Preview kvalifikace o postup na MS 2018 - pondělí 5.9.

Opravdu strašidelně dopadlo pro Rakušany nedávné EURO ve Francii. V papírově přijatelné skupině totiž obsadili až poslední místo a loučili se s turnajem už po třech zápasech, byť jejich účast v minulé kvalifikaci vzbuzovala velký strach. Kouč Marcel Koller po propadáku vyhazov nedostal, ale měl by si reputaci napravit. Jeho tým nyní cestuje do Gruzie.

Skupina D vypadá na první pohled hodně vyrovnaně. Jestli si v ní Rakousko bude vést podobně jako v předchozím kvalifikačním cyklu, o postup by nemuselo mít nouzi. "Jsme připraveni řešit nové úkoly. Chceme ukázat starou tvář. Proti Gruzii musíme být efektivní," říkal Julian Baumgartlinger, od léta nový kapitán mužstva.

Koller prakticky nemusel řešit nějaké problémy, co se odchodů z reprezentace týče, jen v obraně bude muset najít náhradu za Christiana Fuchse, jenž se přece rozhodl skončit. Rakousko by opravdu nemělo výrazněji něčím překvapit, v následujících měsících zkrátka potřebuje jen udržovat nastolený standard.

V Tbilisi nečeká Kollerovu družinu vůbec jednoduchá práce. Gruzie totiž bude zajisté minimálně pořádně namotivovaná poté, co v červnu v rámci přátelského měření sil dokázala senzačně vyhrát ve Španělsku. Novému kouči Vladimíru Weissovi byl vytyčen cíl skončit s mančaftem do třetího místa.

Ve Weissově nominaci jsou také dva hráči hrající českou nejvyšší soutěž, a to Levan Kenia ze Slavie a Zurab Ciskaridze z Teplic. Možná že prvně jmenovaný by se mohl objevit v základu. "Budeme hrát proti silným týmům, jako je Wales, Srbsko nebo právě Rakousko. Každý zápas bude nesmírně těžký, a to pro každého," myslí si domácí stratég.

Jestli se Gruzínci v minulých letech prezentovali především solidní defenzívou, Weiss hodlá filosofii hry trošku pozměnit. "Potřebujeme najít správnou rovnováhu mezi obranou a útokem. Jen s dobrou obrannou prací body nezískáme," upozorňoval. "Proti Rakousku chceme bodovat tím způsobem, že nalezneme správnou cestu," zakončil.

Střetnutí bez jasného favorita nabídne pondělní střetnutí v Bělehradě, kde se domácí Srbové utkají s Irskem. Zatímco balkánský tým se v posledních letech na mezinárodní úrovni trápí a kvůli trestům za fanouškovské nepokoje bude proti Irům hrát před poloprázdnými tribunami, hosté za sebou mají povedené vystoupení na mistrovství Evropy a nyní cítí šanci na další obdobný úspěch.

"Utkání zde bude obzvláště obtížné," prohlásil irský manažer Martin O’Neill. "Dle mého je nemožné, abychom zde mohli hrát na remízu, ale v takové konkurenci, kde to bude nejspíše velmi vyrovnané, bude každý získaný bod cenný. Na úvod naší kvalifikace na mistrovství Evropy jsme vyhráli v Gruzii, což nakonec bylo velmi důležité, ale v této skupině bude úspěch pro každého, když někde zvítězí na půdě soupeře."

K přemožení Srbů či v nadcházejících zápasech Rakušanů či Velšanů již O’Neillovi nepomůže irská dlouholetá ofenzivní stálice a kapitán Robbie Keane, který v nedávném přátelském zápase s Ománem definitivně ukončil reprezentační kariéru. "Myslím, že každý a mladí hráči obzvláště by si měli všimnout některých rysů jeho hry i jeho přípravy na zápasy a poučit se z toho. To samé platí pro hráče, kteří v našem týmu chtějí dávat góly," dodával pochvalně O’Neill.

