Preview kvalifikace o postup na ME 2020 - pondělí 14.10.

I přes nečekanou prohru na české půdě samozřejmě Angličané zůstávají favority na obsazení prvního místa ve skupině A. Před Čechy mají stále zápas k dobru a náskok úctyhodných dvanácti vstřelených gólů ve skóre. Nyní přitom cestují na půdu posledního Bulharska, které zatím sbírá body jenom za remízy...

Bulhaři se dvakrát rozešli smírně s Černou Horou a částečně vyloupili také kosovskou půdu. V Anglii si ovšem nechali nastřílet hattrick od Harryho Kanea a defenzivně selhali také doma s Kosovem. Nyní Albion přivítají na svém hřišti poprvé od září 2011, kdy se ještě v Bulharsku představili borci jako John Terry, Frank Lampard či Stewart Downing.

Angličané doma po selhání s českou reprezentací schytali pořádnou kritiku. O kvalifikační neporazitelnost ostatně přišli po zhruba 10 letech a více než čtyřiceti zápasech. Kritizovalo se příliš defenzivní složení střední zálohy, obsazení obou krajů obrany (a především toho levého) i nasazení stopera Michaela Keanea, který tápal už proti Kosovu a v pátek se výrazně podepsal pod první Brabcovu branku zápasu.

Proto je naprosto přirozené, že Gareth Southgate chystá několikeré změny. Na místě Keanea si svůj mezinárodní debut má odbýt Tyrone Mings, Ben Chilwell nahradí Dannyho Rose a Trent Alexander-Arnold dost možná dostane šanci prodat svou výtečnou klubovou formu na postu, který tradičně patří Trippierovi. Ve hře je také návrat k systému se třemi zadáky, který Angličanům tolik prospěl na loňském mistrovství světa.

Jednou vynucenou změnu Angličanů by mohl představovat Harry Winks, jehož šance na základ navýšilo onemocnění Declana Rice. "Když prohrajete, o všem přemítáte, vše hodnotíte, váš vlastní výkon i ten týmový. Určitě nám to trochu otevřelo oči," řekl na předzápasové tiskové konferenci Harry Kane.

Bulhaři neregistrují žádné velké absence a kouč Balakov pravděpodobně podrží stejnou jedenáctku, na níž vsadil už pro bezgólovou remízu s Černou Horou.

Černá Hora se již nemůže z "české" skupiny A kvalifikovat ani skrze baráž, což potenciálně činí tento domácí zápas Kosova oddechovým. Ve 150 kilometrů vzdálené Podgorice na druhou stranu jistě netouží zakončit celý kvalifikační cyklus bez jediné výhry, a tak se na tento prestižní sousedský duel bezesporu namotivovat dokážou. Například kapitán Černé Hory Fatos Beqiraj se v Kosovu sám narodil...

Černá Hora to však speciálně venku vůbec neumí. Prohrála v ČR a nezvítězila ani na bulharské půdě. Z posledních osmi výjezdů vyválčila tři body jenom na jednom. Na druhou stranu Kosovo si před čtyřmi dny doma sebevědomí zrovna nedodalo, když v přátelském měření sil jen tak tak přetlačilo Gibraltar (1:0).

Kosované jsou prozatím příjemným překvapením skupiny, a přestože v Anglii přišli o svou patnáctizápasovou sérii neporazitelnosti, svým nebojácným přístupem si vysloužili uznání všeobecné divácké obce. Nyní už zase nepůjde o krásu ani odvahu; Kosovo prostě doma musí brát všechny body.

Od posledního měření sil Kosova s Černou Horou uplynuly už více než čtyři měsíce, během nichž Černohorci ani jednou nezavěsili. To však kouči Kosova Bernardu Challandesovi ke klidnému spánku nijak nedopomáhá. "Statistikám moc nefandím. Kdybychom na ně hleděli, Anglie nikdy neprohraje s Českem," prohlásil trenér, který nemůže počítat se suspendovaným Halimim, ovšem zato se mu pod ruku opět vrací uzdravené ofenzivní eso Milot Rashica, který se nechal slyšet, že se znovu cítí dobře.

