PROČ JSME PROHRÁLI S GHANOU?

Zejména proto, že jsme si ale vůbec nezasloužili vyhrát! Onen lev - bojovník, zůstal na bílých dresech uložených někde na dně skříně v pokoji těch, kteří se starají o výstroj fotbalistů. Nedá se říci, že jsme nastoupili s přehnaným optimismem, to nemáme v povaze. Jen jsme prostě hráli moc špatně. A Ghana moc dobře a chytře...

Jediný hráč si zaslouží jedničku. Tedy z těch, kteří nastoupili v nezvyklé barevné kombinaci, červeno-modro-modré. Petr Čech zachránil co se dalo a je to on, komu musíme děkovat, že reprezentační výběr Česka neodešel z tohoto zápasu se stejným přídělem jako Srbsko a Černá Hora z toho s Argentinou. A pak také proto, že Ghana není Argentina a my, věřme, nebudeme následovat příklad Srbů a Černohorců.

Gól, jak se říká "ze šatny", neměl být problémem. Stačilo oklepat se, Rosický s Nedvědem převzít taktovku a začít hrát ten náš fotbal. Ale oba středopolaři, na které po zranění Kollera a Baroše tolik trenér Brückner spoléhal, a nejen on, nechali formu někde, kde ji bude asi dost těžké znovu nalézt...

Vraťme se ještě k onomu gólu, který znamenal rychlé vedení fotbalistů z Afriky. Již tato akce, věřte tomu nebo ne, za 68 vteřin druhá nebezpečná, naznačila, co se asi bude dít v dalších minutách utkání. Nejistota obrany, zejména dvojice Rozehnal - Ujfaluši, byla do očí bijící! Ghana na naše stopery stačila rychlostí a důrazem, protože o nějaké velké technické vyspělosti u Gyana o Amoaha se mluvit nedá. Mnohokrát vypadala spolupráce našich ve středu obrany, jako kdyby spolu hráli poprvé v životě a ještě k tomu každý mluvil jinou řečí a nebyli se schopni dohodnout.

Grygera se snažil podnikat své oblíbené výlety, které mu sice proti USA vycházely, ale nestačil se vracet a nikdo ho nedokázal na místě pravého obránce zastoupit. A znovu to samé, stačila rychlost a důraz, do odkryté obrany útočníci Ghany pronikali opravdu velice snadno. Jankulovski na opačné straně měl dvojí práci, nebo snad dokonce trojí. Hrát to, co se od něj očekává, zachraňovat to, co Plašil nevybojoval a zkazil, zaskakovat při minelách jednoho nebo obou stopérů. Snad právě proto zapadl do šedi podprůměru celé obrany české reprezentace. Nemá cenu mluvit o její práci po vyloučení Ujfalušiho, vždyť právě tato červená karta a s ní spojená penalta, byly jasným vyjádřením kvality defenzivní činnosti celé čtveřice...

Ale chyby při bránění nelze vyčítat jen oněm čtyřem výše zmíněným. Jak jim pomohl Galásek, který v té "hrůze" byl asi tím opravdovým kapitánem a vynikal nad ostatní?! Tedy v tom negativním slova smyslu. Kdo ze středu pole se dokázal vrátit, převzít míč, nebo ho dokonce odebrat soupeři, vybojovat? Poborský byl k ničemu, dva, možná tři, průniky, z kterých stejně nebezpečí brance soupeře nehrozilo, jsou žalostně málo. Zdá se, že právě na něm se začíná projevovat věk, malá trénovanost, nedostatek kvalitních zápasů v posledních devíti měsících...

