastoupit v ofenzivní záloze či kdekoliv v útoku, však bude hledat nové výzvy v Châteauroux, což je poměrně vysoká cena za nejisté služby Rudyho Haddada. Tým opustil i Frédéric Sammaritano, a to za okolností, ke kterým se ještě vrátím později..

Na odchodu je navíc defenzivní záložník Delvin Ndinga, největší loňská kometa francouzského fotbalu; silný, pozičně skvělý, ale přitom technicky výborně vybavený hráč, který má svojí hrou mnohem blíže k Makélélému než k Matuidimu, už vyhlíží přestup do Lyonu, přičemž se v souvislosti s jeho angažmá mluvilo už například i o Janovu nebo Liverpoolu. Těžko proto očekávat, že by Ndinga na Stade d'Abbé Deschamps zůstal i příští sezonu. A v ohrožení jsou i další jména: Stéphane Grichting, kterému rostoucí věk a klesající rychlost předurčují přesun z levého beka na stopera, je sledován nováčkem z Évianu, zatímco Jean-Pascal Mignot, jediný odchovanec v týmu za Fernandezovy vlády, je monitorován trenérem ASSE Galtierem. Pokud připočteme i situaci kolem Cédrika Hengbarta, který sílící spekulace o svém přesunu do Toulouse utnul až podepsáním nového kontraktu, znamená to, že pouze tři hráči ze stabilní základní sestavy posledních dvou let zůstali ušetřeni přestupových koloběhů a spekulací. Jsou to Olivier Sorin (který byl pro změnu minulé léto jednou nohou v Beşiktaşi), Adama Coulibaly (který je přitom dlouhodobě jedním z nejsilnějších a nejrespektovanějších stoperů ligy) a Dennis Oliech, o jehož využití se zmíníme ještě v souvislosti s trenérem Fournierem. A posily? Již zmínění Haddad, Jemaa, Kossoko a Sahar..


2. Disproporční posilování

..čímž se dostáváme k druhému, podstatnějšímu bodu, kterým je přílišná fixace na útočnou fázi. Tým doposud opustili dva brankáři, dva obránci, čtyři záložníci a tři útočníci, přičemž na odchodu je další záložník, a v kolonce 'posily' zatím svítí trojice útočníků a jeden ofenzivní záložník. Zejména pevný střed zálohy, brutálně oslabený odchodem Pedrettiho a situací kolem Ndingy, zůstává bolestně nejistý, a přestože Fournier má k dispozici fotbalisty, kteří na pozici defenzivního a středního záložníka dokážou zahrát, je kádr v těchto místech příliš úzký, a lze i úspěšně zpochybňovat kvalitu a stálost formy zbývajících hráčů, kterými jsou nezkušení Alain Traoré a Prince Segbefia, univerzál Dariusz Dudka, který je na pozici DM příliš náchylný k ostrým faulům a poslední dobou nastupuje čím dál častěji na beku, a předělané levé křídlo Kamil Chafni.

Dalším otazníkem je i obrana, neboť předloni božská čtveřice Hengbart-Coulibaly-Mignot-Grichting povážlivě ztrácí ze svého lesku. Hengbart hraje nesmírně fyzicky náročným stylem na hranici sebeobětování, což je vzhledem k jeho rostoucím zdravotním problémům čím dál rizikovější investicí, a už loni byly jeho výkony po rekonvalescenci nepříjemně nedůrazné. Mignot je na tom zdravotně ještě hůř a dá se důvodně očekávat, že ač jde kvalitativně o excelentního stopera-rozehrávače, svoji nejlepší sezonu (2009-10), kdy svými výkony spolehlivě zastínil celý zbytek ligy, už nezopakuje. Grichting potom, jak už jsem psal výše, přestává na pozici levého beka stačit a měl by (a bude) se přesouvat do středu obrany. Jedinou jistotou tak zůstává Coulibaly.. a posily? Loňská akvizice Soumahoro Johnson, stoper, který doposud v evropských soutěžích neodehrál ani minutu, a další mladíček Willy Boly, jehož loňský křest ohněm dopadl také všelijak.

Navíc se nedá ani říct, že by v souvislosti s Auxerre padala typově vhodnější jména - z hráčů, kteří byli s týmem vehementně spojováni a nakonec nepřišli, byla situace reálná jenom u Pierre-Alaina Fraua (nakonec odešel do Caen) a Ludovica Obraniaka (zatím zůstává v Lille), čili dalších ofenzivních hráčů. Fournier sice chce hrát mnohem útočněji než jeho předchůdce, ale s kolabující zálohou a obranou ještě L1 nikdy nikdo nezachránil..


