Prosincová Premier League v kostce

Prosinec v Premier League zvládl nejlépe Arsenal, který vyhrál čtyři z pěti utkání a posunul se do čela tabulky. V jeho blízkosti zůstává i Leicester, jenž získal pouze o dva body méně. Na desítce se zastavil i Tottenham, Watford, Stoke a překvapivě Bournemouth. Naopak úplně bez bodu zůstal v prosinci Sunderland. Druhým nejhorším celkem byl dvoubodový Manchester United.

Už od začátku letošní sezóny anglické nejvyšší soutěže vám Eurofotbal přináší novou rubriku s názvem Premier League v kostce, která má za úkol shrnout v pokud možno stravitelné formě uplynulý víkend. Jako bonus k pravidelným článkům po každém kole je už obligátní součástí anglického fotbalového zpravodajství a publicistiky i měsíční kostka.

Chybět v ní samozřejmě nemůže ideální sestava měsíce, kterou rozeberu ještě o něco podrobněji než po jednotlivých víkendech. Už potřetí za sebou si nominaci vysloužil nezastavitelný Odion Ighalo, třetí nominaci si připsal i Riyad Mahrez Podruhé je v sestavě měsíce Romelu Lukaku, Mesut Özil a Christian Fuchs.

Další kategorie - Piedestal měsíce prosince - nabídne naopak stručněji než po jednotlivých týdnech pohled do toho úplně nejzajímavějšího. Gól a zákrok měsíce doplní zklamání měsíce a také - již lehce odkrytý - hráč a manažer měsíce.

Hlavní součástí měsíčních kostek bývá podrobnější náhled do nejprobíranějších problematik, které předchozích jednatřicet dní definovaly. Prostor dostane analýza krize Chelsea, která po vyhazovu Josého Mourinha utichá, ke slovu se dostane i zlá situace Manchesteru United a Louise van Gaala, který byl právě v prosinci rovněž jednou nohou bez práce. Nakonec se zmíním i o změně v systému Bournemouthu, nejpříjemnějšího překvapení minulého měsíce.


José Mourinho bez pochyby patří k nejúspěšnějším manažerům fotbalové historie. Dokázal to ostatně i minulou sezónu, kdy poměrně suverénně vyhrál s Chelsea titul a ligový pohár. Jenže sezóna obhajoby se pro Blues proměnila v noční můru. I přes katastrofální výsledky, lámání negativních rekordů a umístění na hranici sestupových příček měl Mourinho obdivuhodnou podporu ochozů Stamford Bridge. Podporu, kterou ještě nikdy žádný manažer tak velkého klubu a s tak špatnými výsledky v Premier League neměl.

Vaz mu zlomilo až prohlášení po porážce s Leicesterem, kdy se veřejně opřel do svých hráčů. Pak bylo takřka jasné, že jedna strana musí z kola ven. No a deset kvalitních hráčů bez angažmá zkrátka mimo letní přestupové období nikde neběhá. Jenže i přes nevoli fanoušků zkrátka zlepšení přišlo. A to takřka okamžitě. Z posledních čtyř utkání pod asistentem Hollandem a dočasným manažerem Guusem Hiddinkem získala Chelsea osm bodů - víc v tomto "pomourinhovském" období uhrály jen tři celky.

Ještě horším výsledkovým obdobím však v prosinci procházel Manchester United. Ten pod tvrdohlavým Louisem van Gaalem získal naopak druhý nejmenší počet bodů z celé Premier League (dva body z patnácti možných) a navíc ostudně vypadl z Ligy mistrů. Trvalá nevole fanoušků zaviněná nevzhlednou hrou a neschopností dávat góly vygradovala na nové maximum, manažer navíc dost možná ztratil i důvěru vedení.

To o šokující domácí porážce s Norwichem totiž údajně dalo Van Gaalovi ultimátum (ať už herní či výsledkové) - a zlepšení se mělo ukázat v následujících dvou zápasech se Stoke a Chelsea. Výsledek? Nula na kontě vstřelených branek a jediný získaný bod. Tehdy už si dokázal představit nový rok s "Bludným Holanďanem" jen málokdo. Jenže ouha, Van Gaal zůstal, porazil Swansea a získal zpátky (minimálně sobě rozhodně) ztracené sebevědomí.