Srbové již dlouhá léta oplývají papírově kvalitním týmem plným hráčů z předních evropských lig, jenže dohromady jim to ne a ne sednout. To by se nyní mělo změnit pod přísným novým trenérem Slovoljubem Muslinem. "Čeká nás ještě dlouhá cesta, celé dva roky kvalifikace. Klíčové je, že kouč do nás všech dostal vůli uspět," pochvaluje si Branislav Ivanović.

"Bude důležité dobře začít, nejlépe vítězstvím, a pak se uvidí," pokračoval srbský kapitán. "Irsko je ale na úvod velmi těžký protivník, dle mého ten vůbec nejtěžší. Možná je to tím, že už jsem tolik let sám strávil v Premier League, ale uvědomuju si, jak těžkým soupeřem nám Irové budou. Možná bych takové věci neměl prozrazovat už před zápasem, ale budeme se hodně soustředit na Jona Walterse s Shanem Longem."

Zatímco hostům se na poslední chvíli uzdravili obránci Coleman i O’Shea, Srbové se budou muset obejít bez dua Kolarova - Matić, které si odpykává tresty ještě z předešlé kvalifikace.

Po historickém úspěchu Walesu na nedávném mistrovství Evropy čeká svěřence Chrise Colemana první zatěžkávací test, zda nyní zvládnou potvrzovat roli papírového favorita a kvalifikují se i na mistrovství světa v Rusku. Soupeřem jim bude na úvod podceňované Moldavsko.

Právě spanilá jízda Velšanů, která skončila až na kopačkách pozdějších šampionů z Portugalska v semifinále, si nyní před dalším kvalifikačním cyklem vybírá svou daň. Řada hráčů jako kapitán Ashley Williams či Neil Taylor dostala prodlouženou dovolenou, přišla tak o předsezónní přípravu a teprve v posledních týdnech se znovu dostává do formy. K tomu si navíc připočtěme zraněného Aarona Ramseyho či Hala Robsona-Kanua, jenž musel jako volný hráč dlouho pracovat na své kondici sám, neboť až v poslední den přestupního období jej přece jen podepsal West Bromwich Albion.

I sám kouč Chris Coleman již málem ve velšském národním týmu ani nepokračoval, neboť po úspěšném tažení francouzským šampionátem si jej vyhlédl jako náhradu za Stevea Bruce prvoligový anglický nováček z Hullu. Coleman však nakonec odmítl a potvrdil, že dodrží stávající kontrakt s velšským národním týmem, který mu končí právě po mistrovství světa v Rusku. "Kdybych v sobě neměl stále ten samý hlad jako v minulé sezoně nebo když jsem zde nastoupil, tak už bych tady dávno nebyl."

"Udělám vše pro to, abychom naše úspěchy zopakovali nebo pro ně alespoň udělali, co je v našich silách," pokračoval Coleman. "Lidé se na nás nyní budou dívat jinak. Zatímco před Eurem nebyla výhra nad námi až tak cenný skalp a týmy sem přijížděly s očekáváním tří bodů, teď se to všechno změní. Leckdo se najednou spokojí i s bodem, což musíme brát jako kompliment."

I díky zmíněnému postupu do semifinále mistrovství Evropy Wales poskočil na jedenácté místo žebříčku FIFA, zatímco Moldavané se pohybují o více než 150 příček níže. Jejich cílem bude v Cardiffu zopakovat nečekané vítězství z roku 1994, kdy Wales od fotbalového trpaslíka utržil překvapivou porážku 3:2 a sám Coleman ještě jako hráč byl tehdy přímo u toho.

"Moldavsko sice prohrálo v evropské kvalifikaci osm zápasů, takže jejich výsledky nejsou vůbec dobré, ale příliš neinkasují. Většinou prohrávají jen 1:0 nebo 2:1 a neustále se drží v zápasech na dostřel," všímá si velšský kouč. "Hrají tvrdě, agresivně a jsou dobře organizovaní. Jestli si myslíme, že jen nastoupíme a po hodině hry pohodlně povedeme, mohli bychom pykat."

