Preview kvalifikace o postup na ME 2020 - sobota 23.3.

Švýcarsko odstartuje kvalifikační cyklus o Mistrovství Evropy 2020 zápasem v Gruzii, která je společně s trpaslíkem z Gibraltaru outsiderem skupiny D, kterou doplňuje ještě Dánsko a Irsko. Švýcarům se na podzim dařilo v Lize národů a podle tamních médií mají nejlepší tým za poslední desítky let.

Náramně se přitom v Lize národů dařilo také Gruzii, která v divizi D dokázala vyhrát Skupinu 1 a v příštím cyklu Ligy národů ji uvidíme v třetí divizi. Jediným zaváháním jí byla překvapivá remíza 1:1 na půdě podceňované Andorry.

Pro Gruzii by ale byl postup na mistrovství Evropy bezpochyby senzací. Od rozpadu Sovětského svazu v devadesátých letech minulého století Gruzie nikdy na žádném velkém turnaji nebyla, nyní však slovenský trenér Vladimír Weiss poskládal zajímavý tým.

Bráně vévodí třiatřicetiletý Loria z druholigového německého Magdeburgu, v obraně jsou Koshia ze San Jose Earthquakes, Khocholova ze Šachtaru Doněck, nebo Kvirkvelia z Lokomotivu Moskva. Záložní řadu tvoří zejména hráči z kazašské nejvyšší soutěže Kvekveskiri a Kankava, jenž je kapitánem týmu. Do nominace se dostal i pětadvacetiletý Chanturishvili, jenž hájí na klubové úrovni zájmy Fastavu Zlín. V útoku jsou mimo jiné Kacharava z Famagusty a Kvilitaia z Gentu. Kromě třetího gólmana Kvashkvadzeho není ve výběru trenéra Weisse jediný hráč z gruzínské nejvyšší soutěže.

Pro Švýcary by postup na Euro zase takovým trhákem nebyl, vždyť za posledních pětadvacet let se tam Švýcaři nedostali pouze dvakrát, naposledy v roce 2012. Na Mistrovství Evropy 2016 se dokonce poprvé v historii probojovali do osmifinále, kde však na penalty podlehli Polsku.

A hned devět hráčů, kteří Švýcary reprezentovali v roce 2016 ve Francii, je ve výběru kouče Petkoviče i nyní. Namátkově brankář Sommer, obránci Lichtsteiner a Rodríguez, záložník Xhaka a útočníci Mehmedi a Embolo. Právě tito hráči by měli tvořit i kostru současného švýcarského týmu.

Švýcarsko má mnohem zkušenější a kvalitnější týmu a v případě, že se nestane nic nečekaného, by je vítězství na úvod kvalifikace nemělo minout.

Zcela jednoznačným favoritem zápasu mezi Gibraltarem a Irskem budou hosté. Gibraltar je jedním z nejhůře hodnocených národních týmů v rámci celého světa. Od založení svého fotbalového svazu v roce 2016 pochopitelně nehrál na žádném velkém turnaji.

Ale během podzimní Ligy národů si Gibraltar nevedl vůbec špatně. Jakožto jasný outsider skupiny s Makedonií, Arménií a Lichtenštejnskem skončil třetí a připsal si skalp Arménie a Lichtenštejnska. V obou případech vstřelil vítězný gól jednatřicetiletý křídelník Joseph Chipolina, jenž v nominaci trenéra Rebase figuruje i nyní.

Ve skupině se Švýcarskem, Dánskem, Gruzií a Irskem s Gibraltarem asi v bojích o postup na Euro počítat nemůžeme, například Gruzii by ale určitě potrápit mohl. Mimo Gibraltar hraje profesionálně hned šest jeho hráčů z výběru, z čehož pět v Anglii a záložník Bardon za North Texas SC v nižších amerických soutěžích.

Irové tedy budou jasným favoritem zápasu, ani to však není úplně snadná úloha, navíc pro týmy, která na to nejsou zvyklé. Irsko by se dostalo na třetí evropský šampionát v řadě, před rokem 2016 se přitom v historii mistrovství Evropy představilo pouze v roce 1988, kdy skončilo ve skupině. V roce 2016 už se dostalo do osmifinále.

Společně se Švýcary a Dány se tedy pravděpodobně Irové poperou o dvě kvalifikační místa na Mistrovství Evropy 2020, které se bude konat mimo jiné i v "jejich" Dublinu. Celá soupiska Irska působí na Britských ostrovech, převážná část přitom v Anglii.