3. Přílišná odlišnost Fernandezova a Fournierova herního stylu

Nekonzistentnost a přílišná fluktuace hráčů se však nakonec vůbec nemusí ukázat jako ten největší problém; koneckonců, je stále teprve polovina července a vedení má dost a dost času kádr ještě vylepšit, přestože Fournier už nastoupil do přípravy, v níž chce hrát každé tři dny jeden zápas a vypadá to, že se soupiskou už se v rámci co největší sehranosti příliš hýbat nebude, pokud vůbec. Nicméně stále platí, že to se může ještě změnit. Co se ale téměř na 100 % nezmění, to je filozofie, s jakou Fournier do týmu přichází.

Nový trenér zažil největší úspěchy v PSG, které pod jeho vedením hrálo skvělý fotbal a mělo i velmi slušné výsledky, a jeho vyhazov a následné pozastavení raketově rozběhnuté kariéry mu tak možná udělaly zbytečně velký škraloup na renomé, protože sám kouč měl úspěchy i ve svých dalších štacích, a přesto přichází se značně váhavou pověstí. Je pravda, že angažmá v Créteilu a krachujícím Štrasburku nejsou přílišným ukazatelem pro případný úspěch v L1, nicméně za Fournierem stojí i pařížská štace; přesto je však jeho podpis fanoušky poměrně často zpochybňován. Důvody jsou třeba hledat v těch několika málo kusých informacích, které o svém projektu sám trenér prozradil na tiskové konferenci a v dalších rozhovorech: Že chce mít z AJA moderní, útočné mužstvo. Že hodlá sázet především na vlastní mladé a univerzální hráče. Že chce mít v týmu srdcaře, kteří odevzdají 200 % výkonu pro klubový dres. To jsou tři stěžejní momenty, díky nimž si veřejnost má udělat obrázek o novém vedení týmu.. a všechny tři už byly povážlivě zpochybněny. O paradoxu s Bourgeoisem (v návaznosti na obnovení tradice talentovaných domácích mladíků) už jsem se zmínil výše; k tomuto bodu je navíc možné přidat i vůbec největší talent v akademii, vysokého a gólového forvarda Yayu Sanoga, který ačkoliv je v širším kádru A-týmu už rok a půl, dosud nedostal ligovou příležitost a je velkým otazníkem, jestli ji dostane v nadcházející sezoně: na jeho pozici byli totiž přivedeni hned dva jiní hráči, Jemaa a Kossoko, kteří tak doplnili Gooka a odsunuli Sanoga na pozici potenciální čtvrté volby. To nejsou zrovna nadějné vyhlídky. Aspoň že na právě skončeném mistrovství světa U-17 mělo právě Auxerre největší zastoupení ve francouzském týmu, a to včetně kapitána, stopera Raphaëla Calveta..

Moje hlavní myšlenka ale leží jinde, a to sice v onom proklamovaném ofenzivním stylu; toto prohlášení je navíc podpořeno už probraným posilováním týmu. Auxerre nikdy nebylo vyloženě útočně laděným týmem jako například Lorient nebo Valenciennes, nikdy v novodobé historii si nezakládalo na přehrávání soupěře velkým množstvím kombinací a narážeček. Jak Roux, tak Fernandez, tedy dva nejúspěšnější trenéři historie klubu, vyznávali spíše vyčkávací taktiku podpořenou drtivými protiútoky, což nutně předpokládalo silnou obranu a střed zálohy a rychlé a mrštné hráče v útočné fázi. Fernandez po sobě nechal tým zvyklý potit na hřišti krev, naběhat dvakrát tolik kilometrů co soupeř, tým takticky brilantně vybavený, schopný trpělivou prací a fenomenální soustředěností eliminovat i mnohem silnější mužstva. Fernandez měl výborný čich na výběr neznámých hráčů (viz výše), a navíc uměl využít i fotbalisty, kteří si s balonem příliš nerozumí, ale jejichž pohyb a práce bez míče je pro tým v obranné fázi a v napadání stěží nahraditelná - mám na mysli zejména Dennise Oliecha, Daniela Niculaeho a v loňské Lize mistrů i Steevena Langila. To jsou hráči, kteří se ve Fournierově stylu, založeném právě na práci s míčem, prosazují jen těžko.

