Preview kvalifikace o postup na MS 2018 - čtvrtek 6.10.

Wales začal kvalifikaci na mistrovství světa v podobně suverénním stylu, jakým si vydobyl post největšího překvapení letního mistrovství Evropy, a rozdrtil Moldavany v poměru 4:0. Nyní ovšem čeká svěřence Chrise Colemana o poznání náročnější soupeř v podobě Rakouska, které má naopak po nevyvedeném Euru co napravovat.

Také Rakušané na úvod vyhráli, a to proti vždy nebezpečné Gruzii. Nyní se poprvé v boji o postup na ruský šampionát za dva roky představí celek Marcela Kollera na domácí půdě, kde jej čeká v první řadě pozorné bránění největší hvězdy soupeře, Garetha Balea. Koller se nechal slyšet, že natěsno se tomuto úkolu podřídí dva až tři hráči. "Všechno tomu ale nepřizpůsobíme, někdy je zkrátka potřeba mít i trochu štěstí. Mohli jsme to vidět i na Euru - Wales měl někdy štěstí."

"Na Euru šlo dobře vidět, že Bale umí vyhrávat zápasy sám o sobě," pokračoval Koller ve chvalozpěvu na hvězdu Realu Madrid. "Neurčíme na něj jen jednoho hráče, vždycky se budeme snažit mít v jeho blízkosti dva nebo tři, aby jej co nejdříve stihli rozhodit."

Ať už měl Wales štěstí, nebo ne, historickou semifinálovou účast na francouzském turnaji mu už nikdo nesebere. To Rakušané vypadli již v základní skupině, ovšem co se kvalifikačních zápasů týče, opanovali vítězně devět z deseti a onen jediný pouze remizovali, a tak nelze říci, že by jejich vzájemný zápas ve Vídni měl jakéhokoli favorita. Když se Wales s Rakouskem utkal naposled v roce 2013 v rámci přátelského utkání, zařídil triumf 2:1 na velšské půdě domácímu týmu právě Gareth Bale gólem a asistencí.

Zatímco Rakušanům bude vinou svalového zranění chybět nejzkušenější hráč nominace Martin Harnik, jehož na soupisce nahradil forvard Štýrského Hradce Deni Alar, Chris Coleman se musí stále obejít bez Aarona Ramseyho, druhé hvězdy velšského národního týmu, která prožila mimořádně povedené mistrovství Evropy. Ramsey si však v prvním kole Premier league přivodil zranění, z nějž se stále ještě nedal do pořádku, byť jeho návrat na trávník již manažer Arsenalu Arsene Wenger vyhlíží právě po konci této reprezentační přestávky.

Velšský kouč Coleman si dobře uvědomuje, že nebude jednoduché navázat na skvostné výsledky z poslední doby, ovšem zároveň hodlá popojet na momentální vítězné vlně dále, co to jenom půjde. "Stojí za námi celý národ, a tak musíme předvádět ty samé výkony a soustředěnost pokaždé, co si navlékneme rudý dres. S týmž přístupem musíme nastoupit i v Rakousku: jakmile na sobě máme dres, na ničem jiném nezáleží. Necháme na hřišti všechno."

"Moc se těším. Bude to náročné, všichni soupeři jsou nároční, ale musíme mít na paměti, jak se asi zrovna cítí právě oni před zápasem proti nám," dodává Coleman. "Budou si myslet, že tenhle velšský tým je dobrý, a my je i kohokoli dalšího přece nemůžeme zklamat."

Srbové v posledních letech na mezinárodní fotbalové scéně příliš nezáří a nyní se určitě chtějí vrátit mezi elitu, v celkem vyrovnané skupině mají šanci na úspěch. Pokud se chtějí kvalifikovat na světový šampionát, tak musí zvládat povinné duely jako je ten čtvrteční. Na půdě Moldavska budou považováni za favority, nicméně gólové hody se očekávat nedají a hosté tři body v žádném případě nedostanou zadarmo.

