Preview Ligue 1: Těžký úděl nováčků

Přesně za týden startuje nový ročník Ligue 1, což znamená jediné: je načase pustit se do rozsáhlého preview celé sezony! V následujících dnech vám na stránkách EuroFotbalu přineseme všechny důležité informace, výsledky příprav, přestupy, taktické změny a předpokládané sestavy, zkrátka vše, co je před startem nejzajímavější evropské soutěže potřeba vědět. Začínáme profily tří nováčků, tedy Troyes, Angers a GFC Ajaccio..

Druhá liga měla loni jediného krále - ES Troyes AC (či ESTAC, jak se název klubu většinou zkracuje) nejenže nasbíralo o třináct bodů více než jeho nejbližší pronásledovatel, ale navíc si připsalo i největší počet vstřelených gólů (61) a naopak nejméně obdržených (24). V jinak nesmírně vyrovnané sezoně, v níž nikdo zvlášť nezářil a o postup se bojovalo do poslední chvíle, prosvištělo Troyes do nejvyšší soutěže stylem start-cíl. Do poslední chvíle sice nebylo jisté, jestli dá skromný klub z kraje Champagne do pořádku své finance (dokonce i hrozilo, že nebude do Ligue 1 vůbec připuštěn), teď už je ale vše oficiální a Benjamin Nivet a spol. se tak mohou těšit na velký návrat.

---

Na rozdíl od Angers a GFCA si modro-bílé dresy Troyes pamatují i ti fanoušci, kteří začali francouzskou soutěž sledovat teprve nedávno: poslední sezonu mezi elitou opouštělo ESTAC teprve v květnu 2013. Předcházející podzim působili svěřenci Jeana-Marka Furlana jako neškodný sparingpartner bez šance na udržení, po Vánocích však odhodili zakřiknutou defenzivní opatrnost, podle hesla 'není co ztratit' adoptovali útočné herní pojetí a v závěrečné stíhací jízdě jim záchranu přál snad každý nezávislý fanoušek. Nezadařilo se; ztráta byla až příliš velká. Letos by však troyeské dobrodružství mohlo mít lepší konec.

Ze všech nováčků působí Troyes na první pohled suverénně nejlepším dojmem. Tento malý komunitní klub totiž spoléhá na vzácnou kontinuitu - zatímco jiné celky většinou ihned po sestupu postihne zemětřesení v hráčské kabině i trenérském týmu (podívejte se na Sochaux, Ajaccio nebo Valenciennes), prezident ESTAC Daniel Masoni odmítl v létě 2013 zbrklou paniku a podařilo se mu udržet jak kouče, tak i překvapivě velkou část kádru. A to dokonce i poté, co klub v následujícím roce obsadil desáté místo v Ligue 2. Jeho odvaha pak byla po zásluze oceněna loňskou krasojízdou.

Současné Troyes definují především dva muži - Furlan, sedmapadesátiletý stratég, který v Champagne trénoval mezi lety 2004 a 2007 (tehdy zajistil postup do L1 a vydržel v ní celé tři roky) a poté nepřetržitě od roku 2010, a jeho pravá ruka přímo na hřišti, zasloužilý veterán Benjamin Nivet. Oba tito pánové jsou ve městě legendami. Impulzivní, hubatý trenér obětuje svému milovanému klubu obrovské množství fyzického i psychického úsilí; už před pěti lety při opětovném nástupu prohlásil, že jeho cílem je zajistit chod Troyes v dlouhodobé perspektivě, a jeho jméno se od té doby stalo synonymem pro stabilitu. Právě díky této klidné, vyrovnané atmosféře se v Champagne mohou soustředit na vývoj vlastní akademie, která si získává čím dál větší pozornost: po Mamadou Niangovi, který představoval jakousi první vlaštovku, prošel klubem i Blaise Matuidi, a další nová jména čekají na svoji prvoligovou šanci.

Furlan je zvyklý pracovat s omezenými zdroji: rozpočet klubu je ve srovnání se stabilními účastníky Ligue 1 titěrný, samotné město Troyes se dá jen stěží nazvat fanouškovskou baštou, a sezonu co sezonu opouští kabinu několik důležitých jmen. Alespoň tomu tak bylo v uplynulých letech; nyní, na prahu nového ročníku, zůstává loňský kádr ESTAC prakticky netknutý. Odešel sice stabilní levý bek Carole (Galatasaray), na druhou stranu však tým posílil o Lossémy Karabouého (Nancy) a Fabiena Camuse (Genk), což jsou hráči s prvoligovými zkušenostmi, a co především - udržel pro další rok Corentina Jeana. Ten už sice formálně patří Monaku, knížecí klub jej však ponechá v mateřském klubu ještě dvanáct měsíců na hostování. Totéž platí i o mimořádně talentovaném středním záložníkovi Jessy Pim.

