Případ dalšího ošklivého kačátka Zlatého pobřeží

V českých končinách se taková kauza, o jaké se dnes můžeme bavit v souvislosti s australským klubem Gold Coast United, chápe poměrně těžko. Za opakovanou kritiku svazu přijít o licenci, prvoligový fotbal a pořádný kus hrdosti? U protinožců nyní podle všeho realita...

A nejen dnů aktuálních, ono se totiž docela dobře zdá, že zbavování se účastníků A-League je v krajině klokanů takřka na ročním pořádku. Máte tu Wellington Phoenix, který je jakýmsi třetím stádiem aucklandského pokémona - vyvinul se totiž z New Zeland Knights (zaniknuvších z důvodů administrativních, finančních i herních), který pro změnu v lize nahradil restrukturalizované Football Kingz. Máte tu "Strakův" North Queensland Fury, který rovněž přišel o licenci kvůli tuze ztrátovému provozu.

A vedení australského fotbalu potom muselo zprostředkovávat zahraničního vlastníka Brisbane, zatímco dnes se z finančních patálií se horko těžko hrabe i současný lídr tabulky Central Coast Mariners. Teď je tu ovšem Gold Coast United, jenž v A-League podle všeho dohrál na základě poněkud originálních nejasností. Vskutku pikantního nádoru, po stopách jehož vzniku se nyní ve vší stručnosti vydáme...

Muž činu - ve všech směrech

Clive Frederick Palmer. Muž, který má do hocha od Bobří řeky tuze daleko. A na druhou stranu podnikatel z nejúspěšnějších - mimo jiné pán, jehož nejspíš můžeme směle považovat za nejprogresivnějšího australského byznysmena a snad i za pátého nejbohatšího protinožce. Podrobné CV, volně dostupné na internetu a vedené do konce roku 2007 (tedy do doby "před fotbalem"), nám toho potom samozřejmě řekne ještě více.

Dozvíme se z něj, že se Palmer v nedávné době potkal s Putinem, Bushem mladším, papežem Benediktem XVI. i vyslanci členských zemí APECu (Asijsko-pacifické hospodářské společenství) na zářijovém summitu 2007; že coby ředitel firmy Mineralogy v západoaustralském regionu spravuje největší ložiska železné rudy na světě; že vyučuje na Melbournské univerzitě o tom jak úspěšně podnikat; že roku 2006 ovdověl jakožto otec dvou dětí; že je i politicky angažovaný - doživotní člen konzervativní/agrární Národní strany Austrálie; a vztah ke sportu má odmalička vřelý - na školních atletických závodech triumfoval na počátku 70. let třikrát v řadě a ve stejné době zvládal být rovněž úspěšným ragbistou, surfařem (několikanásobný juniorský mistr) a fotbalistou.

Co je pak poněkud skryto mezi řádky, je jeho nehynoucí láska k Číně lomeno Hong Kongu. Právě tam několikrát přednášel, právě za účelem zkvalitnění svého profilu v nejlidnatější zemi světa také roku 2008 investoval do Gold Coast United (Queensland, kde má tento klub svou základnu, má za sesterská města Tchaj-pej, známého centra Tchaj-wanu, či Pej-chaj, dle různých výpočtů a předpokladů nejrychleji rostoucí sídlo na světě) a právě s čínskými společnostmi rád rozjíždí megalomanské těžařské projekty nebo s nimi jedná ve jménu australské vlády. Do jejích věcí se celkově Clive Palmer motá poměrně často - zrovna jejím protivníkem byl před čtyřmi, pěti lety, když se vedla zuřivá debata o tom, zda zavést "těžařskou daň", nebo ne.

Ačkoliv se tehdy vládní koalice vztekala, že opozice Palmerovi "zaprodává svou duši" a že tedy z toho důvodu "nemůže být brána vážně", obtloustlý pán je zkrátka remcal, kterého jen tak neumlčíte. Zvlášť, když jde samozřejmě o jeho zájmy. Proto on tehdy šéfy panujících labouristů, Rudda se Swanem, z fleku označil za Marxe a Engelse, přičemž promptně dodal, že tahle daň by fakticky znamenala konec těžení na domácí půdě. Jakkoliv mohl opakovat, že tu "nevystupuje za nikoho jiného než za sebe jakožto australského občana", každému po rozmanitých zkušenostech muselo být jasné, že opět brání jen a jen svůj byznys.