Srbsko po zbabrané kvalifikaci o evropský šampionát ve Francii předvádělo solidní výkony v přátelských utkáních, když dokázalo zdolat Estonsko, Kypr i Izrael, pak vybojovalo cennou remízu proti Rusku. V úvodním utkání kvalifikace o MS narazilo na Irsko, které se do Francie kvalifikovalo a po bojovném výkonu nakonec získalo bod po nerozhodném výsledku 2:2. Navíc ještě zhruba deset minut před koncem vedlo, ze stavu 0:1 dokázalo otočit na 2:1.

Moldavané žádné velké postupové cíle mít nemohou a musejí počítat s úlohou outsidera. Naposledy dokázali porazit Andorru 1:0, od této chvíle prohráli s Chorvatskem i Švýcarskem. Ve svém prvním utkání v boji o Rusko zavítali na půdu jednoho z největších favoritů skupiny z Walesu a semifinalistovi EURO 2016 podlehli hladce 0:4. Teď poprvé budou hrát před vlastním publikem a doma tradičně získávají většinu svých bodů.

Srbsko už nemá takový výběr jako v uplynulých desetiletích, i tak chce patřit mezi nejlepší. "Jsme moc rádi, že se nám v poslední době daří. Proti Irsku nám hodně pomáhali fanoušci a je velká škoda, že jsme těsný náskok neudrželi až do samého konce. Na druhou stranu jsme si dokázali, že můžeme hrát vyrovnanou partii s kvalitními celky a teď to chceme potvrdit. S ničím jiným než s výhrou v Moldavsku spokojeni být nemůžeme," uvedl nekompromisně trenér Srbska Slavoljub Muslin.

Tento třiašedesátiletý bělehradský rodák doufá, že se jeho národ po tomto kvalifikačním cyklu posune vzhůru z aktuální 34. pozice žebříčku FIFA. "Čekají nás opravdu silní soupeři, proti kterým můžeme jen překvapit. Nemůžeme se stavět do role favoritů vedle Rakouska, Walesu či Irska, o postup se však popereme až do poslední chvíle. Moldavsko má kvalitu, výborně brání a v ofenzívě čeká na rychlé brejky. Jsme připraveni, jedeme si proti tři body," dodal Muslin s obrovským odhodláním.

Iry čeká po úvodní remíze v Srbsku papírově nejjednodušší zápas kvalifikace, tedy na domácí půdě proti Gruzii. Svěřenci Vladimíra Weisse sice platí za kvalifikačního otloukánka, o čemž svědčilo jejich nasazení do posledního kvalifikačního koše nasazených národních týmů, ovšem jak již opakovaně Gruzínci dokázali, není radno je ani v nejmenším podceňovat.

Právě Irsko je ostatně jedním z nejčerstvějších dlužníků gruzínského zaskočení favoritů. S blížícím se závěrem kvalifikace na letní mistrovství Evropy totiž tým Martina O’Neilla zaostával za rivalem ze Skotska, s nímž se v konkurenci Německa a Polska bil o místenky na cestu do Francie a zdálo se, že jim šampionát proklouzne mezi prsty. Jenže Skotové překvapivě zaváhali v Gruzii a prohra 1:0 je nakonec stála postup, zatímco Irové mohli slavit a nakonec se ctí postoupit až do osmifinále. Kdybyste tedy před zápasem uslyšeli z tribun Aviva Stadium potlesk pro hráče hostí, víte proč tomu tak je.

Trenér O’Neill se musí vypořádat s celou řadou absencí, chybět mu budou jmenovitě Daryl Murphy, Stephen Quinn, Keiren Westwood, Kevin Doyle, Aiden McGeady, Anthony Pilkington či Marc Wilson. Na poslední chvíli se ovšem podle všeho stihli dát dohromady alespoň záložníci Harry Arter s Jamesem McCarthym. Druhý jmenovaný nedávno podstoupil drobnou operaci třísel, ovšem dle irského manažera visí otazník pouze nad jeho rozehraností: "Posledních několik dní už s námi trénuje a vůbec na tom není špatně. Je fit, a pokud jej vyberu, bude připraven nastoupit."