Sám Furlan se nikterak netajil tím, že Jeanova přítomnost v týmu je pro něj klíčová. Čerstvě dvacetiletý forvard se totiž loni vypracoval v opravdového tahouna a živoucí důkaz toho, že troyeská akademie má skutečný potenciál. Francii reprezentuje od úrovně U-16, aktuálně je členem jednadvacítky, a přestože to rozhodně není žádné typické gólové kladivo (loni 10 branek ve 28 zápasech), těžkou práci na hrotu v klasickém 4-2-3-1 zvládá zatím bravurně. Pokud dokáže ve svých výkonech pokračovat i na nejvyšší úrovni (případně pokud se v jeho nepřítomnosti vytáhne kamerunský náhradník Henri Bienvenu), mohli by se Les Troyens zachránit poměrně bez problémů.

Jean je v první řadě brilantním technikem, a nutno dodat, že má v této oblasti výtečného učitele - téměř dvakrát starší Nivet už sice ve svých osmatřiceti rychlostně nestíhá, fotbalové myšlení má ale pořád excelentní, a fanoušci Troyes doufají, že vydrží ještě minimálně jeden rok. On sám po absolvování přípravy prohlásil, že se cítí naprosto fit a plný energie, přestože jej čeká už devatenáctá profesionální sezona kariéry. Loni chyběl Nivet pouze třikrát a byl nejlepším střelcem i asistentem týmu (11+9); to jsou výtečná čísla na borce, který začínal hrát v době, kdy Zinedine Zidane táhl Les Bleus za světovým zlatem. Zkušený ofenzivní záložník je produktivní nejen na hřišti, ale i mimo něj (pravidelně přispívá na různé charity a aktivně se podílí na rozvoji města), fanoušci ho milují a neutrální pozorovatelé se těší, až ho zase uvidí v akci. Kvůli takovým hráčům se chodí na fotbal.

Kolem těchto dvou ofenzivních opor poskládal Furlan kompaktní, pracovitý a sevřený tým, v němž se zkušenost mísí s dravým mládím a který v první řadě výtečně funguje směrem dozadu (loni 22 čistých kont). V tomto ohledu si může gratulovat, že udržel na Stade l'Aube všechny defenzivní opory - gólmana Denise Petrice, stopery Rincóna s Matthieu Saunierem, štítového záložníka Thomase Ayasseho a staženého playmakera Jessyho Pi. Odchod Caroleho je sice problém (na levém kraji obrany se nejspíš představí defenzivní středopolař Quentin Othon), jinak ale zůstává základní jedenáctka netknutá - až na novou posilu Karabouého, který, pokud mu vydrží chatrné zdraví, zaujme pozici gólového pravého křídla. Díky 'ulovení' šikovného playmakera Camuse je navíc tým chráněn i před případným výpadkem talismana Niveta. Vše se zdá být v pořádku.



Hvězdičkou jsou označeny nové posily.

---

Troyes loni hned sedmkrát dokázalo otočit nepříznivě se vyvíjející zápas. Stoprocentní soustředěnost a ohromná psychická síla budou i letos patřit k jejich největším zbraním - a totéž musí platit i pro Gazélec FC Ajaccio, má-li mít korsický trpaslík vůbec nějakou šanci na úspěch. Zatímco si totiž Furlanovi svěřenci zajistili postup čtyři kola před koncem a mohli se tak už od května připravovat na prvoligový návrat, GFCA čekal po finiši na konečné druhé příčce nadlidský úkol: připravit tým tak, aby obstál v konkurenci nejvyšší soutěže.

Rozdíl mezi prvním a druhým týmem loňského ročníku Ligue 2 je opravdu markantní: Troyes sice v generálce s Lille těsně prohráli (0:1), přesto však byla na jejich hře znatelná vyzrálost a jasný taktický profil. Také měli ve všech přípravných zápasech vyšší procento držení míče, což by mohlo znamenat, že se Furlan z poslední prvoligové sezony poučil a tentokrát už nebude spoléhat pouze na 'beton a brejky'. Oproti tomu jeho protějšek Thierry Laurey vlastně ani nemá dlouhodobý plán, pokud tedy za 'plán' nepovažujeme nadlidské týmové úsilí a ochotu potit na hřišti krev.