Srbové už ve zbytku kvalifikace v podstatě nemají o co hrát. Ukrajinu ani Portugalsko už nedoženou a naopak baráž už mají s předstihem zajištěnou. A nyní navíc čelí Litvě, která dosud jako jediná ve skupině nezvítězila a měla by znamenat automatické tři body...

Pro Srby je aktuálně prioritou zvyknout si na nového kouče Ljubišu Tumbakoviće, který k týmu nastoupil přes léto poté, co se ve zlém rozešel s Černou Horou. Tumbakovićovi na druhou stranu adaptaci notně komplikují zranění. Proti Paraguayi v přáteláku i nyní proti Litvě například nevyužije obránce Nikolu Maksimoviće, rozjetého forvarda Ajaxu Dušana Tadiće nebo středopolaře Sergeje Milinkoviće-Saviće.

Všichni jsou podle všeho mimo kvůli drobným zraněním, avšak v reálu leckdo pochybuje, že jsou v první řadě šetření pro důležitější zápasy. Proti Paraguayi byl ovšem Tumbaković nucen experimentovat natolik, že veterána a kapitána týmu Aleksandra Kolarova nasadil na netradičním postu stopera. Jednalo se dost možná o přípravu na fakt, že Srbsko teď bude postrádat suspendovaného Uroše Spajiće.

Litva by čistě teoreticky vážně neměla kousat a svůj podíl na tom má také absence vykartovaného záložníka Legie Arvydase Novikovase. Ten se totiž doposud zasadil o rovnou polovinu všech litevských gólů v tomto cyklu, když z penalty korigoval skóre v Srbsku (1:4) a sám zařídil též remízu s Lucemburskem (1:1).

Tu příjemnější povinnost už mají za sebou, ta podstatně těžší je teprve čeká. Portugalci před víkendem porazili Lucembursko 3:0 a veskrze si tak zajistili přímý postup na Euro, nyní by však všechno rádi potuplovali vítězstvím, které by všem doručilo jasnou zprávu "jsme tady, a připraveni obhájit zlato!"...

Portugalsko totiž zajíždí na Ukrajinu, která zatím skupinu válcuje. Prochází jí bez jediné porážky a s jediným inkasovaným gólem na kontě po šesti zápasech. Na žhavé portugalské půdě Ukrajinci úplným úvodem cyklu neinkasovali a posléze už jenom vyhrávají. Doposud to dokázali celkem pětkrát, byť oba další výjezdy byly z těch nejsnazších.

Co není bez zajímavosti: konkrétně v Kyjevě mají Ukrajinci pozoruhodně mizernou bilanci. Z posledních šesti zápasů v hlavním městě vyhráli jenom jediný a hned třikrát se před soupeři skláněli. Portugalci, jejich poslední zkušenost s domácími v Kyjevě se váže k dávné porážce 1:2 z října 1996, tak mají na čem stavět.

Sám Cristiano Ronaldo, který se bude pokoušet vsítit svou 700. branku v kariéře, má samozřejmě na Olimpijskyj své vlastní příjemné vzpomínky, když tam v květnu 2018 s Realem Madrid oslavil svůj poslední triumf v Lize mistrů.

Fernando Santos na prvním tréninku v Kyjevě nepostrádal žádného z 24 povolaných borců, přesto bývalý kouč Ukrajiny Leonid Burjak trvá na tom, že právě jeho svěřenci budou před zraky zhruba dvou set cestujících portugalských fanoušků favority. Ukrajina k jistotě Eura potřebuje už jenom bod.

Duel dvou osmnáctibodových. Francie s Tureckem utváří neotřesitelný peloton své skupiny H a nyní si to v Paříži rozdají o tu čest celé skupině vévodit. Jejich bilance je prozatím identická - 6 výher, 1 prohra - rozejdou se tedy přiléhavě nerozhodným výsledkem?