Jediným zástupcem irské ligy ve výběru Irska je dvaadvacetiletý záložník Byrne ze Shamrock Rovers. Kapitánem výběru je velezkušený Séamus Coleman, jenž už bezmála deset let hájí barvy Evertonu. Ze záložní řady je v nominaci živoucí legenda irského fotbalu Glenn Whelan z Aston Villy.

Oběma sobotním soupeřům se ve velmi těžké skupině F nedává příliš šancí na postup mezi nejlepší evropskou čtyřiadvacítku, hned úvodní vzájemný duel může jednomu z nich výrazně přivřít vrátka při cestě na EURO 2020. Asi za největšího outsidera je považována Malta, která v posledních letech prakticky nevyhrává a čas od času se zmůže na remízový výsledek. Nicméně doma proti Faerským ostrovům konečně hodlá nelichotivou šňůru přerušit.

Domácí výběr v uplynulé kvalifikaci o ME 2016 získal dva body a skončil beznadějně poslední, ještě hůře se mu vedlo při snaze dostat se na světový šampionát v Rusku a vybojoval jediný bod se skóre 3:25. Naposledy se představil v nově vzniklé Lize národů ve čtvrté výkonnostní kategorii a ve skupině 3 měl bilanci tří remíz a tří porážek. Znovu skončil na poslední místě, mimo jiné se utkal právě se svým nadcházejícím protivníkem.

Hosté v evropské konkurenci přeci jen drží krok o něco více. V LN skončili třetí s pěti body, Maltu nejprve porazili před vlastními fanoušky v poměru 3:1 a pak na její půdě uhráli bod po výsledku 1:1. Před necelými čtyřmi lety v kvalifikaci o EURO 2016 dvakrát senzačně přehráli Řecko a se šesti body dosáhli na pátou pozici, za sebou nechali právě rivala z Balkánského poloostrova. Ještě větší úspěch zaznamenali v boji o MS 2018.

Na konto si totiž připsali úctyhodných devět bodů, z deseti střetnutí zvítězili dvakrát a s devíti body obsadili konečnou čtvrtou příčku. Za sebou nechali sedmibodové Lotyšsko i čtyřbodovou Andorru. "Začali jsme projekt, do kterého zapojujeme mladé talenty, a ti se neustále učí od zkušenějších spoluhráčů. Našim cílem je Faerské ostrovy porazit, i když náš kádr je kvalitativně omezený," vyjádřil se na tiskové konferenci trenéra Malty Ray Farrugia.

Třiašedesátiletý rodák z Floriany si dále uvědomuje, že na jeho svěřence čeká náročná zkouška. "Soupeř je nesmírně silný a vyznačuje se organizovanou taktikou při defenzivní činnosti, celkově inkasuje velmi málo gólů. Na druhou stranu ho výborně známe a jsme velmi dobře připravení. Všichni vědí, co po nich chci. Pevně věřím, že hráči přenesou moje pokyny na trávník," dodal závěrem Farrugia.

Švédsko by na blížícím se mistrovství Evropy moc rádo zopakovalo úspěch z Ruska a jeho kvalifikační pouť začíná na domácí půdě. Na trávník Friends Areny v Solně přijede Rumunsko, které má se Švédy velmi dobré zkušenosti.

Švédská reprezentace se do bojů o kvalifikaci na mistrovství Evropy pustí na domácí půdě po poměrně úspěšné účasti na posledních turnajích. V Rusku se Švédům povedlo dostat se až do čtvrtfinále, kde je zastavila až suverénní Anglie. Pak následovala Liga národů, v níž se Švédové rovněž prezentovali velmi vyzrálým a pozitivním výkonem. Ten jim nakonec stačil na první místo a tedy postup o úroveň výš.

Zkraje nového roku se švédská reprezentace sešla ke dvěma přátelským zápasům, z nichž jednou remizovala a jednou odešla poražena. Za deset posledních utkání, pokud bereme v potaz i přátelská klání, Švédsko vyhrálo jen třikrát. Pracovat bude muset zejména na útoku, protože víc než dvě branky nedalo za posledních deset zápasů ani jednou.

Problém by pro Švédy mohla představovat skutečnost, že se jim právě proti Rumunsku absolutně nedaří. Ve čtyřech předcházejících duelech vyhrálo Švédsko nad svým soupeřem jen jednou a třikrát se radovalo Rumunsko, včetně posledního vzájemného střetu. To navíc nemá špatnou formu ani v současné době.