Pro oba účastníky je tohle pořádně ostrý start do nové kvalifikace na Mistrovství světa 2018. Albánie a Makedonie jsou především v posledních letech opravdu velcí rivalové, a to nejen na poli fotbalovém. Především domácí hodlají dokázat, že na letošním evropském šampionátu nebyli náhodou, a míní se v nabité skupině G o postup porvat.

Bude potřeba neztrácet body s papírově slabšími celky, bude potřeba pořádná dávka štěstí, bude potřeba podávat nadstandardní výkony. Jedině tak můžou oba celky, hlavně pak Albánie, jedno z největších překvapení na evropské scéně poslední doby, usilovat v konkurenci mocností Španělska a Itálie o přímý postup nebo případnou baráž.

Domácí trenér Gianni De Biasi musel přes léto nejen oželet rozhodnutí rekordmana v počtu reprezentačních startů Lorika Cany o konci v národním dresu, ale také jiné ochody způsobené kvůli nově vzniklému Kosovu. Amir Rrahmani, Herolind Shala nebo Milot Rashica přitom mohli být budoucností albánského fotbalu. Leč rozhodli se usadit o dům dál.

Pokud Albánie bude předvádět podobně sympatické výkony jako v červnu ve Francii, nemusela by být v nynější náročné skupině bez šance. Úspěšný start je základem, nicméně na svého úhlavního rivala postě neumí. Ještě nikdy se s Makedonií nestřela v mistráku, avšak od roku 1994 v osmi přátelských zápasech pouze jednou vyhrála.

Hostující celek se nikdy na žádný velký turnaj nedostal, a i když nebude mít vyloženě postupové ambice, určitě nemíní opakovat poslední místo z minulé kvalifikace. Největší strach i nadále půjde z Gorana Pandeva, makedonského rekordmana v počtu vstřelených branek, jenž i ve svých 33 letech pokračuje v reprezentační kariéře.

Nový makedonský kouč Igor Angelovski, jenž v listopadu minulého roku nahradil srbského rodáka Ljubinka Druloviče, byl před novým obdobím optimistický. "Tohle je začátek kvalifikace. Čelíme soupeři, který je na vzestupu. Pracujeme ve skvělé atmosféře a já věřím, že právě nyní na fotbal v Makedonii čekají lepší zítřky," přál by si.

Záložník Ivan Tričkovski se na pikantní duel ve Skadaru, ke kterému dojde vůbec poprvé od roku 2011, velmi těší. "Bude to velmi tvrdé," sdělil fanouškům poměrně očekávaná fakta. "Albánie bude favoritem, to však neznamená, že bychom se předem vzdávali. Máme totiž hráče, kteří umějí rozhodnout."

V pondělí večer se do bojů o umístění na světovém šampionátu pustí také další tradiční země. Na někdejší úspěchy se bude pokoušet navázat Itálie, která nedávno změnila trenéra. A hned první soutěžní duel pro ni nebude jednoduchý, protože cestuje na půdu Izraele.

Itálie začala novou éru. Na nedávno skončeném mistrovství Evropy jí věřil jen málokdo, ale to jsou podmínky, které Italům vždy velmi vyhovovaly. Jeden cyklus však skončil ihned po turnaji, když od týmu odešel respektovaný a většinou maximálně oblíbený trenér Antonio Conte. Úspěšný trenér se rozhodl pro angažmá v zahraničí opět na klubové úrovni a stal se manažerem londýnské Chelsea.

Celá italská veřejnost nyní doufá, že se bude historie s Contem opakovat. Když totiž vyslyšel volání italského svazu a opustil Juventus Turín, kdekdo si myslel, že se síla Staré dámy zbortí nebo alespoň sníží. To se ale nestalo a Conteho rychle obsazený pokračovatel si vede více než slibně. Teď se situace opakuje a člověk, který bude navazovat na Conteho práci, již byl také dosazen.