Vzhledem k náročnosti celé skupiny v čele s Walesem a Rakouskem, jež zrovna čeká vzájemné střetnutí ve Vídni, si Irové nemohou dovolit proti Gruzii zaváhat. Na ruku jim v tomto ohledu jdou statistiky a především předešlé vzájemné zápasy, v nichž má O’Neillova družina stoprocentní úspěšnost - rovných sedm výher ze sedmi. Jak již bylo nastíněno, oba týmy se potkaly také v minulém kvalifikačním cyklu na mistrovství Evropy, kde Irsko pokaždé triumfovalo nejtěsnějším možným rozdílem 1:0, resp. 2:1 na půdě soupeře. S odstupem klíčovou výhru v Gruzii tehdy v samotném závěru vystřelil Irům nyní zraněný Aidan McGeady, jehož tak bude muset gólově nahradit někdo jiný.

Gruzínci za sebou mají domácí prohru s favorizovanými Rakušany, v níž sice nabrali za poločas dvoubrankové manko, ovšem po změně stran snížili a nakonec i odvážně sahali po bodu. V čerstvé paměti musí mít celá fotbalová veřejnost také přátelské utkání před začátkem letního francouzského šampionátu, kde si Gruzie nečekaně vyšlápla na samotné Španělsko, které porazila 1:0. O něco podobného se bude jistě kouč Vladimír Weiss pokoušet i tento čtvrtek.

Italové se na nedávno skončeném Euru stali katy španělského výběru, který porazili v rámci osmifinále. Ukončili tím několikaletou nadvládu španělské reprezentace nad Evropou, což Španělé nesli nelibě. Teď mají šanci na vendetu na italské půdě.

Dva giganti a dávní soupeři se opět setkají jen o pár měsíců poté, co se Italům povedlo vyřadit favorita z boje o finále a na Stade de France koncem června slavili příznivci Italů. Ti sice rozhodně nebyli favority, ale díky koncentrovanému výkonu bez větších chyb měli větší šanci na úspěch. Ten potvrdily zásahy obránce Chielliniho a útočníka Pellého, který v závěru dokonal výhru. Španělům se nepodařilo vyhrát ani s velmi silnou sestavou.

Minimálně od roku 2008, kdy se Španělům povedlo nad Italy na penalty zvítězit, se Italové cítili povinni jim toto zklamání oplatit. Historie vzájemných duelů ale lemuje mnohem větší časový úsek. První větší oficiální utkání se konalo už v roce 1934 a jednalo se o čtvrtfinále mistrovství světa hrané ještě postaru na dva duely. Po florentské remíze se radovali Italové, kterým vystřelil těsnou výhru legendární Giuseppe Meazza. Stejně těsný výsledek se udál také v roce 1988, který vyslal do centra dění tehdy devatenáctiletého Paola Maldiniho.

A tak bychom mohli pokračovat. Španělům se povedlo finále Eura 2012, ve kterém jasně dominovali a italskou defenzívu rozebrali čtyřmi góly. Italové jim to oplatili vyřazením ve zmíněném duelu ve Francii. Teď jsou tedy na řadě španělští reprezentanti, kteří touží navázat na první utkání skupinového boje. To jim vyneslo pohodlné tréninkové tempo a jasný výsledek 8:0 nad Lichtenštejnskem. O další zásahy se bude pokoušet hráč, který prostředí turínského Juventus Stadium velmi dobře zná.

Álvaro Morata totiž působil právě v dresu Juventusu a svůj talent tam rozvíjel velmi dobře. A protože se mu dařilo, Real Madrid nakonec využil opce v kontraktu a koupil hráče zpět. Mladého útočníka, který nyní v Madridu plní spíše úlohu náhradníka Karima Benzemy, těší možnost návratu na známá místa. Zvláště rád je také za absenci obránce Giorgia Chielliniho, který do utkání nezasáhne z důvodu karetního trestu.