GFCA si pod Laureyho vedením užívá druhý postup ve dvou letech, a takto raketový vývoj by otřásl i objektivně mnohem silnějšími mužstvy. Vlastně to vypadá, jako by se Korsičané v nejvyšší soutěži ocitli nějakým bizarním omylem - jejich stadion (Stade Ange Casanova) je v havarijním stavu a nepojme ani tři tisícovky diváků, i v nevelkém Ajacciu drtivá většina lidí fandí mnohem tradičnějšímu a většímu AC (které hrálo Ligue 1 ještě na jaře 2014), a až dosud byl největším úspěchem klubu šokující postup do semifinále Coupe de France v roce 2012. Jeho historie se sice začala psát už v roce 1910, vzestup posledních let (od profesionalizace přes postup do druhé ligy až do současnosti) se však zdá být až příliš překotný.

A protože Ange Casanova není atraktivní adresou a většina lidí se o existenci klubu dozvěděla teprve letos, opírají Korsičané svoji hrdost o pověstnou válečnickou mentalitu, hodnou rodiště Napoleona Bonaparte. Na jedenáctku GFCA, pevně sešikovanou v Laureyho vysoce organizovaném, byť trochu archaickém systému 4-4-2, není na hřišti zrovna pěkný pohled; nikdo ale nemůže namítnout, že by červeno-modří nebojovali. Naopak. Nebýt jejich neuvěřitelné oddanosti a až fanatického zápalu by nikdy nebyli postoupili do onoho semifinále - a samozřejmě už vůbec ne do Ligue 1. Fanoušci klubu jsou hlučnými korsickými nacionalisty, hrát na jejich "oraništi" je pro techničtější týmy vyloženě za trest, a celková atmosféra nepřátelství proudící z rozpadajících se tribun pohání hráče daleko za hranice jejich možností.

Laurey však samozřejmě není pouze vojenským generálem; jeho destruktivní taktika má pevné kořeny a hráči znají své pokyny doslova do puntíku. V této části Ajaccia zkrátka nehraje nikdo sám za sebe. GFCA nemělo loni žádného dvorního střelce či asistenta (góly přicházely různými způsoby ze všech koutů hřiště), nikdy nepoznalo delší ztrátu formy, z vlastního stadionu udělalo nedobytnou tvrz, a jeho zápasy často připomínaly spíše přetlačovanou: konečné skóre činilo 49:37, a to při osmnácti výhrách a pouhých devíti prohrách. To je překvapivě nízký brankový rozdíl. Tento tým možná vypadá na první pohled dosti nesourodě, umí ale obstojně bránit i útočit - vždy právě tak akorát, aby to ještě stačilo k vítězství. Otázka je, jak tento přístup obstojí v Ligue 1. V přípravě to docela šlo, ve čtyřech zápasech Les Diables Rouges neprohráli ani jednou při skóre 3:1, kromě Bastie (1:1) však šlo o soupeře z nižších lig.

Stejně jako Troyes má i GFCA kádr prakticky celý pohromadě; pro Laureyho sice nejsou jména důležitá (vždyť loni protočil v základu nejvíce hráčů z celé Ligue 2), určitá kontinuita však Korsičanům v těžkém prvoligovém boji jistě pomůže. Odešli pouze tři hráči: univerzální bek Yoann Andreu zakotvil v konkurenčním Angers, jeho kolega Cyriaque Rivieyran byl uvolněn do Clermontu a Fabien Fabre pokračuje v Nimes. Kouč tak přišel o dva důležité beky, rychle ale sehnal patřičné posily - nalevo přichází rychlík Issiaga Sylla z Toulouse, napravo Alassane Touré, který má prvoligové zkušenosti z Lens. Guinejský reprezentant Sylla se okamžitě zařadil mezi nejkvalitnější hráče v týmu, je proto možné, že mu Laurey najde místo na levém kraji zálohy (a vzadu ponechá loňskou oporu Martineze).