Je jím charismatický trenér Giampiero Ventura, který dokazoval zajímavé věci s turínským FC. Ačkoli neměl v kádru příliš mnoho hvězd, uměl s ním hrát odvážný a oku lahodící fotbal, v němž bylo na hráčích vidět velké odhodlání a bojovnost. Je pravděpodobné, že se italská reprezentace zvaná squadra Azzurra bude podobat alespoň v taktice či rozestavení Venturovu Turínu a čerpat z něj inspiraci i hráče.

A když už jsme u hráčů, Italové mají k dispozici jedno velmi zajímavé jméno. Jde o mladičkého brankáře Gianluigiho Donnarummu, který i přes věk teenagera udivuje. Podle posledních zpráv po něm touží i Real Madrid a další velké kluby už se po něm vyptávaly. Donnarumma je jedničkou AC Milán a i přes jeho prostupnou obranu drží Rossoneri nad vodou velmi často. Jde o ryzí talent, který zaujal nejednoho experta.

Svůj obdiv k němu vyznal i Paolo Di Canio, někdejší velká persona italského calcia a známý bouřlivák. Di Canio na adresu mladého aspiranta na post brankáře poznamenal: "Zachovává chladnou hlavu a je velmi klidný. Soustředí se na sto procent a pečlivě pracuje. Je to obrovský talent, který se rodí jednou za padesát let. Je velmi inteligentní a sláva mu nestoupla do hlavy. Dokáže velké věci, tím jsem si jistý."

Trenér Ventura preferuje své oblíbené rozestavení se třemi obránci a pěti záložníky, čehož se zřejmě bude nadále držet. Nepomůže mu zkušený Říman Daniele De Rossi, který se zranil. Na druhou stranu ale může opět počítat s obráncem Leonardem Bonuccim, který se po krátké pauze opět připojil k týmu. Dočkat bychom se tak měli hráčů jako Florenzi, Montolivo nebo Verratti.

Trenér Ventura navíc ukazuje, že se nebojí povolat i celkem neznámé tváře. Určující je podle něj aktuální forma schopnost zařadit se do systému. Týká se to i mladých či neokoukaných tváří jako Belotti, Pavoletti nebo Romagnoli s Bernardeschim. Italové se už s Izraelem utkali a určitě doufají, že se jim tentokrát povede něco podobného jako v roce 1961. Na půdě Izraele Italové vyhráli 4:2 a doma si připsali drtivou výhru 6:0.

Izrael tedy má Itálii co vracet. Hostí jej na stadionu Sammy Ofer Stadium v Haifě, které se bude snažit vytvořit pekelnou atmosféru, která by Italy srazila. Těm se první generálka nepovedla, protože prohráli s Francií. Izraeli kvalifikace na poslední ME vůbec nevyšla a na závěr prohráli klíčový duel s Belgií. Ani síly a schopnosti střelce Tomera Hemeda nestačily na postup.

Izrael se stále nemůže vymanit ze škatulky týmu, který jednou za čas vyplodí skvělého fotbalistu, jenž se proslaví, ale jinak jako celek žádných větších úspěchů nedosahuje. Jeho nedostatky dokazují také poslední dva přátelské duely, které shodně Izrael prohrál o dvě branky. Nejprve nestačil na Chorvaty a následně dostal tři branky od Srbů. Podaří se mu nyní na domácí půdě překvapit favorita?

Španělé vstupují do kvalifikačních bojů o účast ve finální fázi světového šampionátu domácím duelem se skromným výběrem Lichtenštejnska. Vzájemná historie soubojů je hodně bohatá na branky, ale hodně chudá na radost Lichtenštejnska. Změní se něco na startu kvalifikace?

Maličký stadion v Leónu čeká svátek, protože si jej jako kulisu svého hereckého výkonu vybrala La Roja. Španělská reprezentace v prvním oficiálním duelu kvalifikačního koloběhu uvítá v Leónu Lichtenštejnsko, které si postupně zvyká na stále častější roli sparring partnera.