V rozhovoru pro Gazzetta dello Sport Morata uvedl: "Díky Bohu, že Giorgio nebude hrát. Aspoň si moje kotníky trochu odpočinou. Chtěl jsem se s ním potkat, stejně jako s Buffonem, Bonuccim a Barzaglim. Pořád jsme spolu v kontaktu, píšeme si a voláme. Hodně jim dlužím, prožil jsem s nimi krásné chvíle. Přeji jim vše nejlepší a doufám, že budou vyhrávat všechno možné. Tedy kromě zápasů, ve kterých proti sobě staneme jako protihráči, samozřejmě. Italové budou hodně motivovaní a doma mají formu, tak uvidíme," míní Morata.

Italové rovněž nakročili do skupinových bojů s úspěchem, protože se jim povedlo v prvním utkání vyhrát nad nebezpečným Izraelem. I přes vyloučení zmíněného Chielliniho nakonec vyhráli díky brankám Immobileho, Pellého a Candrevy. Itálie se učí novému hernímu stylu pod vedením zkušeného stratéga Giampiera Ventury, který kormidla Azzurri převzal po trenéru Contem. A s ním nominoval i některé novice.

Na zápas se tak mohou těšit například neokoukaní Criscito, Sansone, Belotti, Bernardeschi nebo Romagnoli s Donnarummou. Právě obránce Romagnoli by měl zacelit mezeru vzniklou absencí Chielliniho. Obránce AC Milán sice měl zdravotní problémy a vynechal víkendové utkání se Sassuolem, ale nakonec absolvoval celý trénink s národním týmem. Španělé přišli o Javiho Martineze, jehož místo zaplnil jmenovec z Realu Sociedad Iñigo Martínez.

Fotbalisté Albánie se kvalifikovali na poslední mistrovství Evropy do Francie a nakonec jim jen těsně utekl postup do osmifinále, nyní mají před sebou další výzvu. Ve velmi těžké skupině G se pokusí postoupit na světový šampionát, i když za favority rozhodně považováni nejsou. Na úvod jen s velkým štěstím zdolali sousední Makedonii 2:1 až brankou v předposlední minutě, nyní budou plnit úlohu favorita na půdě Lichtenštejnska.

To tradičně patří mezi největší trpaslíky kvalifikací a postupové ambice v žádném případě nemá, za úspěch vždy považuje umístění na vyšší pozici než té poslední. Lichtenštejnsko naprosto nezvládlo vstup do kvalifikace MS 2018 v Rusku a na půdě vysoce favorizovaného Španělska utrpělo obrovský debakl 0:8, nyní si proti Albánii více věří a podobný výsledek rozhodně nechce zopakovat.

Domácí výběr v posledních deseti mezistátních utkáních vybojoval jen dva nerozhodné výsledky a to s Moldavskem po výsledku 1:1, poté hrál s jiným trpaslíkem z Gibraltaru bez branek. V posledních třech minulých duelech zaznamenal hrozivé skóre 0:17, kromě již zmiňovaného náklepu od Španělska prohrál v Dánsku 0:5 a na Islandu 0:4. Se svým čtvrtečním soupeřem se naposledy utkal v přátelském zápase v roce 2008.

Před více jak osmi lety byla úspěšnější Albánie, která svého soka doma přehrála 2:0. Od té doby její síla ještě vzrostla. "Jsme moc rádi, že nám vyšel vstup do kvalifikace, i když proti hodně houževnatému protivníkovi jsme se na třech bodech natrápili. Pokud chceme živit alespoň nějakou naději na postup, tak musíme zvítězit i v Lichtenštejnsku, karty jsou jasně rozdané," uvedl s pochopitelnými cíli trenér hostů s italskými kořeny Gianni De Biasi.

Albánie na evropském šampionátu velmi smolně podlehla Francii, předtím nestačila ani na Švýcarsko. Ve vyrovnaném souboji uspěla až proti Rumunsku, když vyhrála 1:0. "Máme na to hrát vyrovnaně i s mnohem silnějšímu soupeři než jsme my. Nicméně na druhou stranu nás může svazovat úloha lídra proti slabším celkům. Itálie a Španělsko jsou velkými favority na postup, my jim cestu chceme co nejvíce znepříjemnit," dodal odhodlaně De Biasi.