Rumunsko v posledních deseti utkáních neprohrálo ani jednou a povedlo se mu vyhrát už sedmkrát. V Lize národů skončilo v rámci čtvrté skupiny Ligy C na druhém místě o dva body za vedoucím Srbskem a v šesti zápasech dostali Rumuni jen pouhé tři branky. Naposledy brankář Ciprian Tătăruşanu udržel čisté konto při výhře nad Černou Horou.

A právě zkušený brankář před duelem se Švédy poznamenal: "Soupeře jsme sledovali na mistrovství světa, kde zanechal skvělý dojem. Došel hodně daleko a je to velmi zdatný tým po fyzické i technické stránce. Musíme udělat maximum pro to, abychom dosáhli na body. Nevýhodou bude delší cestování a venkovní prostředí, ale zkusíme si s tím poradit, jak nejlíp umíme," dodává Tătăruşanu.

Španělé chtějí nechat zapomenout na nepovedené mistrovství světa v Rusku a na dalším velkém turnaji potřebují mnohem lepší umístění. Cesta k němu se jim otevírá domácím zápasem s Norskem, které zavítá do Valencie na populární stadion Mestalla.

Norsko už jednou dokázalo Španěly překvapit a doufá, že se mu podobný zázrak znovu povede. Před téměř devatenácti lety v rámci Eura 2000 si Norové vyšlápli na favorita a s týmem, do nějž patřili Ole Gunnar Solskjaer, Tore André Flo nebo Eirik Bakke, Španěly jedinou brankou porazili. Jinak se samozřejmě mnohem lépe vede Španělsku, které svého soka porazilo už ve čtyřech případech.

Norsko nebude snadným soupeřem, protože už několikrát ukázalo, že umí hodně kousat. Navíc se mu hodně povedla Liga národů, v níž Norsko uhrálo první příčku ve skupině Ligy C a na úkor druhého Bulharska postupuje o úroveň výš. Hodně pečlivě se stará především o obranu, což je vidět i z toho, že v šesti zápasech dostali Norové jen dvě branky.

Menší problémy by Norsko mohlo ve Španělsku mít s ohledem na složení základní jedenáctky. Několik adeptů na dres v základu se totiž zranilo, například se to týká hráčů jako Orjan Nyland, Birger Melling a Sander Berge. Jedinou větší absencí domácího týmu bude Fabián Ruíz z Neapole, který onemocněl poměrně vážně a pár dní strávil dokonce v nemocnici. V ideální formě není ani Marco Asensio.

Není pochyb o tom, kdo bude favoritem zápasu. A to přesto, že Španělsku se v poslední době moc nedaří. Ruské mistrovství je i s ohledem na velké strkanice na místě trenéra kapitolou samo o sobě, ale na to Španělé chtějí co nejdříve zapomenout. Ani zápasy pod vedením trenéra Luise Enriqueho ale nejsou zrovna lahůdkou pro fanoušky.

V Lize národů se Španělsku zrovna ideálně nevedlo, i když konkurence byla hodně silná. Španělé zůstali na druhém místě za první Anglií, ale herně moc nepřesvědčili. Ve čtyřech zápasech dokázali nasbírat jen šest bodů za dvě výhry. Jejich útok ale pořád slibuje napínavou podívanou, protože La Roja se trefila dvanáctkrát.

Po těsné porážce od Chorvatska v posledním hracím dni Ligy národů se španělská reprezentace utkala ještě s Bosnou a Hercegovinou. Tento duel se jí povedl o něco lépe, i když na udolání soupeře jí stačila jediná branka.

Velké naděje trenér Enrique vkládá do záložníka Daniho Ceballose, který před zápasem s Norskem uvedl: "V ideálním scénáři potřebujeme vstoupit do kvalifikace vítězně, abychom načerpali trochu sebedůvěry. Hrajeme doma a to nám vždycky šlo, takže jsme optimisty. Víme, že kvalita je na naší straně, takže největší slabinou by mohlo být podcenění soupeře. A to nesmíme dovolit."

Bosna a Hercegovina přivítá na úvod kvalifikace o Mistrovství Evropy 2020 nenápadnou Arménii. Ani jeden z týmů na Euru nikdy nebyl, ve Skupině J však mají šanci se o postup poprat.