Představitelé klubu chtěli zlákat dokonce i veterána Florenta Balmonta z Lille, což by byla obrovská posila; toto jednání nakonec nevyšlo, pozici defenzivního záložníka však přesto vyztužili Le Moigne (loni Lens) a Djoković (Boloňa), takže kreativní veterán David Ducourtioux nejspíš poputuje na lavičku. Jinak je jistot v Laureyho sestavě jen pár - gólman Maury, nejlepší loňský střelec Larbi (8 gólů) nebo Grégory Pujol, který na stará kolena potáhne útočnou vozbu. A samozřejmě asi nejvýraznější nová posila, kdysi excelentní stoper Kader Mangane, kterému je nyní 34 let. Pokud se kouč rozhodne postavit jej doprostřed obrany s Jérémie Bréchetem (35), půjde nejspíš o nejpomalejší stoperskou dvojici v dějinách fotbalu.





Tato sestava strach rozhodně nebudí; papírově není v Ligue 1 slabší tým a cesta GFCA zpět o patro níže by měla být rychlá a bezbolestná. Na druhou stranu si Korsičané nikdy nehráli na to, že by snad měli být lepší; jejich hodnoty leží někde úplně jinde. Svým způsobem půjde určitě o osvěžení soutěže, hezký fotbal ale v podání této squadry spíše nečekejte. Jediný způsob, jak v prvoligové džungli přežít, bude tvrdě bojovat proti všem předpokladům.

---

U těchto dvou týmů je tedy víceméně jasné, co můžeme očekávat - Troyes má relativně silný, vyvážený kádr a nedávné prvoligové zkušenosti, zázrak z Ajaccia se zase do první ligy vysloveně probil a tajemství jeho úspěchu bylo už na jaře často podrobně rozebíráno. Zato Angers SCO zůstávají velkou neznámou. Přitom tento klub má ze všech nováčků nejbohatší historii (23 let v první lize) i nejširší zázemí: Troyes a Ajaccio jsou malé lokální komunity, Angers turistické velkoměsto zhruba o velikosti Plzně. Místní stadion (Stade Jean Bouin) pojme 18 tisíc lidí a návštěvy od roku 2009 konstantně stoupají nahoru; letos se očekává průměr kolem deseti tisíc.

Úspěchy 'Angevois' jsou samozřejmě dosti vousaté; nejvyšší soutěž hráli naposledy v sezoně 1993/94 a jejich největším zářezem je čtvrtá příčka z roku 1972. Poslední dobou se ale klub v Ligue 2 stabilizoval a hrál dlouhodobě těsně pod hranou postupu. Od příchodu trenéra Stéphane Moulina v roce 2011 skončilo Angers postupně 11., 5., 9. a nyní 3. Stačilo k tomu odbourat tradiční jarní pokles formy.

Moulin je, stejně jako jeho kolegové Furlan a Laurey, ve městě váženou postavou. Šest let strávil v čele rezervního týmu, odkud se před čtyřmi lety přesunul k áčku; jinak jsou jeho trenérské zkušenosti nulové (pro Angers pracuje od svých sedmatřiceti let, předtím v jeho dresu odehrál 127 zápasů). Klub, který je v moderní éře známý snad pouze odchováním Anthonyho Reveilléra a postupem do semifinále Coupe de France v roce 2014, se pod jeho rukama každým rokem zvedá a nyní, na prahu obnovené prvoligové premiéry po 23 letech, touží po opětovném stabilním zařazení na elitní fotbalovou mapu. Otázka je, jak toho chce Moulin vlastně dosáhnout.

Nikdo nemůže tohoto bývalého záložníka nařknout z toho, že by svoji práci flákal. V létě zahájil přípravu jako jeden z prvních, pro strategické analýzy pořídil drahý počítačový program, a se svými hráči je už několik týdnů prakticky odříznut od okolního světa. Není pochyb o tom, že svoji prvoligovou šanci bere opravdu smrtelně vážně. Problém ale je, že tato nečitelnost, která tréninky Angevois obestírá, prakticky znemožňuje cokoliv dopředu odhadovat.

To se týká i tak zásadní věci, jakou je rozestavení - loni zkoušel mladý stratég systémy 4-3-3, 4-2-3-1 a 4-4-2, a to s obdivuhodnou kadencí. V klíčovém období mezi únorem a březnem, kdy si Angers zajistilo postup čtyřmi výhrami v pěti zápasech (bez jediné obdržené branky), Moulin vystřídal všechny tři možnosti, jako by se nechumelilo, a ačkoliv sezonu zakončoval v poměrně jasném 4-2-3-1, letní příprava a mohutné změny v kádru udělaly z představ o finální podobě týmu opět pořádnou 'bramboračku'.