Nicméně politická i širá společnost může mít o tomto chlapíkovi s prořízlou pusou, jaké chce mínění, pořád mu ale zkrátka nemůže ubrat na nezpochybnitelném vlivu. To ostatně dokazuje i čerstvé Palmerovo jmenování Národním žijícím symbolem Austrálie - což je oficiální vyznamenání, podobné tomu českému říjnovému, jež letos těžařský magnát obdržel mimo jiné po boku Kylie Minogue či Olivie Newton-John. I u téhle zvláštní příležitosti se mimochodem nezapomněl opřít do jednoho ze svých nepřátel, již jmenovaného Waynea Swana, strážce federálních financí. "Netuší, jak to v ekonomii chodí, opravdu, a on to ví. Musí spoléhat na anonymní kolegy z ALP (Australská labouristická strana), kteří všichni žijí v Melbourne (vzdálenost přes tisíc kilometrů - pozn. red.), posílají mu faxy a esemesky, říkají mu, co má dělat," řekl doslova jenom chvíli po vlastním ověnčení. To je zkrátka Clive Palmer, prototyp svéráze-bilionáře...

Problémový synek matky federace

V tomto konkrétním případě, jehož vyústěním má být faktický konec jednoho prvoligového fotbalového klubu, samozřejmě o politiku příliš nejde. Především tu hraje prim dlouhá léta se táhnoucí spor prostořekého Palmera a vedení FFA (Australská fotbalová federace). Respektive rovnou jmenovitě výkonného ředitele FFA Bena Buckleyho, který tuto funkci zastává od roku 2006 (tedy po celou dobu Palmerova fušování do prostředí australské kopané); a Franka Lowyho, už 81letého ředitele stejné organizace, na jejíž chod dohlíží od roku 2003. Proto také - neboť jde o táhlý spor - lze snadno tohle razantní řešení považovat za takovou špičku ledovce. Nejde totiž na první pohled o nic přehnaného ani unáhleného; ostatně posuďte sami:

Bylo, nebylo...jednoho dne se na vrcholcích australské fotbalové pyramidy rozhodlo o rozšíření nejvyšší soutěže na idylické východní pobřeží kontinentu, to zlaté - to Gold Coast v Queenslandu. Bylo proto záhodno sehnat nějakého boháče, kdo celou akci zaštítí, nejlíp samozřejmě se vztahem k danému regionu - a tak se Clive Palmer ocitl v záři reflektorů, jimž byl doteď na hony vzdálen, coby elitní a víceméně jediný vážný kandidát na převzetí otěží nově se rodícího mužstva Gold Coast United. Zaplatil - dle svých slov - pět set tisíc amerických dolarů, aby se dostal k licenci. Prakticky mohl být vděčen všem těm mecenášům, jímž se později jal podkopávat nohy - za to, že bez rozpaků ukázali na hubatého muže s nulovými zkušenostmi ze sportovní, ba fotbalové scény.

Jeho počáteční nadšení tedy každopádně bylo pochopitelné. Úsměv chlapce v hračkářství s vývěskem "ber, dokud se dává" při vlastním přátelském debutu proti Fulhamu, který GCU před pěknou kulisou senzačně vyhrál, později vystřídala napnutá tvář oplácaného muže, který soustavně musel přihlížet prázdným tribunám a stěží uspokojivým výsledkům svých hochů. Symbolickým "entrée" pozvolného magnátova pádu byl nevídaný krok k jakémusi návštěvnickému stropu: jelikož si Palmer, zběhlý to obchodník, snadno vypočítal, že při divácké kulise, jaká se sešla k úvodnímu zápasu sezony 2009/10 (7 526), bude neustále prodělávat, hned den na to rozhodl, že se na stadion v Queenslandu už nikdy nedostane více než pět tisícovek fanoušků. Byla by totiž potřeba jedna desetitisícovka, aby alespoň nedocházelo ke ztrátám - a to Palmer shledával nereálným číslem. Takhle se mohla uzavřít jedna kompletní tribuna a nemusel se platit tamější personál. Tenhle krok se ovšem samozřejmě setkal s nepochopením FFA, přičemž to v tu dobu ani nebyl první hřebíček do Palmerovy rakve.