Oba mančafty nemají na svém kontě po prvním zápase ani bod. I přesto nemusely být vyloženě tolik nespokojené, neboť se proti favoritům statečně rvaly o úspěch. S Makedonií a Izraelem se v nabité skupině G příliš nepočítá, jestli však chtějí o postup alespoň nějakým způsobem zabojovat, teď je bodový zisk jednoznačně potřeba.

Naposledy spolu svedly vzájemný duel v kvalifikaci na EURO 2008 a tehdy dvakrát zvítězil Izrael. Nepříjemnou bilanci hodlá Makedonie změnit k lepšímu. "Široká veřejnost sice favorizuje spíše našeho soupeře, já si každopádně nemyslím, že jsme outsideři. Budeme hrát na maximum tak, abychom uhráli co nejlepší výsledek," sliboval domácí kouč Igor Angelovski.

Ten bude spoléhat především na svou největší hvězdu a kapitána Gorana Pandeva, který se ve svých 33 letech rozhodl ještě zůstat u národního týmu. Ani on naposledy nezabránil porážce 1:2 na albánské půdě. Přitom ještě minutu před koncem Makedonie držela remízu. Utkání nakonec bylo hrané na dva dny, neboť první den ho přerušila velká průtrž mračen.

Pandev na rozdíl od makedonského šéfa lavičky přiznal, že soupeř přece jenom je menším favoritem tohoto souboje. "Víme, že nás čeká kvalitní protivník. Na druhou stranu si myslím, že jsme lépe připraveni. Poslední tři dny jsme dobře pracovali, atmosféra je skvělá," říkal. "Víme, kde má soupeř slabé a silné stránky. S našimi fanoušky můžeme získat dobrý výsledek."

Jestli Makedonci z posledních sedmi utkání dokázali zvítězit jen dvakrát a pětkrát prohráli, pak Izrael aktuálně disponuje ještě horší statistkou. Prohrál totiž pětkrát v řadě, alespoň z remízy se radoval v září minulého roku na půdě Walesu. V minulém klání podlehl doma Itálii 1:3, a to přitom prakticky celý druhý poločas měl o jednoho muže v poli navíc.

Hostující kapitán Eran Zahavi, který jako jediný působí na asijské půdě v čínském Kuang-čou, by rád z následujících dvou kol vydoloval maximální počet bodů. "Máme dobrý pocit po Itálii, i když nám skóre nakonec nepřálo," povídal. "Nechceme však jenom žvanit. Doufáme, že proti papírově slabším i rovnocenným soupeřům se nám bude dařit."

Další z mnoha čtvrtečních duelů proti sobě postaví dva severské státy. Domácí Island chce navázat na překvapivě úspěšné Euro ve Francii, i když už v jeho vedení není trenér Lagerbäck. Dalším soupeřem Islandu v rámci kvalifikační skupiny budou blízcí Finové.

Skupina I je dost možná nejvíce vyrovnanou. Stačí se podívat na skóre a výsledky po prvním hracím dni, aby bylo jasné, jak moc si jsou všechny týmy blízké. Veškeré duely prvního hracího dne skončily stejným výsledkem 1:1, takže na první výherce i poražené stále ještě čekáme. Přinese první výhru utkání dvou skandinávských zemí, které postupně získávají fotbalové zkušenosti na nejvyšší úrovni?

Ačkoli mají oba národy za sebou dlouhou historii vzájemných vztahů, na fotbalové úrovni se potkaly jen jednou. A to ještě v rámci přátelského utkání. V lednu letošního roku změřily své síly na půdě Abú Dhabí a zápas skončil nejtěsnějším možným rozdílem, když se jediným střelcem stal Islanďan Arnór Traustason. Od té doby ušly obě země velký kus cesty a šťastnější mohli být právě hráči Islandu.