Španělsko zažívá start nového cyklu. Po nedávném mistrovství Evropy skončil na lavičce La Rojy trenér Vicente Del Bosque, který byl symbolem španělské lavičky poměrně dlouhou dobu. Ve Španělsku se kromě nové barvy vlasů Lionela Messiho nebo věčných soubojů Realu Madrid s Barcelonou řešilo především to, kdo bude jeho nástupcem. Od konce šampionátu padala velmi zajímavá jména, ale asi jen málokdo čekal to, které si svaz vybral.

Mužem, který má španělské reprezentaci vtisknout novou tvář a vést ji do další snad bohaté dekády, je Julen Lopetegui. Někdejší španělský brankář a pozdější trenér z Baskicka je člověkem, který se evidentně nebojí výzev všeho druhu. To dokládá například fakt, že se jako hráč prosadil v Realu Madrid i v jeho největším sokovi, Barceloně. Coby trenér však má spíše průměrné renomé.

S Portem nezískal žádnou trofej, od kormidla Raya Vallecano byl vyhozen rovněž kvůli neúspěchům. Na reprezentační úrovni se mu však daří, i když se jedná o nižší věkové kategorie. Teď jej čeká definitivní výzva, protože na jeho účinkování bude upřena velká pozornost. A jak známo, španělská veřejnost těžko a dlouho zapomíná na případné neúspěchy. Lopetegui ale ukazuje, že by mu to s prvním týmem mohlo jít.

Po nepodařené derniéře Del Bosqueho se tým musel znovu dostat do tempa, k čemuž vedení svazu zvolilo duel s hvězdnou Belgií. A Španělé se chtěli ukázat. To se jim podařilo, když nad Belgií zvítězili díky brankám Davida Silvy 2:0 a novému trenérovi udělali radost. Julen Lopetegui ostatně uvedl, že byla po nepodařeném šampionátu potřeba změna. V čem je klíč k jeho úspěchu?

"Hlavní bylo to, aby se hráči začali zase bavit fotbalem. To se jim poslední dobou moc nedařilo a z mnoha z nich bylo vidět značné vyčerpání. Teď ale pracujeme na tom, aby naše souhra dávala smysl a aby to bavilo diváky i hráče. To je pro mě vždycky hodně důležité. Tento tým si zaslouží trofeje, stejně jako celé Španělsko. Na trénincích jsme se snažili pracovat jako tým s míčem i bez míče."

"Dalším úkolem, který před sebou máme, je postupné začleňování našich mladších hráčů mezi ty starší a zkušenější. To chce čas a trpělivost, ale myslím, že vybíráme dost mladých. Jsem moc rád, že se rychle učí a všichni ukazují entuziazmus, který je v reprezentaci moc potřeba. Proti Belgii se nám dařilo, ale ten další duel bude samozřejmě ještě důležitější. Chceme jej zvládnout a nic nepodcenit," dodal Lopetegui.

Lichtenštejnci jsou poměrně častým soupeřem Španělů, ale že by s nimi rádi hráli, to se říct nedá. Výsledky o čtyři nebo pět branek nejsou ničím výjimečným, takže si asi dokážete představit to "nadšení" obránců Lichtenštejnska. A ani poslední přípravné výsledky jim moc podpory nedodaly. Nejprve Lichtenštejnci prohráli s Islandem, který jim nadělil čtyři branky. A ještě o jednu víc jim dali Dánové. Teď je čeká další favorit. Dokáží jej překvapit, nebo se Lopetegui opět ukáže?

Není to tak dávno, kdy se naposledy utkaly týmy Chorvatska a Turecka. Konkrétně se jejich osudy propojily ještě v rámci skupiny D na mistrovství Evropy ve Francii. A už tehdejší střet jasně ukázal, jak silné týmy na sebe narazily.