Jenže přízeň fanoušků Van Gaal stále nemá, po optimistických prohlášeních na přelomu roku se naopak opět zdiskreditoval a je otázkou, jak na jeho (i mimo)fotbalové představení budou reagovat ti povolaní, kteří by měli mít největší zájem na dobré tváři a úspěších klubu. Jediné, co by čtyřiašedesátiletému kouči mohlo zachránit krk, je nějaká šílená vítězná série, jež by navrátila tým do bojů o titul.

V opačném případě tak již otázkou není, zda, nýbrž kdy a za koho by k výměně na trenérském postu mělo dojít. Kdyby se United podařilo zlákat Pepa Guardiolu, dávalo by smysl vyčkat na něj do léta a nechat Van Gaala dotrénovat alespoň sezónu.

Kdyby se ale vedení Rudých ďáblů chtělo vydat cestou kontroverzní jistoty, José Mourinho je k mání okamžitě. A přestože jej fanoušci Manchesteru United zrovna nemusí, jeho úspěchy mluví za vše. Vždyť od příchodu do Porta na ligový titul nikdy nečekal déle než rok a nikdy neskončil mimo stupně vítězů. Z dvanácti dotrénovaných sezón uspěl na domácí scéně osmkrát, osmkrát také došel minimálně do semifinále Ligy mistrů a sedmkrát vyhrál domácí pohár. Tenhle chlapík má zkrátka na trofeje čich...


Oba výše zmíněné celky procházející určitým stádiem krize shodou okolností porazil absolutní nováček Premier League Bournemouth. Zatímco na Stamford Bridge Cherries zvítězili s velkou porcí štěstí, doma proti Manchesteru United už předvedli kompletní výkon, jehož součástí byla neutuchající bojovnost a vysoká míra sebeobětování. Právě tohle je cesta, kterou se musí největší outsider letošní sezóny dát, chce-li se účastnit elitní soutěže i za rok.

Samozřejmě je nutné podotknout, že označení největšího outsidera si vysloužili před sezónou a nyní (přinejmenším zásluhou Aston Villy) už k jasným kandidátům na sestup nepatří. Do určité míry je to však jejich pozitivním přístupem k fotbalu. Do určité míry však právě kvůli němu stále tkaničkami olizují sestupové vody.

Obrovským problémem Bournemouthu totiž byla defenzivní fáze, konkrétně jeho hráčům dělalo výrazné potíže vyrovnat se s technicky vyspělým fotbalistou, jenž si to namířil vstříc brance. Častým jevem v defenzivě Cherries bylo v těchto situacích ustupování do vlastního vápna, kde se posléze jeho hráči chovali zmateně a těžkopádně. Výsledkem je celkem 33 gólů inkasovaných zevnitř šestnáctky (víc dostal jenom Sunderland - 37).

A tak manažer Eddie Howe systém Bournemouthu lehce pozměnil. Z Andyho Surmana udělal ryzí defenzivní štít, který se do ofenzivy příliš nepouští, naopak za balón se s výjimkou jednoho útočníka stahují ve většině případů všichni. Ve sprintu, s neutuchajícím entuziasmem a úsilím přiživit pohádku nejmenšího celku historie Premier League; leč jednoho z nejsympatičtějších, který mimo jiné naběhal nejvíc kilometrů ze všech elitních týmů.

Vraťme se ale závěrem k oné změně systému. Bournemouth postoupil do Premier League jakýmsi "berserkr fotbalem", který okamžitě praktikovali i začátkem srpna. Výsledkem tak byl například zápas na hřišti Manchesteru City, v němž sice měli územní převahu (53,2%; vyšší procento držení míče měla letos na Etihad Stadium jenom Sevilla), ale prohráli po hloupých chybách jasně 1:5. Průměrně letos drželi Cherries míč 52,6 procent času.