Podařil se jim totiž historický úspěch, když se nejen dostali do skupinové fáze mistrovství Evropy, ale překonali veškerá očekávání. Svět nad jejich uměním i odhodláním jásal v době, kdy poráželi hrdé Angličany a obdivoval bojovnost, s jakou se postavili domácím Francouzům. Ti už ale mladého soka porazili a pohádka Islandu skončila ve čtvrtfinále. Teď nastává nový cyklus maličkého překvapení.

Tým totiž převzal trenér Heimir Hallgrímsson, který se musel vypořádat s letním odchodem úspěšného a zkušeného stratéga Larse Lagerbäcka, a tak se stal jediným hlavním trenérem. Jeho asistentem byl jmenován Helgi Kolvidsson, který má kolegovi pomoci navázat na úspěchy předchůdce. Dobrou zprávou pro islandské hráče je i fakt, že se jim daří doma. Soutěžní zápas, který se hrál v Reykjavíku, totiž od roku 2012 neprohráli ani jednou!

Island v prvním utkání kvalifikační skupiny I neměl vůbec snadnou úlohu a musel cestovat na Ukrajinu. Vše začínalo skvěle, protože už po šesti minutách se prosadil Alfred Finnbogason. Na jeho ránu ale odpověděli domácí gólem Jarmolenka, takže body se dělily. A stejné to bylo v případě Finů, protože ti se doma utkali s Kosovem a také vedli. Jenže po hodině hry proměnil nařízenou penaltu Valmir Berisha a srovnal na konečných 1:1.

V horší formě jsou jistě hosté, kteří od pokažené kvalifikace sehráli šest přátelských duelů, ale kromě jedné remízy s Belgií prohráli všechny ostatní. Nezbývá jim než doufat, že historicky první oficiální duel mezi oběma zeměmi zvládnou lépe. Utkání dostal na starosti norský sudí Svein Oddvar Moen.

Ukrajinská reprezentace touží porazit Turky, což se jí už velmi dlouho nepovedlo. Pod vedením nového trenéra se o to pokusí v rámci velmi vyrovnané skupiny I, v níž všechny týmy dosud čekají na první tři body.

Byla to velká sláva, když se ukrajinský fotbalový tým dostal na mistrovství Evropy do Francie. Čekaly se od něj velké věci, protože hráči jako Konopljanka, Rakyckyj, Stepaněnko nebo Jarmolenko konečně naplno dozráli a mohli se ukázat. Jenže vrcholový turnaj se Ukrajincům vůbec nepovedl a podávali přinejmenším matné výkony. Ve skupině C nevyhráli ani jeden zápas a co je nejhorší, nepodařilo se jim vstřelit ani jednu branku!

Bylo tedy jasné, že je třeba nějaká změna. Po zápase mistrovství Evropy s Polskem skončil trenér Michajlo Fomenko, který naznal, že týmu už nemá co dát. Tak se ukrajinský svaz rozhodl pro hledání náhrady a vybral dost možná s ohledem na největší slabiny týmu. Ukrajincům se nedaří skórovat, takže ke kormidlu musel přijít muž, který je zvyklý na ofenzivní fotbal. Volba padla na legendárního střelce Andreje Ševčenka.

Ševčenko sice nemá s trénováním žádné velké zkušenosti, ale jeho odhodlání i chuť do práce jsou o to větší. A první zápas, který Ševčenka na lavičce milované Ukrajiny čekal, nedopadl vůbec špatně. V Kyjevě se totiž představil na Euru naopak velmi úspěšný Island, z něhož se pomalu stává respektovaný soupeř. Ukrajinci sice nezačali nejlépe a už po šesti minutách inkasovali, ale nakonec je ještě před změnou stran spasil Andrij Jarmolenko.

Hlavním cílem trenéra Ševčenka je také omladit kádr, který pomalu stárnul a po Euru jej navíc opustili někteří veteráni. Do týmu jsou zapracovávání mladí hráči jako Zinčenko nebo Kovalenko a na reprezentačních srazech se objevují další mladíci s velkým potenciálem typu Vakulka nebo Balanjuka. Teď čeká Ukrajince výlet do Turecka, odkud se body jen tak nevozí. A nevozí je odtud ani ukrajinská reprezentace, která s Turky moc hrát neumí.