Jestliže totiž Troyes a GFCA vstupují do sezony s prakticky totožnými týmy, v Angers nezůstal kámen na kameni. V první řadě klub opustila zdaleka největší hvězda, elitní střelec Jonathan Kodjia, který loni nasázel patnáct gólů a byl vyhlášen nejlepším hráčem celé Ligue 2. Teď se na jeho branky mohou těšit v anglickém Bristolu. Postupně jej doplnili i kreativní záložník Axel Ngando, který se vrátil do Rennes, dva stopeři (Pierre odešel do Paříže FC, Guillonovi vypršel kontrakt), defenzivní záložník Frikeche (návrat do Ajaccia), a také forvardi Clémence (Créteil) s Ayarim (Paříž FC) - což znamená, že v kabině 'nepřežil' jediný útočník.

A tak se na Loiře muselo mohutně posilovat. Černobílý dres nově oblékne hned deset hráčů (k 31. červenci), přičemž většina z nich si může dělat oprávněný zálusk na základní sestavu. Jisté místo by měli mít dva členové loňské ideální jedenáctky Ligue 2, stoper Ismaël Traoré z Pobřeží slonoviny (Brest) a střední záložník Cheick N'Doye (Créteil). Na toho se v klubu obzvlášť těší, jak dokládá následující citace z oficiálních stránek: "Ndoye je ohromně silný, typ lídra. Obohatí nás svým bojovným duchem, schopností vybojovávat balony, chladnou hlavou a skvělou hrou ve vzduchu." Není se čemu divit - N'Doye je obrovský, skoro dvoumetrový, skoro třicetiletý chlap, kterého není prakticky možné odstavit od míče. V posledních třech sezonách nastřílel tento senegalský reprezentant celkem 32 gólů, což je na záložníka velmi slušný výkon.

Zbytek posil se nejspíš bude rvát o místo, a tady už opravdu nejde odhadovat, kdo nakonec uspěje - má větší šanci věčný talent Gilles Sunu, odchovanec Arsenalu, který se neprosadil v Évianu ani Lorientu, nebo snad druholigová raketa z Tours, majitel jednoho z nejkouzelnějších příjmení v lize, Billy Ketkéophomphone? Oba hrají nominálně pravé křídlo, Sunu byl ale v přípravě většinou zkoušen na hrotu, kde se může objevit i 190 centimetrů vysoký habán Slimane Sissoko. Ten ale přišel ze třetí ligy. Stejně impozantní pozituru má i defenzivní záložník či stoper Romain Saïss (Le Havre), takže se člověku může zdát, že Moulin buduje jakousi zastrašovací armádu.

Angers si na léto naplánovalo sedm přípravných zápasů; ten poslední, proti Lorientu, je na programu až v sobotu 1. srpna, ani předcházející šestice však neposkytuje komplexní obrázek rýsujícího se týmu. Prakticky po každém utkání někdo přišel, někdo jiný zase odešel, takže nám vzhledem k Moulinově tendenci měnit rozestavení dle libosti nezbývá než hádat. Pokud se však do týdne nedá do pořádku levý bek Arnold Bouka Moutou (což by otevřelo dveře nové posile Yoannu Andreuovi, 'ukradenému' z GFCA), a pokud se Moulin rozhodne postavit najednou jak svůj nový basketbalový dvojblok středu pole (Saïss, N'Doye), tak oba šikovné nové forvardy (Ketkéophomphone, Sunu), mohla by se konečná jedenáctka seřadit zhruba takto:





To nevypadá vůbec špatně; jistě, šest hráčů z této sestavy přišlo teprve letos v létě a bude chvíli trvat, než si vše takříkajíc 'sedne', Moulin ale určitě neponechá nic náhodě. Na to je příliš velkým perfekcionistou, a co především - na Angers mu opravdu hodně záleží. Tak jako tak slibují Angevois být vítaným oživením Ligue 1. Jestli to bude stačit na záchranu, to bychom měli vědět zhruba začátkem října.

Ve druhé části předsezonního preview, která vyjde zítra, se podíváme na zoubek třem na první pohled nepříliš 'záživným' týmům středu tabulky - můžeme vám ale slíbit, že minimálně Nantes vypadá před novou sezonou opravdu zajímavě. V Montpellieru a Guingampu zase usilovně pracují na tom, aby po skvělé loňské sezoně nepřišel tvrdý pád..