To se ale v posledních týdnech změnilo. V první řadě se do středu obrany posunul místo Distina obratnější Simon Francis a na pravý kraj ďábel Adam Smith. K tomu ale Howe nastolil opatrnější řád, a tak Bournemouth v zápasech s Chelsea, Man Utd, WBA, Crystal Palace, Arsenalem a Leicesterem držel míč v průměru méně než 48% procent - a to je do statistiky započítán i zápas s West Bromwichem (62% držení míče), v němž Cherries hráli skoro hodinu přesilovku. A výsledek? Průměrný počet 2,14 inkasovaných branek na zápas nahradili pouhými čtyřmi obdrženými z šesti zápasů.

Tento opatrnější systém však neubírá Bournemouthu na kvalitách, kvůli nimž si ho řady fotbalových fanoušků oblíbily. Cherries stále podnikají četné výpady, avšak v menším počtu hráčů a o poznání (a to především) organizovaněji. Zkrátka tak, aby jeho běhaví fotbalisté stihli svou pozornost upřít i na to, co je pro malé týmy (a nováčky především) v Premier League podstatné. Pečlivou defenzivu.


O všech kategoriích se píše v "týdenních" kostkách, popř. výše/níže v tomto článku, zde tedy jen heslovitě.

---

Hráč měsíce: Odion Ighalo

Manažer měsíce: Eddie Howe

Gól měsíce: Cuco Martina (Southampton 4:0 Arsenal; 26. prosinec 2015)

Zákrok měsíce: Hugo Lloris (West Bromwich 1:1 Tottenham; 5. prosinec 2015)

Zklamání měsíce: Louis van Gaal




Za výslednou grafickou úpravu sestavy děkuji Lukáši Recovi.

---

Wayne Hennessey: Důležitou postavou Crystal Palace byl vedle Yannicka Bolasieho především brankář. Wayne Hennessey na sklonku roku 2015 nabral parádní formu, vychytal pro Eagles tři čistá konta a především proti Southamptonu zachytal báječně. Hennessey byl ostatně v ideální sestavě 16. kola. Celkem propustil za svá záda z 18 střel jen dvě, přičemž několik z jeho zákroků mělo světové parametry.

Adam Smith: Bournemouth doteď neposkládal optimální obrannou čtyřku, přesto si Eddie Howe může mnout ruce, že z pravého kraje obrany přesunul na stopera Simona Francise, aby lajnu mohl pilovat Adam Smith. Drobný bek nastupuje pravidelně v základu od začátku prosince a vedle vítězného gólu na půdě WBA má velkou zásluhu i na dvou čistých kontech. Jeho největší přednosti spočívají ve výpadech do ofenzivy, díky velké rychlosti však perfektně zvládá i obrannou činnost.

Scott Dann: Měsíc načal perfektně, výtečným výkonem a gólem proti Evertonu. Stoper Scott Dann je jednou z mála jistot Crystal Palace v letošní sezóně. Eagles v prosinci ani jednou neprohráli a inkasovali jenom dvakrát, což není náhoda. Hlavní hvězdou je sice gólman Hennessey, ale vysoký střední bek, který si libuje ve skákání do střel, mu zdatně sekunduje.

Ashley Williams: Swansea a především jejímu kapitánovi Ashleymu Williamsovi naopak vyšel především závěr prosince, tedy nabitý vánoční program. Průměr jednoho obdrženého gólu na zápas vyčerpali Swans v prvních dvou utkáních; proti West Hamu, WBA a Crystal Palace už defenziva Velšanů ani jednou neinkasovala. Snědý zadák působí v centru obrany jako magnet, jenž veškeré nebezpečí vzápětí hasí. Williams byl i v ideální sestavě 19. kola.

Christian Fuchs: Úvod do angažmá mu příliš nevyšel, teď ale patří Christian Fuchs k největší oporám Leicesteru v cestě za šokujícím umístěním. V sestavě měsíce je ostatně podruhé v řadě. Devízy levého obránce spočívají především v defenzivní činnosti, kde Foxes tlačí bota. Cennost Fuchse je také ve vyrovnanosti výkonů, rakouský zadák podává nadprůměrné výkony neustále a jen občas vylétne. Směrem vzhůru. Tak jako v utkání proti Manchesteru City nebo Chelsea - právě v 16. kole byl také nominován do nejlepší sestavy.