Kvalifikační skupinu J totiž doplňuje Lichtenštejnsko, Finsko, Řecko a jasný favorit v podobě Itálie. Podle italských médií se o druhém postupujícím týmu rozhodne právě mezi Bosnou a Hercegovinou, Arménií a Řeckem. Už první zápas je tedy pro oba týmy velmi důležitý.

A Bosně se na podzim v Lize národů dařilo. Ve druhé výkonnostní divizi dokázala vyhrát skupinu s Rakouskem a Severním Irskem a v příštím cyklu Ligy národů ji tedy uvidíme mezi evropskou elitou. Dosavadním největším úspěchem národního výběru Bosny a Hercegoviny je účast na Mistrovství světa 2014 v Brazílii.

A nominace trenéra Prosinečkiho na zápasy s Arménií a Řeckem je více než zajímavá a především v ofenzivě budou Bosňané velmi silní. Pjanić z Juventusu, Džeko z AS Řím, Kodro z Bilbaa, Krunić z Empoli, nebo Bešić z Middlesbrough. To je jen hrubý výčet ofenzivní síly Bosny a Hercegoviny. Pro českého fanouška je zajímavostí povolání Eldara Ćiviče ze Sparty Praha.

Arménie to bude mít v Bosně těžké, trenér Gyulbudaghyants musí poskládat nový tým a do nominace povolal překvapivě pět brankářů. Jednoznačně největší hvězdou týmu je pochopitelně záložník Mkhitaryan, jenž hájí barvy anglického Arsenalu. Z celé soupisky je jediným hráčem, jenž hraje v jedné z TOP 5 lig.

A jak Arméncům vyšla podzimní Liga národů? Arménie byla v nejhorší výkonnostní divizi a bude v ní i příště. V konkurenci Severní Makedonie, Gibraltaru a Lichtenštejnska totiž skončila s deseti body druhá, o pět bodů za Severní Makedonií.

A ani proti Bosně a Hercegovině to nebude mít lehké, v případě překvapení by však měla skupinu rozehranou slušně a pokud by se jí poté podařilo zaskočit i Řeky, mohla by pomýšlet i na postup na Euro. Za současných podmínek se však jedná o značně nereálný scénář.

Finsko se dostalo do poměrně hratelné skupiny, z níž se pokusí postoupit. Hned na úvod ho čeká poměrně nepříjemný soupeř a jasný aspirant na první příčku, neboť Finsko letí do italského Udine. A Italové to s Finy dlouhodobě dobře umí.

Italové hráli s finským soupeřem už třináctkrát, což rozhodně není zanedbatelné číslo. Jejich první střet se konal na olympiádě v roce 1912 a Finové ho dokázali vyhrát 3:2. Od té doby se jim ale přestalo dařit a k tomuto vousatému úspěchu přidali již jen jednu remízu, zatímco Italové si poradili v jedenácti případech. A favoritem budou i nyní.

V rámci třetí skupiny Ligy A měla Itálie poměrně náročný úkol, protože o zachování své příslušnosti bojovala s Polskem a Portugalskem. To nakonec bralo první místo a Itálie vybojovala za čtyři duely pět bodů. K tomu jí stačilo podprůměrné skóre 2:2. Projev týmu pod vedením trenéra Roberta Manciniho zatím rozhodně není tak oslnivý, jak se asi čekalo. Je to ale z velké části způsobené i tím, že Itálie prochází generační obměnou a stále hledá pevné pilíře budoucnosti.

Mancini ale nezapomíná ani na zkušené hráče a jedním z nich je šestatřicetiletý útočník Fabio Quagliarella. Ten před duelem s Finy prozradil: "Tyhle chvíle si opravdu užívám, hraju v pohodě a klidu. Jsem už ve věku, kdy své emoce ovládáte a umíte se jimi řídit. Myslím, že svými výkony jsem si reprezentaci zasloužil. Trenér nepovolává hráče proto, že by jim chtěl udělat radost, ale proto, že hrají dobře a daří se jim. Já to o sobě říct můžu. Samozřejmě nejsem jediný, tady kolem je plno mladých hráčů, kteří jsou na svůj věk opravdu velmi dobří."

Mezi ně nebude patřit Alessandro Florenzi, který se zranil a musel odcestovat do domovského Říma. Reprezentaci nepomůže ani mladý talent Federico Chiesa, jenž má zraněný stehenní sval. Chybí také neapolský tahoun Lorenzo Insigne. Finové tolik potíží nemají a do výběru se nedostal jen zraněný Jasse Tuominen.