Utkání se hrálo ve vysokém tempu a emoce byly cítit snad z každého pohybu. Hodně emotivní duel nakonec rozhodla jediná branka, i když šancí měly oba týmy požehnaně. Jediná střela, kterou brankář Volkan Babacan nedokázal zneškodnit, byla povedená rána záložníka Luky Modriće, který rozhodl utkání. Turci i Chorvati na šampionátu ukázali, že mají velký potenciál.

Oba týmy budou spoléhat na několik hvězd, i když převaha je na straně Chorvatů. Domácí tým se na záhřebském stadionu Maksimir bude spoléhat na osvědčená jména, mezi nimiž bude chybět jen obránce Darijo Srna. Někdejší kapitán a uznávaný bek se rozhodl po francouzském šampionátu ukončit reprezentační kariéru a již jej v chorvatském dresu zřejmě vídat nebudeme. Jeho funkci muže s páskou převzala hvězda Realu Madrid, záložník Luka Modrič. Chorvati jsou horkým kandidátem na první místo v tabulce a právě Turci by jim mohli šlapat na paty.

Důležitost tohoto klání i velká očekávání si uvědomuje další důležitá osobnost chorvatského výběru. Útočník Interu Milán Ivan Perisič prohlásil: "Hrajeme doma a bude na nás vytvořen automaticky velký tlak. My se ale těšíme, až začneme zase hrát. Naši fanoušci si zaslouží skvělé výsledky a máme tým na to, aby se jich dočkali. Je tu plno hvězd, takže o to víc musíme táhnout za jeden provaz. Turci už ukázali, jak tvrdě bojují, takže nás nečeká nic snadného. Věříme ale, že do kvalifikace vykročíme co nejlépe a získáme tři body," přeje si zkušený ofenzivní hráč.

Turecký tým jednou za čas vyplodí velkého fotbalistu a dalším z řady takových fotbalistů by měla být nová posila německé Borussie Dortmund, Emre Mor. Šikovný útočník, který podle mnohých připomíná Lionela Messiho, patří mezi největší talenty evropské kopané a pomalu by měl přebírat v týmu hlavní roli. Mor nastoupil po boku starších a zkušenějších spoluhráčů také v posledním přípravném utkání proti Rusku. Zápas i přes poměrně hodně šancí skončil bez branek, ale ukázal, že Turecko je připraveno vstoupit do kvalifikace na MS ve velké pohodě.

A trenér Fatih Terim se nebojí ani Chorvatů: "Nedávno jsme s nimi hráli a kdekdo čekal větší rozdíl. My jsme ale ukázali, že se nebojíme a že hrajeme vždy naplno. Máme skvělý tým, který je plný odhodlaných a pracovitých hráčů. Je zde také několik velkých talentů naší země, takže se nebojíme. Chceme vykročit do kvalifikace tím nejlepším možným způsobem a já doufám, že se nám to i v tak náročném prostředí podaří," dodal Terim.

Islandu se proti Ukrajině nedaří a v oficiálních duelech nad ní ještě nikdy nezvítězil. Island už ale není ten vyplašený tým bez hvězd a nyní chce dokázat, že se umí prát o vyšší příčky. Ukrajinci ale mají nového trenéra a budou hodně motivovaní.

Pondělní večer vrací na scénu jedno osvědčené jméno, které možná veřejnost trochu pozapomněla. Kormidlo národního týmu Ukrajiny totiž třímá v rukou někdejší hvězda Andrij Ševčenko. Historicky nejlepší střelec Ukrajiny nahradil ve funkci trenéra Fomenka, který po zápase s Polskem skončil. Fomenkovi zlomily vaz dvě porážky skupiny C na nedávno skončeném šampionátu ve Francii a jeho tým předčasně vypadl.

Nový trenér má za úkol vrátit hráčům hrdost i chuť reprezentovat svou zemi, třebaže nemá mnoho trenérských úspěchů. Jeho renomé je ale stále hnací silou, která může mnohé povzbudit. A sám Ševčenko může coby trenér jen překvapit. Ševčenkovi bude za chvíli 40 let a není to tak dávno, co sbíral jeden úspěch za druhým coby hráč. Jméno si udělal v domovském Dynamu Kyjev a největší úspěchy zažil v milánském AC.