Jen chvíli předtím okázalý bilionáře označil svaz za "zkorumpovaný", když byl jeho záložníkovi Pantelidisovi udělen dodatečný trest zákazu startu ve dvou utkáních pro hrubiánské chování. Tuhle banalitu tehdy Palmer dokonce hodlal dovést až k soudu (stejně jako tu aktuální mimochodem). A podobně teatrálně se koneckonců choval doopravdy napříč celým svým angažmá v australském fotbale. Hned svou první sezonu v A-League mělo GCU dle jeho slov "vyhrát bez ztráty bodu". Nedokázal pojistit hvězdného Čulinu, což dalo průchod nedávno vypuknuvšímu skandálu, do něhož byl namočen i hráčův současný zaměstnavatel Newcastle Jets a samotná FFA. Odmítal zaplatit odstupné Peteru Perchtoldovi, s nímž násilně rozvázal kontrakt. A nejčerstvěji se zasadil, aby do ligového klání s Melbourne Victory vedl zraněními decimovaný tým teprve 17letý Mitch Cooper, což mělo nepřímo za následek vyhazov oblíbeného a uznávaného kouče Bleiberga.

Zkrátka jako na návštěvě u Berouska se musel Buckley a spol. cítit pokaždé, jakmile Palmer otevřel ústa. Celé čtyři roky. Což mu teď celé vedení federace řádně sečetlo. Jakkoliv si tím zároveň nasypalo hordy popelu na hlavu s ohledem na tak benevolentní přijetí GCU do elitní společnosti. Každopádně 29. února se skutečně stalo to, že FFA v reakci na "tak nezdvořilé chování, zjevné nedodržování pravidel a plánované pokračování v jejich porušování" vysvlékla své problémové dítko z licenčního hávu a spustila druhou, tentokrát snad ještě komičtější salvu ublížených reakcí, jež možná měla nést pojmenování obrazné pojmenování "Impérium vrací úder". A pokud skutečně ano, setsakramentsky se nepovedla.

Šaškova labutí píseň

Palmerovo byznysmenské renomé tímto jen těžko utrpí - Gold Coast United pořád představuje jen zlomeček jeho zájmu, třebaže se nezřídka objevoval i na utkáních juniorky a nevynechal téměř žádné klání A-týmu. Tak jako tak jeho odchod z fotbalové scény bude ještě dlouho pamatován, glosován, parodován. Palmer totiž odešel ve velkém a hodně svém stylu...

Když FFA oznámila, že Gold Coast United odehraje své poslední čtyři (teď už tři) zápasy v nejvyšší soutěži, přičemž hráči budou za každý start speciálně placeni právě svazem, zareagoval Palmer neobyčejně hystericky. Prvně to byly nápisy "Svoboda slova" na dresech při nedávném vystoupení proti Melbourne Victory, pak se hlasitě podivil nad tím, že Buckley bere dvojnásobný plat oproti svému ragbyovému protějšku Davidu Gallopovi, jehož federace prý odvádí daleko smysluplnější práci. To ale bylo teprve zahřívací kolečko v podání Palmerovy formule.

Tím nefalšovaným vrcholem této rebelie měl být střelený pokus o založení jakési protestantské konkurence A-League. Palmer si ji pojmenoval "Football Australia" a slogan rebelské soutěže zněl "My hrajeme tvrději". Přitom mělo jít dokonce o přímou náhradu A-League, alespoň si to tak tedy vysnil sám těžařský magnát: "Co Football Australia plánuje dělat? Chystá se vydávat noviny, svolávat tiskovky, tázat se po názorech, lobbovat u vlády, lobbovat u FFA za účelem příznivějších závěrů pro Australany a tuto hru v Austrálii (Palmer prakticky nikdy nevyslovuje slovo "fotbal", vždy si vystačí jen s univerzální "hrou" - pozn. red.)," uvedl konkrétní plány a pak se stejně tak konkrétně opřel do vedení australské kopané, "zrežírovali mimořádně trapnou kampaň za pořadatelství MS, která z peněženek daňových plátců odloudila 46 milionů dolarů pro jeden jediný hlas, a provozují A-League, která okrádá o peníze vlastníky klubů."

Aby toho potom nebylo málo, přetlumočil ještě Palmer médiím úmysly ředitele FFA Franka Lowyho, jenž ho měl údajně zkontaktovat s plánem rozpustit Gold Coast United a za cenu pěti milionů dolarů zřídit nový tým na západě Sydney. Jestli si takto Lowy doopravdy počínal, to je ve hvězdách; každopádně vězte, že pochopení v širší fotbalové obci Clive Palmer vskutku nenašel. A to ani mezi svými obvyklými přívrženci...