Plašil se pohyboval po druhé straně, opravdu jen pohyboval. Snažil se, bojoval, ale na reprezentaci a na MS to je moc málo. Jeho výkonem trpěl Pavel Nedvěd. Příliš spoléhal na podporu ze strany hráče Monaka, rodáka z Opočna, ale marně čekal na vrácení míče, pas, přihrávku do uličky, vysunutí. Snažil se vše zachraňovat sám, postupem času zjistil, že ani to mu dnes vycházet nebude. Ale od hráče typu Nedvěda očekáváme něco víc. Nejen to, že bude motorem mužstva, jeho dirigentem, ale také že dokáže spoluhráčům, kterým se momentálně nedaří, pomoci. Dobrým slovem k uklidnění, přesnou přihrávkou do volného prostoru, radou. Dnes tomu tak nebylo a trpěl tím nejen výkon Pavla Nedvěda, ale zejména české reprezentace.

Tomáš Rosický? Jeho psychika byla dnes naladěna na "kanál USA"! V minulém zápase mu vyšlo opravdu všechno. Dal dva góly, jeden hezčí toho druhého, nastřelil břevno, ve středu hřiště si dělal co chtěl. Ale ne všechny dny jsou dvanácté toho kterého měsíce, ne všichni soupeři dovolí to, co dovolil celek USA. Dnes Rosický neexistoval. Pro tým neudělal nic, pro sebe snad ještě méně. Po předešlém zápase trenér Brückner lakonicky a s ironií jemu vlastní, na otázku, co říká výkonu Rosického, prohlásil: "Gratuluji Arsenalu ke koupi tohoto fotbalisty!" Dnes byl měl hrát na "stejnú notečku" a opravit svá předešlá slova: "Lituji Arsenal, že koupil tohoto hráče!" Vím velice dobře, že nelze hodnotit kvalitu fotbalisty podle jednoho nevydařeného utkání, ale když ironie, tak ironie!

Vratislav Lokvenc? Má podle mne právo zažalovat trenéra naší reprezentace, celý realizační tým a Fotbalový svaz jako takový. Nevím, čím se provinil, ale myslím si, že si nezaslouží, a my s ním, trpět 47 minut proti USA a 90 minut s Ghanou v cele, kterou je pro něj fotbalové hřiště. Nepředvedl nic, vůbec nic...

A tady je nutno dát podíl viny také Karlu Brücknerovi. Mnoho zápasů zachránil díky svým lišáckým tahům. Ten dnešní "prokoučoval"! Ano, Koler a Baroš chybí moc, ale stavět reprezentaci na jedné jediné taktice nakopávání míčů směrem k pokutovému území soupeře, věřit v úspěšné zpracování míče, jeho sklepnutí jakoukoliv částí těla, samozřejmě ne rukama, přenechání nebo přihrání na nabíhajícího spoluhráče, je asi mylné. Co se stane když se "tank" zraní, Lokvencovi se nedaří, a není žádná náhrada, jsme mohli vidět dnes. Druhý poločas utkání s USA ještě vyšel, ale již tam bylo dobře vidět, že tato taktická varianta nemůže být tou jedinou. Dnes se toho asi nedalo moc dělat. Ponechat Lokvence vydusit bylo možná jediným řešením, protože to prostě a jednoduše v reprezentaci jinak nehrajeme...

Co nás čeká nyní? Porazit Itálii, samozřejmě. Ale jak toho docílit? Baroš je asi mimo hru, Kollera v tomto utkání těžko uvidíme, Lokvenc má stop pro dvě žluté karty. Zbývají Sionko, Štajner, Heinz... Napadá vás něco? Nevymlouvejme se na smůlu. Ztráta dvou hráčů může oslabit klubový tým, ale ne reprezentaci jedné země, která má tolik fotbalistů v evropských ligách. Že se jedná zrovna o ztrátu útočníků? To je opravdu nemilé, ale máme dostatek kvalitních borců, zkušených, ostřílených.

Proti USA jim to tam padalo samo, proti Ghaně jim nevyšlo zhola nic. Věřme, že se z chyb poučí, lišák na lavičce něco vymyslí a to osmifinále nás nakonec přeci jen nemine! Třeba proti Brazílii! Nevadí, oni jsou ti jejich taky jen z masa a kostí a ne vždy odevzdají výkon na 100%. Takže, odložme brýle růžové, ale nenasazujme si ty černé!

Češi do toho!