Riyad Mahrez: Alžířan ovládl Premier League. Před sezónou něco nemyslitelného, avšak v letošním ročníku je všechno naruby. Riyad Mahrez září nepřetržitě od začátku srpna, vždyť v sestavě měsíce je už potřetí. V úvodu prosince však naprosto explodoval. Proti Swansea a Chelsea dal čtyři z pěti gólu Leicesteru, ten poslední navíc vytvořil asistencí - ne nadarmo byl dvakrát vyhlášen Hráčem kola (15. a 16.). Řídil i výhru v Evertonu, když proměnil dvě penalty. Právě jeho povánoční úpadek však do velké míry způsobil, že Foxes už třikrát za sebou neskórovali (dvakrát v prosinci). Přesto je pro statistický server WhoScored.com nejlepším hráčem prosince s průměrnou známkou 8.18.

Mesut Özil: Suverénně nejtvořivější fotbalista letošní sezóny, Mesut Özil si připsal už 16 asistencí, přičemž pět z nich v prosinci. Nejlepší výkon odvedl až na konci měsíce, kdy gólem, asistencí a dalšími osmi klíčovými pasy zničil Bournemouth a vysloužil si titul Hráč 19. kola. Do ideální sestavy se dostal i v 17. kole po utkání s Manchesterem City, kdy nahrál na dvě branky. Po jedné gólové nahrávce si pak připsal i v zápasech s Aston Villou a Sunderlandem. Za celý prosinec poslal své spoluhráče do 22 šancí a zopakoval účast ze sestavy měsíce října.

Dele Alli: Největším otazníkem sestavy Tottenhamu byl před sezónou střed zálohy. Po několika týdnech do něj však ve velkém stylu vlétl devatenáctiletý Dele Alli, jednoznačně největší překvapení dosavadního ročníku. Anglický středopolař má sebevědomí na rozdávání, dává góly, nahrává a svoji kompletností co do ofenzivy připomíná Franka Lamparda. Nejlepší zápas prosince si užil s Norwichem, kdy nahrál na jeden gól a měl prsty ve všem nebezpečném. Také se dostal do ideální sestavy 18. kola. Střelecky se prosadil proti WBA a Southamptonu.

Marko Arnautović: Rakouský záložník se v prosinci do ideální sestavy týdne dostal dvakrát - v 15. a 19. kole. Jeho výkony proti Manchesteru City a Evertonu byly excelentní, dal v nich tři góly, další nachystal kolegovi Shaqirimu a navíc vybojoval vítěznou penaltu. Marko Arnautović byl výtečný i v utkání s Manchesterem United, kdy kromě gólu nezapomněl ani na zadní vrátka a jen potvrdil, že jeho hra nemá žádnou výraznou slabinu.

Romelu Lukaku: V listopadu byl nejlepší ze všech, v prosinci se Romelu Lukaku bude muset spokojit s "pouhou" nominací do sestavy měsíce. Pět zápasů a stejný počet gólů - belgický forvard je nezastavitelný a je škoda, že je jeho potenciál utápěn v nevyrovnaném týmu Evertonu, jenž dlouhodobě nepotvrzuje svoji papírovou kvalitu. Ne tak Lukaku, jenž dal gól Crystal Palace, Norwichi, Leicesteru i Stoke City. Potters pokořil dokonce dvakrát a vysloužil si nominaci do sestavy 19. kola. Všech pět branek však stačilo Toffees pouze na dva body.

Hráč měsíce Odion Ighalo: Özil hrál v prosinci skvěle, Mahrez báječně, ale Ighalo fantasticky. Navázal tak na říjen a listopad, kdy byl v sestavě měsíce rovněž. Nigerijský útočník skóroval ve všech pěti zápasech uplynulého měsíce; gólem porazil Norwich, Sunderland, Liverpool dokonce dvěma - a kromě nominace do sestavy 15., 16. a 17. kola si v tom posledním vysloužil i označení nejlepšího hráče týdne. Ighalův brankový příspěvek nicméně nestačil na Chelsea a Tottenham, z tohoto londýnského dvojzápasu si Hornets odnesli dohromady jen bod.

---

To nejlepší ze světa Premier League, včetně odkazů na články, naleznete i na naší Facebookové stránce. Staňte se fanoušky a žádná zajímavost z anglického fotbalu už vám neunikne!