Změna, která sice na první pohled vypadá nesmírně atraktivně, ale na druhý už odkrývá velké otazníky, se zkrátka dost možná ukáže jako příliš brutální a nezkušený tým bude mít velké potíže s tak razantní změnou nároků. A co se onoho 200 % odevzdávání pro tým týče..


4. Nejasné ambice a nejasná atmosféra v kabině

..angažování Omara Kossoka vyvolalo obrovský odpor mezi fanoušky AJA, kteří dokonce proti jeho příchodu založili skupinu na Facebooku. Kossoko je sice talentovaný útočník, ale jeho prohlášení, ve kterém regulérně urazil celý klub i město Auxerre, se zdá být v tak příkrém rozporu s Fournierovým prohlášením o loajalitě, že to snad ani víc nejde. Kossokův příchod navíc prakticky stojí za vyštváním Frédérica Sammaritana: tenhle ”bastardský trpaslík z Korsiky”, jak Kossoko Sammaritana nazval na svém facebooku, totiž hned po jeho podepsání otočil směr Ajaccio. Auxerre tím přišlo o jednoho z mála hráčů, kteří se zdáli být ideální do Fournierova herního systému, a to ve prospěch nevybouřeného mladíka, jehož prosazení se je obestřeno poměrně velkým otazníkem. Sammaritano, který byl oblíbený jak v kabině, tak u fanoušků, tak nakonec dost možná zapůsobí jako rozbuška, která (bez vlastního přičinění) definitivně rozvrátí vnitřní atmosféru v klubu; fanoušci na zmíněné facebookové stránce už se koneckonců domlouvají, že v zápasech s Ajacciem budou svého bývalého hráče mohutně povzbuzovat..

A zbývají ambice - to je něco, o čem jak Fournier, tak celé vedení poměrně zarytě mlčí. AJA nemá vytyčený žádný cíl, žádný výsledek, kterého se chce dobrat - jen výroky o tvrdé práci a projektu 'nového Auxerre'. To by nemuselo být nutně na škodu, kdyby se nad mužstvem nevznášela hrozba sestupu, kterou jako by si nikdo ve vedení klubu neuvědomoval..


Jak by mohla vypadat základní sestava?

Podle přípravných zápasů to vypadá, že Fournier bude vsázet na 4-3-2-1 přecházející ve 4-3-3, podobně, jako hraje mistrovské Lille. Pozici tvůrce hry, kterou dosud zastával staženější Pedretti, zřejmě zaujme dvojice za osamoceným hrotem, a celá hra se tak vysune blíže k soupeřově bráně. V případě, že odejde (už pouze) Ndinga a nikdo už do základu nepřijde, měla by sestava vypadat takto:

Olivier Sorin - Cédric Hengbart, Adama Coulibaly, Jean-Pascal Mignot/Stéphane Grichting, Amadou Sidibé/Jérémy Berthod - Dariusz Dudka, Alain Traoré, Prince Segbefia/Kamel Chafni - Rudy Haddad/Roy Contout, Ben Sahar/Anthony Le Tallec - Issam Jemaa/Jo Jung-Gook

Je jasné, že toto shrnutí prvotních dojmů ze začátku nové éry tradičního klubu je vzhledem k datu poměrně povrchní, neboť přestupové období trvá až do konce srpna a tým je zatím pouze ve fázi sehrávání, nicméně jeden fakt se zdá být poměrně jistý: s Auxerre se v příští sezoně nudit rozhodně nebudete. Ať už se nové posily chytnou nebo ne, ať už bude Fournierem proklamovaný útočný fotbal úspěšný nebo ne, vypadá to, že před bílomodrou družinou stojí buď úspěch, nebo propadák. Následující ročník bude díky exodu hráčů (který sice L1 postihuje každým rokem, ale tentokrát se ono "vykrádání” slabších týmů, které míchaly pořadím na čelních příčkách - Sochaux, Lorient - rozjíždí skutečně ve velkém) nebo pochybné kvalitě nováčků pravděpodobně jedním z těch celkově slabších v novodobé historii, a nakonec možná právě tento fakt zachrání AJA před ostudou v podobě sestupu, což je hrozba, které se burgundští celou svoji existenci úspěšně vyhýbají. Kdoví, třeba bude na konci nové éry další postup do Ligy mistrů, už třetí v novodobé historii týmu; zatím jsou však první krůčky k tomuto cíli nepříjemně vratké.