Finové se mohou spoléhat především na střelce Teemu Pukkiho, který je na klubové úrovni k nezastavení. V rámci druhé anglické ligy v barvách Norwiche dokázal nasázet už 24 branek v pětatřiceti zápasech, což z něj pro Italy dělá problém číslo jedna.

I díky němu Finové ovládli druhou skupinu Ligy C v Lize národů a nasbírali za 6 zápasů dvanáct bodů. To jim zajistilo postup do Ligy B a v kvalifikaci na mistrovství Evropy budou chtít pokračovat ve stejném duchu. Spoléhají se při tom i na obranu, která za šest utkání Ligy národů dostala jen tři branky. Utkání dostal na starosti izraelský sudí Orel Grinfeld.

Řekové chyběli na dvou velkých akcích, nedokázali se kvalifikovat ani na evropský šampionát v roce 2016 ani na následný světový v roce 2018, a mají bezpochyby velký hlad konečně okusit jejich atmosféru. Cesta na EURO 2020 přitom povede jedině přes nový cyklus, neboť v Lize národů neuspěli. Na úvod se střetnou s Lichtenštejnskem.

Jestliže v minulosti řeckému nároďáku dlouho tvrdou rukou vládla legenda Otto Rehhagel, následně přitom na jeho úspěchy dokázal částečně navázat Fernando Santos, pak se po nich kloudné výsledky jednoduše nedostavily. Claudio Ranieri, Kostas Tsanas a Sergio Markarián vydrželi jen několik zápasů, Michael Skibbe poté trénoval přece jenom déle.

Jenže svou práci v Lize národů ani nedokončil, a tak ho nahradil současný lodivod Angelos Anastasiadis, jenž se vynasnaží v konkurenci Itálie či nevyzpytatelné Bosny a Hercegoviny nebo Finska proklouznout se svým týmem na první dvě postupová místa. Nemůže mít jiný cíl, na podzim totiž v nově vytvořené soutěži Řecko skončilo ve skupině až třetí.

Anastasiadis koučoval mužstvo ve dvou domácích zápasech, uzmul jednu výhru a jednu porážku, teď ho tedy čeká venkovní premiéra. "Jestli bych byl spokojený, kdybychom v úvodních dvou utkáních získali čtyři body? Nebyl," prohlašoval sebevědomě. "Nebudeme hrát v Lichtenštejnsku na výhru a v Bosně a Hercegovině na bod. Tak nepřemýšlím."

Zkušený šestašedesátiletý lodivod si mimochodem do svého realizačního štábu přivedl dvě velké osobnosti řeckého fotbalu, a to Steliose Giannakopoulose a Angelose Basinase, dva mistry Evropy z roku 2004. "Mají neocenitelné zkušenosti. Očekávám, že všem pomůžou. Bylo to moje rozhodnutí a já doufám, že budeme lepší," vysvětloval.

Do nominace Anastasiadis nemohl zařadit dvojici zraněných, a to obránce Kostase Manolase a zkušeného Vasilise Torosidise, jenž má na svém kontě sto reprezentačních startů a patří k hlavním defenzivním pilířům. "Pořád máme široký kádr, který by na situaci měl zareagovat. Uděláme maximum pro to, abychom začali dobře," dodával hostující stratég.

Ani Lichtenštejnsku nevyšla podzimní Liga národů dle jeho představ, ve své skupině skončilo na posledním místě, porazit přitom dokázalo jen Gibraltar. Maličká zemička uprostřed Alp se navíc bude muset vypořádat s tím, že s reprezentací definitivně skončili hned dva hráči, a to neotřesitelná brankářská jednička Peter Jehle a záložník Franz Burgmeier.

Oba měli na svém kontě přes sto reprezentačních startů, Jehle je dokonce se 132. zápasy historickým rekordmanem v tomhle ohledu. Jakousi novou éru lichtenštejnského fotbalu má navíc odstartovat i nový trenér. Rene Pauritsch působil u kormidla nepřetržitě od roku 2013, v kvalifikaci ho nahradí islandský rodák Helgi Kolvidsson.

Sedmačtyřicetiletý rodák z Reykjavíku má zkušenosti především s rakouským fotbalem, činil se tam v nižších soutěžích jako hráč i jako trenér. Jeho posledním angažmá byla pozice asistenta trenéra u islandského áčka. "Jsem rád, že už vše konečně začíná. V posledních týdnech toho bylo na organizování opravdu dost," těšil se Kolvidsson.