Například majitel Perth Glory, jinak Palmerův věrný příznivce, zaprotestoval jen pár chvil po vyřčení návrhu vytvoření rebelské ligy. A do tohoto projektu se brzy odmítli zapojit také představitelé Central Coast Mariners, Melbourne Heart, Adelaide United a Melbourne Victory. "Není pochyb o tom, že se po sedmi letech neustále rostoucích ztrát výdrž a ochota majitelů prvoligových klubů investovat do fotbalu pomalu vytrácí...cesta, jakou se se tenhle předmět vyvinul do své finální fáze, ale není tou správnou cestou," nechal se například slyšet předseda Mariners, lídra tabulky, Peter Turnbull. "Činy Clivea Palmera jsou neužitečné a zhoubné pro proces zdokonalování A-League," zašel potom dále kolega z Melbourne Heart. Na jedné lodi ve finále s Palmerem setrval jenom jeho kamarád do deště z ústředí Newcastlu, zatímco vrchní činovník Adelaide dokonce mluvil o "nesmyslu" a "naprosté ztrátě času všech".

Australské fotbalové federaci se pak samozřejmě dostalo konkrétní podpory také od FIFA a Asijské konfederace. Pouhé ticho se ozývalo z kanceláří v Brisbane; tam však sedí pánové, kteří zároveň vlastní indonéský tým Pelita Jaya, jenž stál rok zpátky před stejnou Sophiinou volbou a to tehdy zůstal plně oddán domácímu svazu a oficiální lize.

Kdo všechno půjde ke dnu?

Palmer tedy dnes působí jako takový osamocený voják v poli, který se sice může ohánět fascinující bilancí u soudu (68:0), pořád se ale pohybuje na tuze vratké ploše. Před komisí totiž může bojovat tak maximálně o osud samotného klubu Gold Coast United, a ten se zatím jeví být plně v rukou nerozhodného a nikterak přehnaně soucitného vedení A-League. Je totiž třeba mít na paměti, že nedávno byl těmi samými muži popraven celek ze stejného státu, North Queensland Fury. A to mimo jiné i s přihlédnutím k obecnému problému: malému zájmu o fotbal v celém regionu. Ten vyjadřuje jenom šest tisícovek registrovaných fotbalistů, ačkoliv jinak východní pobřeží patří k nejprogresivnějším částem země, po všech směrech.

Už jen z tohoto pohledu by asi exekuce dalšího queenslandského mužstva dávala smysl. Jenže tak jednoduchou pozici FFA pouze "12 měsíců poté" nemá. Prožila si zmíněné fiasko se světovým šampionátem, tlak vytvořil i onen případ North Queensland a do toho teď selhání v kvalifikaci na olympiádu - první po 28 letech. Ještě se tedy asi bude milosrdně čekat na to, zda se neozvou jiní investoři, kteří už před těmi čtyřmi lety měli mít pro hochy ze Zlatého pobřeží nachystaný přídomek Galaxy místo United. Jinak se ale nabízí jen ty černé scénáře: liga o devíti týmech (hodně nepravděpodobná varianta vzhledem k probíhajícím jednáním o novém kontraktu s televizní stanicí) nebo nový klub pod operou v Sydney. Nebo...

...zmíněný Miron Bleiberg, vlivný rodák z izraelské Haify s australským občanstvím a ještě před třemi týdny manažer GCU, přichází ještě s jednou variantou. Podle jeho skromného názoru by bylo nejlepší nechat United doběhnout pod štítkem "komunitního klubu", který bude mít za úkol utvrdit FFA v tom, že touží po pokračování vlastního příběhu. Bleiberg se ještě 4. března z pozice ostříleného realitního makléře domníval, že by stačila jedna třímilionová injekce a na Zlatém pobřeží si na ta čtyři zbývající kola v pohodě vystačí. Jenže ačkoliv se vzápětí utkání s Wellingtonem opravdu odehrálo - což měl být slibný první stupínek -, moc nadějí nepřineslo: odevzdaný výkon poslepované sestavy a prohra 0:2 jako by společně vyřvávaly "tady se končí, tady se končí!".

Zároveň se už jako o jisté věci hovoří o odchodu kapitána Thwaitea, jenž do měsíce podepíše buď korejskému Incheonu, nebo australskému Perthu; pořádný "binec" je také v tom, kdo vlastně mužstvo po Bleibergovi převzal - jestli mu fakticky velí Tom Sermanni (oficiálně až druhý kouč), nebo Mike Mulvey (prokazatelně rozdával hráčům pokyny během posledního kola); a pochopitelně nejisté jsou také výsledky jednání ústředního sportovního orgánu Queenslandu s FFA, které nejspíš i celý případ de facto zapečetí. Jak velká vůle Australské fotbalové federace bude, to je zatím docela dobře ve hvězdách. Jak jsme si řekli: existuje několik faktorů pro i proti. Klíčové by ale spíše mohlo být, jaká je vůle samotného postiženého regionu. A ta prozatím mnoho pozitivních odkazů vpravdě nezanechává...