Už jenom fakt, že ve Francii pomalu chystají novou smlouvu pro Didiera Deschampse, vypovídá o tom, že se tam již pomalu pomýšlí na Euro. Kvalifikace již jako by pro les Bleus skončila, a bodejť by ne - jak Francouzi, tak Turci už mají cestu na závěrečný šampionát umetenou, a to je ještě oba čekají outsideři. K úplné jistotě teď oběma schází remíza z tohoto vzájemného utkání.

Té na druhou stranu s ohledem na minulost příliš hledisek nenasvědčuje. Francie vyhrála čtyři poslední měření sil s tímto soupeřem a na Saint-Denis neztratila ani bod už sedmkrát v řadě. V červnu však v Turecku padla, aniž by vstřelila branku, což se jí věru nestává. Mají tedy červení recept na mistry světa?

Když se reportéři před tímto repete Deschampse otázali, co se musí změnit oproti duelu v Konyě, opáčil prostě, že "všechno". A pár změn bude i vynucených - trenér postrádá zraněné Llorise, Pogbu či Mbappého. Na další šanci v národním týmu se tak podle L’Équipe může těšit třeba Thomas Lemar.

Island je prozatím dokonale průměrným účastníkem této kvalifikace: má jen o jednu výhru více než proher, žádnou remízu a skóre vyrovnané 10:10. Třetí příčku však před Albánii ještě zajištěnou nemá, a proto nyní doma s Andorrou v žádném případě nesmí zakopnout...

Andořané si před třemi dny dodali sebevědomí tím nejlepším možným způsobem: doma přechytračili Moldavsko a oslavili svou první výhru v evropské kvalifikaci vůbec! První duel odehráli v září 1998, od té doby čekali neskutečných 56 zápasů. Nyní jim stačil jediný gól a oslavy v Andoře la Vella mohly vypuknout.

Národní tým, který se k organizacím FIFA a UEFA připojil teprve roku 1996, se nyní ovšem vrací zpátky k úloze jasného outsidera, kterou ostatně s 30 procenty držení míče částečně plnil i proti Moldavsku.

Andorra si tak užila svou ojedinělou chvilku v záři reflektorů, a není to přitom tak dávno, co se tam nacházeli také Islanďané. Ti samozřejmě "dělali vlny" na minulém Euru, na to nadcházející se však klidně ani nemusí kvalifikovat.

Doma jsou na druhou stranu seveřané velice silní, když v Reykjavíku v červnu a září vyhráli tři zápasy po sobě včetně toho s Tureckem. Pak ale přišlo selhání v Albánii, kde inkasovali hned čtyřikrát, a momentum bylo totam. Teď pochopitelně Island nebere nic než tři body, a to i bez zraněného kapitána Arona Gunnarssona.

Zápas, který si patrně příliš neutrálních diváků nezíská. Moldavsko v posledních dnech dělalo v titulcích všech světových médií sparing partnera slavící Andoře a nyní se bude pokoušet na vše zapomenout doma proti Albánii, která se stále nevzdává a nahání Island...

Albánci zatím v duelu dvou příjemných překvapení Eura 2016 s Islanďany prohrávají, a to i přesto, že jim v září doma nadělili rovnou čtyři branky. V tuto chvíli Albánie zaostává o tři body, ačkoliv skóre má s Islandem na chlup stejné - 10:10. Albáncům hraje do karet los, když je stále čeká i Andorra a Francie doma bez jakékoliv motivace se přetrhnout. Island mezitím v listopadu cestuje na žhavou tureckou půdu.

Albánci, kteří před pár dny těsně padli v Turecku, se tak rozhodně nemusí vzdávat a nyní nebudou brát nic jiného než pokračování vzorce prohra-výhra-prohra-výhra-prohra-výhra-prohra... a výhra. Svou menší ostudu si už s Moldavskem vystřihli při přátelském duelu roku 2012 (0:0), nyní už žádné drama neexistuje.