Teď se do Kyjeva vrací, protože Olimpijskyj stadion v Kyjevě se stane dějištěm jeho první prověrky. Ukrajinci v něm hostí Island, který už několikrát ukázal, že fotbal hrát umí velmi dobře. Ze skupiny F na francouzském turnaji postoupil, aniž by jediné utkání prohrál. A pak se postaral o jednu z největších senzací celého turnaje, když vyřadil hrdou Anglii! Sice velmi brzy prohrával, ale ukázal charakter a ještě v prvé půli dokázal otočit na konečných 2:1.

Ševčenkovi věří i Rinat Achmetov, oligarcha a dlouhodobý prezident Šachtaru Doněck. "Je pravda, že Ševčenko nemá mnoho zkušeností na trenérské úrovni, ale podle mého je to dobrá volba. Vnese do týmu čerstvý vítr a ve fotbale je to pořád obrovské jméno. Může přilákat pozornost médií, ale pomohou také jeho zkušenosti. Ví, jak komunikovat s hráči," chválí jej Achmetov.

Pokud má Island na něčem pracovat, pak je to především forma mimo svou domovinu. Už devětkrát hrál mimo Island nějaké utkání, ale jen dvakrát vyhrál. V sedmi případech pak odcházel s hlavou svěšenou a poražen. Právě jeden z těchto dvou celků by měl hrát o druhé místo v tabulce, protože favoritem skupiny je Chorvatsko. To ale hned na úvod čeká duel s Tureckem. Ukrajinci zase pracují na doméně trenéra Ševčenka.

Ten se coby hráč blýskl jako skvělý útočník. A za celé Euro nedala Ukrajina ani jeden gól. Kromě tohoto nešťastně zahraného turnaje se jí ale dařilo, neboť v šesti posledních duelech vždy skórovala alespoň jednou. Oba týmy se naposledy utkaly v roce 1999 v rámci kvalifikačních bojů 4. skupiny. A tento střet dopadl lépe pro Ukrajinu, která dokázala v Reykjavíku těsně vyhrát. Zopakuje historii, nebo Island potvrdí zlepšenou formu?

Pondělní kolo kvalifikačních zápasů mistrovství světa nabídne také jednu raritu - soutěžní premiéru nového fotbalového národního týmu. Kosovo totiž vůbec poprvé vstupuje na fotbalovou scénu jakožto člen UEFA a na úvod se utká v Turku s tamním Finskem.

Hostům značně ztěžuje situaci neustálá nevědomost, co se nasazení některých hráčů týče. FIFA totiž ani den předem nerozhodla, zda šestice povolaných Kosovanů povolí zařadit na soupisku. Balkánský stát, který se v roce 2008 odtrhl právě od Srbska, již požádala o změnu regulí. "Stále nevím, zda bude našich šest kandidátů k dispozici, anebo ne," posteskl si kouč Albert Bunjaki.

Poté, co bylo Kosovo v květnu oficiálně vyhlášeno členem FIFA, slíbila tato organizace brzké rozřešení situace ohledně hráčů, kteří již nastoupili za jiné národní týmy, ovšem nyní se chtějí vrátit. Jde o hráče Amira Rrahmaniho, Valona Berishu, Albana Meha, Herolinda Shalu, Milota Rashicu a Samira Ujkaniho. Kosovské místo narození mají v rodném listu také Xherdan Shaqiri, Granit Xhaka, Shefgi Kung či Lorik Cana ad., přesto reprezentují tu zemi, která je jim nejblíže.

Finové ještě nikdy v historii na velký závěrečný turnaj nepostoupili, a také nyní vstupují do kvalifikace v roli outsidera. Kromě Kosova je totiž čeká silné kvarteto Chorvatsko - Island - Turecko - Ukrajina, a tak jsou favorizováni jen a pouze v pondělním zápase.