Ukrajinci vyhráli nad Tureckem naposledy v roce 2004 a od té doby se jim nedaří. Tři poslední duely vyhráli právě Turci a Ukrajina svému soupeři opět nedala ani jednu branku. Turecku se rovněž povedlo první utkání kvalifikačních bojů, když si z Chorvatska odvezli bod za remízu 1:1. Tu jim zajistila branka z nastavení první půle, kterou měl na svědomí mladík Hakan Çalhanoğlu.

Trenérem Turků je stále Fatih Terim, který se s Andrejem Ševčenkem velmi dobře zná. A Ševčenko už se na tento duel moc těší. Tureckým médiím prozradil: "Zítra budeme chtít vyhrát, to je jasné. Máme zatím jeden bod a chceme k němu přidat další tři. Klíčem bude rychlý přechod do útoku a snaha hrát jednoduše. Naší hlavní zbraní je týmový duch a bojovnost, kterou zítra chceme ukázat. Těším se i na trenéra Terima, kterého znám nějakých 15, možná 20 let," dodala legenda AC Milán.

Hned tři nerozhodné výsledky 1:1 se urodily v prvním kole kvalifikačního cyklu ve skupině I, takže všechny celky mají aktuálně naprosto totožnou startovní pozici. Fotbalisté Kosova prožijí domácí premiéru v soutěžním utkání proti Chorvatsku, které má samozřejmě jen postupové ambice. Duel se ovšem nebude hrát vyloženě v kosovském prostředí, nýbrž v albánském Skadaru.

Na kosovském území v tuhle chvíli není stadion, který by vyhovoval všem přísným požadavkům. Takže svěřenci kouče Alberta Bunjakiho musejí brát zavděk azyl své sousední země, která je kosovskému národnímu týmu nejblíže kulturně i fotbalově. Právě z Albánie se rekrutovala většina z hráčů současného reprezentačního týmu.

Byť Kosovo nemá absolutně žádné zkušenosti s kvalifikačními cykly, v úvodním zápase neodehrálo vůbec špatnou partii na půdě Finska. "Jeho mužstvo pracovalo velmi dobře, i když se vlastně sešlo na poslední chvíli. Hlavně vepředu má hodně zajímavých hráčů. Abychom se však my dostali na mistrovství světa, musíme získat tři body," burcoval hostující trenér Ante Čačič.

Definitivně je snad také vyřešená otázka, co se kosovských reprezentantů týče. Administrativně byl totiž velký problém, aby jeden hráč v průběhu své kariéry hrál za dvě různé země. Kosovo pro tohle dostalo výjimku. Ale do poslední chvíle se vlastně nevědělo, kdo ve Finsku nastoupí a kdo ne. Bod z dalekého severu Bunjakiho družstvo určitě bralo.

Čačič se před nynějším střetnutím za nic neschovává a plně akceptuje roli favorita. "Samozřejmě že ve fotbale existují překvapení a Kosovo nemusí být výjimkou. Ale myslím si, že by bylo příliš odvážné tvrdit, že na začátku vytvoří stálý a jistý tým. Myslím si, že Chorvatsko bude mít míč pod kontrolou a bude si vytvářet i více gólových příležitostí," doufá hostující stratég.

Jenže s vyloženě nejsilnější možnou sestavou Chorvaté do Albánie neodcestovali. Pro zranění totiž nebyli vůbec nominováni Modrič, Lovren, Rakitič ani Pjaca, poslední trénink vynechal též Čop, takže jeho start je nejistý. "Se sestavou však překvapovat nebudu. Chováme k soupeři respekt, ovšem myslím si, že zkušenosti jsou na naší straně," zakončil Čačič.

V nominaci kosovského nároďáku je aktuálně jen jeden jediný hráč z domácí ligy, a to náhradní brankář Hajdini, jinak všichni ostatní působí jinde v Evropě, povětšinou v Německu, Nizozemsku, Švýcarsku nebo Turecku. Hodně zajímavým jménem je pak útočník Kabashi, talent z Barcelony, kterému je pouhých šestnáct let.